Test Toyota Highlander: Japonská majestátnost
Máte zálusk na japonské SUV, jste vyznavači pořádných mastodontů a Toyota RAV4 je pro vás prostě bohužel příliš malá? Utřete slzy smutku a začněte se smát. Vaše touhy totiž skvěle uspokojí mastodontní Highlander!
Za posledních několik let jsem měl možnost navštívit ať už pracovně či v rámci dovolené několik blízkovýchodních zemí. Ať už se jednalo o hlavní město Ománu Muscat, nebo metropolitní Dubaj ve Spojených arabských emirátech, jedno mají hodně společné. Enormní oblíbenost obrovských SUV. Potkáte zde modely Nissanu nebo Toyoty, se kterými se na Evropských silnicích máte minimální možnost setkat. A je to škoda. Nemáme o nic užší silnice nebo menší parkovací místa než mají právě tam. Jak je známo i Češi SUV milují. A i když v oblíbenosti vedou víceméně kompaktnější modely, fanouškovská základna obřích SUV není také úplně malá.
Velká auta mám rád a proto jsem se na svezení v Toyotě Highlander těšil jako na ježíška. Moje srdce se rozbušilo ještě víc, když jsem převzal klíče a k Highlanderu poprvé přišel naživo. Hned mě překvapil svojí velikostí. Ano, měřím téměř 190 cm, ale přijdu si vedle něj nějak malý. V první chvíli mě napadá. A jak že bych se vlastně dostával do Skiboxu na střeše kdybych jel na hory? No, nezbývalo by nic jiného než vylézt na práh, nebo s sebou vozit malé schůdky. Obcházím ho kolem dokola, ale jdu nějak dlouho. Neobcházím menšího bráchu Karosy? Ne, stojí tu pořád Highlander. Dobře je na čase sednout a jet. Otevírám obrovské dveře a vylezám nahoru do sedačky řidiče. Když si sednu za volant, musím se smát znovu. Prostor řidiče je tak obrovský, že i kdybych měl kolem pasu nafouknutého růžového plameňáka, pořád si na málo místa nemůžu stěžovat. Sedačka je jako křeslo ve VIP zóně luxusního kina. Nastavením snad ve všech směrech si najdu tu nejpříjemnější polohu a rozhlížím se dál. Ano je to pořád ta stará dobrá Toyota. Žádný vesmír a psycho tvary, ale poctivá konzervativní Japonská prácička.
Kokpit Highlanderu není nijak super moderní. Toyota v modernizaci postupuje opravdu mravenčími krůčky. Použité materiály ale nejsou nikterak ošizené a vše působí kvalitně a odolně. Japonský podpis je zde znát všude. Grafika infotaimentu už má svá nejmodernější léta za sebou, ale její lesklý povrch displeje vypadá mnohem líp než u příbuzného modelu RAV4. Menu sice není z nepřehlednějších, ale Highlander má tolik klasických tlačítek, že až na pár prvních nastavení není pak už moc důvod se v něm přehrabovat. Oproti RAV4, která má tlačítek taky dost jich tady ješte hodně přibylo a cítím se skoro jako v kabině nějakého letadla. Přístrojový štít ukrývá klasické přehledné budíky s informačním displejem, kde najdete všechno potřebné k jízdě.
Vpravo ode mě se rozvaluje široký středový panel s klasickým voličem jízdních režimů a honosná loketní opěrka, která by mohla sloužit skoro jako třetí sedačka pro prostředního pasažéra. Lokty do sebe se spolujezdcem opravdu šťouchat nabudete. Spolujezdec od vás mimochodem sedí tak daleko, že je skoro lepší si zavolat aby jste se domluvili. Prostor v kabině Highlanderu je skutečně obří a místa je všude nadbytek. To platí i pro zadní sedačky a místo nad hlavou. Pro velké postavy je Highlander doslova balzámem na celé tělo. Pocity z 1. třídy? Ano jistě. Máte více jak 4 spolucestující? Dobře nechte je usadit na třetí řadu sedadel a můžete odvézt další dva. Ano je to spíš nouzovka na pár kilometrů a Highlander prostě není MHD, ale ta možnost tady aspoň je. Potřebujete převézt náklad? Sklopte obě řady zadních sedadel a skoro 2000 litrů vám prostě nemůže nestačit.
Po nastartování není slyšet nic. Jen ticho. Toyota Higlander je totiž léty prověřený a vychytaný hybrid. Společně s 2,5 litrovým benziňákem a elektromotorem poskytuje výkon necelých 250 koní. Z parkoviště Toyoty nicméně vyjíždím neslyšně. V pomalých rychlostech pracuje pouze elektromotor. Opatrně manévruji mezi auty a dávám si pozor na obrovské rozměry Highlandera. Chce to trochu cviku a hlavně pro řidiče malých hatchbacků to může být trochu oříšek. Auto je nicméně prošpikováno senzory a kamerami a tak máte o dění kolem skvělý přehled. Výhled je velmi dobrý i ve velkých zrcátkách a z prostorných oken všude kolem.
