Víkendová pětka – Prostor pro zábavu
K tomuto článku mě dovedl právě testovaný Hyundai i40. Je to dobré rodinné auto, dokáže i zajímavě projíždět zákruty, když do procesu zatáčení výrazně zapojí zadní nápravu, ale většinu času je to relaxovaný, klidný a pohodový přepravník lidí. Zábava? Není na pořadu dne. Ale to u auta pro rodinu nevadí, že? Jenže co když nutně musíte kvůli blížící se rodině vyměnit váš sporťák za praktický kombík? Pokud máte duši petrolheada, jistě se budete chtít projet svižněji poté, co odvezete děti do školky. Dnešní víkendová pětka bude právě o tom, že vlastnosti sporťáků mohou mít i prostorná auta s kufrem okolo 500 litrů objemu a hagusy na střeše.
Mercedes Benz E55 AMG
Druhá generace velmi rychlého Mercedesu E55 AMG neměla své uvedení na trh jednoduché. Přišla v době, kdy se automobilka potýkala s velkými problémy s kvalitou, což zákazníci zvyklí na nezničitelnost předchozích modelů nesli dosti těžce. Zároveň se poněkud nevýrazný předchůdce nikdy nedokázal dostatečně vymanit ze stínu svého největšího konkurenta – famózního BMW M5 E39. Očekávání však byla velká, všichni doufali, že se Mercedes nenechá zahanbit. Vůz, který se nakonec představil světu, přepsal pravidla hry v této třídě. Kompresorem dopovaný osmiválcový ekvivalent jaderného reaktoru dával z objemu 5,5 litru výkon o 76 koní větší než M5, tedy 476 koní. Ještě důležitější je hodnota točivého momentu. Právě těchto 700 Nm točivého momentu stálo za oním neskutečným zátahem ve středních otáčkách, kterým tento motor proslul. Zadní pneumatiky takový nápor nezvládaly hodně často a bezmocně páchaly sebevraždu upálením. To dokazuje i povedené video z Hockenheim ringu, kde jedno dobře řízené E55 AMG vytváří kouřovou clonu a dává jasně najevo, že samosvorný diferenciál Stuttgarští v tomto případě nevedou.
Když jste však zvolnili, objevili jste i v tomto Éčku ležérní, pohodlné a výbavou nabité auto, které nějakým záhadným způsobem zesměšňuje svou rychlostí supersporty. Ale mnoho lidí zvolnit nechce, už jen kvůli tomu zvuku, který připomíná velmi silnou letní bouřku kombinovanou s řevem tygra. Nejlepší však je, že tento hotrod na kolech si můžete koupit i jako značně perverzní kombi s kufrem o objemu přes 600 litrů. Zrychlení z nuly na sto pod pět vteřin po cestě s rodinou na dovolenou? Vítejte ve světě AMG.
Alternativa ze stejné stáje: Mercedes Benz C63 AMG – Vychvalované Céčko si nacpalo do svých nevelkých útrob prvotřídní točivý 6,2 litrový osmiválec, čímž se na zem dostal ďábel v automobilové podobě. Stejně jako E55 AMG to není žádný precizní nástroj, ale brutální hotrod, který s radostí zběsile roztáčí svá zadní kola, tentokrát ne přes pětistupňový, ale již sedmistupňový automat. Ostřejší sedan či půvabné kombi.
Audi RS2 Avant
Všichni dnes znají Audi RS3, RS5 či RS6. Málokdo si však vzpomene na zakladatele modelů RS, tedy Audi RS2 Avant. Tento docela obyčejně vypadající kombík z roku 1994 na Porsche kolech přitom zrychlil na 50 km/h rychleji než Formule 1 Jacquese Villeneuva té doby. To byla samozřejmě zásluha hlavně pohonu všech kol Quattro, ale i tak bylo RS2 Avant nesmírně rychlým autem. Jak již napovídají kola, stejně jako Mercedes E500 o kterém jsem vám psal nedávno, i tohle Audi bylo vyrobeno ve spolupráci s Porsche. To si vzalo do parády Audi 80 Avant a vytvořilo vlka v rouše beránčím – kombík s výkonem 315 koní. Právě tolik produkoval přeplňovaný řadový pětiválec o objemu 2,2 litru, tolik typický pro Audi té doby. Takový výkon stačil ke zrychlení z nuly na sto za 4,8 vteřiny, tedy za stejný čas, jako E55 AMG výše. Jedinou volbou byla šestistupňová manuální převodovka.
