TEST Toyota CH-R Hybrid – Podivín
Žijeme v době, kdy vzhled velké většiny automobilů nehraje na emoce, ale na to, aby nikoho neurazil a nedej bože se někomu nelíbil. To by možná bylo fajn, kdyby to nepřinášelo zároveň i nudu! Když se totiž chcete líbit všem, musíte zapadnout do každodenní šedi a tím pádem nikdo při pohledu na vaše auto neudělá velké WOU! A přesně designovou konzervativnost dostanete od velikánů jako je Volkswagen, Audi a dokonce i česká škodovka. Díky bohu za výjimky, které se nebojí udělat auto z kategorie “buď mě miluješ nebo nenávidíš”. A přesně takové auto stvořil Nissan, když přišel s modelem Juke, Mercedes-Benz udělal Géčko na druhou, BMW má i8, Honda udělala parádní Civic nové generace a Toyota stvořila ujetý crossover C-HR, který máme v dnešním testu ve futuristickém provedení jménem hybrid.
Podívejte se na ty tvary… Extravagantní světlomety táhnoucí se od čelného skla až po střed kapoty, které doplňují nabíhající LED blinkry, dále baculatý nárazník, od kterého se táhne ostrou hranou oddělený blatník, zadní okno se elegantně svažuje dolů a klika je umístěná na velmi specifickém místě za oknem. Nejlepší je však zadek, který hraje na strunu agresivnosti – zamračené LED svítilny, členité křídlo a ostře řezaný nárazník. Výsledkem je jedinečný celek, který se vám buď strašně líbí nebo ho nesnášíte.
Vnitřek je na tom podobně – je stylový, do očí křičící, ale ergonomicky dobře udělaný. Materiály jsou na danou kategorii kvalitní a dokonce i místa je dostatek ve všech směrech. Zavazadlový prostor má solidní objem 380 litrů. Podíváme-li se na informační systém, tak ano, chybí mi klasická tlačítka či kolečko pro ovládání zvuku, ale z pohledu funkčnosti mu moc vytknout nemůžu.
Benzinový motor, elektromotor, 90 kW, 142 Nm a variátor… Víte, dříve byly tyto bezestupňové převodovky o ničem a pokud jste nejeli opravdu jemným způsobem, nechaly motor nepříjemně točit, hučet a otravovat celou posádku. Jenže nejnovější generace CVT už je vážně dobrá, tady je navíc podpořena o skvěle odhlučněnou osmnáctistovku.
Dosažení stovky sice trvá 11 sekund a maximální rychlost je pouze 170 km/h, ale pocitově je auto mnohem rychlejší. Díky elektromotoru slušně zabírá ve všech otáčkách a k tomu všemu se pochlubí solidní spotřebou, protože není problém jezdit dlouhodobě za 5 litrů. Jen na dálnici zahlédnete čísla okolo 7.5. Ve městě lze s trochou snahy využívat čistě elektrický pohon, kdy motor spíná jen minimálně a jízda je i tímto ekozpůsobem zábavná. Při lehkém sešlápnutí plynu jedete totiž jen na elektromotor a až při potřebě vyššího krouťáku pomůže zážehový agregát. Mnohdy si změny jízdního režimu ani nevšimnete a celý systém je parádně sladěný.
Podvozek je komfortní, ale zároveň umí slušně držet stopu v zatáčkách. Chválím, že se nesnaží být rádoby sportovní a nevyklepe tak duši z každého pasažéra. Rázům do karoserie se vyhýbá obloukem a dokonce i odhlučnění od podběhů je v dané kategorii nezvykle dobré. O aerodynamickém hluku se dá říct to samé a vlastně mě ani nenapadá moc mínusů.
Teď bych mohl psát dlouhý odstavec o přehnaně přeposilovaném řízení bez zpětné vazby, o špatně dávkovatelných a necitlivých brzdách nebo faktu, že za stejné peníze pořídíte praktičtější auta. Jenže ne, nebudu to dělat, i když CH-R takové nedostatky má. Užívám si, že nezapadá do každodenní šedi, že je výrazné a lidé se za ním otáčejí… Už jen proto si CH-R zaslouží mé doporučení. Líbí se vám? Kašlete na ostatní a zaběhnuté standardy, běžte a kupte si ho!
Plus
Originální vzhled
Odhlučnění
Spotřeba
Povedené jízdní vlastnosti
Mínus
Přeposilované řízení
Špatně dávkovatelné brzdy
« Fiat 500 Giannini má motor z Alfra Romeo 4C a 350 koní, cena je ohromující Richard Hammond hrůzostrašně boural s Rimac Concept One »