Po výjezdu z parkoviště a větším přidáním plynu se do hry zapojuje prakticky ihned spalovací motor. Jeho zátah je příjemný a hutný. Žádný kopanec se nekoná, a Toyota zrychluje velmi svižně. Velkým rozdílem a překvapením pro všechny znalé klasických automatických převodovek může být speciální řešení Toyoty, takzvaná převodovka e-CVT. Zrychlování je tak naprosto plynulé defakto až do maximální rychlosti bez jakýchkoliv náznaků změny převodů. Znáte zrychlování skútru za současného řvaní vytočeného motoru? Tak přesně takhle funguje i pohonné ústrojí Toyoty. Někdo to miluje, někomu to moc nezní. Je ale pravda, že u Highlanderu je ohlučnění motoru na úplně jiném levelu než například u modelu RAV4, kde je hluk vytočeného motoru do kabiny slyšet poměrně dost. U Highlanderu všechny negativní hlukové vjemy jak motoru tak okolí dobře izoluje jeho masa.
Po silnici se pak pohybuje naprosto majestátně. O většině děr tak ani nebudete vědět a z celé karoserie je cítit tuhost a maximální jistota. Celkově je totiž Highlander svalnaté povahy. Řízení je také přijemně tuhé a pevné, dokonce i panty dveří při zavírání působí neuvěřitelně bytelně. Klidně na nich nechte jezdit děti. O nějaké svěšení se vážně bát nemusíte. Na okreskách se Highlander pohybuje jako váš bodyguard. Klidně si představte, že sedíte v obýváku a kolem vás jen někdo promítá krajinu. Jeho výsadou je majestátní a vyklidněná jízda. Jakmile ho začnete nutit do ostřejších průjezdů zatáčkami, zvládne je bez ústupku v bezpečí, ale musíte mít v ruce vyšší váhu na vysoké rychlosti a počítat s mírným nakloněním. Stopu ale drží zuby nehty jako Pitbull zakousnutý do kusu provazu. Vyšší rychlosti na dálnici jsou ale pro posádku doslova odměnou a relaxem.
Na druhou stranu hybridní režim můžete využít i ve velmi malých rychlostech stisknutím tlačítka EV, čímž se pak Toyota snaží využít elektrický pohon na maximum. Počítat ale musíte s tím, že musí být dostatečně nabitá baterie a tato sranda končí v necelých 50 km/h. S plynovým pedálem se pak musí zacházet s maximální opatrností. Jakékoliv větší přidání pak EV mód ihned ukončuje a přidává se spalovací motor. Je to proto použitelné spíše někde na parkovištích nebo při odjezdu a přijezdu domů, když nechcete v nočních hodinách rušit sousedy. Na elektropohon po městě to rozhodně určeno není. Hlavní výhodou a filozofií hybridního pohonu je tak nejen snížení emisí, ale i úspora paliva. Kdekdo by se mohl bát šílené spotřeby 2,5litrového benzíňáku v obrovském autě. Není to ale tak jak to na první pohled vypadá. Elektrika spalovací motor natolik vhodně doplňuje, pomáhá při rozjezdech a přidává se do práce kdykoliv je to potřeba i během jízdy, že se s obrovským Highlanderem můžete pohybovat se spotřebou kolem sedmi litrů. S těžší nohou na plynu pak zhruba o litr víc, což jsou na takového obra skoro neuvěřitelné hodnoty, a které jsem si během testovacího týdne sám ověřil.
Samozřejmostí je u Highlanderu i pohon 4×4. V mém týdnu jsem sice neměl nikde možnost vyzkoušet pořádné závěje sněhu, ale shodou okolností kousek od mého bydlište probíhala na poli výstavba nové čistírny odpadních vod. Bylo proto jasné, že Highlander bude muset prokázat schopnosti právě tam, ve 30ti centimetrech rozježděné hlíny. Vzal jsem si s sebou pro jistotu ještě kamaráda aby mohl alespoň někdo dojít pro traktor. Týden před, se na staveništi pohybovaly pouze buldozery a osmikolové náklaďáky, které fuňely pod tíhou mazlavého jílu. S obavami jsme proto do opuštěného víkendového staveniště vjeli a po pár vteřinách zjistili, že se vlastně nestalo vůbec nic. Jakoby nám Highlander říkal….a to je jako všechno? K dokonalosti nám už chybělo mít jen ve středovém tunelu dvě sklenky se Šampaňským. Nikdy jsem o terénních vlastnostech Toyoty nepochyboval. Přesvědčily mě už modely RAV4, Hilux a Landcruiser. Highlander je stejná škola a ostudu svojí rodině nedělá.
A jak je na tom vlastně s cenou? U většiny aut se rozčiluji, že se prostě cenotvůrci už dočista zbláznili. U Highlandera bych ale jeho cenu akceptoval. Za požadované peníze si totiž kupuji pořádný kus železa, rodinného strážce, pohodlí domova a legendární spolehlivost v jednom. V testované verzi Executive jej můžete mít za cenu začínající na 1 855 000, ve verzi Prestige za 1 630 000 a verze Comfort startuje na 1 450 000 Kč. Škoda že více výrobců včetně Toyoty k nám nedováží více těchto osobních obrů. Na Highlandera nikdy nezapomenu. Zanechal ve mě dost pozitivních vzpomínek a jel bych s ním i do války.
Plusy
- obrovský vnitřní prostor
– bytelnost
– spotřeba
– terénní schopnosti
– přijatelná cena
Mínusy
- zastaralý infotainment
– konzervativní interiér
« Test Škoda Favorit: Revoluční model změnil česká auta Test Subaru Forester e-Boxer: Nezavděčíš se všem »
