Test Volvo XC90 B6: Prémiové inkognito
Volvo je značka, která s sebou nese jistou prestiž. Její vozy jsou pověstné bezpečností a kvalitou, přesto je spousta lidí odmítá považovat za prémiového výrobce kvůli omezené nabídce motorů. Co ale definuje „prémiovku“? Záleží vážně jen na tom, aby byl na výběr šestiválec? To jsem se pokusil zjistit se sedmimístným modelem XC90, které má sice jen čtyřválec, ale nabízí přes 300 koní a umělecké dílo v interiéru.
Moderní luxusní SUV jsou stále lepší. Mají lepší technologie, pokročilejší prvky luxusní výbavy, efektivnější a výkonnější motory, vypiplanější podvozky…ale na jednu věc se jaksi zapomnělo. Na eleganci. Projděte si dnes nabídku prémiových SUV. Všechny se tváří nakvašeně, nabubřele, jejich organické tvary mají ukázat, jak mají ostré lokty a občas mám pocit, že se to přenáší i na jejich majitele. Ti se často na silnici chovají agresivně, arogantně – jako by jim to patřilo. No a pak je tady Volvo. Ke kterému jako by se tenhle nový trend vůbec nedostal. Jeho největší SUV označené XC90 předvádí neobyčejně elegantní tvary. Jemné linky nesoucí DNA novodobých skandinávských vozů působí svěže. Ale nenechte se zmást. XC90 je klasický moderní SUV mastodont. Do pěti metrů mu chybí jen pět centimetrů a rozvor má bez šestnácti milimetrů rovné tři metry.
Rozměry středně velké stodoly ale oceníte uvnitř. Kufr pojme v základním uspořádání přes 700 litrů, po sklopení sedaček dokonce 1886. I v případě, že z podlahy vyklopíte třetí řadu sedadel, zbude vám stále nějakých 350 litrů – což je pořád asi tolik, kolik nabídne nový Golf.
Když už jsem nakousl třetí řadu, tak si jí pojďme odbít hned zkraje. Ta totiž bývá za trest. První překvapení je, kolik síly je potřeba použít na odsunutí druhé řady. Obyčejně nejsem tak pohodlný, ale tady bych ocenil elektrický pojezd. Když už jsem ale konečna na místě, tak to vcelku ujde. Před koleny mi dokonce zbývá nějaké rezerva. Nad hlavou ale už centimetry chybí, a jelikož jsou sedačky mezi podběhy, tak jsou poměrně úzké. Stejně jako u ostatních sedmimístných SUV jsou tyhle sedačky spíš nouzové nebo pro někoho do 170 centimetrů. Jestli chcete pravidelně vozit sedm lidí, kupte si dodávku.
Druhá řada je samo sebou zcela jiná pohádka. Místa je tu na rozdávání, sedačky patří k tomu nejlepšímu, co jsem zkusil, ale taky je z auta díky velkým oknům perfektně vidět. Sedačky jsou navíc polohovatelné, dlouhá cesta tu tak rozhodně nebude za trest. A kůže? Tak je tak jemná, že ji na dotyk téměř ani necítíte.
Pracoviště řidiče potom hraje klasickou písničku pro moderních Volva. Celé palubní deska je uklizená, minimalistická a čistá. Z tlačítek tu zbylo pouze ovládání médií. Zbytek se přesunul na velký vertikální displej. Pořád se nějak nemůžu rozhodnout, jestli se mi tenhle prvek líbí. Pro odpůrce dotykových ovládání – mezi které se tak trochu taky řadím – to není dobrá zpráva. Můžu vám ale říct, že Volvo si s přechodem od tlačítek poradilo jako jedno z nejlepších.
Na systému je znát, že byl od začátku navrhován jako tablet. Veškeré dlaždice jsou tak velké, aby se do nich bez problému dalo trefit i za jízdy a obrazovka má bleskovou odezvu. Systém tedy nepatří mezi nejintuitivnější, ale ovládání vám naštěstí moc pozornosti brát nebude. Druhý displej je v kapličce přístrojů. Chválím volbu matného displeje – nedělá žádné odlesky. Můžete si sem klidně promítnout plnohodnotnou navigaci, ale mě osobně nejvíc vyhovoval minimalistický režim, kdy se zobrazují jen bílé číslice na černém pozadí. Zbytek informací jsem stejně viděl na head-up displeji.
Kde XC90 opravdu válí je kvalita zpracování a zvolené materiály. Jediné, na co můžete sáhnout, je kůže, dřevo, hliník. A pak taky sklo. Volič převodovky je totiž vytvořen z jednoho kusu skla. Tenhle detail působí opravdu draze a luxusně. Nicméně, jestli nepovažujete Volvo za prémiového výrobce, doporučuji vám sednout si do XC90. Kvalita a zaměření na detail se může směle měřit s německou prémií, ba dokonce je v lecčem i překoná.
Pozice za volantem je pak typická pro tyhle křižníky silnic. Sedí se možná až zbytečně vysoko, ale máte alespoň pocit nadhledu. Na místo si v žádném případě stěžovat nemohu a zadek mi rozmazlují jedny z nejlepších sedaček, ve kterých jsem kdy seděl. Ty jsou samozřejmě vyhřívané, chlazené, i masážní. A taky lahůdka pro oko.
