Test Toyota Land Cruiser 2.8 D-4D. Nezastavitelný stroj
Land Cruiser není potřeba dlouze představovat. Je to absolutní legenda, která má již sedmdesáti letou historii a za tu dobu si vybudovala pověst nezničitelného společníka na ty nejhorší cesty. S trochu nadsázky se dá říct, že Land Cruiser pomohl objevovat naší planetu, protože většina významných expedic se bez něj neobešla. Jak bych tedy mohl odmítnout rande s jeho nejnovější inkarnací?
Ráno začalo celkem běžně. Vstal jsem, vyvenčil psy, nasnídal se, v rychlosti proběhl pracovní maily a pospíchal na tramvaj. Jak ubíhaly zastávky, tak jsem se už nemohl dočkat, až převezmu klíče – zatím jsem s Land Cruiserem neměl tu čest a očekávání bylo veliké. Konečně jsem na místě, vyřídím nezbytné papírování a pán mě směřuje kamsi za budovu showroomu. Po chvilce hledání se přede mnou zjeví obří off road a padá mi brada. Možná za to může skutečnost, že nový Land Cruiser stál vedle stařičké Coroly, která je velká asi jak krabička na svačinu amerického teenagera, ale rozměry offroadu mě odzbrojují.
Uctivě ho pozurují, obcházím a musím se usmívat. Je to kolos! Šířka téměř dva metry, výška střechy přes 190 centimetrů…jen kapotu mám ve výšce prsou. Téměř dvě a půl tuny hmoty. Rozhodně bych se nechtěl tomuhle autu postavit do cesty. Ani kdybych byl strom. Tohle nemůže nic zastavit. Auto od prvního pohledu působí nesmiřitelně a robustně. Je jasné, že jeho odhodlání nezastaví žádný terén: jeho vůle dostat se na určené místo bude větší, než ta vaše. Nebudu tvrdit, že je to zrovna kráska. Půvab auta spočívá v dokonalém podřízení funkci. Současná SUV jsou častěji designovým cvičením, než čímkoliv jiným, a jejich úkolem je oslnit davy ve městě a před školkou, kde z nich vysypete děti. Ale Land Cruiser není SUV, je to jeden z posledních pravověrných off roadů, a jeho posláním je podmanit si přírodu – dostat vás na místa, kam byste nedošli ani pěšky, a svým lehce barbarským vzezřením je mi mnohem milejší, něž nekonečná řada čím dál tím stejnějších SUV.
Otevírám dveře a najednou chápu smysl bočních nášlapů a madla na sloupcích. Sedačka je opravdu vysoko. Menším lidem by se mělo k Land Cruiseru standardně přidávat štokrle. Vnitřek auta je v podstatě stejný jako vnějšek. Vše musí být v první řadě funkční a robustní. Nemusíte se ale bát, že Toyota nemyslí na komfort cestujících. Land Crusier je vybaven spoustou luxusních prvků, jako vyhřívanými i odvětrávanými sedadly, tempomatem, automatickými světly, velice slušnou hudební soustavou od JBL a kupou dalších věcí. Přístrojová deska má ale úplně jednoduchý tvar, všechna tlačítka mají obří rozměry a celé auto působí, jako by bylo vyrobeno z jednoho kusu žuly. K volbě materiálů v podstatě nemám výhrady. Většina plastů je měkčených, tlačítka mají opravdu poctivý chod a slícování jednotlivých dílů je tradičně japonsky perfektní.
