Víkendová pětka: Italské limuzíny
Italové dali světu kromě oblíbené kuchyně, sportovních Tifosi, či zvláštnímu, na hlasitých skřecích a divokých gestech založenému soužití samičky a samce člověka známému jako “italská domácnost,” rovněž plejádu různých vozidel. Většina nadšenců do automobilů z celého srdce zbožňuje supersporty z Apeninského poloostrova. Jména jako Ferrari, Lamborghini, Pagani či Maserati jsou synonymem toho nejlepšího a nejexkluzivnějšího zboží v automobilovém průmyslu. Na druhé straně jsou však často zatracované obyčejné modely, o které by si průměrný fanoušek japonských vozů neopřel ani to nejmenší turbo od GReddy. Osobně mám pocit, že někdy to odpůrci italských vehiklů s kritikou přehánějí, často je to rovněž otázka kvality údržby, ale na druhou stranu jisté problémy z minulosti jsou neoddiskutovatelné. To však fanoušci těchto vozů nemusí brát jako zásadní minus. Jedním z hlavních prodejních artiklů aut z Itálie je totiž hra na city, konkrétně se s nimi pojí těžko uchopitelné pojmy jako duše či charakter. V praxi to může znamenat například nadšení a zvuk motorů, podvozek výrazně reagující na jízdní podmínky a povely řidiče nebo i vibrace z pozitivního hlediska stupňující dramatičnost z vytočeného motoru, či jakýkoliv jiný dojem, který provozovateli vozu vykouzlí úsměv na tváři. Druhou stranou stejné mince jsou však nálady auta. Při řešení různých problémů si majitelé k vozu vytvoří bližší vztah, kdy jsou nejdříve nazlobeni, ale po opravě získají blažený pocit, že jim jejich plechový kamarád znovu i při jízdě do obchodu způsobí křeč na tváři v podobě úsměvu. Často jde o ono pověstné “odi et amo,” vlastníci své vozy milují i nenávidí zároveň. Tento přístup nevyhovuje každému, ale radost z fungujícího, charakterního vozu dokáže být poměrně návyková, jak dokazují zástupy skalních příznivců.
Dnešní víkendová pětka tak bude o poměrně málo vídaných, ale rozhodně dosti zajímavých italských limuzínách, které často hrají na sportovní notu a vždy byly spíše volbou individualistů, než-li přímými konkurenty německých supersedanů. Pojďme si připomenout pětici působivých limuzín a dalších pět alternativ k nim.
Maserati Quattroporte
Pátá generace největšího sedanu od Maserati je jediným vozem z našeho výběru, který si stále můžete koupit nový. Quattroporte, což v italštině znamená čtyři dveře, přišlo na trh v roce 2004 a ihned okouzlilo svět svým majestátním vzhledem, jež má na svědomí známé designové studio Pininfarina. Tento téměř pět metrů dlouhý a dvě tuny vážící sedan je dodnes nejsportovnější a nejcharakternější limuzína na trhu. V těchto ohledech se mu může rovnat snad jen Rapide z dílen Aston Martinu. Z počátku Quattroporte přišlo s kombinací 4,2 litrového osmiválce s mazáním se suchou skříní, blízkého příbuzného motorů Ferrari, a sekvenční šestistupňové převodovky Duo Select. Ta je dalším vývojovým stupňem skříně zvané CambioCorsa. Brzy se však ukázalo, že zákazníci nejsou nadšeni, že při řazení kope do zad podobně výrazně jako Francesco Totti do balonu. Řešením byl příchod hladkého šestistupňového automatu od ZF. Ten změnil rozložení hmotnosti vozu z původních 47:53 ve prospěch zadní nápravy na 49:51, protože převodovka Duo Select byla umístěna u diferenciálu na zadní nápravě, zatímco automat ZF sousedí s motorem. I tak je to působivé rozložení jasně podtrhující sportovní ambice vozu. Již základní model měl 400 koní a zrychlení z 0 na 100 k/h za pouhých 5,5 sekundy. Další modely dostaly nový osmiválec o objemu 4,7 litru a výkonu 430 či 440 koní. Vůz vždy vynikal výbornou trakcí a ovladatelností spolu s nádherným sonorním zpěvem motoru. Ne nadarmo se mu přezdívá čtyřdveřové Ferrari. Klenot pod kapotou musíte tlačit do otáček, aby ze sebe vydal to nejlepší, ale nepůsobí to rušivě jako v jiných limuzínách, naopak si to užíváte plnými doušky s úsměvem na tváři. Najednou sami sebe přistihnete, že po úzké okresce letíte v neslušném tempu a přitom vás Maserati naplňuje pocitem jistoty, stejně tak jako vás vtáhne do děje a pobaví. Poté zvolníte a uvědomíte si, že jste hýčkáni luxusním interiérem. Tohle auto jednoduše nejde nemilovat. Svou poslední cestu v Quattroporte v pohřební úpravě vykonal polský prezident Lech Kaczynski. Důstojný odvoz na onen svět.
