Test ojetiny Honda Civic Sedan: Přehlížená, ale o to lepší volba
Desátá generace Civicu pokračovala v tradici dlouhé neuvěřitelných 45 let. Ano, tak dlouho se už kultovní model z Japonska vyrábí. Za tu dobu se ho prodalo 18,5 miliónů a na spoustě trhů patří vůbec k tomu nejžádanějšímu. Desátá generace nám opět vrátila do nabídky verzi sedan, který je předmětem tohoto redakčního testu. Navíc ve vrcholné motorizaci.
Jen těžko lze hledat vůz, který by šel více proti proudu a představoval zábavnou a hravou alternativu k všem těm nudným a tuctovým konkurentům. Desátá generace Hondy Civic to posunula ještě o kus dál a opět šokovala svět svým extravagantním designem. Ano, je to přesně ten typ auta, který buď milujete, nebo nenávidíte. Nic mezi. Vzhled však není jedinou věcí, kterou si Civic dělá po svém – jízdně působí, jako auto ze staré školy a řidičsky stále patří mezi to nejzajímavější na segmentu, ne-li vůbec.
Sedan některé prvky decentně umravňuje a přidává chromové okrasné lišty a sem tam ubírá na agresivnosti jednotlivých linek. Například přední nárazník nemá tolik, a tak velkých brutálních nádechů jako hatchback. Změnila se i vizáž masky chladiče a to samé platí o zadních partiích. Tam samozřejmě narostl převis, ale musím Hondu pochválit, že sedan nevypadá, jako by mu někdo nalepil batoh. Z profilu jde krásně vidět, jak se střecha postupně snižuje a jemně přechází až k víku kufru. Ve své podstatě tak nevzniká žádná rovná plocha a auto vypadá velmi vyváženě. Jako celek však i tato verze připomíná rozjařený neidentifikovatelný jezdící předmět. Těžko říct, co bylo vzorem, ale originalita a svébytnost se Civicu odepřít nedá.
To důležitější je ale změna proporcí – Civic už není obtloustlé vajíčko, ale svalnatý atlet. Zásluhu na tom má rozšíření o 30 mm, snížení o 20 mm a nárůst do délky o 130 mm. Tehdejší nová platforma, pro nás milovníky řízení, znamená ještě jednu věc – snížení umístění sedadel a naprosto perfektní posed za volantem. Sedadla jsou níž konkrétně o 35 mm díky změně umístění palivové nádrže. Marně přemítám v paměti, které moderní auto, nabízí alespoň podobně dobrý posed. Je to lehké, žádné!
Platforma má i stinnou stránku – Civic přišel o zadní sedadla s funkcí Magic Seats, ale ruku na srdce, kolik majitelů ji reálně využívalo? Teď k samotnému interiéru, protože ten prodělal naprostou revoluci také. Jenže, světe div se, upustil od UFO vzhledu s šedesáti digitálními displeji a vsadil na čistý a zároveň moderní design.
Musím říci, že kvalita a vzhled palubní desky mě naprosto dostala a jsem rád, že se Honda k tomuto kroku rozhodla. Přístrojová kaplička je v základu digitální a nabízí krásnou grafiku a nesčetně funkcí. Na středovém panelu je vkusně umístěný display infotainment systému, který naznačuje tvarem podobu tabletu, ale nijak “netrčí” z palubní desky. Výrobce zapracoval i na zrychlení a grafice. Ergonomie je pak naprosto výtečná, stejně jako kvalita slícování. Sedanu decentně narostl prostor na zadních sedadlech a zlepšil se prostor nad hlavami pasažérů. Objem zavazadlového prostoru činí 519 litrů, počítat musíte s horší přístupností dovnitř, plynoucí z koncepce karoserie.
V testu vozidla od AAA Auto máme vůbec to nejpřitažlivější, co standardní Civic zasvěceným řidičům nabízel – přeplňovanou benzínovou 1.5 s výkonem solidních 134 kW a točivým momentem 240 Nm v kombinaci s automatickou převodovkou. Papírově to nezní závratně, ale auto je opravdu rychlé a motor miluje otáčky. Nevím, jak se to Hondě povedlo, ale celkový projev motoru a průběh výkonu dává pocítit DNA značky. Motor totiž exploduje kolem 4.000 otáček za minutu a od této hranice graduje a s každou další otáčkou nabírá na síle. Je to dost podobné atmosféře, jen s ostřejším spodkem. Nemusíte tak litovat, že atmosférické motory z nabídky úplně zmizely. Výtka míří jen k automatu, je to totiž bezestuňová planetová převodovka e-CVT. Sice má virtuální stupně, ale konstantnímu zvuku vytočeného motoru se neubrání. Na druhou stranu je absolutně hladká a jezdění s ní je velmi komfortní.
A chvála nekončí – Civic má naprosto velkolepý podvozek, který ctí tradice a kořeny značky Honda. Rozhodně patří k tomu nejlepšímu na mainstreamovém trhu. Zdejme hold technikům a automobilce, protože se od sedmé generace opět vrátila k víceprvkové zadní nápravě a je to pořádně znát. Vpředu zůstává modifikovaný McPherson se spodním ramenem uloženým jak v pryžovém, tak zároveň pryžo-kapalinovém silentbloku. Testovaný model byl navíc doplněn o adaptivní tlumiče, které zpříjemňují pohyb po městě, kde zůstávají komfortní a ve sportovním režimu pak podvozek příjemně ztuhne a začne kopírovat silnici.
Posilovač řízení má elektromotor umístěný přímo na ozubené tyči řízení, přičemž Honda vsadila na verzi se dvěma pastorky. A ano i řízení je naprosto senzační a dlouho jsem neřídil tak skvěle nastavený posilovač. Je totiž mnohem lepší než ve všech současných BMW a napadá mě jen jedno auto, které je na tom podobně – Toyobaru! Spotřeba je pak přímo úměrná jízdnímu stylu. Běžným tempem se dá jezdit do 7 litrů, po městě do 9 a drtit okresky budete za 12.
Civic sedan s patnáctistovkou je fantastické, nevšední a kvalitně postavené auto, které ctí tradici značky a myslí na řidiče. Pokud vás baví řídit a chcete se odlišit, kupujte. Odpustíte mu i to, že není zrovna ten nejpraktičtější a nejprostornější vůz v segmentu.
« Nizozemsko postaví elektrárnu na výrobu zeleného vodíku na moři Vědci pokročili ve vývoji obnovitelné výroby vodíku »
