Test Volvo V60 D4: Více než pouhá alternativa
Když vás mainstream nebaví a nechcete se stát další šedou myší v Superbu nebo Passatu, ale prémiovky vám zase přijdou moc okázalé a drahé, tak máte v podstatě jedinou možnost, kde skončit. Tou je Volvo. Tahle svébytná skandinávská značka funguje, jako skvělý můstek mezi těmito dvěma světy. Od doby, kde je koupilo čínské Geely, tahle vlastnost vynikla, víc než kdy předtím. Automobilka je také známá svým negativním postojem k dieselovým motorům – a my se dnes podíváme zrovna na poslední Volvo spalující naftu – V60 D4. Bude nám chybět, nebo vlastně o moc nejde?
Do roku 2010 vlastnil Volvo Ford, a pro Švédy to bylo vcelku zvláštní období. Koncernový sen Fordu zahrnoval masivní sdílení technologií a platforem, což dávalo Volvu relativně málo prostoru pro to, aby svým autům vtiskla dostatečně silnou vlastní osobnost. Z pohledu spolehlivosti taky nejde zrovna o nejlepší roky. Čínská automobilka Geely tohle naštěstí prokoukla, a namísto toho, aby Volvu cpala svoje technologie, cpe jim jen svoje peníze. Jinak jim nechává volné ruce. Volvo tak přišlo s novým designovým jazykem, vyvinulo pro V60 zcela novou vlastní platformu, a postavilo – dle mého skromného názoru – jeden z nejpřitažlivějších kombíčků na trhu.
V60 v sobě nese všechny charakteristické prvky pro moderní Volva. Široká maska, světla s denním svícením ve tvaru Thorova kladiva, a velice jemné linky. Oproti konkurenčnímu BMW 3 je Volvo V60 nepatrně širší a nižší, což mu propůjčuje sportovní rozkročený vzhled. Skvěle taky vypadá zvedající se linka oken, která navazuje na vytažené zadní blatníky. Švédi jsou na kombíky prostě machři – však s nimi Volvo taky v devadesátých letech závodilo v šampionátu BTCC. Kombík ale taky musí být praktický – v základu spolkne V60 529 litrů nákladu, a to rozhodně není k zahození.
Interiér pak vypadá jak vystřižený z katalogu IKEA v sekci „Skandinávské bydlení“. Je velice čistý, minimalistický, a daří se mu navodit příjemnou domáckou atmosféru. Vše jen podtrhují prvotřídní materiály a skvělé zpracování. Interiérem si Volvo opravdu nic nezadá s tím nejlepší z prémiové třídy. Pravé dřevo, pravý hliník, pravá kůže – krása. Jediný tvrdý plast je po stranách středového tunelu. Což mi vlastně přijde jako dobrý nápad. Tento druh materiálu hodně vydrží, a nevyžaduje žádnou speciální péčí. Umístit ho na jedno z nejvíc namáhaných míst interiéru je rozhodně moudřejší, než zde pokládat lány pianového plastu, jak je dnes zvykem.
Interiér byl taky pečlivě očištěn od tlačítek. Ta zbyla už jen pro ovládání médií, start motoru a změnu jízdního režimu. Veškeré ovládací prvky se ukryly do obrovské vertikální obrazovky ve středu palubní desky. Tento prvek je trochu diskutabilní. Především podlouhlé výdechy klimatizace mi nepřijdou zrovna pohledné, ale asi je to na vkusu každého. Osobně nepatřím mezi fandy dotykového ovládání. I to nejlepší odvádí od řízení víc než i špatně umístěné tlačítko. Zároveň ale dodávám, že Volvo se s přechodem na dotyky popralo statečně. Systém je od základu postavený za tímto účelem. Skládá se tak z velkých dlaždic, které bez problému trefíte i při jízdě na rozbité cestě. Je taky bleskově rychlý, a zbytečně neodvádí pozornost barvičkami a animacemi. Bohužel mi taky přijde dost neintuitivní, a na jeho uspořádání jsem si za celý test úplně nezvykl. Nebojím se ale, že by si to po pár týdnech nesedlo.
Druhý displej se nachází v kapličce přístrojů, a musím tým vývojářů pochválit, že sáhli po matném provedení. To nehází žádné odlesky, a perfektně se čte za každé situace. Zobrazení je velice úsporné, a dozvíte se v podstatě jen to nejdůležitější – zároveň ale nic nechybí. Pokud vás láká podobně pokročilý štít, jako má třeba Audi, musíte si nechat zajít chuť.
Co mě překvapilo na celém autě nejvíc je naprosto perfektní posaz. Čekal jsem trochu taťkovský styl ala Superb. Ale do V60 musíte prakticky spadnout. Sedačka je až na dně auta a sedí se na krátké ruce a dlouhé nohy. Posaz mi přišel dokonce sportovnější než v Alfě Rome Giulia. Perfektní jsou taky sedačky. Jsou sice malinko tvrdší, ale dobře drží tělo, a ani po dlouhé jízdě nejste unavení. Samozřejmě jsou vyhřívané i větrané.
