Test Toyota Hilux 2.8 D-4D: Spolehlivý tvrďák
Modernizovaná Toyota Hilux je dalším členem v rodu, který by už skoro od svého počátku z roku 1968 mohl mít v rodném listu napsány přídomky jako odolnost a spolehlivost. Za tak dlouhou dobu prošel četnými změnami, ale nikdy se naštěstí nestal chatrným cukroušem. Stále si zachovává svoji drsnou povahu a podobný by měl být i jeho majitel. Na fňukání tady není prostor a z nějaké té rány se taky hned nesesype.
Konzervativní přístup inženýrů ze země vycházejícího slunce je pověstný. Ano, neříkám, že se u nějakého modelu také nedokáží pěkně urvat ze řetězů, ale často to spíš dopadne až úsměvně. V případě Hiluxu se ale do ničeho podobného naštěstí nepouštějí, a tak je pořád tím správným japonským pick-upem, který se pomalými krůčky sune k větší a větší dokonalosti.
Zvenčí toho nejnovější verze, v pořadí ji osmá generace, na první pohled nechce prozradit tolik. Její pohled je každopádně poměrně drsný a jiná je nyní hlavně mohutná přední maska s chromovým doplňkem a zadní světla s LED technologií. O dost více toho ale Toyota skrývá uvnitř. Interiér v nejvyšší výbavě s názvem Invincible, jenž byl i v testovaném vozu, se stále více svým komfortem přibližuje běžným osobákům.
Palubní deska vypadá moderně, i když jí doplňuje pár laciněji vyhlížejících plastů. V případě pick-upu se ale na tyto rozmazlené hrátky nehraje a na pick-up vypadá honosně. Japonským podpisem je pak velké množství hardwarových tlačítek klasického střihu. Ze zajímavých funkcí tak mohu například zmínit tlačítko pro regeneraci DPF filtru nebo takové, které zvýší otáčky volnoběhu k rychlejšímu zahřátí agregátu. Nově zde má také své místo osmipalcový displej infotainmentu, který už klasicky lemují tlačítka pro jednotlivá menu, vypadající jak z devadesátkových kazeťáků. Grafika už také nějaký ten pátek pamatuje, ale systém je stabilní a přehledný. Všechno je tady naprosto účelné a i z oněch tlačítek čiší punc odolnosti.
Odkládacích ploch je všude dostatek a kokpitu nechybí praktičnost. Kožené sedačky jsou velmi pohodlné a na nedostatek místa jsem si rozhodně nestěžoval. Honosná loketní opěrka mi dovoluje se v Toyotě pořádně rozvalit a příjemně mě překvapilo i místo na zadních sedadlech. To v případě pick-upů nebývá tak běžná záležitost. Sedáky jsou sice trochu kratší, ale místa na nohy je dost a ani opěráky nejsou příliš vzpřímené. Nepohodlnou lavici, kterou znám z podobných karoserií jsem tady hledal marně. Stavba Hiluxe je opravdu vysoká, a tak si i při svých 190ti centimetrech při nastupování stoupám na nášlap a přitahuji se za bytelné madlo na áčkovém sloupku. Výhled je skvělý do všech stran a vysoký posed navozuje pocit bezpečí.
Pohonná jednotka se nově pyšní objemem 2,8 litru a výkonem 150 kW s točivým momentem 500 Nm. Zajímavostí je, že takovýto točivý moment poskytuje jen verze s šestistupňovým automatem. Automatická převodovka nepatří k nejjemnějším a zejména se studeným olejem a při silnějším šlapání na plyn na nižších kvaltech je řazení mírně škubavé. Jemnou prací s plynem a po počátečním zahřátí jsem s ní ale v pohodě. Na výběr je i manuál se stejným počtem převodových stupňů, ale pak máte k dispozici jen 420 Nm.
