Autojournal.cz

TEST Toyota Yaris Hybrid – Ekoprcek

28. 12. 2012 • Novinky, Testy, Toyota

Hybridní technologie využívané v moderních automobilech, vyvolávají u lidí rozličné reakce. Někdo, jako například já, nechce ani slyšet o tom, že by měl vyměnit svůj benzínový klenot za něco, co je alespoň částečně poháněno bateriemi. Někdo naopak inovaci a vidinu snížené spotřeby a emisí vítá. My jsme vyzkoušeli během týdenního testu vůz značky, která odstartovala hybridní boom. Byla to právě Toyota se svým milovaným a proklínaným Priusem, která dala první impuls k tomu, začít jezdit více ekonomicky a hlavně ekologicky.

Bohužel první generace Priusu nebyla bez chyb. Jeho průměrné spotřeby uměl dosáhnout každý maloobjemový vůz. Přesvědčivě nezněly ani řeči o ekologicky náročném způsobu výroby a z původně ambiciózního vozu se tak stalo zboží pro domnělé zachránce světa od globálního oteplování. Rapidní zvýšení prodejů nastartovalo až s příchodem druhé generace,  kdy zároveň nastala chvíle pomýšlet i na menší a dostupnější varianty vozů, používající systém Hybrid Synergy Drive.

Yaris je do rodiny hybridních Toyot nejnovějším a zároveň nejmenším přírůstkem, není tedy divu, že pod svojí sněhobílou, 3,9 metrů dlouhou karosérii, skrývá hybridní ústrojí, jehož základem je pouze malý 1.5 HSD. Odlišitelnost hybridního Yarisu proti benzínovým a naftovým bratříčkům je poměrně jednoduchá, nejmenší z rodiny se ke své příslušnosti hlásí několika nápisy na karosérii, ale také například modře podbarvenými znaky Toyota na přídi a zádi. Vůz působí na první pohled jako velice malý, ale například rozměry zadních dveří při bližší ohledání napoví, že vnitřní prostor rozhodně nebude patřit k těm úplně titěrným.

A skutečně je tomu tak! Usedám za volant a překvapivě nacházím tu správnou polohu za volantem, samozřejmě, ocenil bych možnost přitáhnout si volant více k sobě a prodloužit tak vzdálenost mezi ním a pedály, ale i tak musím uznat, že tolik prostoru jsem uvnitř Yarisu nečekal. Mizerně na tom nejsou ani zadní sedadla, kde se dají při troše sebezapření převézt dvě dospělé osoby na delší trasu, a dokonce ani já se svými 185 centimetry jsem výrazněji netrpěl. Malá prostorová nirvána potom přichází v případě kufru, který je sice malý, ale řekněme, že jsem kvůli bateriím čekal spíše žádný.

Vlastní interiér a jeho zpracování, působí trochu nevyrovnaným dojmem. Ano, je tady moc pěkný volant z kvalitní kůže a prošívaný modrou nití, připomínající, že řídím hybridní automobil, ale potom je tady také hlavice voliče CVT převodovky, která vypadá jako z letáku jednoho nejmenovaného obchodního řetězce. Velké plus pro ni, že alespoň nesvítí, když už na to na první pohled vypadá. Plasty na palubní desce a ve dveřích jsou vesměs tvrdé, výjimkou jsou jen vložené panely z bílého, měkčeného materiálu, pokryté drobnou kosočtvercovou texturou. Samotné provedení není nikterak špatné, ale právě kombinace bílých a černých plastů na mě zapůsobila trochu neosobním a neútulným dojmem.

