Test Toyota Camry: Balzám na nervy
Kategorie sedanů střední třídy kdysi v Evropě kvetla a bujela. Tyto doby jsou už bohužel dávno pryč. Lidi už tak nějak nestojí o nepraktická – byť krásná – auta, a upřednostňují dobrodružněji vyhlížející SUV. Spousta výrobců tak vyklízí pole a posílá k ledu věhlasné modely. Honda Accord je u nás minulostí, Ford s Mondeem dojíždí poslední generaci, a Passatu téměř jistě odzvonilo i s Arteonem. Zdá se, že Toyota si pro návrat Camry nemohla vybrat horší dobu. Jde o chytře promyšlený tah nebo sebevražedný nálet do potápějící se lodě?
Camry je trhák. Po celém světě se jich od roku 1982 prodalo přes 20 milionů, a i v současnosti osloví asi tři čtvrtě milionu zákazníků ročně. Naprostá většina prodejů ale připadá na americký trh, kde je brána za takové to univerzálně rozumné auto, které slušně vypadá, je měkké jak peřinka, moc nestojí, a hlavně – je absolutně nesmrtelné. Je to jedno z těch aut, které máte do konce života – i kdyby to mělo být vaše první auto v osmnácti letech s mokrým řidičákem v kapse. Jenže Evropa si tvrdohlavě jde za svým snem naplnit každý kousek silnice SUVčky, a o sedany tu není zájem. Přesto se Toyota rozhodla po několikaleté odmlce uvést ji na náš trh. Otázkou zůstává, jestli může tenhle Američan uspět. Co si budeme povídat, v Evropském klimatu pohořelo už spousta jinde úspěšných aut.
Po designové stránce je to moderní Toyota se vším všudy – vytvořena podle myšlenky „co model, to zcela unikátní design“. Japonci ještě nepodlehli svodům korporátního designu: s každým autem si vyhrají a dají mu vlastní identitu. Nehrozí tak podobná situace jako u Audi, kdy při letmém setkání na ulici přemýšlíte nejen o tom, jaký model to právě projel, ale také jaká to byla generace. Camry navíc sdílí platformu s Lexusem ES, což ji propůjčuje majestátní proporce s elegantními linkami. Jen u přídě jsem ještě trochu na vážkách, a to především kvůli obří masce. On je čumák vlastně jen maska se světly. Tyhle velké single frame masky za mě svědčí jen o lenosti designérů. Ale při pohledu z boku – a především šikmo zezadu – je vše zapomenuto. Camry s jejími dlouhými převisy, elegantním profilem protkaným linkami a neuvěřitelně ladnou zadní třetinou prostě vypadá nádherně. Vedle stálic této kategorie – Superbu a Passatu – s jejich přísně geometrickými linkami a usedlým designem působí Camry jemně a elegantně. Snad jen škoda zastarale vypadajících zadních lamp a pouze jedné koncovky výfuku. Přeci jen, RAV4 se stejným motorem má dvě, ale nechám to být. Na Camry se krásně kouká i tak.
Interiér pak dýchá takovým příjemný domácím teplem. Především v testované verzi s krémovým provedení působí útulně. Taky se mi líbí snaha přiblížit se příbuznému Lexusu ES. Byť to samozřejmě v dané cenové hladině není možné. I tak je většina povrchů potažených kůží, dřevěný dekor (samozřejmě falešné dřevo) se mi do zdejší atmosféry vyloženě hodí, a Toyotě se daří nabudit výrazně luxusnější dojem než ve zmiňovaných koncernových dvojčatech. Na některých místech je ale vidět její americký původ, a tu a tam narazíte na laciný plast – nejvíc do očí bije asi na A sloupcích. Zároveň dodávám, že to nebude místo pro fandy do moderních technologií. Interiér Camry zkrátka působí zastarale.
Spousta tlačítek, infotainment s trochu úsměvnou grafikou a přístrojový štít s tradičními budíky a jen malým barevným palubním počítačem. Rozhodně netvrdím, že je to špatně. Sám mám rád auta, kde se dává přednost použitelnosti před nejmodernějšími trendy. Navigace tady je, tempomat taky, bezdrátová dobíječka taky – zkrátka tak nějak všechno, co potřebujete, ale u nových aut jsem zvyklý i na spoustu věcí, co nepotřebuji. Potvrzuje se, že Camry chce být především normální spolehlivé auto.
Pokud jde ale o prostor, tak si nemám v žádném případě na co stěžovat. Z auta je navíc skvěle vidět. Ergonomie je bez výhrad, posaz taky – snad jen sedák by mohl být delší. Výhradu mám ale ke kapsám ve dveřích. Zaprvé jsou malé, zadruhé, když už do nich něco dáte, tak to za jízdy nejde vyndat, protože vám překáží noha. Mezi sedačkami je naštěstí velký box, ale velkou flašku si sem nikam neodložíte – možná jsem jen rozmazlený.
Zadní sedadla by měla být silnou stránkou Camry. Všimněte si posunutého C sloupku a dlouhé střechy – to je právě kvůli lepšímu prostoru nad hlavou. Skrze dlouhé dveře se dobře nastupuje, a sedačky jsou úžasně komfortní. Dobře drží tělo, a jsou měkoučké jak peřinka. Posaz je velice příjemný, a umím si tady představit cestu přes celou Evropu. Testovaná verze ale ukrývá ještě jeden párty trik. VIP sedačky mají v loketní opěrce konzoli pro elektrické nastavení sedadel, ovládání sluneční clony, třízónové klimatizace a rádia – tohle se mi líbí. Má to bohužel i svoje stinné stránky. V nejvyšší verzi výbavy nelze zadní sedadla sklopit. U kufru si tak musíte vystačit se základními 525 litry. Ty ještě limituje vcelku malý vstupní otvor – klasické prokletí sedanů.
