Víkendová pětka: Zajímavosti od Volva

26. 6. 2011 • Novinky, Zajímavosti

Vozy automobilky Volvo, která sídlí ve švédském Gothenburgu, mají mezi širokou veřejností výbornou image. Často mě až překvapuje, jak se lidem, jež se běžně o auta příliš nezajímají, rozzáří oči a uznale pokývnou, když přijde řeč právě na tyto švédské stroje. Přesto, že osobně považuji Volva posledních zhruba deseti let s výjimkou XC90 za nehodné tak skvělé pověsti, důraz na bezpečnost, kvalitní interiéry a jistá příjemná aura kolem si získala srdce mnoha lidí, kteří povětšinou berou auta jen jako přesunovadlo z bodu A do bodu B. To však neznamená, že by tato automobilka v minulosti nevyrobila vozy, které by z chlapů udělaly chechtající se opičky na LSD. Pojďme si tedy připomenout pětici Volv, jež zaujaly milovníky řízení krásou, charakterem, výkony či stylem.

Volvo P1800

Jiná možnost, než začít tímto půvabným coupe neexistuje. Volvo se o sportovní vůz pokusilo již dříve s modelem P1900, ale ten byl úspěšný asi jako prodejce elektrických deček v rovníkové Africe. Prodali jen 68 vozů. To je nakoplo k poctivějšímu čtyřletému vývoji modelu P1800, který se veřejnosti představil přesně před 50 lety. Zajímavostí je, že jej navrhoval Pelle Peterson, který je mimo jiné olympijským vítězem. V nabídce byly čtyřválce 1.8 až 2.0 o výkonu 100 až 125 koní. To dnes není žádná sláva, ale v šedesátých letech bylo 1130kg vážící coupé v očích lidu rychlým vozem. Důraz na solidnost konstrukce a nezničitelnost byl však kladem již v té době. Není lepšího důkazu, než nakouknutí do Guinessovy knihy rekordů, kde se dočteme, že právě s tímto vozem najel Američan Irv Gordon více než 4 500 000 km, což je nejvyšší dosud zaznamenaný nájezd. V mých očích nejpůsobivější verzí Volva P1800 je však shooting break, tedy kombi na základu coupé s označením 1800ES, které letos slaví čtyřicetiny. K Volvu ta praktičnost jednoduše patří.

Volvo 480 Turbo

Pojďme nakouknout do osmdesátých let. Volvo v té době nabízelo buďto ošklivá malá auta (modely 340, 360 či 440 a 460) nebo klasické hranaté sedany a kombi, jenž všichni známe a které byly konstruovány pro poklidné, bezpečné cestování. Jinými slovy vozy, jenž zcela rezignovaly na módu, sportovnost či výstřednost. Jenže v polovině osmdesátých let přišel z nizozemského vývojového centra blesk z čistého nebe v podobě modelu 480 nabitého vychytávkami. Nyní je třeba zmínit čtveřici automobilek. Porsche, Lotus, Alfa Romeo a Renault. Jak to do sebe zapadá? Sedmnáctistovka s turbem o výkonu 120 koní pochází z Renaultu, ale byla přepracována u Porsche. Zadní náprava se dvěma Wattovými přímovody jako by z oka vypadla té, jenž Alfa použila u Alfasudu a o celé naladění podvozku se postaral Lotus. To nezní špatně, že? Tunu těžký vozík s výstředními vyklápěcími světly a víkem kufru ze skla tak jezdil mnohem lépe, než by se z image jeho stvořitele zdálo. Vůbec celý design je lehce punkový. Designéři vytvořili svou vizi, představili ji vedení a ti je pokárali, že vozu chybí typická maska Volva. V duchu hesla “vlk se nažere, ale koza zůstane celá,” můžete masku najít na spodku předního nárazníku. A vychytávky? Krom bohaté výbavy včetně litých kol, klimatizace, palubního počítače a koženého čalounění jste mohli narazit na synchronizované přední a zadní stěrače, či odpojení veškerého vyhřívání oken a klimatizace, pokud jste zadupli pedál do podlahy. Škoda, že dnes již tenhle výjimečně nadčasový (posuďte sami – downsizingový turbomotor, důraz na výbavu, sportovnost a styl) jen tak nepotkáme.

Volvo 780

Roku 1985 debutovalo na ženevském autosalonu rovněž málo známé Volvo 780, třídveřová verze populárního modelu 740. Design navrhovala firma Carozzeria Bertone z Turína, stejně jako u jeho předchůdce, rovněž velmi zajímavého modelu 262C. Karoserie byla nižší než u výchozího sedanu, doplněná chromem. Původně měla 780 mít dvaapůllitrový přeplňovaný šestiválec, jenže problémy s chlazením způsobily, že se pod kapotou objevily dobře známé čtyřválce s turbem o objemu 2 až 2,3 litru spolu s atmosferickým šestiválcem 2.8. Překvapivě se do motorového prostoru dostal i diesel, konkrétně řadový šestiválec se 129 koni. Výkonovou rezervu však zajistil jen DOHC oturbený čtyřválec se 204 koni. Volvo oficiálně vyrobilo něco přes 8000 kusů modelu 780, který měl ještě klasickou koncepci s pohonem zadních kol. Nahradilo jej až 5 let po skončení výroby mnohonásobně modernější Volvo C70.

Volvo 850 R

Co si budeme povídat, Volvo 850R nebylo dokonalé auto. Stádo 250 koní na předních kolech měnilo pneumatiky z pevného na plynné skupenství i přes to, že mezi koly sídlil samosvorný diferenciál, a vůbec, celé to působilo jako byste se snažili přimět dědu jít na techno party. Jenže to vše je úplně nepodstatné, protože 850 R měla něco, co přebíjí všechny neduhy – charakter. Oturbený pětiválec prská a brouká svou nezaměnitelnou notu, praktická krabice bojující s chybějící trakcí straší děti u silnice a přitom z ní čiší solidnost, tradičnost a vůbec všechny hodnoty značky. Navíc hranatý kombík (dělal se i sedan) je přesně to, co si pod pojmem “Volvo” lidé po desetiletí představují, ačkoliv se této nálepky nyní automobilka snaží zbavit zakulacenými modely. A ve světle žluté barvě s šedými koly vypadá velmi přitažlivě, ačkoliv to může být jen má úchylka. Stejně přitažlivé však vypadají i hodnoty zrychlení (údaj 6,8 sekundy na stovku bude dosti ovlivněn chybějící trakcí) – tohle auto se snadno vžije do role sleeperu, tedy vozu, který nevypadá na to, jak jede. Sedan i kombi 850 R se navíc často účastnili okruhových závodů.

Volvo 240 turbo

Jak už jste asi z našeho výběru pochopili, přeplňování turbem k Volvu patří již po mnoho let. Při brouzdání po Youtube pak člověk může narazit na všelijaké neskutečné přestavby, kdy se z běžného rodinného vozu stane několika set koňová bestie pálící pneumatiky ještě na čtverku při dálničních rychlostech. Jedním ze základů pro stavbu podobně šílených i čistě závodních vozů je Volvo 240 turbo. Na první pohled obyčejný rodinný sedan ukáže svou pravou tvář hned po nasednutí. Volant Momo a ukazatel plnicího tlaku turba dával tušit, že tohle není normální Volvo. Více než dvoulitrový čtyřválec měl “jen” 155 koní, ale mnoho úprav pro závodní či běžné použití a klasický pohon zadních kol ve spojení s na svou dobu výjimečným turbomotorem udělaly z 240 turbo severskou legendu.

.

« »

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

autojournal.cz