Vybrali jsme nejhorší vychytávky moderních aut, které otravují život
Určitě to znáte i z jiného prostředí než jen od aut. Když se někdo snaží vymyslet už vymyšlené, je to vždycky špatně. A u automobilových výrobců se bohužel poslední dobou rozmohl podobný nešvar. Auta jsou nejchytřejší v historii, čemuž se automobilky snaží často přizpůsobovat i další funkce a prvky vozidel. Je to však vždy ku prospěchu věci?
Dotykové ovládání
Jistě to znáte. Přijdete do studeného auta, zapnete topení na subsaharních 28 stupňů a po deseti minutách ho musíte mírnit, protože je v autě nesnesitelné vedro. Jenomže s dotykovým ovládáním klimatizace se vždy musíte podívat, kam dáváte prst. A to je nejen zdlouhavé, ale pro řidiče a jeho posádnu ve finále vlastně i docela nebezpečné. To samé pak platí o infotainmentu, rádiu, či jiných funkcích. Ještěže například v BMW nebo v Mercedesu stále zůstávají otočené ovladače, které jsou vůbec tou nejlepší vychytávkou, jakou jsme si v tomto směru mohli přát.
Elektronická ruční brzda
I v tomto případě platí, že není nad klasickou mechaniku. A nejde pouze o hledisko jízdní zábavy, kdy průjezd zatáčky na sněhu se zataženou ručkou znamená široký rohlík od ucha k uchu a chvějivý pocit z pojídání zakázaného ovoce. Jde totiž především o funkčnost a jednoduchost používání. Nebudeme si teď zmiňovat, že ji každý výrobce dává jinam a že najít ji obvykle zabere několik cenných chvil. Jenomže každá elektronická ruční brzda funguje jinak a navíc i rozdílně rychle. Některá má při rozjezdu do kopce zpoždění, jiná zase brzdovou soustavu rozpojí přiliš brzy. A když se chcete v zimním marastu někam vyhrabat, nad pevné spojení s klasickou mechanickou ručkou, kterou si pomůžete přesně tak, jak chcete, prostě není.
Nedokonalost jízdních asistentů
Následující odstavec se bude týkat především asistentu držení v jízdních pruzích. Větší část evropských automobilek už dnes nabízí modely, jejichž software dokáže jízdu mezi pruhy zdárně korigovat. Jenomže tyto systémy fungují bez nadsázky pouze na dobré slovo. Takže pak jedete předpisových 130 km/h na dálnici, díky zapnutému asistentu držení v pruzích je vaše pozornost kdesi mimo bezpečnou mez (divili byste se, jak k tomu asistent svádí) a auto se najednou rozhodne, že už ho to nebaví a jede si rovně. Nabízí se otázka – vážně má smysl, aby takto nedokonalé systémy v dnešních autech byly za každou cenu?
Falešný zvuk v interiéru
Snad nejvtipnějším úkazem tohoto strašně cool řešení je Octavia 3 RS s benzínovým turbomotorem. Při nájezdu okolo 100 000 kilometrů totiž její vyhrané doprovodné reproduktory už začínají povážlivě chrastit. Při poslechu hudby je to v pořádku. Ale zkuste přidat plyn a namísto zvuku jak v brutálním WRC se dočkáte trapného a rušivého chrastění zespod čelního skla, kde membrána reproduktoru odchází nejrychleji. Falešný zvuk z repráků ale bohužel není výsadou pouze Octavie. Má ho většina moderních, rádoby sportovních aut a přitom je tu zcela zbytečně.
Pomalý displej místo analogových přístrojů
Jsou analogové přístroje lepší než moderní displej? To je poměrně zajímavé a hodně diskutabilní téma. Třeba v právě odcházejícím BMW řady 3 generace F30 byla změna nejvýraznější. Z klasických budíků se stal na první pohled velmi pohledný displej. Jenomže na přímém slunci není v porovnání s analogovými ručičkami téměř vidět, a to bohužel není jediná jeho nevýhoda. Teď si však představte, že někteří výrobci nahradili pompézní a luxusně vyhlížející přístroje displejem, který se kouše, seká, je pomalý, a když venku mrzne, tak jeho kristalky ještě několik desítek sekund ukazují všechna dosud zobrazená čísla. Vážně je takový displej krokem kupředu?
.« Michael Schumacher slaví 50 let. Připomeňme si sbírku jeho automobilů Jízda na sněhu i náledí není jednoduchá. Toto jsou hlavní zásady »
