Test Toyota Corolla Touring Sports 2.0 Hybrid. Změna je život
Toyota Corolla u nás zažívá renesanci. V předchozí generaci se nabízela pouze jako sedan pro nenáročné – roli hatchbacku a combi převzal nemastný, neslaný Auris. V nové generaci přijíždí Corolla ve třech karosářských variantách a hodlá být společně s RAV4 poslem nových zítřků Japonské automobilky. Ta se totiž rozhodla, že už nechce být výrobcem aut pro vaši babičku, nebo pro držitele ještě teplých řidičáků. Toyota se má stát daleko emotivnější a zajímavější značkou. Že se vám to zdá být plácnutím do vody? Jen v poslední době Toyota představila splašený Yaris GRMN nebo novou Supru. A emotivní nemusí být pouze sportovní modely, stačí se podívat na novou RAV4. Jenže teď přijíždí nová Corolla a musím říct, že mě doslova odzbrojila. Do testu jsem dostal překrásnou verzi kombi s nejsilnějším hybridem.
Předchozí generaci Corolly znám velice dobře. Stala se totiž mojí volbou rozumu při cestování po Irsku. Byla levná, neprůstřelně spolehlivá a živit jí stálo asi jako krmit morče. Najezdil jsem s ní tisíce kilometrů po tomto pohádkově krásném ostrově a nemohu o ní říct nic špatného. Bohužel o ní ale nemohu říct ani nic dobrého. Prostě obyčejné auto, které zatočí, když otočíte volantem, zrychlí, když šlápnete na plyn a většinou i zpomalí, když brzdíte. Pár hodin po odevzdání klíčů jsem si na ní nebyl schopný vzpomenout. To už se vám s novou generací rozhodně nestane. Její uhrančivý pohled s doširoka rozevřenou tlamou se vám vpálí do paměti a nebude na ni moc přestat myslet. Zužující se prosklení směrem k zádi a výrazně rozšířené blatníky vytváří dynamickou siluetu. Střecha zakončená rozměrným spoilerem a svítilny zakusující se do pátých dveří jsou už jen třešničkou na dortu. Celé auto navíc působí rozkročeným, sebevědomým dojmem a přídomek „Sport“ v názvu zde rozhodně má své opodstatnění. Ze všech karosářských variant mi přijde tato nejvyváženější. Dle mého se jedná dokonce o nejhezčí kombi v dané kategorii a oproti ušláplému Aurisu snad neexistuje větší protiklad.
Výborně se povedl také interiér. Jen je citlivý na volbu barvy. Pokud zvolíte černý, bude působit oproti exteriéru až moc usedle. Nicméně mnou testovaný kousek má krásné bílé provedení, které působí vzdušně. Ergonomicky mu není co vytknout a volba materiálů je jedním slovem výborná. V celém interiéru nenarazíte na laciný plast. Celá horní část je pošita, stejně tak hlavní část palubní desky i výplně dveří. Líbí se mi i takový detail, jako je obšívání kolem převodovky. Celý interiér působí prémiově, a ekologicky smýšlející lidi určitě potěší, že se Toyota rozhodla neškodit zvířátkům a v celém voze používá syntetickou kůži. Dobrou zprávou je, že struktura kůže je zcela autentická a nemyslím si, že někdo dokáže poznat rozdíl od pravé.
Středobodem palubky je trčící displej infotainmentu, který se díkybohu nevzdal fyzických tlačítek a skvělá volba je také matný displej. Neodráží světlo a nezůstávají na něm otisky. Systém samotný je vcelku svižný, ale grafika působí letitě a především navigace mi přijde vyloženě špatná. O to víc zamrzí, že systém nepodporuje Apple CarPlay ani Android auto. Situaci zachraňuje alespoň výborně zpracovaný head-up displej promítaný přímo na sklo. Má jasné barvy, zobrazí spoustu informací a s dostatečným předstihem přebírá funkci hlavního navigátora a přehledně vás navede na příští odbočku. S místem je na tom Corolla velice dobře. Přepravní kapacita je stále nejsilnější stránkou kombíků. Kufr pojme v základu téměř 600 litrů, po složení sedadel přes 1600. Složením sedaček navíc vznikne zcela rovná plocha.
Vzadu nenajdete klasickou lavici, ale dvě příjemně tvarovaná sedala a jedno nouzové uprostřed. Místa je zde dostatek i pro dospělého, jen při nastupování je kvůli klesající střeše potřeba dávat pozor. Sedadla vepředu jsou ale skutečně lahůdka. Tak krásná sedadla v běžném modelu nepamatuji, ta by slušela i nějakému vysoce výkonnému „GéTéčku“. Skvěle se v nich také sedí. Tělo podpírají výtečně a jsou akorát měkká. I samotná pozice v nich je na jedničku. Sedí se příjemně nízko, z vozu je výtečný výhled a celkově si připadám spíš jak ve sportovním modelu, tohle se vážně povedlo!
Zatím Corolla skutečně boduje a do puntíku plní, co slibuje. Může ale fungovat touha po sportovaní a ekologii ruku v ruce? Zaručit to má zcela nově vyvinutý motor, nad kterým strávila automobilka 5 let vývoje. Při výrobě byly použity nejnovější technologie a třeba sedla sacích ventilů jsou opracována laserem. Motor dále kombinuje přímé i nepřímé vstřikování a má proměnné časování na straně sání i výfuku. I díky těmto úpravám se podařilo dosáhnout nezvykle vysokého kompresního poměru 14:1. Motor je spojen s paletovou převodovkou, která je nyní kompaktnější a oproti osmnáctistovce má kratší stálý převod, což podpoří sportovnější projev. Převodovka má také šest virtuálních rychlostí, které můžete měnit pádly pod volantem – ne že bych to během testu nějak využil. Baterie se kvůli lepšímu rozložení váhy nastěhovaly pod zadní sedadla a dvoulitr využívá Nikl-metal variantu. Výkon celé soustavy je 180 koní, a i díky nízké váze zabere Corolle sprint na stovku jen 8,1 sekundy. Hmotnost se zastavila pod 1400 kilogramy, což beru vzhledem k přítomnosti baterek za skvělou hodnotu. Maximální rychlost je z důvodu ochrany baterií před přehřátím omezena na 180 kilometrů v hodině.
