Test Toyota Land Cruiser Executive 2,8 D-4D: Svalnatý strážce rodiny
Velká auta jsem měl, asi jako většina chlapů, vždycky rád. Nejen, že ve mě vzbuzovali pocit bezpečí, ale lézt do auta nahoru a nelehat si na silnici je přece jen něco jiného. Velká SUV poslední doby, ač často super rychlá, prošpikovaná těmi nejmodernějšími systémy a s pěkným designem, mi ale k srdci nikdy příliš nepřirostla. Často vypadají obrovsky a nafoukle zvenku, ale uvnitř je to s místem už někdy slabší. Se spoustou z nich, vypadajícími jako přerostlé šperky, bych měl dokonce i strach zajet do těžšího terénu. Toyota Land Cruiser ale samozřejmě žádným SUV není. Je to čistokrevný offroad, ačkoliv za dobu svojí existence taky hodně zcivilněl, nos nahoru mu nikdy pořádně nenarostl a pořád dokáže s hlavou poslušně skloněnou razit cestu třeba i zombie apokalypsou.
Řada 150 zmíněné Toyoty Land Cruiser je ve světě automobilů už skutečným mazákem. Je to také jediná verze, kterou můžete na českém trhu oficiálně pořídit, i když existují ještě varianty 70 a 200. Sedmdesátka je skutečným tvrdým pracantem do těch nejnáročnějších podmínek, zatímco dvoustovka je vysoce honosným počinem značky s motorem V8 o obsahu 5,7 litru. Prošel samozřejmě také vysokou školou offroadu, ale cílí na úplně jiné zákazníky. Stopadesátka stojí přesně někde uprostřed. K jejímu zrození, jako surového nástroje došlo už v roce 2009 a za tu dobu se po celé řadě vylepšení stala jedním z vrcholů techniky jízdy mimo silnici. Je vidět, že u Toyoty naslouchají svým zákazníkům, a tak došlo i na zlepšení některých věcí, které leckomu vadily i v běžném provozu.
V první chvíli a na první pohled některým zájemcům může přijít, že žádná vylepšení Toyota Land Cruiser nedostala. Je jich ale celkem dost. Menší designová vylepšení jsou patrná hlavně na výbavě Executive. V rámci Packet Black se teď Land Cruiser pyšní několika skvěle vypadajícími doplňky v tmavém chromu. Jiná je také mřížka chladiče, která nyní působí mnohem temněji. Do černého laku se obléklá například zrcátka, dveřní lišty nebo lemy kolem předních mlhovek. Na co jsem se já osobně doslova nemohl vynadívat byl zadek. Bílá barva celého auta s čirými skupinovými světly vypadá super a Land Cruiser taková maličkost neuvěřitelně omladila.
V interiéru poznáte stále Toyotu na první pohled. Nesnaží se být úplně součástí mainstreamu, ale jde si svou vlastní cestou. Mám to na Toyotě rád. Neobklopují mě pouze dotykové plochy a nehledám hodinu, kde se co ovládá. Je tady totiž spousta klasických hardwarových tlačítek, která pořád zajišťují ten nejrychlejší přístup k jednotlivým funkcím a nikdo nic lepšího zatím nevymyslel. Lehce sice pokulhává ergonomické rozmístění některých z nich, a tak se musím při ovládání sklánět kolem sloupku řízení. Výraznou modernizací prošel standardně dodávaný infotainment Toyota Touch 2 s devítipalcovou obrazovkou.
Multimediální systém vyhlíží svojí klasicky konzervativní Toyotí grafikou, několika tlačítky po stranách a otočnými voliči. I když se někomu zvyklému na nejmodernější kokpity dnešních vozů můžou tlačítka obrazovky zdát, jako ta z devadesátkových kazeťáků, alespoň zase vsází na nejpohodlnější a nejrychlejší přístup do jednotlivých menu systému. Do interiéru Land Cruiseru zapadá obrazovka velice dobře. V útrobách si potom díky upravenému softwaru našla nově místo i konektivita, jako například Apple Car Play nebo Android Auto. Systém je o něco rychlejší, ale vybaven je i chytrou online navigací Map Care, která online informuje nejen o zácpách, ale i o radarech nebo dokonce počasí.