Centrální část palubky si pro sebe zabral displej infotainmetnu, který už působí opravdu letitě, ale svojí práci odvádí, byť jeho reakce nejsou zrovna bleskurychlé. Také by displeji prospělo lepší rozlišení. Při přepnutí do off road režimu se vám na něm zobrazí miliarda informací o pohonu, náklonech, a kdo ví čem, ale kvůli viditelným pixelům jsou některé informace poměrně náročné na rozluštění. Pod ním najdete panel ovládání tepelného komfortu a konzoli pro ovládání pohonu. Bohužel se Toyota nevyhla pár ergonomickým kopancům. Například nastavování zrcátek, vyhřívání volantu a pár dalších věcí je tak rafinovaně ukryto pod volantem, že pro jejich ovládání se prostě musíte skolnit a hledat. Také moc nechápu, jak je možné, že se v autě velikosti stodoly nenašlo rozumné místo pro odkládání telefonu. Na vše ostatní je místa naštěstí dost. Vepředu je místa tolik, že se mezi sedačka vešla i rozměrná lednice, na zadních sedadlech by neměl problém ani hráč NBA a světe div se, celkem bez problémů jsem se naskládal i do třetí řady. V Land Cruiseru lze totiž převážet až 7 cestujících. Pokud dáváte přednost zavazadlům, po sklopení sedadel se sem vejde téměř 2000 litrů.
Pod kapotou najdeme dieselový čtyřválec o objemu 2,8 litru. Land Cruiser se vyrábí ještě s 5,7 litrovým osmiválcem, ale bohužel není k dostání u nás. Spokojit se tak musíme s polovičním motorem. Jednotka je stejně jako celé auto stavěna k dlouhé životnosti. Maximální kultivovanost tedy není jeho nejsilnější stránkou. Po startu má motor povědomě dodávkový zvuk, který se po pár kilometrech změní na celkem snesitelné nýtování. Díky bohu Toyota auto skvěle odhlučnila, takže motor za jízdy téměř neslyšíte (pouze při prudším zrychlování). Motor je charakterem takový ten pracant, který se celý den převaluje kolem volnoběžných otáček a pravděpodobně vydrží do skonání světů. Jeho výkon je 130 kW a 450 Nm. Na tak těžké auto to tedy nejsou zrovna oslnivé hodnoty a auto rozhodně není žádný sprinter.
Kolem dálničního limitu už se k žádné akci nechystejte, protože zrychlování je zde už opravdu vlažné. Land Cruiser zkrátka není primárně silniční auto, a tak výhody motoru oceníte spíše v terénu. Spárován je s automatickou převodovkou, která řadí hodně do pohody a k nějaké větší akci jí nepřemluvíte, prostě za každé situace odvádí svojí práci – nic víc, nic míň. Pokud se podíváme na apetit auta, můžeme se občas zhrozit. Po městě se mi ukazovalo i 17 litrů, mimo něj se s lehkou nohou dá jezdit lehce přes 8, v terénu se mi ukazovaly hodnoty atakující 30 litrů na sto kilometrů! Naštěstí výrobce osadil Land Cruiser nádrží o objemu 86 litrů, tak se nemusíte bát, že budete hleda benzinku každých 200 kilometrů.
A jak se s Land Cruiserem jezdí? Na to není jednoduchá odpověď, protože záléží na vašem očekávání. Pokud čekáte dálniční koráb a denní přibližovadlo, možná budete zklamaní. Pro jízdu na běžných silnicích totiž najdete desítky lepších aut. Land Cruiser působí hodně těžkopádně, v zatáčkách se dost naklání a je cítít jeho velká hmotnost. Ani komfort podvozku není kdovíjaký. Větší výmoly nedokáže filtrovat a tak se do interiéru dostává dost rázů a občas umí posádku naklepat víc, než by se mi líbilo. Moderní SUV tuto disciplínu prostě zvládají lépe a pokud hledáte auto především na běžné ježdění, sáhněte raději po něčem jiném. Ale odsoudit Land Cruiser kvůli tomu, že není dokonalý na silnici je asi jako odsoudit psa za to, jak umí hrát na flétnu. Pokud ale hledáte nezmar a pořádného pracanta, který se občas prostě musí přepravit po silnici, možná jste našli to pravé. Land Cruiser si stále zachovává koncepci ocelového žebřinového rámu a tří diferenciálů se středovým torsenem.