Z pohonných jednotek je u nás na výběr jediná – hybridní čtyřválec o objemu dva a půl litru. Ten ze sebe dostává 160 kW a 221 Nm, což na papíře nejsou nijak zajímavé hodnoty, především pro auto vážící lehce přes 1600 kilo, ale díky CVT převodovce umí k maximálnímu výkonu přistupovat téměř kdykoliv. Hodnota zrychlení je pak stejná jako u Superbu s dvoulitrovým dieselem – lehce přes 8s na stovku. Pořád nejde o žádného sprintera, ale v běžném světe je dynamika naprosto dostačující. Hlavní výhodou motoru je především neprůstřelná spolehlivost. Na světě budete těžko hledat trvanlivější pohonné ústrojí. S přibývajícími kilometry a věkem se tak nemusíte bát žádných drahých oprav. Samozřejmostí je dokonale odladěný hybrid.
Desítky let vývoje hybridních soustav jsou znát, a systém si žije naprosto vlastním životem. Motor se připojuje neslyšně, bez jakýchkoliv vibrací, a rozjezdy jsou tak sametově jemné, že si občas ani nevšimnete, že jste už v pohybu. Auto zvládne i pár kilometrů čistě elektricky, ale hlavní funkce systému je především v symbióze mezi elektrickým členem a atmosferickým motorem po kapotou. Skvělá souhra motorů se projeví na spotřebě. Jako správný hybrid samozřejmě nejlépe funguje ve městě, kde umí jezdit mezi 3-4 litry. Ani na dálnici se ale neztratí. Spotřeba nepřeleze sedm litrů ani při dálniční maximálce. Můj týdenní test jsem zakončil průměrem 5,5 litru. Ekologicky smýšlející jedince určitě potěší i fakt, že Camry je „cejchovaná“ na produkci pod 100 g CO2 na kilometr i bez nutnosti dobíjet.
Jízda s Toyotou Camry by se dala shrnout dvěma slovy – balzám na nervy. Pokud hledáte emotivní auto se sportovním duchem a schopnostmi vtáhnout do děje, tak klidně přestaňte číst, a hledejte dál. Pokud ale hledáte auto, které vás svojí nenuceností dokáže dokonale vyklidnit, v dané kategorii bude těžko hledat něco lepšího. Podvozek je krásně plavný a vysává nerovnosti s neochvějnou jistotou. Přesto ale poskytuje dostatek jistoty a nehoupe, jako je tomu u Superbu. Jízdní projev společně s nastavením pohonné soustavy bude svědčit především klidným řidičům, ale musím říct, že svojí zenovou povahou si mě získala. S takovým autem nemáte potřebu se nikam honit, jízda je pro vás úžasný relax a odpočinek od vnějšího světa. Nezáleží na tom, jak dlouhou před sebou máte cestu – na jejím konci vždy budete svěží a připravení se věnovat rodině nebo obchodním partnerům. V dnešní uspěchané době, kdy se i obří SUV snaží být sportovní a chlubí se časy na severní smyčce Nürburgringu, je tohle příjemný únik z reality. Naprosto perfektní je i odhlučnění. Tohle auto je zkrátka skvělý společník na dlouhé cestování.
Toyota Camry je tradiční sedan střední třídy, který si dělá věci tak trochu po svém. Nesnaží se zaujmout nejmodernějšími vychytávkami, ani nechce mít nejostřejší lokty. Namísto toho je především normální auto pro lidi, co nechtějí před každou jízdou studovat manuál, nebo se vztekat nad nefunkčními elektronickými šotky. Je to auto, které je tak příjemné na denní soužití, jak jen je to možné. Je tiché, komfortní, úsporné, a dost možná vás i přežije. Zároveň ale není pro každého, a potěší spíš klidnější a vyzrálejší řidiče. Nicméně do tohoto segmentu přináší nebývalou úroveň klidu, a já si nemůžu pomoct, ale fakt se mí s ní žilo moc příjemně. Ceníkové ceny začínají těsně nad devíti sty tisíci – není to málo, ale dostanete téměř plně vybavené auto. Za testovaný kousek dáte přibližně 1,1 milionu, pokud ale projdete nabídku skladovek, zjistíte, že se dají pořídit už někde nad sedm set tisíc – a tomu už se odolává těžko.
Toyota Carmy je zenový mistr mezi sedany střední třídy. Je komfortní, tichá, úsporná, a vždy připravená poskytnout vám útočiště před uspěchaným světem. U nás nejde o příliš častou volbu, a to je rozhodně škoda.
Plusy
-Komfortní podvozek
– Prostor na zadních sedačkách
– Vyladěný hybridní systém
– Spotřeba
– Design
Mínusy
– Zastaralý infotainment
– Malý kufr
« ČESKÉ SILNICE MUSÍ ZŮSTAT MÍSTEM SLUŠNOSTI A TOLERANCE Přehled změn v placení mýtného od 1. ledna 2021 »