Přívětivé ovládání celé palubní desky je věc jedna, ale k tomu si ještě musím i příjemně sednout. Sedadla Toyoty jsou ale přesně ta, která bych klidně vyškubnul ven a dal si je domů do obýváku. Jsou nejen příjemně a měkce čalouněná s dobrou délkou sedáku i pro moje dlouhé nohy, ale jsou vybavena i vším možným, co bych k veškerému komfortu mohl potřebovat. Samozřejmostí je jejich elektrické nastavování, vyhřívání, nebo funkce chlazení odvětráváním. Vyhřívaná jsou i zadní sedadla a pití si můžu vychladit v klimatizované loketní opěrce se spoustou místa.
Pětidveřová konfigurace v testovaném kousku není pro Land Cruiser strop toho, kolik lidí může přepravit. Může být vybaven až sedmi sedačkami, za což ale musíte být ochotni zaplatit příplatek 60.000 Kč. Testovaná verze byla nicméně pětimístná a v takovémto rozložení je místa královsky. Pro zadní cestující jsou k dispozici opravdu plnohodnotná tři místa. Kardan nezasahuje vysoko do podlahy, a tak si i prostřední cestující může sednout pohodlně s nohami u sebe. Místa na kolena je dost, jen bych si přál, aby byla délka sedáku stejně přívětivá jako vpředu.
Nemusíte se bát, že byste do Land Cruiseru nenaložili všechny věci, které potřebujete nutně odvézt na dovolenou. Zavazadlový prostor je opravdu obrovský a vybaven praktickým kolejnicovým systémem. Dveře do něj se otevírají do strany a vzhledem k tomu, jak je Land Cruiser široký, si připravte při parkování trochu více místa za sebou. Dveře jsou vybaveny nejen odkládacími schránkami na povinnou výbavu pod svými plasty, ale hlavně praktickou aretační vzpěrou pro otevření ve svahu nebo výklopným oknem pro rychlé odložení věcí do kufru bez nutnosti otevírat dveře.
A jak vůbec Toyota Land Cruiser jezdí? Jednoduše po svém. Dieselový motor 2,8 je pro ní v podstatě jedinou variantou. Původní výkon 130 kW byl zvýšen o dalších 20 na výsledných 150 kW a na Toyotu tohle zafungovalo doslova, jako polití živou vodou. Na skoro dvou a půltunový offroad to nemusí vypadat, jako moc, ale zlepšení z 0-100km/h o tři vteřiny mluví za vše. Land Cruiser je teď mnohem živější a se svým klasicky téměř náklaďákovým projevem motoru se hrne vpřed až překvapivě svižně. Už jen samotné nastartování motoru působí impozantně a z jeho práce jsem cítil doslova starou dobrou poctivou kovařinu. Není nijak hrubý, ale každým sešlápnutím plynu cítím, jak poctivě maká a nezastaví se ani za sto let.
Systém řídících jednotek dostal několik jízdních režimů, ale v případě Land Cruiseru mi to sice přijde spíše jako splnění povinnosti, protože to mají i ostatní. Je pravdou, že například režim Sport nebo Normal oproti Eco režimu udělá více citlivý plynový pedál a podrží převodovku ve vyšších otáčkách před přeřazením, k celkovému charakteru velkého offroadu mě ale stejně nejvíc osloví spíše klidná práce v nižších otáčkách a už tak masivní zátah ve spodku.
Šestistupňový manuál s hydroměničem je motoru skvělým parťákem. Pracuje naprosto hladce a přirozeně. Naladění převodovky přesně sedí ke klidné povaze auta. S přeřazením nijak extra nespěchá, ale prodleva není taková, jaká by mi vadila. Rychlé změny kvaltů bych opět čekal spíš u úplně jiné kategorie. Poklidná práce motoru s převodovkou je zárukou úspěchu i v další disciplíně, jakou je třeba spotřeba. Osobně nemám moc rád užrané obludy, které vás ve výsledku přepraví z místa na místo úplně stejně a jen s větším kraválem. U Toyoty Land Crusier jsem ale s větší spotřebou počítal na začátku už z principu. Její objemný motor, váha i aerodynamická nedokonalost nemůže prostě nikdy aspirovat na šetřílka roku. Na základě těchto parametrů pro mě bylo o to větším překvapením, jak úsporná může být.
