Test Volkswagen Arteon 2.0 TSI AWD R-Line: Sbohem a šáteček
Někdo by mohl namítat, že Arteon je jen dražší a méně praktický Passat a v podstatě by měl pravdu. Tohle auto si ale získalo velkou oblibu a v jistých kruzích je k němu vzhlíženo s neskrývaným obdivem. Na rozdíl od většiny produkce automobilky jde totiž o kousek s nebývalou porcí stylu a sebevědomí. Nestydí se za to, že mu v první řadě jde o to dobře vypadat. Není to jen šedá krabička na jízdu z bodu A do B. Jenže v nových plánech Volkswagenu pro něj kvůli elektrifikace není místo a automobilka se rozhodla jeho produkci ukončit. Ještě před tím, než se za ním zavřou brány továrny, ale přichází omlazená verze a já se pokusím zjistit, jestli nám bude chybět, nebo vlastně o nic moc nejde.
Ještě než se k čemukoliv pustíme, dovolte mi malou pauzu na „Vau“! Auto v bílé perleti s černými doplňky, paketem R-line a gigantickými dvacetipalcovými koly je pořádná pastva pro oči. Umí na sebe strhnout pozornost. Což ostatně dokazují i desítky otočených hlav na ulicích. Po designové stránce se toho až tolik nezměnilo a pokud nejste vyloženě fandou značky, omlazený model od toho předchozího ani nerozeznáte. Což vlastně není na škodu. Design Arteonu se hned na první dobrou podařilo trefit tak skvěle, že nějaké výraznější změny by vedly spíš k horšímu. Ostře řezaná příď s originálně zapuštěnými světly do masky, svažující se střecha a karoserie čtyřdveřového kupé mají i po letech šťávu.
Snad jen úpravou zadní části si nejsem úplně jistý. Čirá světla s černým podkladem ve mně vyvolávají vzpomínky na tuning srazy z přelomu milénia a obří chromové koncovky (které samozřejmě nikam nevedou) až moc křičí „Podívej se ne mě“. Jako celek ale auto musím hodnotit kladně. Je to jasná ukázka toho, že i Volkswagen se umí odvázat a při správné konstelaci hvězd dokáže tvořit auta, která umí vnést trochu světla do každodenní šedi ulic. V nabídce automobilky bude určitě něco podobného chybět.
Uvnitř ale najdeme změn poměrně hodně. Tou první – a smutnou – je absence mechanických hodin na palubní desce. Vím, je to blbost, život jde dál, ale stejně … tak nějak to pomáhalo vytvářet atmosféru auta z lepších sfér. On je vlastně nový celý vrchní díl palubní desky. Nově je pošit kůží a upravil se tvar výdechů klimatizace. Na materiálech se obecně zapracovalo. Interiér je nyní celkově „měkčí“ a působí výrazně „prémiovějším“ dojmem. Zpracování je na špičkové úrovni a jestli jste někdy nechápali, proč si oproti Superbu tolik připlácíte, tak teď vám to bude jasnější.
Novinkou je také nahrazení klasické mechanické konzole ovládání klimatizace za dotykovou. Odhodlání Volkswagenu nahradit všechno co ergonomicky dávalo smysl dotykovými plochami, je prostě obrovské. Nicméně v případě Arteonu musím uznat, že změna vlastně není k horšímu. Ano, konzole je trochu moc dole, ale to byla i předtím. Důležité je, že se používá naprosto skvěle a jde snad o jediný dotykový systém, který zvládnete ovládat poslepu a zcela intuitivně. V panelu jsou totiž pro každou funkci hluboké drážky, které automaticky „přitahují“ vaše prsty a nestane se tak, že omylem zmáčknete, co nechcete. Teplota se dá přidat buď poklepáním, nebo rychleji potažením a celé to funguje na jedničku. Malým bonusem je fakt, že to i vypadá moderněji. Dal bych cokoliv, aby si tahle konzole našla cestu do nového Golfu a Caddy.
