Test Yamaha XSR 900

Autor: Martin Hrabák,

26. 9. 2020 • Motocykly, Novinky

Vždycky si říkám, jak dobře pro dnešní dobu je, když se nějaký výrobce vytasí s nějakým retrem. Moderní tvary připomínající oživlé roboty ze sci-fi filmů už začínají některé zákazníky lehce nudit a já osobně jsem rád, že na vyznavače klasických motorkových tvarů se stále nezapomíná. Mile mě to překvapilo i u Yamahy, která se svým modelem XSR 900 skvěle doplňuje retro řady ostatních značek a super je, jak hezký smysl pro retro dokážou chlápci ze země vycházejícího slunce mít.

Yamaha XSR 900 vychází z modelu MT-09, což by při prvním pohledu napadlo asi málokoho. Proč ale vymýšlet vymyšlené, když se stačí jen vrátit o několik desítek let zpátky, oprášit staré katalogy a v rytmu moderních technologií se nechat inspirovat starými dobrými oblými tvary.

Yamaha XSR 900 dostala do moderního rámu tříválcový motor, který je jeho součástí jako nosný prvek a sám o sobě se také nijak staře netváří. Podvozek si také na retro úplně hrát nechce a proto se nebojí zadní moderní kyvné vidlice z hliníku s centrálním tlumičem a vepředu upside down nastavitelnými vidlicemi. Říkáte si dost špatný základ pro retro? Ale kdepak. Yamaha to totiž dohání vším ostatním a je to právě o těch ostatních věcech, které jí dělají tak sexy. V černé barvě se zlatými koly, zlatou linkou na nádrži a červeným emblémem s nápisem YAMAHA, který je také dokonce v retro fontu se teprve začínají rozehrávat ty staré omšelé zasekávající se desky s těmi nejvíc oplodňujícími songy. Nezbytné přední kulaté světlo spolu s maličkou kulatou palubkou, ladnou podsedlovkou bez ostře řezaných tvarů zakončenou malým kulatým světýlkem pak celý koncert dotahují do konce. No dobře to malé zadní kulaté světlo mě sice až tolik do rauše nedostává, ale naštěstí mu nevěnuji tolik pozornost. Více pozornosti na mě totiž strhává vyloženě hyzdící malý výfuk s nádorem schovávajícím katalyzátor. Navrhuji sraz všech retro vyznavačů a následný odjezd několika autobusy do sídla emisního oddělení Evropské komise, kde proběhne následná defenestrace.

Po usednutí mě překvapí poměrně vysoká stavba a cítím, že bych se klidně raději posunul o jeden level níž, abych do motorky o trochu více zapadnul. Před sebou nemám žádné řídící centrum jako v Houstonu, ale jen pár nejnutnějších ovladačů na obou stranách širokých řídítek, které dávají tušit vynikající ovladatelnost. V malém kulatém budíčku se ale samozřejmě skrývají ty nejmodernější technologie a digitální krystaly tady rozehrávají dokonale čitelné údaje s nejdůležitějšími údaji také oproštěné od všemožných blbostí. Nejhezčí je pro mě ve výhledu 14ti litrová nádrž. Její tvar je lahůdkou pro oko a já se přistihuji, že jí držím oběma rukama a hladím její oblé hrany. Celá motorka ve mně míchá nostalgické pocity s radostí, jak krásné motorky se ještě v dnešní době dělají.

Nemůžu se dočkat probuzení tříválce. Ano tolik nenáviděného třívalcového uspořádání, který je mnoha automobilistům dodnes trnem v oku a na který vzniklo dokonce i spousta ne úplně málo sprostých vtipů. To ale rozhodně neplatí v motocyklovém světě. Zde se naopak snoubí výhody dvou a čtyřválců, což se pro hodně motorkářů jeví jako ideální volba, když chtějí od obojího to nejlepší co jednotlivé motory poskytují. Už po probuzení 155ti hlavého stáda koní disponujících 87,5 Nm krotícího momentu se projeví charakter motoru. Zní mi pro začátek tedy spíše jako prskavější čtyřválec, než že by měl něco z charakteru dvouválce, ale jeho zvuk je boží a nevzhledný výfuk si trochu zachraňuje reputaci alespoň svým projevem. Příplatkový Akrap vytažený až pod sedlo beru u téhle mašiny ale stejně jako absolutní nutnost.

