Test Volkswagen Multivat T7 2.0 TDI Long: S dieselem nejlepší, ale?
Ať se nám to líbí nebo ne, měníme se. Všichni a pořád. Někdo chtěl být za mlada popelářem, dnes dělá v IT. Někdo chtěl být pilotem, dnes peče rohlíky. Já chtěl být paleontologem a místo toho, abych dinosaury ze země vyhrabával, proháním je výfukem. To, že se ale naše cesty během života mění, neznamená, že to, co pro nás kdysi bylo vášní, jí nezůstalo dodnes. Pořád se rád dojdu podívat do muzea na prehistorické exponáty.
Co má tohle společného s Multivanem? Po sedm dekád vyráběl Volkswagen osobní dodávky, které pro řadu lidí byly dokonalou kombinací tvrdého pracanta a dokonalého rodinného dostavníku. Když ale automobilka oznámila, že sedmá generace přijede na platformě osobního vozu, byl oheň na střeše. Podle skalních fanoušků už nejde o to auto, které si zamilovali. Změnil se ale opravdu tak radikálně, že zapomněl na své původní poslání, nebo jde jen o přirozený vývoj?
Než se ale dostaneme k filozofickému přemítání nad smyslem Multivanu, pojďme si odbýt to nejdůležitější. Mulťák konečně s dieselem, jupí! Ne, že by to byla tak horká novinka, ale při představení byly k dostání jen benzínové varianty a diesel se mi dostal do ruky až teď. A rovnou vám řeknu, že je to nejlepší motorizace v nabíce T7. Jde o klasický EVO dvoulitr o výkonu 110 kW a 360 Nm. Bohužel není k dostání ani silnější provedení, ani čtyřkolka. To už by VW asi chodil po příliš tenkém emisním ledě. Motor je to notoricky známý a moc nového vám k němu asi neřeknu. Po startu svůj vznětový charakter příliš nemaskuje a i po zahřátí o sobě umí dát uvnitř vědět, ale dostane se to na naprosto přijatelnou úroveň.
Motor je příjemně pružný, se sedmi-stupňovým DSG si rozumí tak skvěle, že jsem mu do toho za celý týden neměl potřebu mluvit a umí vykouzlit i zajímavou spotřebu. Celý týden jsem se bez problémů držel pod osmi. Pokud jde o samotný výkon, je to takové to nutné minimum. Auto jezdí fajn, při denním ježdění vám nic moc nechybí, ale pak se čas od času objeví situace, ze které je potřeba rychle zmizet a najednou zjistíte, že motor nepracuje s téměř žádnou výkonovou rezervou. A čím víc je auto naložené, tím hůř tomu faktu utečete. Být to základní dieselová verze, neceknu. Spoustě lidí to jistě bude stačit, ale rozhodně by bylo fajn, kdyby konfigurátor nabízel vícero výkonových úrovní. Zopakuji ale větu z úvodu – pořád jde o nejlepší motorizaci. Do podobného auta zkrátka zatím nic lepšího než diesel dát neumíme.
Výrazná změna nastala u designu. Už nejde od prvního pohledu o pracanta, a tak nějak „zosobákovitěl“. Tvary jsou čistší, stále ale respektují tradici. Velká pozornost se věnovala aerodynamice a u T7 se podařilo dosáhnout menšího součinitele odporu vzduchu než u Škody Kodiaq. Také působí kompaktněji než předchůdce, za to ale může o pět centimetrů menší výška a kratší převisy. Jinak narostl do všech směrů. Na šířku o 3.5 centimetru, rozvor se natáhl o 12.5 a na délku asi o sedm. Já tu mám ale verzi Long a ta už měří 5.17 metru. I přes nárůst rozměrů je ale o 10 % lehčí, a karoserie je výrazně pevnější.
Design ale stranou. Je fajn, že dodávky přestávají vypadat jako krabice od bot, ale u podobných aut byla a vždy bude nejdůležitější praktičnost. A jak jsme na tom? Zadní elektrické dveře (příplatek cca 20.000) se otevírají dostatečně vysoko, abych se pod ně postavil a mají i zabudovaná silná světla, takže v noci bezpečně osvětlí celý zavazadlový prostor. Ten má v případě plného obsazení 750 litrů (po roletku). Sedačky se ale dají posunout, nebo můžete jednu po druhé vyndat. Volkswagen si dal záležet, aby to nebyla taková dřina a sedačky odlehčil tak, že jedna váží jen 23 kilo. Po vyndání všech sedaček získáte 2.6 metru dlouhou ložnou plochu a 4000 litrů na náklad. Maximální zatížení se ale pohybuje do sedmi set kilo.
Pro posádku je pak místa přímo královsky. I do třetí řady se bez nejmenších problémů vejdu a to měřím 190 centimetrů. I tady je na každé straně nabíječka na telefon a sedačky samotné nejsou žádné nouzovky, jako u sedmimístných SUV. Jde o plnohodnotná křesla.