Nová platforma přinesla prodloužení rozvoru asi o 12 centimetrů, což se kladně podepsalo na místech vzadu. Bez problému si sednu i za sebe. Bohužel je zadní lavice ale hodně nízko, a pokud jste delší jako já (190 cm), budou vám trčet nohy ke stropu, a brzo vás začne tlačit zadek.
Pod kapotou testovaného auta se nachází dieselový vrchol pro Volvo V60. Taky dieselový konec, protože automobilka od roku 2021 ukončila všechny vznětové jednotky. Jde o dvakrát přeplňovaný čtyřválcový dvoulitr o výkonu 140 kW a 400 Nm. Díky dvojici dmychadel má motor perfektně rozložený výkon v širokém spektru otáček, a táhne příjemně prakticky už od volnoběhu. Taky má rychlé reakce na povely plynu, a umí s autem opravdu důstojně hýbat.
Motor je spojen s hydroměničovým automatem, který dělá svoji práci tak, jak čekáte. Je sametově jemný, řadí logicky, ale nikam se nehoní. K ražení auta sedí perfektně. Osobně bych ale dal přednost benzínu, a ukončení dieselů mě vlastně v tomto případě ani nemrzí. Motor je totiž poměrně hlučný, a do kabiny pouští i jemné vibrace. Což se doslova bije s elegantním designem a útulným interiérem. Někdo může namítnou, že to je daň, kterou jste ochotni zaplatit výměnou za nízkou spotřebu, protože máte velké roční nájezdy. I tady vás zklamu. Se spotřebou jsem se neustále pohyboval někde kolem osmi litrů. Pokud vás tedy mrzí, že nestihnete objednat dieselové Volvo, už vás to mrzet nemusí. Benzín je v tomto případě zkrátka lepší volba.
Jestli jste se nechali zlákat sportovním vzhledem, a těšíte na hravé jízdní vlastnosti, musím vás také zklamat. Protože sportování je to poslední, co ho zajímá. V60 je rozený pohodář. Ve městě působí podvozek místy poměrně tuhým dojmem. Ale žádného natřásání, nebo nedej bože tupých ran, se od podvozku nedočkáte. Auto jen pečlivě kopíruje povrch vozovky. To ještě umocňuje specifikace testovaného auta. To je totiž vybavené příplatkovým sníženým „R-design“ podvozkem a dvacetipalcovými koly. Osobně bych se oběma věcem vyhnul. Autu to sice neobyčejně sluší, ale zbytečně to ruší charakter pohodového dálníku.
Vrozená tuhost podvozku se jako kouzlem rozplyne ve chvíli, kdy jedete rychleji, a auto dostane setrvačnost. Najednou se celé uklidní, a jede jako na obláčku. Tenhle kombík se prostě nejlépe cítí na dálnici. Směrová stabilita je ukázková, odhlučnění prvotřídní, a příplatková soustava Harman/Kardon výtečná. Volvo V60 tady umí navodit takovou pohodu, že vám kilometry budou utíkat tak rychle, až vás překvapí, že už jste v cíli. Podvozek s pokročilou konstrukcí (vepředu dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvek Integral link) umí podržet i ve chvíli, kdy se před vámi cesta začne kroutit. Auto je neutrální, ochotně následuje přední nápravu, a je velice přesné. Nehledejte v tom ale nějakou zábavu.
Když ho budete hnát až na limit, tak to nebude bavit ani vás, ani auto. Tohle je takové ideální „osmi-desetinkové“ auto, které nejlépe funguje při svižné jízdě, kdy na něj zbytečně netlačíte. Asi nejlépe ho vystihuje slovo „jistota“. Ničím vás nepřekvapí, je jisté, za všech situací se chová předvídatelně. V podstatě bych ho jízdně přirovnal k Audi. Auto prostě funguje, je stabilní a přesné, ale dokonale vás odřízne od dění pod koly. Jestli hledáte takového společníka, který v sobě má i trochu jiskru, budete se muset poohlédnout jinde. Jestli ale hledáte auto, které je za všech situací jisté, klidné, a je pro vás důležitější cíl než cesta, je tohle jeden z nejlepších kandidátů.
Volvo V60 je ideální auto pro někoho, kdo najíždí velké porce kilometrů, a auto je pro něj jedno z mála míst, kde si může odpočinou. Ono totiž za každé situace navodí absolutní pohodu, a vždy je zatraceně příjemné. Taky při tom skvěle vypadá, a nese s sebou prestiž značky. Od prémiovek ho dělí v podstatě už jen větší výběr motorizací a to, jestli vlastně na něco jako prémiovou třídu věříte. Kvalitou zpracování a vyzrálým jízdním dojmem se jim totiž může směle rovnat.
Plusy
– Kvalita materiálů a zpracování
– Design
– Jízdní projev
– Je to prostě příjemné auto
Minusy
– Méně kultivovaný diesel
« Test ojetiny BMW 135i Coupé (e82): Ukrytý poklad Test ojetiny Fiat 500: Malý, ale šikovný »