Mistři svého povolání od Porsche se dále zaměřili zejména na podvozek a brzdy. Právě kvůli velkým brzdám musí auto jezdit na sedmnáctipalcových kolech – menší na auto jednoduše nedáte. Kola i zrcátka pocházejí z modelu 964 Turbo. O 40 mm snížený podvozek zajišťuje vytříbené jízdní vlastnosti auta. Dnes je to velice vzácné a ceněné auto, které stále dokáže ohromit svým výkonem.
Alternativa ze stejné stáje: Audi RS4 Avant B7 – S druhou generací modelu RS4 Audi dokázalo, že dovede vyrobit opravdu precizní sportovní sedan či kombi. Vysokootáčkový osmiválec o výkonu 420 koní je svým chováním velmi povedený motor. V superlativech se dá hovořit i o (na Audi nezvykle poddajném) podvozku či možnosti vyvolat přetáčivost plynem, což byla věc do té doby v Ingolstadtu téměř nemyslitelná. Verze kombi neztratila nic na přitažlivosti sedanu.
Ford Mondeo ST220
Fordy nového tisíciletí měly vždy dobrý základ pro sportovní model, ať už to bylo Ka či Mondeo. Citlivé a komunikativní řízení, jistý a poddajný podvozek a v záloze nějaký ten charakterní motor, dá se s takovýmto základem vůbec něco pokazit? Pokud ano, u Mondea ST220 k ničemu takovému nedošlo. Ačkoliv to na rozdíl od ostatních aut v tomto výběru není zadokolka či 4×4 a jako ojetina již stojí jen několik průměrných měsíčních platů, rozhodně se nedá říci, že by jízda s ním nebyla zábava. Vše začíná již motorem, třílitrovým šestiválcem o výkonu 225 koní, o kterém se často říkalo, že je polovinou dvanáctiválce Astonu Martin. Netuším, jestli je na tom něco pravdy, či zda je to jen fáma na základě polovičních parametrů a plnotučného charakteru, každopádně je to motor, co dokáže chytit za srdce. Vyznačuje se slušným zátahem již od nízkých otáček, ale to nejlepší ze sebe vydá až u omezovače za sonorního řevu. Důstojným parťákem je mu podvozek, který velmi rád zapojuje do hry zadní nápravu a je tuhý, ale poddajný, tak jak se na sportovní sedan a kombi sluší a patří.
Velkým plusem ST220 je, že i na typické rozbité české okresce s cestou nebojuje, ale spíše splývá. Jeho velmi komunikativní řízení neustále dává vědět, jak to vypadá s přilnavostí předních kol a řidič tak dostane do rukou potřebné informace. Zároveň se však jedná o auto, které nemá problém jet několik set kilometrů po dálnici, aniž by svého řidiče naklepalo jako řízky na nedělní oběd. Nepochybuji, že mnoho lidí se na Mondeo bude dívat skrz prsty, už jen kvůli tomu, že Ford u nás nemá mezi běžnými uživateli nikterak působivou image, ale ST220 je jedním z nejlepších předokolkových sedanů či kombi a přehlížet jej by byla chyba.
Alternativa ze stejné stáje: Točivý čtyřválec o výkonu 170 koní v 7000 otáčkách, ostrý podvozek, takový je hothatch v praktické karoserii alias Ford Focus ST170 kombi. Dávno zapomenuté auto, ale vůbec ne špatné.