Jenže s dotyky nekončíme. Další senzorové ovládání najdete na volantu. Ano. Na volantu. A na to jsem si bohužel za celý týden nezvykl. Tlačítka mají sice haptickou odezvu a ploška má drážky, aby se prsty snáz orientovaly. Přesto jsem se musel s každým zmáčknutím tlačítka podívat, co vlastně dělám. Tohle vidím jako zbytečnou inovaci, která soužití s autem neprospívá.
Zbytek už je klasický Arteon. Infotainment má celo dotykové ovládání, ale jedná se o starší verzi, než najdeme v novém Golfu – což je občas výhoda, protože starší systém je jednodušší. V kapličce budíků je tradičně virtuální cockpit na který pěju chválu v každém testu a tady to nebude jinak. Prostě špičková ukázka toho, jak se má dělat digitální přístrojový štít. Místa je tady tak nějak akorát. Určitě bych neřekl na rozdávání. Především pokud zvolíte střešní okno. Se svými 190 centimetry už jsem měl nad hlavou problém a musel jsem ji vyklonit ke střešnímu oknu, abych se neopíral o strop. Před čím musím smeknout poklonu, jsou sedačky. Sportovní sedadla s integrovanou opěrkou nejen, že skvěle vypadají, ale taky s v nich výborně sedí. Perfektně drží tělo, zároveň poskytují výborný komfort – z těch se vám vystupovat nebude chtít. Rozhodně jeden z příplatků, kterých nebudete litovat.
Na zadních sedadlech je potom tolik místa, že si v klidu můžete dát nohu přes noho. I sedačky jsou zde pohodlné, jen kvůli svažující se střeše není moc místa na hlavu. Pokud máte nad 185 centimetrů, budete zde hledat pohodlnou pozici těžko. Kufr pobere skvělých 560 litrů. Jen musíte počítat, že ke konci už je mělký. Pokud hledáte auto především podle praktičnosti, běžný Passat bude lepší volba.
Pod kapotou testovaného auta se nacházel motor, který byl ještě nedávno vrcholem nabídky. Přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec o výkonu 206 kW a 350 Nm. Nově je v nabídce také Arteon R, který posunul maximum na 235 kW, ale na ten se snad podíváme příště. Dvoulitrové TSI už je léty prověřená stálice v nabídce automobilky, která je v dnešních dnech vychytaná téměř k dokonalosti a poskytuje skvělý výkon a spolehlivost. Síla motoru je opravdu působivá. Zrychlení na sto zabere 1750 kilo vážící čtyřkolce jen 5,5 sekundy a omezovač ho zarazí až na 250 km/h. Motor nemá smysl nějak zbytečně hnát k omezovači, protože kolem šesti tisíc už začíná vadnout.
Jeho doménou je mohutná síla ve středním pásmu otáček. Což se obecně k ražení auta hodí nejvíc. Nejde o žádný sporťák a většinu času bude trávit právě spíš ve středním pásmu. Ve sportovním režimu má tolik elánu, že mě to až překvapilo. Taky skvěle reaguje na povely plynu a zrychluje prakticky bez prodlevy. V komfortním režimu se ale projevuje post-dieselgatový syndrom, který je v koncernu běžný. Po přidání plynu se prostě chvíli nic neděje. Až když řídící jednotce dojde, že to opravdu myslíte vážně, popustí koním uzdu. S tímhle chováním musíte počítat a chvíli si na to budete muset zvykat. Motor je spojen výhradně s dvojspojkovým DSG. To řadí rychle a logicky. I v manuálním režimu jsou reakce převodovky téměř okamžité. Jen ve městě nebo při popojíždění se musíte připravit na občasné cukání. Při tomhle výkonu, váze a pohonu všech kol samozřejmě nemůžete počítat, že bude auto jezdit „za pět“. Ve městě jsem se pod 10 nedostal, při klidné jízdě po okreskách tu a tam padla spotřeba pod 8 a týden jsem uzavřel na 9 litrech. Každá sranda něco stojí. Ale mám-li k vám být upřímný – stojí to za to a jiný motor bych v Arteonu nechtěl.