Palubní přístroje, sestávající se z modře podsvícených budíků, se značně odlišují od klasicky koncipovaných aut. Místo, na kterém bychom intuitivně hledali otáčkoměr, je obsazeno velkým ekonoměrem, rozděleným na pohled do tří, reálně však do čtyř částí. První, úplně spodní část je označena jako Charge a ručička se do ní dostává během zpomalování a brždění, tehdy vůz rekuperuje kinetickou energii a přeměňuje jí na energii elektrickou pro napájení baterií. Další segment ekonoměru, označen jako ECO je ten ve kterém se vůz snaží držet svého řidiče po většinu doby jízdy. Nejen, že má v tomto režimu Yaris nejmenší spotřebu a produkuje nejméně emisí, ale ve spodní polovině ECO části také dovoluje jízdu s vypnutým motorem. Tehdy je vůz poháněn čistě elektrickou energií získávanou z baterií. Třetí, poslední část je označena potom jako Power a značí, že vůz využívá veškerý svůj výkon ke zrychlování. V tomto režimu pouští bezestupňová převodovka motor do vysokých otáček a jízda se tak stává nejen neekologickou, ale také značně neekonomickou. Právě díky tomuto systému má řidič neustále na očích svůj jízdní styl a auto ho tak nutí jet co nejklidněji. Nutno uznat, že tento přístup funguje a i já, který jsem ukazatele okamžité spotřeby nikdy nesledoval a jel tak jak se mi to zdálo přirozené, jsem se přistihl, jak jedním okem pořád sleduji ekonoměr a snažím se udržet jeho rafičku v eco režimu, ideálně potom v jeho spodní části. Jak již bylo řečeno, právě v tomto rozsahu se pod rafičkou často rozsvěcí ikona EV, informující o provozu vozu s nenastartovaným motorem, tento režim lze ještě podpořit samostatným tlačítkem na středovém tunelu, které zapříčiní, že si vůz nechá na bateriový provoz líbit o něco víc a benzínový čtyřválec naskočí ještě o něco později.

Vpravo od řidiče potom interiéru vévodí velký dotykový displej sdružující ovládání médií, rychlé a příjemně zpracované navigace a telefonu. Vy však budete nejčastěji využívat mód Car, ve kterém lze zobrazit průběh energií ve vozidle, informace o aktuální jízdě nebo také graf spotřeb za několik posledních jízd, včetně nejlepšího zaznamenaného průměru. Dohromady tak Yaris Hybrid funguje jako jeden velký motivátor k úsporné a ekologické jízdě.

Jízda samotná je po městě velmi příjemnou záležitostí, podvozek až obdivuhodně slušně tlumí nerovnosti a nemá od nich ve zvyku přenášet ani hluk. V režimu ECO žádné rapidní zrychlení nečekejte, ale pokud přišlápnete a necháte převodovku vytočit motor, je do 80 km/h zrychlení přijatelné. Ve městě jsem po týdnu měřil průměrnou spotřebu zhruba 5,5 litru, podpořenou hlavně popojížděním pouze s pomocí elektromotoru. Ačkoliv si auto do toho, jestli se pojede na elektromotor nebo na normální motor nenechá příliš mluvit, je příjemný fakt, že samotné startování benzínového motoru a jeho připojení do hnacího ústrojí probíhá téměř nezištně. Bohužel pokud se podaří stát na světlech se zapnutým motorem, což je velmi ojedinělý jev,  projeví se jeho hrubší chod, zejména ve chvíli, kdy dobíjí baterie.

Problémem není ani cestování po dálnici, které při rovných 130 vyvolá jen o něco málo větší vír ve 36-ti litrové nádrži a vůz si tak řekne o průměrných a velmi přijatelných 6,5 litru na sto kilometrů, to sice svědčí o velkém rozsahu převodovky CVT, ale o další dynamice v dálničních rychlostech už se nedá hovořit. Nejlepších výsledků v oblasti spotřeby jsem dosahoval na okresních silnicích při klidném tempu. Zde nejen, že vůz dosahuje hodnot spotřeby okolo 4,5 litru, ale například při udržování rychlosti z mírného kopce ještě stále občas přepne do EV módu a ustálenou devadesátkou se tak jede prakticky zadarmo.

Po zvážení všech faktorů musím, tak trochu neočekávaně, hybridní Yaris pochválit. Ano, nečekal jsem to, ale nejmenší z rodiny ukazuje, že i s Hybridními technologiemi je potřeba, přinejmenším do budoucna počítat. Faktu, že by mnoho zájemců o malý vůz mělo zvážit právě jeho hybridní variantu přihrává i to, že za slušně vybavený vůz s dvouzónovou klimatizací, zadní parkovací kamerou, polokoženými sedadly a dotykovou navigací, dáme nyní 399 tisíc korun. Za stejně vybaveného Yarise, poháněného slabším čtyřválcem 1.33 litru, bychom ale zaplatili částku 328 tisíc. Rozdíl je tedy podstatně menší, než tomu bývalo dřív a za solidně vybavený a především dobře fungující hybrid, se už zdaleka neplatí horentní sumy.

Plusy:

• překvapivě prostorný interiér
• nízká spotřeba
• příjemný podvozek
• nezištné startování a chcípání motoru za jízdy

Mínusy:

• materiály palubní desky
• dynamika ve vyšších rychlostech
• slabé světlomety
• hrubý chod benzínového motoru při stání

« Renault Alpine se objeví do tří let Jediný 2011 Koenigsegg Agera X je na prodej »