V Česku byla před 50 lety jediná crash laboratoř: Jezdil sem testovat vozy celý Východní blok
První crash testy s vozy Škoda proběhly pravděpodobně již v roce 1968 v areálu závodu v Mladé Boleslavi, ale oficiální záznamy o tom neexistují. Tehdy se proti zdi rozjela Škoda 1000 MB rychlostí asi 20 km/h. Karburátor byl seřízen tak, aby vůz dosahoval této rychlosti při jízdě na volnoběh.
První zdokumentovaný crash test se uskutečnil v květnu 1972 v Praze-Ruzyni na místě vedle dnešního mezinárodního letiště Václava Havla. Test provedl Ústav pro výzkum motorových vozidel (ÚVMV) v souladu s mezinárodními předpisy EHK OSN (Evropská hospodářská komise OSN). Testovaným vozidlem byl vůz Škoda 100 L. Tehdy nejmodernější model značky ŠKODA se vyráběl od roku 1969 a vyvážel se i do západní Evropy.
Ačkoli v té době ještě nebyla v Československu povinná bezpečnostní homologace, v západoevropských zemích již povinná byla. Testovací plochu si museli pracovníci ÚVMV naplánovat a vybudovat téměř sami. Vyvinuli parní raketu, která zezadu rozpohybovala vozidlo bez řidiče na zkušební dráze. Základem systému byla 300litrová tlaková nádoba s topnými spirálami. Vozidlo a raketu udržovala v požadovaném směru kolejnice, která končila asi 5 m od betonové stěny.
V tomto místě byla parní raketa zastavena klínovou brzdou, zatímco vozidlo narazilo do zdi rychlostí asi 50 km/h. Rychlost, jakou raketa poháněla auto, závisela na množství vody a také na hmotnosti vozidla. Průběh crash testu zaznamenala vysokorychlostní kamera s frekvencí 1 000 snímků za sekundu.
Otevření testovacího polygonu v Úhelnici
Po převzetí českého ÚVMV otevřela tehdejší TÜV Bayern, nyní TÜV SÜD, v roce 1996 vlastní zkušebnu v obci Úhelnice u Mladé Boleslavi. Prvním testovaným vozem byla ŠKODA OCTAVIA. V letech 2000 a 2001 byla hala na popud společnosti ŠKODA AUTO přestavěna a rozšířena z původních 50 na 100 m. Vozidla mohla zrychlovat rovnoměrněji, aby se poloha zkušebních figurín neměnila. Značka ŠKODA hrála také klíčovou roli při prosazování přechodu z analogových na digitální kamery. V roce 2011 převzala zkušebnu ŠKODA AUTO a pokračovala zde ve spolupráci s TÜV SÜD Czech. V březnu 2020 zahájila provoz nová, vysoce moderní crashtestová laboratoř.
Odborný časopis Automotive Testing Technology International jí v témže roce udělil ocenění Crashová laboratoř roku 2020. Nová crashová laboratoř je více než dvakrát větší než předchozí zařízení. Délka haly, v níž probíhají crash testy, je nyní více než 180 m. Srdcem laboratoře je elektrický pohonný systém, který urychlí dvě vozidla o celkové hmotnosti až 3,5 t, která se k sobě blíží čelně, až na rychlost 65 km/h nebo jedno vozidlo až na rychlost 120 km/h.
V současné době se zde simuluje čelní srážka dvou vozidel při rychlosti 50 km/h. Jako cestující se ve zkušebních vozidlech používá devět figurín dospělých a čtyři figuríny dětí různých konstrukcí. Pomocí optického zařízení jsou figuríny správně umístěny ve vozidlech a správná poloha sedadel je kontrolována také statickou fotogrammetrií. Mezi další vybavení pro všechny aktuální testovací scénáře patří měřicí stěna, která zaznamenává síly vznikající při nárazu, a 20 statických a 30 palubních vysokorychlostních HD kamer pro dokumentaci všech crash testů. V oddělené hale ŠKODA AUTO je instalováno rovněž zařízení pro zaplavení vozů, které se používá v rámci crash testů elektrických vozů.
Za padesát let, po které dynamické nárazové testy v Česku probíhají, urazila tato disciplína obrovskou cestu. A Škoda na tom má lví podíl. Crash testy teď dělá ve špičkové a moderně vybavené laboratoři u zkušebního polygonu v Úhelnici nedaleko Mladé Boleslavi.
Crashová laboratoř patří automobilce od roku 2011. Škoda masivně investovala do dalšího vybavení a rozvoje. Jak auta rostla, rostly i nároky crashových zkoušek, například se objevil požadavek mít možnost zkoušet srážky dvou objektů rozjetých proti sobě. K plánovanému rozšíření laboratoře došlo v letech 2018 a 2019 a to při zachování většiny provozu v původní části laboratoře. Už 1. února 2019 se v nové části haly konal první zkušební crash test, v březnu pak následoval test „ostrý“.
„V původní hale jsme odstranili pohonný systém, který za symbolickou cenu získala Fakulta dopravní ČVUT, naopak třeba původní hydraulická brzda je dnes natrvalo zalita v betonu,“ popisuje Rudolf Tesárek osud některých kusů technického vybavení původní laboratoře. Vybudována byla i nová laboratoř pro přípravu figurín a další zázemí, závěrečným úkolem bylo sjednocení povrchu obou částí teď již společné haly. Zrychlit přípravu zkoušek a rozšířit využití laboratoře pomohla instalace mobilní bariéry. V roce 2020 získala Crashová laboratoř Škoda prestižní ocenění „Crash test Laboratory of the Year“ časopisu Automotive Testing Technology International.
Druhy crashtestů
ŠKODA AUTO provádí ve své crashové laboratoři řadu crashtestů, většinu z nich v průběhu vývoje auta pro ověření funkčnosti jeho konstrukce. Provádí ale i testy za účelem homologace a pro ověření také crashe podle parametrů organizace Euro NCAP. Zde je příklad několika testů, které v laboratoři provádějí.
• „Homologační“ čelní náraz 40 % šířky vozu do deformovatelné překážky rychlostí 56 km/h (předpis EHK94)
• Čelní náraz 40 % šířky vozu do deformovatelné překážky rychlostí 64 km/h, EuroNCAP
• Čelní náraz 100 % šířky vozu do pevné překážky rychlostí 50 km/h s dvojicí ženských figurín
• Zkoušky v nižších rychlostech pro ověření správného prahu výstřelu airbagů (tzv. „must fire“ a „no fire“ testy)
• Boční náraz rychlostí 32 km/h do sloupu
• Náraz deformovatelnou bariérou (vozík, 1 400 kg) do boku vozu v rychlosti 60 km/h
• Zadní náraz vozíkem do stojícího vozu v rychlostech 30, 50 nebo 80 km/h, přesazení 70 %
« Stáří automobilu: Jak ovlivňuje hodnotu vozu na českém trhu Test ojetiny JEEP Compass: Těžkost bytí »