Další alternativy: Jakákoliv z předchozích generací tohoto vozu dokáže naplno zaujmout, mě se osobně velmi zamlouvá ta čtvrtá, ve které bylo ostře řezané Quattroporte navržené Marcelem Gandinim vybaveno dvěma šesti a jedním osmiválcem. Všechny jsou přeplňovány dvěma turby, o pořádný zátah tedy rozhodně nebudete ochuzeni. Vyrobilo se jich pouze 2400 kusů během let 1994 až 2001, exkluzivita je zaručena.
Alfa Romeo 166
Někteří lidé říkají, že správný petrolhead musí vlastnit alespoň jednou v životě Alfu Romeo. Když se podívám na současnou nabídku automobilky, mám nutkání se vzhledem k tomuto tvrzení mírně pousmát, ale na vozy staré minimálně jednu generaci se to dá s čistým svědomím naroubovat. Opravdu, svým chováním stojí za to. Právě do této éry aut s duší a mocným srdcem v podobě slavného šestiválce Busso patří Alfa 166, velký sedan navržený designérem Walterem de Silvou. Největší Alfa přišla na trh v roce 1998 a vydržela ve výrobě docela dlouhých 9 let. Roku 2003 nadešel čas na facelift, který změnil zejména nejvýraznější část vozu – malinká přední světla. Pruh světel vzadu zůstal téměř nedotčen. Pod kapotou trůnily projevem výrazné motory 2.0 Twin Spark, 2.0 V6 turbo, 2.5 V6 a 3.0 či 3.2 V6. Naftomily bude nejvíce zajímat pětiválcový diesel o objemu 2,4 litru a výkonu 136 až 185 koní. Pro všechny ostatní je nejlepší volbou nádherně znějící benzínový šestiválec, ideálně o objemu 3.0 či 3.2 litru a výkonu 220 až 240 koní. Všechny motory roztáčí pouze přední kola. Alfa 166 vynikala ovladatelností a příjemným interiérem, zejména však výrazným kouzlem osobnosti. Samotný Jeremy Clarkson v knize “I know you got soul” (vím, že máš duši) zařadil 166 mezi tři vozy, které v sobě mají “něco speciálního.” Top Gear je sice spíše show, než-li uznávaný zdroj informací o autech, ale v podobných věcech se Clarkson z pravidla nemýlí. Dobrá zpráva pro nás, auty postižené – ceny těchto Alf se dnes pohybují ve velmi příjemných oblastech. Dobře vybavené, prostorné a docela rychlé auto s duší tak můžete mít již za ceny hluboko pod 100 tisíc kč.
Další alternativy: Pokud milujete osmdesátá léta, jistě si zamilujete i Alfu Romeo Alfa 6. Tento sedan ze zadním náhonem byl vybaven šestiválcem 2.5 litru a samosvorným diferenciálem. Dnes je to však již rarita.
Lancia Thema 8.32
Lancia Thema, sestřička Alfy Romeo 164, Fiatu Croma či Saabu 9000, by normálně bylo obyčejné, snadno zapomenutelné auto. Věčnou slávu jí však zajistil šílený nápad techniků, kteří našli ve skladě nevyužité motory z Ferrari 308 Quattrovalve a rozhodli se jej napasovat pod kapotu Themy. Dobře, tahle Lancia nebyla zase až tak obyčejná ani v běžnějších verzích. Důkazem budiž vychytávky jako například víceprvková zadní náprava, dochlazování turba po vypnutí motoru a fuknce overboost u přeplňovaných verzí, kotoučové brzdy standartně na všech kolech, elektrické otevírání nádrže, samosvorný diferenciál u některých modelů či automatická klimatizace. Jenže zejména vidina motoru Ferrari pod kapotou rodinného sedanu dodnes budí z mokrých snů nejednoho fanouška italských vozů a totálních šíleností. Ono 205 až 215 koní třílitrového osmiválce dokáže přední kolečka roztočit hodně zběsile, ačkoliv v běžném světě se verze 8.32 prala o pozici nejrychlejší Themy s tou, co měla dvoulitrové turbo 16V. Proč je tohle auto i dobrou limuzínou poznáte hlavně po usednutí do interiéru, který je plný té nejlepší kůže a prvotřídního dřeva. Na zemi jsou koberce jak z prezidentské kanceláře a kůže na volantu je snad z dětské zadnice. Nejzábavnější na tomto voze však musí být zvuk pravověrného Ferrari vycházející z docela obyčejného hranatého sedanu (neobyčejné elektricky výsuvné křídlo pomineme). Mást lidi kolem cesty řevem osmi válců jistě baví většinu majitelů tohoto nejpraktičtějšího a nejlevnějšího Ferrari na trhu.