Mačkám páčku lankové spojky, která jde překvapivě lehce a řadím za jedna. Po pár metrech začínám řadit další kvalty a chirurgická přesnost převodovky mě u Yamahy vůbec nepřekvapuje. O převodovku se prostě nemusíte nijak výrazně starat. Dělá přesně to co má a nemusíte od ní čekat nějaké záludnosti falešných neutrálů nebo něco podobného. Dál se můžete nechat unášet jen bezvadným motorem. A že je co užívat. Spodní zátah jako u dvouválcového motoru je mohutný, střední pásmo dokonale vyvážené a gradace výkonu v horním pásmu otáček zakončené psychopatickou agónií nad 9000 otáček je prostě to nejlepší co po motorce můžete chtít. Ve spojení se mnou tolik propagovaným spektrem výkonu v rozsahu 100- 130ti koní je to prostě bomba. Motor mě nenudí ať na otáčkoměru digitální displej ukazuje kostiček kolik chce.

Je mi to totiž úplně jedno kolik točím a užívám si jen dokonale dávkovatelný, čitelný a perfektně nakombinovaný výkon jaký jsem kdy krotil. Motor jakoby dokázal počítat se všemi změnami nálad které zrovna jezdec prožívá. Dokáže vás povozit klidně bez škubání a protestování proti podtáčení. Nevadí mu kochací a zamyšlené tempo, ale dokáže vám zvednout tep víc než předvolební debata v televizi během několika vteřin. Když za něj začnete tahat a povolíte mu uzdy až k omezovači, jste ihned v té správné situaci kdy vzpomínáte na svého pojišťovacího makléře, kterého jste již několikrát neomaleně poslali někam s nabídkou životní pojistky. Zvuk je až strach nahánějící a závislost vzbuzující. Do otáček se vrhá naprosto lačně a necítíte jako u dvouválu, že by mu to vyloženě ve vysokém spektru nedělalo dobře. Ovládání širokými řídítky vám dává pocit dokonalé kontroly nad strojem a rychlé změny směru jsou jen otázkou pomyšlení. Jediné co mi chybí je quickshift, který by jen podtrhl potenciál občasného zasportování.

Naštěstí jsou si v Yamaze vědomi toho, že o své zákazníky nechtějí přijít tak lehce, proto samozřejmě XSRu nadělili i pěkně ostré brzdy. Nemají se zastavením rozběsněné Yamahy žádný problém, dávkují se citlivě a v nemálo situacích jsem za jejich ostrost byl opravdu rád. Podvozek je i v krizovém brzdění a ostré jízdě v dlouhých i krátkých zatáčkách předpisově stabilní a svým projevem se řadí mezi nejmodernější naháče na trhu. Je fajn mít retro motorku, ale rozhodně bez retro chování podvozku. To by asi ocenil málokdo.

Úplně nevím čím mě Yamaha XSR 900 nadchla nejvíc. Je toho totiž opravdu hodně. Když ji beru jako celek, je to prostě super motorka. Ale pokud mám udělat nějaký rezultát, musím říct, že je to prostě mašina pro čistou radost z jízdy, s výborným motorem, podvozkem i brzdami. Nádherným designem jdoucím proti proudu doby. Pohodlná i na celodenní ježdění a s příjemným sedlem. Její motor vám nabídne víc než většina ostatních a stejně jako vy máte změny nálad, i on je několika tváří a dokáže se kdykoliv přizpůsobit. To dokáže málokterá motorka. Psychologie jezdců zřejmě u Yamahy není až tak neznámým oborem.