TEST Volkswagen Beetle Dune 1.4 TSI – Městská bugina
Plážové buginy byly v divokých šedesátých a sedmdesátých letech velmi oblíbeným artiklem za oceánem a tehda existovalo spoustu variant právě z prvního brouka. Označení Dune se Volkswagen rozhodl oživit i u faceliftové verze aktuální generace modelu New Beetle. Jenže nečekejte opravdovou bugy, se kterou budete řádit v terénu jak Mad Max. Dune je jen lifestylový paket, který nijak neovlivňuje jízdní vlastnosti, dokonce nemá ani pohon všech kol. Další zbytečnost, říkáte si?
Ne tak docela, protože Dune dělá z už tak nepřehlédnutelného brouka ještě větší stylovku. Začíná to už sytě žlutým lakem, který auto opravdu sluší, přes plastové lemy blatníků, stříbrné díly v náraznících, osmnáctipalcová kola a velký spojler na zádi. Právě ten je velmi výrazným detailem, evokuje totiž vzhled “kachního” ocasu starých Porsche. Beetle Dune má navíc vyšší světlou výšku a širší rozchod kol. Ve výsledku tady máme opravdu atraktivní auto, za kterým se otočil každý.
Interiér hraje také na styl a nabídne lakování vrchu dveří a dekorů palubní desky odpovídající barvě exteriéru. Sportovní sedadla a volant mají také kontrastní žluté prošívání. Na středovém tunelu nechybí kaplička přídavných ukazatelů s tlakem turba. Na první pohled vše velmi efektní, na ten druhý už zjistíte, že interiér vycházející z minulé generace Golfu je prostě starý a tvrdý… ano, jediný měkčený plast v celém interiéru se nachází na volantu. Pochválit však musím posez za volantem, který je skvělý. Sedadla jsou ukotveny opravdu nízko a ideální polohu za volantem si najdete ihned.
Pod kapotou buší čtyřválec 1.4 TSI spojen se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou DSG. Maximální výkon je v této specifikaci slušných 150 koní s točivým momentem 250 Nm. Dynamika auto rozhodně nechybí, Dune zrychlí na stokilometrovou rychlost za 8.8 sekundy, motor má navíc příjemnou odezvu na plynový pedál a jadrný zvuk. Za ten můžou i výrazné koncovky výfuku, které si umí při řazení i odplivnout. Při běžné jízdě motor potěší svou kultivovaností a nízkou spotřebou lehce nad 5 litrů. Škoda jen, že motor nemá žádnou špičku a charakternější průběh výkonu. Ještě větší škoda pak je, že na našem trhu si Dune nepořídíte s 1.8 TSI, který je mnohem lepší.
S převodovkou DSG je pak sladěn velmi dobře a ta nabídne rychlé a hladké řazení v obou směrech. Jednu výtku mám, ale spíše k softwaru převodovky. Ten zbytečně nutí udržovat motor v nízkých otáčkách a podtáčet jej. Několikrát se mi stalo, že sem potřeboval nutně zrychlit a vůz na to téměř nereagoval, což vyvolalo nebezpečnou situaci. Situaci zlepší přesunutí voliče do sportovního režimu, ale ten zase zbytečně pouští motor do otáček.
Podvozek je naladěn ve prospěch velmi schopného kompromisu mezi komfortem a stále slušnou schopností zatáčet. Stačí širšírozchod a Beetle Dune se vrhá do zatáček s chutí a neprojevuje žádnou snahu o nestabilitu. Naopak je přísně neutrální a na limitu sklouzne do lehké nedotáčivosti. Překvapením je nemožnost vypnout , či jen omezit stabilizační systém. Zapomeňte tak na radovánky pomocí ruční brzdy. Přilnavost a ochota zatáčet mě ale moc potěšila a překvapila. S autem jsem zdolával horské silnice a cítilo se tam jako ryba ve vodě. Řízení je pak koncernová klasika – příjemně reagující, strmé, ale bez špetky zpětné vazby.
Beetle Dune je ve výsledku velmi přitažlivé a dobře jezdící auto. Opravdu to ale není bugina a nemá žádné terénní schopnosti. Naštěstí se ale zlepšili ty silniční a podtrhl se originální design. Tato edice mi tak dává větší smysl, než standardní verze, které tak trošku něco schází.
Plusy
- Styl a vzhled
- Pružný motor
- Zajímavá úprava interiéru
- Ergonomie
- Vnitřní prostor
- Spotřeba
- Jízdní vlastnosti
Minusy
- Vyšší cena
- Mnoho prvků výbavy jen za příplatek
- Chování převodovky
« Srovnávací TEST Subaru BRZ vs Hyundai Genesis – Nejzábavnější zadokolky za rozumnou cenu Historie: BMW M3 E36 – Jak vznikla legenda? »