Další alternativy: Výstřední Lancia Thesis se zvláštními světly (najdete je i na Morganu Aeromax) láká architekty po celém světě na jedinečný styl. Můžete v ní mít stejné šestiválce 3.0 a 3.2 jako v Alfě 166. Zláká i vás?
Fiat 130
Když se Fiat 130 představil na Ženevském autosalonu 1969, patřil mezi nejpokrokovější vozy na trhu. Standartní posilovač řízení, nezávislé odpružení, kotoučové brzdy na všech kolech či alternátor namísto v té době běžného dynama, to vše řadilo tento prostorný sedan mezi špičku. Pětistupňová manuální převodovka rovněž nebyla zrovna běžnou výbavou vozů té doby. Ani po otevření kapoty nebyl důvod k pláči, ukrývaly se tam totiž šestiválce o objemu 2,8 nebo 3,2 litru. Původně byly navrženy pro použití ve vozech Ferrari. Výkon? Mít 142 až 165 koní byl počátkem sedmdesátých let sen mnoha motoristů. Mezi zadními koly jste mohli najít dokonce samosvorný diferenciál. Cestující uvelebeni na zadních sedačkách tak mohli být překvapeni zvláštním způsobem projetí některých mokrých zatáček či kruhových objezdů. Fiat 130 se vyráběl také v atraktivní verzi Coupé a jako praktické Combi. Dnes sice velké vozy Fiatu nejdou, ale v sedmdesátých letech byl na špici tohoto segmentu.
Další alternativy: Chcete si jezdit jako Papež Pius XII, Benito Mussolini, Adolf Hitler či Francisco Franco? Tak to nutně potřebujete Fiat 2800 Torpedo s karoserií Landaulet (sedan se sklápěcí střechou).
Iso Rivolta Fidia
Iso Rivolta, italská automobilka jež zbankrotovala roku 1974, je známá zejména pro svou malinkou pojízdnou bublinu Isetta, jež se vyráběla i pod křídly BMW. Model Fidia představený ve Frankfurtu 1967 byl jediným čtyřdveřovým vozem od Isy. Mluvilo se o něm jako o unikátní kombinaci komfortu a sportovních výkonů. Doboví marketingoví mágové jej dokonce označili za “čtyři nejrychlejší sedadla na světě.” Toto pojmenování si vůz vysloužil díky výkonům osmiválců od Chevroletu a Fordu, z nichž první jmenovaný měl 5,4 litru objem a 300 či 350 koní, zatímco druhý si musel vystačit pouze s 325 či 330 koni z 5,8 litru. To stačilo ke zrychlení na stovku za něco pod 7 sekund. Vůz byl novinářům představen v Aténách, jelikož dostal jméno po Phidiasovi, řeckém umělci, který vyzdobil slavný palác Parthenon. To se neukázalo jako dobrý tah, protože řecký benzín s málo oktany způsoboval klepání motoru, což se pozvaným novinářům dvakrát nelíbilo. Naopak je zaujala elegantní karoserie z pera slavného designéra Giorgetta Giugiara. Vůz s působivým interiérem, volantem Nardi a tradičním zámořským osmiválcem pod kapotou byl často dražší, než Rolls Royce. Hlavním protivníkem však bylo Maserati Quattroporte. Fidia se nakonec stala velmi exkluzivním zbožím, bylo jich vyrobeno pouze 192.
Další alternativy: Osmiválec Ford o objemu 5,8 litru a výkonu 330 koní dostal rovněž další exkluzivní sedan italské provenience – De Tomaso Deauville. Vůz se mírně podobal Jaguaru XJ a jel rychlostí až 230 km/h. Vyrobeno jich bylo také jen malé množství, konkrétně 244.
.
« V Pebble Beach se představil také Cadillac Ciel Třídveřové Picanto ve sportovním looku »