Ve druhé řadě je to ještě o kus lepší. A to především kvůli pojízdné středové konzoli, ze které si ve zlomku vteřiny můžete udělat stolek a věnovat se práci … nebo svačině. Sedačky tu můžou být i vyhřívané, místa je tu vyloženě přebytek, snad jen prosklená střecha by se mi líbila. Milé překvapení je ale polstrování ve dveřních kapsách.
Z pozice řidiče si pak připadáte vlastně jako v Golfu. Zaprvé se sedí na poměry dodávek daleko od skla, což jen podporuje pocit, že jste v osobáku. Zadruhé, celá palubní deska je z Golfu převzatá. I s komplet dotykovým ovládáním, i s infotainmentem, který si občas postaví hlavu. Naštěstí umí bezdrátové CarPlay, takže s ním tak často do styku nepřijdete, ale během týdne jsem zaznamenal nestabilitu i v oblasti propojení s telefonem. Naopak digitální přístrojový štít je skvělý. Klidně by stačilo, kdyby tu byl jen ten. Auto se skrze něj dá ovládat od A do Z a skrze fyzická tlačítka na volantu je to o dost menší otrava.
Pokud jste se ale těšili, že s odklonem od užitkových vozů přijdou měkčené plasty, musím vás zklamat. Interiér je komplet z tvrdých odolných plastů. Zpracování je ale na vynikající úrovni a interiér rozhodně nevypadá lacině. Samozřejmě se to tu také hemží odkládacími prostory. Zamrzí ale, že všechny držáky jsou jen na 0.5 litrovou lahev. Když máte něco většího, musí jít do dolní kapsy ve dveřích, kam se za jízdy bezpečně snad ani nedá natáhnout.
Jak již bylo předesláno, Volkswagen Multivan T7 přijíždí na osobní platformě. Konkrétně MQB, kterou sídlí s Golfem nebo Octavií. Fanoušci to nepřijali zrovna dobře, protože tím přišel o své pracovní nadání. Tažné zařízení nyní zvládne maximálně 2 tuny, předchozí generace zvládla 2.5. Maximální zatížení se podle verze pohybuje někde v rozmezí 600-800 kilogramů, pro předchozí verzi nebyla tuna problém. Ale i automobilka tvrdí, že T7 již není dodávka. Mluví o zcela novém segmentu, který nazývají MUV – Multi Užitkové Vozidlo. A jako takový chce spolknout vše od končících MPV až po současné dodávky.
Z obou světů by se měl přitom snažit přinést to nejlepší. A ze světa osobních vozů si bere velice jisté jízdní vlastnosti. Pokročilá platforma mu dává takovou jistotu, o které si doteď mohl nechat jen zdát. Auto je stabilnější ve vysokých rychlostech, s větší ochotou se stáčí do zatáčky a řízení – to je nebe a dudy. Jeho přesnost je v daném segmentu špičková. Velice slušný je i komfort, i když u verze bez adaptivních tlumičů se tu a tam setkáte s poskakováním zadku, když není auto vytížené a také mu nevoní krátké nerovnosti. Jestli vám to rozpočet dovolí, určitě bych po adaptivním podvozku sáhl. Jízdní vlastnosti posouvá ještě o kus dál.
Ať už ale sáhnete po jakékoliv verzi, je to stále auto, které prostě chce jezdit. Čím dál, tím líp. A na tomhle se nic nezměnilo. Možná už to není ten dříč, který celý týden vozí palety a o víkendu naloží rodinu k moři. V jádru je to ale stále to auto, které vám dovolí objevit svět. Je to auto, které se vám na potřebnou dobu stane domovem a bude vám za každé situace dobře sloužit.
Tak, jako spousta z nás přerostla své dětské sny o budoucím zaměstnání, tak Multivan přerostl svoje původní poslání být domestikovaným užitkovým vozem. Stal se osobním autem pro rodiny, pro které žádné osobní auto není dost velké. Pořád je to ale auto, u kterého od doby, co vezmete klíče do ruky, přemýšlíte jen nad tím, kam pojedete, s kým tam pojedete a co všechno sebou vezmete. Svým způsobem je to stále ten Multivan, který jsme si oblíbili. Pokud vám jde hlavně o tu pracovní část jeho osobnosti, Volkswagen stále drží v nabídce Multivat 6.1. Základní cena T7 s dieselem je 1.341.000. Nová platforma ale také přinesla i nový seznam příplatků a není problém utratit milion jen na nich. Pozor tedy, co všechno budete ve svém Multivanu potřebovat.
Plusy
– Rozměry
– Variabilita
– Motor
– Jízdní vlastnosti
Mínusy
– Cena příplatků
– Chybí silnější diesel
« Test ojetiny Subaru Impreza „GK“: Utajený bazarový poklad? Test Renault Austral Esprit Alpine 160 CVT: Oblékne Žlutý trikot Crossoverů? »