Nový agregát Hiluxu každopádně prospěl. Jeho dynamika už není tak mdlá, předjíždění se neřadí mezi nebezpečné manévry a i na dálnici je ve 130ti kilometrové rychlosti poměrně slušná zásoba výkonu ke zrychlení. Aerodynamický hluk svojí stavbou Toyota neschová, ale do předepsané dálniční rychlosti jsem neměl pocit, že by mě něco nepříjemně rušilo. Celý zvukový projev motoru je příjemně pick-upově skoro traktorový a pohotově reaguje na každý povel pedálu plynu, jako bych pohybem nohy přímo roztáčel klikovku. Klidnou jízdou se Hilux spokojí s 10ti litry nafty na 100 a to při 80ti litrové nádrži poskytuje příjemný dojezd.
Pravým domovem této Toyoty je ale samozřejmě terén. Na silnici se sice příjemně řídí a v zatáčkách neztrácí jistotu. Komfort osobáku vám ale logicky neposkytne. Hlavně její zadní náprava je jí tomu největší překážkou. Ta je zde tuhá s listovými pery, připravena na to naložit si na hrb pořádný náklad, který se vůbec do korby vejde. Nezatížený Hilux proto na příčných silničních nerovnostech poskakuje. Bylo sice upraveno uložení listových per i odpružení, takže už odskakování není takové jako dříve, každý by si ale tento podvozek měl dopředu vyzkoušet, aby pak nebyl překvapený.
Jakmile odbočím mimo silnici, situace se úplně změní. Poskakování zadní nápravy už není tak markantní. Hilux se hrne neohroženě vpřed a vypadá to, že je mu jízda po velkých výmolech příjemnější než rozbitá okreska plná záplat. V brdských lesích ale přijíždím k cestě, kterou bych nechtěl vylézat ani po svých. Sklon skoro 45 stupňů a kameny jako fotbalové balóny. Pod kopcem zastavuji a na kolegu z redakce koukám trochu alibisticky s výrazem prosby o pomoc, aby se mnou souhlasil, že to vyjedeme a nebyla vina jen na mě, až se převrátíme.
Otočným ovladačem řadím 4×4 a šlapu na plyn. Hilux se s tankovým projevem vyškrábe na vrchol kopce, jako by se vůbec nic nedělo. Jeho limity jsou skutečně daleko za hranicí strachu běžného uživatele. Můžete jej pak po těžkém dni i náležitě vykoupat. I bez šnorchlu umožňuje brodění až do hloubky 70cm, a tak vás přejezd potoka nerozhází. Spodní důležité části chrání 4mm silný hliníkový plech, takže se tady s nějakým tím balvanem pod břichem rozhodně počítá.
Toyota Hilux nově nabízí i jednu moderní vychytávku v podobě elektricky ovládané rolety korby. Tu je možné otevírat i zavírat dvěma nenápadnými tlačítky v rozích korby. Pro někoho možná blbost, ale mě se takové věci líbí. Nechybí pak ani výkonné LED osvětlení celého ložného prostoru. To, co bych považoval za nutnost a co Hiluxu v korbě nechybí, jsou oka na připevnění nákladu. Bohužel tomu u spousty pick-upů tak není.
Ze svých osobních kontaktů vím, že Toyota Hilux je pro mnohé pick-upově zaměřené řidiče velkým lákadlem. Něco je na ní obrovsky přitažlivého, co pak zájemce nutí zajít k prodejci. Nejnovější model je zase o něco lepší a potencionální zájemci to budou mít zase o něco těžší s odoláváním. Nabídne jak pohodlný a prémiový interiér včetně skvělé muziky od JBL, tak i doslova terénní nezničitelnost snoubenou s pověstnou odolností a spolehlivostí. Svým konečně mnohem více plnotučným motorem má nyní i lépe nabito proti tvrdé konkurenci.
Plusy
– silný motor
– dravý vzhled
– skvělá v terénu
Mínusy
– vyšší cena
– poskakující zadní odpružení na silnici
« BMW představilo facelift řady 8 Test AUDI Q5 Sportback 40 TDI Quattro »
