Test Toyota RAV4 Hybrid 4×4 Black Edition: Sebejistě kdekoliv
V současném modernizovaném hávu budí Toyota RAV4 rozruch již dva roky. O tom, že z předchozího modelu nezůstal kámen na kameni už toho bylo napsáno mnoho. Stejně tak se ví i to, že na současný model pějí vesměs všechny redakce samou chválu. I když už se nám do redakce nová Ravka dostala, tenhle test byl přece jen jiný. Za prvé jde o vrcholnou RAV Black Edition a za druhé se nám podařilo, že v době testu napadlo na úpatí Brd 30 cm čerstvého sněhu. Kdo říkal, že Ravka je jen SUV do města a není dobrým offroadem? Ha ha!
Nová Ravka se naftě vyhýbá obloukem. Pořídit jí tak můžete už jen v benzínové verzi nebo té hybridní. Mnou testovaná verze měla pod kapotou silnější benzínový 2,5 litrový čtyřválec o výkonu 131 kW, podporovaný hned dvěma elektromotory. Jeden pro podporu předního pohonu a druhý umístěný na zadní nápravě, který zajišťuje pohon 4×4. Zdá se vám to na první pohled jako blbost? Jenže ono je to geniální.
Akční verze Black Edition je ještě novinkou, a ač jsem si dříve myslel, že Ravce nejvíc sekne bílá barva s černými doplňky, čistě černá je absolutní bomba. Ravce sekne neuvěřitelně. Spolu s devatenáctipalcovými koly a naprosto temným interiérem pak ve mě vzbuzuje chuligánský dojem. Její ostré a hranaté tvary evokují japonského robota a v terénu jsem se několikrát přesvědčil o tom, že se i jako robot neúnavně hrne metr za metrem.
Černočerný interiér je klasický Japonec. Pro milovníky multiplexů může vypadat zastarale, ale já s interiérem Ravky žádný problém nemám. V celém kokpitu si stále nechává místo dostatek hardwarových tlačítek, včetně dvou obrovských voličů klima komfortu. Jsou úžasně praktické a nemůžete při jejich hledání sáhnout vedle. Na zbytek tlačítek si zvykám jen pár vteřin a jediné, které mi nedalo celý týden spát bylo to, jež spouští vyhřívání volantu. Je před levým kolenem a bez skrčení na něj přes volant vidět nejde. Navíc v průběhu ledna jsem jej používal každou jízdu a nechal si prohřívat dlaně. Proč ale volant vyhřívá jen dvě boční čtvrtiny? Není to škoda?
Infotainment i digitální přístrojová deska je ryze funkční záležitostí bez přehnaných kudrlinek. Audio od JBL hraje parádně, a ač na to infotainment na první pohled nevypadá, streamování Spotify nebo navigace z telefonu přes Android Auto mu není cizí. Jeho grafika nebude bojovat o první místa za design, ale je funkční, reakce na povely rychlé, menu přehledné a tlačítka po stranách obrazovky jako z devadesátkových kazeťáků mi vlastně taky nevadí. Spolu s retro přepínači vyhřívání sedadel jsou jednoduše japonským rukopisem a takhle mám ty kluky ušaté prostě rád. O pohodlí posádky pak pečují naprosto dokonalá a pohledná sedadla, která mě i mojí dvoučlennou posádku hýčkala několik hodin v jeden den, kdy jsme neodolali kouzlu Krkonoš. Místa je všude dost. Toyota si nehraje na velké auto jen z venku, ale ona jím uvnitř opravdu je. Jak vepředu, tak vzadu je místa dost a k tomu vám ještě zbyde veliký kufr. Nastupování přes prostorné dveře s širokým úhlem otevírání je naprosto snadné pro každého. Celkový pocit ještě před jízdou pak dotvoří tuhé panty a tlumené dovření masivních dveří.