Tolik k povinné teorii, teď jak se chová auto v reálném světě. Na rovinu říkám, že je to konečně běžný hybrid pro masy, který opravdu jede. Dynamika vozu je výborná. Především v běžných rychlostech do 100 km/h jede Corolla výborně a díky přítomnosti elektromotoru umí z křižovatky vystřelit vskutku efektivně – pružnost je také nad očekáváním. Naštěstí se ale nemusíte bát ani dálnic, které byly doteď pro hybridy strašákem. Až do dálničního limitu auto zrychluje velice přesvědčivě. Poté už ale dojde k odpojení elektromotoru a autu zbyde „pouze“ 160 koní a 190 newtonmetrů. Nicméně nemohu říct, že by mi během týdne testování chyběl výkon.
Zajímat vás jistě bude i spotřeba. Dvoulitr je laděn trochu jinak a nesnaží se za každou cenu jet pouze na baterky a více využívá kombinace obou pohonů. Stále je jeho efektivita opravdu výtečná. V běžném režimu (režim ECO je opravdu pro masochisty) byl můj rekord po cca třiceti kilometrech městem průměr 1,6 litru. Ale i při né zcela ideálních podmínkách se dá jezdit vcelku pohodově pod 4 litry. Dálnice si vezme přibližně sedm, výsledná spotřeba se ustálila na 5,4 litrech. Je to o něco víc, než udává automobilka, ale stále je to fantastický výsledek. Dobrou zprávou je také to, že hybridní systém je zase o kousek vyspělejší a daleko méně vyžaduje, abyste se mu přizpůsobili. Nová Corolla tedy umí být úsporná i v případě, že s ní jezdíte jak s normálním autem.
Co vždy hybridům chybělo, byl zajímavý jízdní projev. I v této oblasti Toyota slíbila velké zlepšení. Už od prvních metrů je znát diametrálně jiný přístup ke známé látce. Celé auto působí tužším dojmem. Naštěstí to neodnesl komfort. Karoserie je dostatečně tuhá, takže tlumiče můžou mít komfortnější ladění bez toho, aby auto působilo rozbředle. Po městě tedy auto funguje opravdu dobře a nemusíte se bát žádného naklepávání, je prostě takové zdravě jisté. Na dálnici se blýskne ukázkovou stabilitou v přímém směru a solidním odhlučnění, co mě ale zajímá nejvíc, jsou zatáčky. Auto má díky bateriím před zadní nápravou výborně rozloženou váhu a těžiště se podařilo přiblížit o 10 milimetrů k asfaltu.
V zatáčkách je tedy nová Corolla až nečekaně agilní. Kombi se bez výrazných náklonů karoserie skládá do zatáček a předek má překvapivou zásobu gripu. Auto ani na limitu netrpí výraznou nedotáčivostí a díky strmému řízení (jen 2,6 otáčky mezi plnými rejdy) se s volantem moc nenamotáte. Trochu zvyku vyžadují jen brzdy. Jako u každého hybridu nejdřív rekuperují, až poté brzdí. Pokud tedy chcete větší účinek, musí být prvotní impulz na pedál trochu ostřejší. Jízda možná není tak emotivní, jako u současného Civicu, ale Corolla jezdí opravdu výborně. Posun působí jak změna o tři generace, ne jen o jednu. Auto jezdí tak nějak nenuceně, od podvozku i řízení je cítit obrovská jistota a já mam teď jen jedno přání. Prosím, Toyoto, dopřej nám GRMN verzi kombíčku, základ je skvělý!
Přerod Toyoty Corolly se povedl takřka bez chyby. Auto skvěle vypadá, velice dobře jezdí a má výborně zpracovaný interiér. Toyota dodržela vše, co slíbila. Nové hybridní ústrojí má konečně odpovídající výkon, ale netrpí tím spotřeba. Svoji vegan kůži ale nedá levně. Základní dvoulitr stojí 685,000, testovaná verze v plné výbavě okořeněná VIP paketem vyjde na 914,900,-. Samozřejmě dostanete auto napěchované výbavou, jako třeba vyhřívané všechny sedačky, Bi-LED světlomety s automatickými dálkovými světly, automatické ovládání víka kufru a spoustu dalších věcí. To umí i konkurence. Co je pro mě ale nejdůležitější, je, že jsem se jako v autě za devět set tisíc cítil. Nemusel jsem přemýšlet, proč to auto stojí tolik – je to na něm vidět. Toyota vykročila správným směrem.
Toyota Corollas Touring Sports s nejvýkonnějším hybridem je konečně hybrid, který zaujme široké masy. Skvěle vypadá i jezdí, nabízí prémiový interiér a konečně taky dostatek výkonu a zajímavý jízdní projev. Na tuhle generaci už tak snadno nezapomenete.
Plusy
– Podvozek
– Zpracování
– Vyladěný hybridní systém
– Spotřeba
– Design
Mínusy
– Nepřehledná navigace
– Absence Apple carplay/Android auto
« Zažijte luxus s německým autem: Bude to BMW, Audi nebo Mercedes? Ford se vrhl na elektrifikaci. Takových aut chce prodávat většinu »