Na silnici působí jeho osobnost nejvíc asi na kolemjdoucí. Testovaná specifikace otáčela hlavy, kde se objevila. Pro mě osobně to ale úplná pohádka nebyla. A to především kvůli obřím dvacítkám, na kterých byla guma spíš jen natřená. V kombinaci se sníženým R-line podvozkem bylo auto po městě zbytečně prkenné. Adaptivní tlumiče sice umožnují měnit charakteristiku v téměř dvaceti stupních, ale ani v tom nejměkčím podvozek nedokázal filtrovat ostré nerovnosti. Vlastně se o to ani nesnažil. Každá prasklina, díry po zimě nebo spára se vám odvděčila ránou do interiéru a jízda po městě opravdu nebyla příjemná. I přes velké nerovnosti má auto tendence tvrdě padat do dorazů.
Pokud vám můžu radit, tak se dvacetipalcovým kolům vyhněte a sáhněte po menším průměru s větším profilem. Rychle tedy pryč z betonové džungle. Jakmile se dostane mimo, začne podvozek fungovat daleko lépe. Auto má v rychlosti velkou setrvačnost a díky dlouhému rozvoru působí vcelku vychovaně. Přesto si ale na díry dávejte pozor. Kde Arteon naprosto kraluje, jsou dálnice. Směrová stabilita je ukázková: auto má takové přebytky výkonu, že ani daleko za dálničním limitem nebudete strádat a především – odhlučnění je vynikající. I přes bezrámová okna je uvnitř úplné ticho. Je to především díky akustickému čelnímu oknu. Nicméně odhlučnění podvozku se povedlo taky na jedničku. Je zkrátka znát, že tohle auto bylo konstruováno jako dálniční křižník.
Jenže co když se vám dálnice omrzí a cestu zpět si chcete zpříjemnit přes nějaké okresky? Mám pro vás dobrou zprávu. Arteon se umí poprat i s tím. Pohon všech kol funguje parádně a auto tak bez zaváhání dokáže přenést všech výkon na silnici. Podvozek taky oplývá jistotou a přesností. Auto jezdí doslova jako v kolejích a můžete se k němu chovat hulvátsky. Klidně ho do zatáčky hoďte, nebo v oblouku skočte na brzdy – nic ho nerozhodí. Přední náprava má obří zásobu gripu a vy se vlastně ani moc nemusíte snažit, abyste jeli rychle. Takové auto udělá i z průměrného řidiče rychlého – jestli je to dobře, nevím. Výborné je i řízení. Je velice rychlé a přesné jako skalpel. Auto reaguje na všechny vaše povely okamžitě. Přesností se klidně může rovnat Audi. Ona to teda není moc velká zábava, protože stále máte pocit, že vás auto vede za ručičku, nicméně Arteon nemá ambice být nějakou zábavnou hračkou na okresky, ale efektivním požíračem kilometrů. A jako takový je téměř bez výtky.
Volkswagen Arteon s dvoulitrovým TSI je auto, které je téměř bez chyby – tvrdý podvozek se dá vyřešit koly. Kde se ukáže, dělá parádu. Je relativně praktický, rychlý jako čert a pro přepravu z místa A do místa B je německy efektivní. Dost možná jde o to nejlepší v nabídce Volkswagenu. Bohužel tomu odpovídá cena. Základní cena je přes 1,3 milionu a je tak dražší než základ u BMW 330i xDrive v Mpaketu. Vyšperkovaný vůz v testu vyšel dokonce na 1.695.000, čímž překonává i BMW M440i se šestiválcem o výkonu 370 koní a to se mi zdá už trochu hodně. Upřímně si ale myslím, že podobné auto bude v nabídce Volkswagenu chybět. Ano, Passat je pohodlnější, praktičtější a jezdí stejně dobře, ale chybí mu to charisma.
Plusy
– Design
– Motor
– Všestrannost
Minusy
– Tvrdý podvozek v kombinaci s 20“ koly
– Cena
« Ženský test Toyota Yaris 1,5 Hybrid Dynamic Force První pohled na elektrické BMW i4 »