Jízda s RAV4 je absolutní pohodou. Tlumí nejrůznější nástrahy komunikací s noblesou, a i když by se zdálo, že bude její karoserie uložena hodně měkce, náklony v zatáčkách jí jsou cizí. Vedení stopy je přesné, hladké a dokonce odezva od řízení není odtažitá. Toyotě se povedlo opět zlepšit již tak vychytaný hybridní systém a ani při nejcitlivější práci s plynovým nebo brzdovým pedálem nemám moc šanci zaznamenat, kde je ten okamžik střídání pohonných jednotek. Rekuperace je naprosto skrytá a těžko soudit, kde ještě brzdí elektromotory a kde začínají kousat destičky do kotoučů.
Toyota ušla velký kus cesty i se zvukovým komfortem v kabině. Benzínový agregát je nyní již kvalitně odhlučněný a jeho práci ve větší míře zaznamenáte opravu až v těch nejvyšších otáčkách. Hybridní planetová převodovka e-CVT je pak asi o zvyku. Ve mně sice stále evokuje při kickdownu nepříjemný pocit prokluzující spojky, ale při plynulé jízdě její práci vůbec neřešíte a ani mi nepřijde, že by nechávala motor vytočený víc, než když bych řadil manuálně. Zajímavostí hybridního pohonu je pak mód EV, který můžete sami zvolit. Ravka se pak snaží, co nejvíc využít 1,6 kWh niklmetal-hydridový akumulátor a vzhledem k tomu, že se nejedná o plug-in technologii, přijde mi naprosto úžasné, že se dokáže přesouvat až na vzdálenost 2 km rychlostí 57km/h čistě na elektropohon. Je pravda, že jsem se musel hodně držet, protože pak hned spíná benzíňák, ale jde to.
To že na silnici Ravka působí sebejistým a tuhým dojmem jsem si vyzkoušel dostatečně. Pokud nešlapu na plyn, jako smyslů zbavený, dá se jezdit kombinace město okresky a dálnice za 7 litrů. To je na tak velké SUVčko skvělá hodnota a Ravka v tomto těží nejen z hybridního pohonu, ale také v tom geniálním systému 4×4, který vlastně při normální jízdě není vůbec zbytečně žroucí čtyřkolkou. Na zadní nápravu totiž nevede žádný kardan a o pohon zadní nápravy se stará až elektromotor. O prokluzu vepředu tak předávají do zadní části informace jen dráty a podle toho si Toyota řídí trakci na zadních kolech.
Nejvychytanější je v tomto ohledu režim Trail, který volím na panelu vedle řadičky a sjíždím ze silnice. Ravka se hned zakousne do sněhu svým celkovým systémovým výkonem 163 kW a napříč zasněženým polem žere jeden metr za druhým svým robotím tempem. Řídící jednotka vyhodnocuje prokluz na jednotlivých kolech a podle toho řídí trakci. Zdá se, že nic není problém, a tak začínám přidávat na nakloněné pastvině, kde si vítr pohrál za oplocením a nadělil do cesty jazyky závějí půl metru vysoké. Asi je to moc, ale s pocitem traktoru v záloze mačkám z hybridu, co v něm je. Ravka lisuje sníh do mřížek nárazníku ale k zastavení se prostě nemá. Prašan se v gejzírech stěhuje na kapotu a mimo mého zvýšeného tepu tady není rozrušeného vůbec nic. Toyota je absolutně sebejistá. A že si pak řekne o jeden litr paliva navíc? No tak to je de facto zadarmo.
Toyota RAV4 je svým hybridním pohonem čtvrté generace rozhodně nejvyváženější s jakým jsem se setkal. Její masivnost, sebejistota, kvalita a spolehlivost z ní prostě čiší na všechny strany. Svými futuristickými tvary se vystřelila o pěkných pár let do budoucnosti a na silnici jen tak nezestárne jako ostatní „kulatá“ SUVčka. Ve spojení s velkým vnitřním prostorem a malou spotřebou je pro aktivně založenou rodinu doslova ideální volbou.
Plusy
– Pozitivní dojem z masivnosti a tuhosti
– Nízká spotřeba
– Nadprůměrné offroadové schopnosti
– Bohatá výbava
Mínusy
– Vysoká cena za dojezdovou rezervu
« Na nová auta se čeká dlouho a zákazníci se přesunuli k zánovním Test BMW 218d Gran Coupé »