Pod kapotou se nachází – jako u všech XC90 – přeplňovaný čtyřválce. Označení B6 znamená mild-hybridní jednotku. Celkový výkon je 230 kW a 460 Nm. Samotný čtyřválec obstará rovnou 220 kW a 420 Nm. Hodnoty výkonu jsou solidní, musíte ale počítat, že XC90 váží přes 2,1 tuny. Sprint na stovku zabere slušných 6,7 sekundy, maximální rychlost je 230 kilometrů v hodině. Jelikož jde o mild-hybrid, tak se auto neumí pohybovat čistě na elektřinu. Elektromotor jen pomáhá při rozjezdech a vyhlazuje prodlevy na povely plynu.
Musím říct, že pomoc je to vítaná. Reakce na plyn jsou rychlé a auto má dobrou pružnost. Samotný výkon je taky naprosto dostatečný. Jen se musíte smířit s tím, že čtyřválci zkrátka chybí kultivovanost větších motorů. Toho si ale všimnete až v druhé půlce omezovače. Do té doby o motoru moc vědět ani nebudete. Motor se pojí s osmistupňovým automatem. Ten dělá svojí práci obstojně, řadí logicky, ale nepatří zrovna k nejrychlejším. To ale u auta takového ražení jen těžko můžu brát za nevýhodu. Pokud jde o spotřebu, tak ta už se šestiválci ale podobá. Při hodně klidné jízdě se můžete podívat někam k osmi litrům, já ale jezdil v průměru za 10,5 litru.
Jak napovídá exteriér, tak na silnici jde o elegána a pohodáře. Ani náznakem se nesnaží o nějaké sportování, ani vás nehoní. Ladění podvozku je jako peřinka a auto se tak přes nerovnosti jen tak přelije. Pouze krátké ostré nerovnosti mu umí krátkodobě rozhodit ZEN. Není to nic hrozného, ale třeba na příčném prahu si umí auto lehce bouchnout, což je společný jev u spousty aut se vzduchovými podvozky. Nejlépe se samozřejmě auto cítí na dálnici. Tam oceníte velice dobré odhlučnění a dobrou směrovou stabilitu. Díky velké hmotnosti na auto prakticky ani nemá vliv boční vítr. Asi to moc majitelů nebude zkoušet, ale kdyby vás napadlo opustit silnici, poskytuje XC90 skvělou světlou výšku 238 mm. Ta jde v off-roadovém režimu ještě zvýšit na 267 mm. Na okreskách se projeví měkké ladění podvozku. Auto se nebojí naklonit, působí netečně a těžkopádně. Stejně tak řízení. To je hodně přeposilované a působí jaksi jako odpojené od auta. Tohle neberu jako nevýhodu, spíš konstatuji fakt.
Auto jako Volvo XC90 si rozhodně nebudete kupovat kvůli okreskovým radovánkám. Takové auto si koupíte kvůli tomu, že chcete vyzrálý vůz, do kterého si jdete odpočinout. Chcete sednout za volant a zavřením dveří se zcela izolovat od okolního světa. Chvíli nemyslet na to, co bylo v práci, co vás čeká doma, co máte ještě za povinnosti. Zkrátka se zabouchnete ve svém bezpečném prostoru a odpočíváte. Svět na vás chvíli počká. Jízda v XC90 na mne působila tak uklidňujícím dojmem, že jsem vůbec neměl potřebu jezdit rychle. Vlastně jsem většinou jel těsně pod dopravními limity a jen relaxoval. V málokterém autě si budete připadat tolik jako v útulném obýváčku. A za tohle si ho vážím nejvíc. Moderní SUV jsou jen odrazem dnešní uspěchané doby. Je fajn si moct pro změnu na chvíli odpočinout.
A jak je to s tou prémiovostí? Tady si as bude muset každý definovat pojem „prémiový vůz“. Pro někoho to může být počet válců pod kapotou. Pro mě je to o kvalitě zpracování, prvotřídních materiálech a taky o tom, že nákupem auta si zároveň kupujete prestiž a jistý status, image chcete-li. O prestiži značky Volvo nemá smysl diskutovat.
Zatímco s velkými SUV z Německa si většinou koupíte status veřejného nepřítele, lidé vás odsuzují už jen za znáček na kapotě, ve Volvu na vás jen uznale pokývou, protože vidí, že sice máte peníze, ale nepotřebujete to nijak křičet do světa. Volvo má status auta pro rozumné lidi a vůbec nevzbuzuje takovou míru závisti. Pokud tedy toužíte po prémiovce, ale nechcete na sebe tolik upozorňovat, Volvo je pro vás jasnou volbou. Protože mám-li mluvit za sebe. XC90 rozhodně mezi prémiová auta patří. Jen si na něj musíte připravit minimálně dva miliony korun.
Plusy
– Kvalita materiálů a zpracování
– Design
– Prostor
– Nevzbuzuje závist
Mínusy
– Méně kultivovaný motor
– Spotřeba
« Zaplavené ojetiny z Německa, Belgie a Holandska mohou ohrozit tuzemský trh Test Mitsubishi L200 Plus Double Cab Instyle »