BMW Alpina B8 touring E36
Alpina jakožto jeden z nejvýznamnějších úpravců (jestli se jí tak dá říkat) vozů BMW na světě si pravidelně svými výtvory získává srdce mnoha automobilových nadšenců a fanoušků modrobílé vrtule. Přiznám se, že mne již delší dobu fascinuje zejména model B8 touring. Je totiž dokonalým sleeperem, tedy vozem, který vypadá mnohem pomaleji a obyčejněji, než jaký doopravdy je. Schválně, tipli byste si při pohledu na fotky, že tento trojkový kombík má 333 koní z 4,6 litrového atmosferického osmiválce? BMW E36 mi vždy připadalo jako ideální kombinace hravosti předchozí trojky E30 a komfortu či dospělosti následné krásné E46. Dát do něj osmiválec, to však již hraničí s šíleností ze strany Alpiny. Nenechte se zmást, tato firma se nespecializuje na stavbu neurvalých hotrodů, i když některé modely by tak mohly vypadat, ale spíše velmi rychlých a hlavně exkluzivních variací na téma “něco více než BMW.” O rychlosti B8 touring netřeba pochybovat, zrychlení z nuly na stovku trvá jen něco lehce přes 5 sekund, což zaručuje, že sesterská M3 má minimálně v přímce problém, velký problém. Zejména pokud má omezovač rychlosti, protože B8 touring se umí velmi intimně přiblížit k rychlosti 300 km/h.
Takovýto trojkový bavorák musel být v roce 1995, kdy přišel na trh, něčím obdivuhodným. Jedinou dostupnou převodovkou byl šestistupňový manuál, což je k nejmenší řadě od BMW té doby vhodná volba. Dle nejlepších tradic Alpiny je interiér plný dřeva a prvotřídní kůže, což jen podtrhuje exkluzivní zaměření vozu, ačkoliv obložení interiéru z něčeho, co kdysi bylo stromem, působí v kabině modelu E36 netradičně, ne-li až nepatřičně. Těchto vozů se bohužel vyrobilo jen velmi málo, zůstávají však krásným příkladem skutečnosti, že v 90. letech šlo téměř vše.
Alternativa ze stejné stáje: BMW Alpina B5s Touring E60 – Přeplňovaný osmiválec, 530 koní, 725 Nm a maximálka 313 km/h? Právě taková je Alpina B5s, nejsilnější pětka řady E60, která kdy sjížděla z výrobní linky BMW (kde se montují rovněž Alpiny).
Chrysler 300C SRT-8
Byl lépe udělaný, než většina amerických aut té doby. Kvalita však rozhodně není ten důvod, proč se Chrysler 300 C stal tak populárním. Jen se na něj podívejte, na první pohled vypadá, jako auto mafiánů, popřípadě raperů z drahého hiphopového klipu. Přitom nebyl příliš drahý, takže se do role tvrdých gangsterů mohl převtělit téměř kdokoliv. Podvozek a několik dalších věcí včetně třílitrového dieselu navíc mají původ v dílnách Mercedesu. Ano, tohle auto se trefilo do vkusu zákazníků. Daleko více než diesel mu však sluší tradiční americký osmiválec Hemi. Právě tento motor o objemu 6,1 litru se ukrývá pod mohutnou kapotou vrcholné verze SRT-8. Má koncepci OHV, 420 koní, 569 Nm a moře charakteru. Zašlápněte to naplno a vaše uši zažijí osmiválcový sluchový orgasmus, stejně jako u Alpiny. Zábavu určitě nezkazí ani samosvorný diferenciál či brzdy Brembo. Je to však stále muscle car, nějaké okreskové řádění pro něj není a prachobyčejná automatická převodovka si občas neví rady. Jenže dokáže dělat divadlo, řvát, driftovat a přitom je to obrovský prostorný sedan či kombi. To vše za poloviční cenu ve srovnání s evropskými konkurenty. Opravdu jsou i o polovinu zábavnější? Nejsem o tom přesvědčen.
Alternativa ze stejné stáje: Pokud by vám vadil mírně vulgární vzhled tohoto Chrysleru, můžete si pořídit jeho bratra – Dodge Magnum SRT-8. Nečekejte výraznější rozdíly v technice, ale vzhled Magnumu je pro mnoho lidí přijatelnější.
« Limitovaná edice Renault Clio RS 200 Raider TEST Land Rover Defender – Lock´n´load »
