Test Vespa GTS 300 HPE Supersport
Není Vespa jako Vespa. Tuhle značku má mnoho lidí spojenou s roky prakticky neměnným designem. Je považována za velmi praktický, hodňoučký a roztomilý skútr. S příchodem Vespy GTS 300 HPE Supersport, ale nyní pro ospalé fanoušky značky nečekající jakékoliv výkyvy, přichází pěkné rýpnutí pod žebra.
Design Vespy je jedna velká do země hluboko zarostlá borovice, kterou nevyvrátí ani nejsilnější vichřice a něco na něm měnit je pro výrobce velké riziko, aby si proti sobě neposlal masy fanoušků volajících po návratu k původnímu designu. Proto si každý myslí, že toho moc na Vespě změnit nejde, ale tady se designéři alespoň trochu odvázali a dílo se více než povedlo!
Počínaje barvou, která je naprosto úžasná a pozornost strhávající, přes integrované blinkry, kompletní full LED osvětlení, až po zrcátka. Ty vypadají dle mého soudu na Vespě naprosto famózně a jejich modré tónování je super. Nastavitelné páčky brzd už dávají tušit, že tady půjde o trochu něco jiného než klasickou Vespu a logo Remus na výfuku ve mně skoro vyvolává pocit, že si chce Vespa hrát na něco, co není a ani být nemůže. Ale ona je! Je nabroušená jako břitva a popravdě jsem byl prvních pár kilometrů trochu v šoku.
Po prvním nastartování se Vespa neprojeví nijak jinak než bych od ní čekal a říkám si „Hm dobrý, normální trochu víc uřvaný tříkilo“. To ale jen než jsem vyjel prvních pár metrů na hlavní a otočil full gas, tak jak jsem u skútrů zvyklý. Z Remusu se ozvalo jadrné zapraskání a Vespa se hnala dopředu s chrtí vervou, tendencí zvedat přední kolo a já se nestačil divit. Tohle že je Vespa? Tak to mě po…! Aby ne. Vespa je totiž pěkně poladěná. Má přepracovaný variátor, jiný řemen, kladku, výfuk a naladěná je hodně ostře od spodu. Zrychlením se na ní nechytají skútry ani dvojnásobného objemu. Dokonale klame tělem a do maximální rychlosti zrychluje pořád téměř stejně.
To, že jsem ve městě králem jsem pochopil hned a když moje semaforové oběti přibývaly po desítkách, vyrazil jsem za město. Ani tady ale moje zábava neskončila. Po několika kilometrech jsem dojel menší cestovní enduro, jehož jezdec si užíval poměrně klidnou jízdu. Jeho překvapený pohled v zrcátku, když za sebou viděl nezaměnitelnou přední siluetu Vespy mě pobavil. Nechtěl se nechat samozřejmě ponížit a věnovat svůj skalp nabobtnalé Vespě, proto začal trošku topit pod kotlem. K jeho smůle jsme se ale zrovna nacházeli v Karlštejnských serpentinách a celý závěr veselého příběhu končil jeho kroucením hlavy a blikáním vpravo ať jedu dopředu. Nevím, jestli tam stojí ještě teď, nebo zrovna prodává svoji mašinu na bazaru, ale tu noc určitě nespal.
Podvozek doznal několika menších změn a jedné zásadní, kterou je nové zavěšení předního kola. Jedná se o velkou modernizaci a celá odezva řízení je příkladná. Vespa se skládá ze zatáčky do zatáčky jak po másle a nijak zásadně vás nerozhodí ani vyjeté koleje a nerovnosti. Podvozek se opravdu povedl a vyloženě vybízí k hovadinám. Brzdy jsou nabroušené přesně a k jejich ovládání vám stačí dva prsty a s dobrzďováním do zatáčky na poslední chvíli si budete jen hrát. Sedlo má luxusní povrchovou úpravu připomínající Alcantaru, je perfektně protiskluzové a zadek se vám na něm nehne ani o milimetr.
Pod sedačkou najdete dostatečný prostor pro jednu přilbu a vzhledem k charakteru Vespy jsem byl rád, že používám kvalitní integrálku. V kokosáku bych se na Vespě úplně bezpečně necítil. Před koleny pak najdete praktickou přihrádku na spoustu drobností a nechybí ani USB port na dobíjení čehokoliv. Elegance a roztomilý styl Vespy v případě GTS 300 navozuje u mnoha lidí přátelské úsměvy a tajnou povýšenost, když se prodíráte na první místa semaforů. O to více si ale můžete užít ztuhlé rysy všech potenciálních soupeřů o sprint k dalším světlům, protože jich bude víc než dost. Pokud si začnete dělat čárky, pořiďte si hodně tlustý zápisník.
« Nová Kia Rio s mild-hybridním pohonem má české ceny T1 Bulli z roku 1950 je nejstarším registrovaným VW Busem na světě »