Dokud tedy nesjedete ze silnice, nikdy neobjevíte skutečné kouzlo Land Cruiseru. Jako pomoc má ještě v zásobě zástup režimů pro prostu terénem. Volit můžete uzávěrku středového diferenciálu, režim pro písek, sníh, bláto. Dokonce je zde i režim samochodu, kdy auto samo drží ustálenou rychlost a bez zastávky se sune terénem. Terénní vlastnosti jsou opravdu úctyhodné, nájezdový úhel je 31 stupňů, boční náklon a stoupání zvládne šílených 42 stupňů a pokud by se vám náhodou stalo, že někde škrtnete, dá se ještě manuálně upravit světlá výška. Nejúchvatnější ale na Land Cruiseru není to, co všechno projede, ale jak to projede. Auto se hrne terénem s takovým sebevědomím, že i vy sami se začnete cítit absolutně neporazitelní. Najednou auto doslova ožije, konečně se začne cítit jako doma a chce zdolávat pořád horší překážky…a vy s ním. Přiznám se, že se mi nepodařilo najít takový terén, kde bych Toyotu dostal alespoň trochu do úzkých. Je to vážně neuvěřitelné.
Během testování jsme si vyjeli ještě s novým Mercedesem třídy X se šestiválcem do terénu a rozdíl byl markantní. Ve středním terénu ještě Xko fungovalo skvěle, ale jak začalo přituhovat, už se trochu potilo, zatímco Land Cruiser jel s jedním prstem v nose. Ani pro mě to nebyla žádná námaha. Cítil jsem se daleko komfortněji, než na silnici, a prostě a jednoduše jsem skvěle bavil! Auto bylo jedním slovem fenomenální a budu to opakovat po sté, ale jsem přesvědčený, že je nezničitelné. Zkrátka ideální parťák pokud potřebujete něco, co vás nenechá na holičkách, protože práce se nebojí. Auto uveze téměř 700 kilo nákladu a utáhne až tři tuny! Ano, není zrovna nejlevnější. Základní cena je víc, než milion a testovaný kousek stál ještě o tučných osm set tisíc víc, ale za svoje peníze dostanete ohromující kombinaci techniky, robustnosti a luxusu. Takový Mercedes si za svoje Géčko nechá zaplatit v základu třikrát víc.
Z řádků výše jste možná měli pocit, že dost věci kritizuji, ale ujišťuji vás, že Land Cruiser jsem si skutečně zamiloval. Je to auto, které je samo sobě vlastní třídou a v podstatě nemá konkurenci. Rubicon nenabídne tak kvalitní zpracování a luxus a Géčko je zase nekřesťansky drahé. Land Cruiser je tak vymírající druh a já doufám, že ze světa jen tak nezmizí, protože je skvělým závanem starých časů a v podstatě esencí všeho, co dělá z lidí petrolheady. Jasně, nevymete s ním okruh v rekordním čase, ale dá vám takovou svobodu, jak téměř nic na trhu – a o tom to je, ne? Tohle auto je skvělé antidepresivum a čistič hlavy a já doufám, že mi nezkřížilo cestu naposled.
Toyota Land Cruiser je jeden z posledních off roadů a její terénní schopnosti jsou těžko k uvěření. Na silnici tak suverénní není, ale k tomu nebyla stvořena. Legendární nezničitelnost je cítit v každém detajlu a kdybych se měl vypravit na expedici, bylo by to auto, kterému bych svěřil svůj život do rukou.
Plusy
Terénní schopnosti
Pocit nezničitelnosti
Bohatá výbava
Vnitřní prostor
Minusy
Spotřeba
Slabší komfort
« Test Volkswagen Golf Sportsvan 1.5 TSI Evo. Proč už není o MPV zájem? Mazda opět postavila auto pro nadšené řidiče. Nový model 3 nás ohromil »
