Test Toyota Proace Nomad Wanderer: Komfort na divoko
Toyota Proace se mi dostává do rukou už podruhé. Se stejným dvoulitrovým dieselovým motorem o výkonu 130 kW, ale v úplně jiné konfiguraci. Již na první pohled je jasné, že tento kousek je pro dobrodružství, jako stvořený. Markýza, nápis Noman Wanderer a samolepkový symbol hor je dost vypovídající o tom, kam tahle Toyota cílí.
I v tomto případě se opět jedná o prodlouženou verzi L2 s celkovou délkou lehce přes 5,3 metrů. V mém případě Toyota dostala střední výbavový stupeň Family. Jde už o poměrně hodně vybavenou, ale také praktickou verzi. Pokračujeme ale dále příplatkovými pakety. První z nich je Comfort Navi a druhým Safety. Oba dělají z Toyoty Proace příjemnějšího společníka. Nejenže díky prvnímu zmíněnému Proace stojí na 17“ hliníkových kolech namísto ocelových, ale její výbava je rozšířená ještě o adaptivní světla nebo o bezklíčový systém SmartEntry, navigaci nebo parkovací kameru. Paket Safety doplňuje výbavu o Head-Up displej, adaptivní tempomat, sledování únavy řidiče, asistenta jízdy v pruzích a mnoho dalšího.
Co je v případě Nomad Wanderera ale úplně nejdůležitější je jeho zadní část. Už podle názvu musí být každému jasné, že rozhodně nechce stát kdesi v garáži, ale nejlépe mu bude, když ho zaparkujete někde pěkně na divoko. Dominantou Wanderera je zástavba od české firmy VISU. Jedná se o model Moie ME06. Díky této zástavbě sice Proace přichází o několik míst k sezení a zbývá tak místo jen pro čtyři pasažéry, avšak zadní části nyní dominuje praktičnost v každém kousku. Základ vestavby Visu je tvořen kovovou konstrukcí upevněnou k vozu popruhy. Jednotlivé plochy potom tvoří překližka. Po otevření zadních dveří, které u standardní verze vedou do zavazadlového prostoru se dostávám do polní kuchyně. Jednoduchým vysunutím šuplíku zabírajícím celou šířku auta se přede mnou objeví pracovní prostor s plynovým grilem, úložný prostor na vlastní nádobí a schránka s kanystrem na vodu o objemu 15ti litrů.
Venkovní posezení je u Nomad Wanderera pojato ještě kompaktněji než u ostatních bydlíků, které využívají klasické rozkládací židle a stolek. V úložném prostoru pod matracemi je sedací set s integrovaným stolkem jménem Dawson Picnic od firmy Outwell. Zprvu vypadá jako nějaké větší prkýnko na krájení masa s praktickým poutkem na odnesení, ale po jeho rozkládání jsem se nestačil divit, jak velké posezení se v něm skrývá. Sice jsem v něj neměl na první pohled úplnou důvěru, co se týká nosnosti, ale nakonec spolehlivě vydrželo nápor mě i mých kamarádů, abychom v přírodě vyzkoušeli jeho skutečnou odolnost.
A jak je to s nejdůležitější lůžkovou částí obytňáčku? Pokud nechám celou zbývající plochu pokrytou přesně naskládanými 7 centimetrů vysokými matracemi ze studené pěny, mám před sebou opravdu pohodlné a na cesty honosné lůžko o rozměrech 175×135 centimetrů. Po sklopení druhé řady sedadel, které se dostanou do stejné výšky jako lůžko mi ale přibývá dalších zhruba 40 centimetrů, a tak se nemusí bát ani dvoumetroví čahouni, že by snad neměli, kam složit nohy. Po zasunutí kuchyňského šuplíku můžete srolovat dolů moskytiéru, a tak lze spát celou noc na čerstvém vzduchu, aniž byste se před usnutím museli vykoupat v repelentu.
Sendvičové matrace jsou rozděleny na několik menších kousků a na svým místech je drží suché zipy. Jejich postupným rozebíráním se dostávám k další užitné hodnotě Wanderera. Prostřední úzké segmenty totiž poslouží na bocích jako miniaturní opěrátka. Prostřední část lze zvednout nahoru, vyklopit nohu a středový stolek je na světě. Kolem něj si lze sednout z obou stran a může se hodovat. Co je tady ale samozřejmě omezující je výška střechy, takže jsem musel zapomenout na to, že bych se posadil vzpřímeně. Celý večer bych v Toyotě sedět určitě nechtěl, ale na chvilkové posezení s večeří, když je venku psí počasí je to super. Spodní části bočních lavic jsou kompletně využity jako úložné prostory a do vestavěných tašek se toho vejde skutečně hodně. Není tady jediné místo, které by nebylo využito na přepravu dalších věcí na cestování. Na vytvoření soukromí se myslelo v podobě clonek na zadní okna, která se jednoduše přichytí přísavkou a bezpečně tak drží na svém místě. Měl jsem je spíš problém pak sundat dolů, abych si z Toyoty zase udělal denního tvora.