Hned na začátku testu jsem si vynuloval všechny počítadla průměrné spotřeby, abych začínal s čistým štítem. Prvních několik desítek kilometrů na mě hned číhaly dvouciferné hodnoty kolem 12-13 litrů. To jsem považoval u takového auta za naprostý standard, ale pak jsem si řekl, že zkusím jet s opravdu klidnou nohou. Aniž bych nějak zdržoval provoz, nestíhal jsem se divit, jak spotřeba postupně padá, až se ustálila na hodnotě 8 litrů. Pro mě to byla hodnota naprosto ohromující a kolegové z redakce mi ji v první chvíli nechtěli vůbec věřit. Na to, o jakou stodolu se v případě Land Cruiseru jedná, mi to přijde skoro bezkonkurenční. S palivovou nádrží o objemu 87 litrů je akční rádius Toyoty pořádný.
Podvozkově je nová Toyota Land Cruiser pořád ten starý dobrý známý s karoserií postavenou na rámové konstrukci. Vpředu disponuje nezávislým zavěšením, zatímco zadní náprava je klasicky tuhá. Na jízdních vlastnostech je to znát nejvíc například při rychlejším přejíždění příčného retardéru. Zatímco předek přes práh jen majestátně přepluje, zadní náprava poskočí tak, jako by si Toyota říkala o naložení alespoň tuny zámkovky do kufru. Doby obyčejně sprostého odpružení už jsou ale také dávno pryč, a tak Toyota nabízí například i systém kineticko-dynamického odpružení KDSS a přizpůsobivého zavěšení s proměnnou tuhostí AVS. Tyto vychytávky jsou pak zárukou větší stability v zatáčkách, lepších vlastností v terénu nebo vylepšeného komfortu. Nestalo se mi, že bych měl v zatáčce někdy pocit, že vypadnu ze sedačky. Oproti svojí extra vysoké stavbě mě překvapila absence náklonů v zatáčkách. Některá malá francouzská SUV by mohla klidně přijít do japonské školy.
Toyota Land Cruiser by nikdy nebyla tím, čím doopravdy je, kdyby neměla tak obrovské terénní vlohy. Samozřejmostí pak pro ni musí být i naprosto nutné věci jako stálý pohon všech kol s mezinápravovým samosvorným diferenciálem Torsen. Podobný je i na zadní nápravě, bohužel ale bez závěrky. Nechybí ani redukční převodovka a systémy pro jízdu v kopci, sledování úhlu natočení kol nebo terénu pod vozidlem, přizpůsobení trakce a v neposlední řadě i konstantní rychlosti v extrémních podmínkách. I když na to v civilní verzi možná nevypadá, zvládá brodění do hloubky 70 cm a boční náklon až 42°. I tyto hodnoty jsou dostatečné na to, kam už se mnoho uživatelů raději nepouští.
Toyota Land Cruiser už je léta příjemným společníkem. Jízda s ní je majestátní a terénní vlastnosti až zarážející. Na jednu stranu je vlastně dobře, že ještě neprošla tak radikální proměnou a jen mírnými vylepšeními, které z ní udělali téměř dokonalého univerzála. Místa pro rodinu je ve vozidle kvanta, s pocitem sucha a bezpečí vás kdekoliv zahrne více, než sami dokážete představit a pokud nemáte chatu na místě, kam vylezou doslova jen horské kozy, je skutečným zážitkem se s ní vydat mimo silnici.
Plusy
– Extrémní terénní schopnosti
– Velmi úsporný motor
– Vysoká praktičnost
– Zvýšený výkon
– Stále skvělý vzhled
Mínusy
– Méně komfortní zadní náprava
– Kratší sedáky vzadu
– Nemožnost uzavřít zadní diferenciál
« Reportáž: Rally Bohemia 2021 Nehody v zahraničí: Pozor na alkohol i jazykovou bariéru »