Další zajímavostí, se kterou jsem se v podobném nomádském autě setkal osobně poprvé, bylo doplňkové kempovací vybavení od světoznámé firmy Makita. Tu jsem do té doby považoval spíše za výrobce pracovního nářadí, ale jak je vidět, mají co nabídnout i pro cestovatele. Z celého vybavení rozhodně dominovala kompresorová lednice, která si našla místo na pravé straně za spolujezdcem a nahradila tak výklopné sedadlo druhé řady z klasické verze. Lednice umožnuje provoz jak na 12V, tak i na akumulátory. Je trendem poslední doby, kdy značky unifikují svoje aku příslušenství, a tak není potřeba mít ke každé věci zvlášť baterii. Stejně je tomu i u Makity, která na ty samé akumulátory vůz vybavila ještě kávovarem, svítilnou, kompresorem a vysavačem. Akumulátory se průběžně nabíjí v dokovací stanici z 220V zásuvky.
A jak vlastně Nomad jezdí? Tak, jak by to správně mělo u cestovatelského vozu být, je na prvním místě pohodlnost. Podvozek je přímo božsky komfortní. Toyota se v tlumičích pohupuje jako koráb a přes nerovnosti, kterými dávám podvozku co proto, pluje jako létající koberec. Je jasné, že s takhle měkkým nastavením má tendenci k mírnému naklánění karoserie v zatáčkách, ale není to nic, co by snižovalo sympatičnost celého auta a ani nepředpokládám, že by s Toyotou někdo chtěl závodit. To, co je schopná odfiltrovat je opravdu obdivuhodné a přesto na palubě vládne absolutní klid. Ani na hodně rozbité silnici není slyšet při kroucení dlouhé karoserie žádné klasicky „dodávkové“ vrzání nebo skřípání. Ano, s touhle obytnou dodávkou se nebojím jet 1000 kilometrů denně.
Zajímavý je i převod řízení. Ve vyšších rychlostech nejde pozorovat nic zvláštního, Toyota se chová sebejistě a příjemně, ale při pomalém manévrování překvapí svým obrovským rejdem, který je ale doplněn až nezvykle jemným převodem řízení. Při projíždění úzkých pravoúhlých uliček tak počítejte s tím, že otáček volantu budete potřebovat o dost víc a já si po pár dnech skoro vzpomněl na klasickou „kukuřici“, která se montovala na volanty do starých dobrých náklaďáků nebo autobusů.
Testovaný kus je, jak už jsem zmínil, vybaven vrcholnou motorizací, kterou je dvoulitrový dieselový čtyřválec o výkonu 130 kW s točivým momentem 400 Nm. Toyotou daná je kombinace této pohonné jednotky pouze s osmistupňovým automatem. Ten má netradiční otočný volič umístěný na středovém panelu a i když mi v začátku tohle řešení přišlo zvláštní, rychle jsem si zvykl a zbytek testu otáčel řadícím „knoflíkem“, jak kdyby to tak bylo vždycky. Převodovka je doslova vymazlená, řazení je příkladně hladké, bez náznaku škubání i při studeném provozu a jednotlivé stupně příjemně dlouhé, takže i v dálničních rychlostech Toyota zbytečně netočí a nechává diesel v příjemných otáčkách.
Ač není motor žádný vyložený divočák na Toyotu rozhodně stačí. Určitě nebudete žádným silničním lenochodem a s klidnou nohou počítejte s 9l/100km, v čemž se samozřejmě promítá i aerodynamická daň za „krabičkový“ profil. Je to určitě hodnota nikterak nevyčnívající. VW Multivan s lehce silnější motorizací 199 koní žádal o půl litru víc a Mercedes Vito s 240ti koňmi už o litry dva. Pohon kol je dodáván pouze na přední nápravu, ale pokud pánujete občasný výlet mimo asfalt, nebo máte horší cestu k chalupě, stojí za zvážení možnost volby dvacetitisícového příplatku (bez DPH), za který dostanete systém Toyota Traction Select. Ten poskytuje volbu pěti různých režimů, které mají zlepšit přenos trakce. Součástí příplatku je ale i zvýšení výšky o 2 cm a spodní ochranný kryt motoru.
Toyota se svůj model Proace snaží využít do posledního zbytku. Ví dobře, že postavili dobrý základ super pohodlné dodávky, a proč jí tak nenabídnout i těm, kteří se nechtějí jen přepravit, ale chtějí se v autě i krátkodobě zabydlet? Proace k tomu vyloženě vybízí. Obliba obytných aut v jakémkoliv provedení je v dnešní době hitem a kdo nepotřebuje maximální komfort se sprchou a jsou mu příjemnější přesuny v autě, které se hodně přibližuje svými vlastnostmi klasickému osobáku oproti obrovským obytňákům, je možná na správné adrese. Prodloužená záruka Extra Care na 5 let nebo až 1 000 000 kilometrů je rozhodně sebevědomá a za tu dobu se s Nomadem Wanderer nechá zažít tolik věcí, co dokáže napsat jen sám život.
Plusy
– pohodlný podvozek
– jemná převodovka
– absence dodávkového projevu
Mínusy
– méně přehledný infotainment
« Poptávka po automobilech před zimou roste: Přípravu na zimu by neměl podcenit žádný řidič Test ojetiny Lada Niva 4×4: Východní přísliby »
