Test Toyota C-HR 2.0 Hybrid Dynamic Force
Extrovertní Toyota CH-R prošla modernizací a ačkoli to tak nevypadá, měnilo se poměrně hodně. Vůz zůstává věrný své ikonické podobě a nepřehlédnutelným křivkám evokujícím vzhled kupé. Návrháři věnovali nemalou pozornost přední i zadní partii ve snaze o určité zjemnění, zatímco lakovaná spodní hrana poukazuje na dynamickou postavu s robustním, široce rozkročeným a zvýšeným postojem.
Modernizované hlavní světlomety i koncová světla využívají LED technologii se světly denního svícení a ukazateli směru sloučenými do jediného zdroje na přídi, tvořícího hladkou linku nad dálkovými světly. Nové sdružené světlomety na zádi vozu propojuje leskle černý spoiler k dosažení jednolitého čistého tvaru. Jasně, Toyota C-HR patří přesně do té kategorie aut, která se vám buď bezmezně líbí a nebo jejich design nemůžete z duše vystát. Těžko si představit, že by v někom zanechala zcela neutrální pocity a ruku si v tomto ohledu může podat zejména s Nissanem Juke, ale pozor – tato dvě auta si navzájem nekonkurují. Nissan je o třídu menší auto! Během týdne s C-HR jsem však zaznamenal převážně pozitivní reakce a sám jsem se do auta zamiloval.
Může za to zejména extrémně dobrý podvozek, nadprůměrný interiér a nebudu lhát, líbí se mi i design. Vše je proporční a ladí dohromady. Líbí se mi nabíhající blinkry ze strany, komplet Full-LED světlomety, kliky zadních dveří zapuštěné v zadním sloupku a také agresivní vzezření nárazníků. A vlastně i ta dvě zbytečná křídla vzadu… Prostě Coupe High Rider, jak se patří!
A zamiloval jsem se i do interiéru. Nejenže je velmi odvážný a kvalitní v rámci portfolia Toyoty, on totiž zcela deklasuje konkurenci a problém by mohly mít i některé “prémiovky”. Vrch palubní desky může být potažen kůží, sedadla jsou prošívaná, dveře mají zajímavou výplň a plasty jsou měkčené. Naprosto mě pak dostává dekorační lišta táhnoucí se přes celý interiér. Je zabudována i do velkého tabletu a vypadá to velmi efektně. Pochválit musím i posed a tvar volantu, který skvěle padne do ruky.
Premiéru má v modernizované C-HR i nový multimediální systém, který vylepšuje dosavadní možnosti konektivity od Toyoty. Uvedený systém nyní umožňuje hladké propojení chytrých telefonů přes Apple Carplay™ a Android Auto™, včetně jejich nejnovějších verzí. Rovněž podporuje aktualizaci map na dálku (OTA – Over the Air), aby všichni zákazníci mohli bez obav vyrážet na cesty s nejnovější verzí map Evropy. Systém samotný je svižný a vcelku přehledný, jen navigace mi místy přišla nečitelná a působí dost zastarale.
Základní pohonnou jednotkou stále zůstává zážehová dvanáctistovka s výkonem 85 kW ve spojení s šestistupňovým manuálem nebo převodovkou CVT (v případě CVT je možné mít pohon všech kol). Silnější hybridy se prodávají výhradně s pohonem předních kol. K vylepšené hybridní jednotce 1,8 litru o výkonu 122 k se přidává nový systém 2,0 litru Hybrid Dynamic Force s maximálním výkonem 184 koní, a tak si zákazníci mohou vybírat mezi dvěma velmi hospodárnými hybridními pohony.
K testu dorazil nejsilnější hybrid s dvoulitrem o výkonu 112 kW, kterému pomáhá elektromotor a dalších 80 kW. Protože udávané hodnoty nelze jednoduše sčítat, systémový výkon hybridního dvoulitru činí 135 kW (184 k) při 6000 otáčkách a točivý moment vrcholí hodnotou 190 Nm. Čtyřválec za pomoci elektromotoru zvládne pokořit stovku za 8,2 sekundy a maximální rychlost 180 km/h. Hybridy odlišuje ještě jedna věc: Osmnáctistovka dostala lehčí baterii Li-ion, zatímco dvoulitr se kvůli lepšímu vyvážení hmotnosti spoléhá na těžší baterie typu NiMH.
Kromě toho došlo také na snížení objemu palivové nádrže na 43 litrů. Hybrid pohon 2,0 litru pak těží z nové konstrukce odpružení, která zvyšuje pohodlí při jízdě a zároveň si zachovává vynikající jízdní schopnosti. Všechna provedení též využívají modernizovaný paket opatření ke snížení hluku, vibrací a chvění (NVH) pro ještě příjemnější pobyt na palubě vozu.
Silný hybrid je přesně to, co C-HR před modernizací chybělo. Nyní se můžete vydat i na dlouhé dálniční přejezdy a nebude nijak strádat. Dvoulitr má silný nástup a poměrně překvapivý zátah a to i ve vyšších rychlostech. Skvělá je odezva celého hybridního systému a také spotřeba. Auto jsem celý týden rychlostně nešetřil a test završil s průměrem 6,5 litrů. Pokud budete jezdit plynule, není problém za 5, mimo město i pod 4 litry.
Toyota zapracovala i na odhlučnění a je to opravdu znát. Valivý hluk od kol a aerodynamický svist téměř zmizel a auto se razantně uklidnilo. Planetová převodovka se silným hybridem má šest virtuálních stupňů a není už tak monotónně hlučná. Na její limity narazíte jen při opravdu prudké akceleraci.
Modernizace se dočkal také podvozek, který se zaměřil více na kompromis mezi komfortem a stále agilními jízdními vlastnostmi. C-HR nyní bravurně žehlí veškeré nástrahy naších silnic. Co víc, C-HR umí zatáčet! Je příkladně neutrální a velmi agilní. Bude to znít jako typické klišé, ale za volantem tohoto crossoveru se na točité silnici cítíte jako v hatchbacku.
Má tedy vůbec nějaké chyby? Ale samozřejmě! Z vozu například nejde skoro nic vidět směrem dozadu. Pokud si navíc sednete na zadní sedadla, budete se cítit jako v ponorce – okna zadních dveří jsou totiž opravdu malá. Kufr o objemu 358 litrů také zrovna nepotěší a informační systém je stále pouze průměrný. Dalším problémem je pak vysoká cena. C-HR prostě není levné auto, nejméně ho koupíte za půl miliónu korun, to je ale řeč o benzinové dvanáctistovce s manuálem. Chcete-li hybrid, připravte si 644.900 Kč za osmnáctistovku, nebo 759.900 Kč za zkoušený dvoulitr, který páruje až s bohatším výbavovým stupněm Style.
Ve výsledku je facelift Toyoty C-HR obsáhlou proměnou, za kterou by se nemusela stydět ani nová generace. Design se zmírnil a C-HR získalo i na lepším komfortu a odhlučnění. Konečně je tady ale silný motor, který autu poskytuje nadprůměrnou dynamiku v kombinaci s nízkou spotřebou.
Plusy
– Odvážný design
– Spotřeba
– Výkonný motor
– Předpoklad spolehlivosti
– Skvěle fungující podvozek
– Kvalitní interiér
Minusy
– Výhled dozadu
– Malý zavazadelník
– Informační systém
– Prostor v druhé řadě
– Vysoká cena
« Šest vozů Peugeot, které poznamenaly svou éru i historii automobilového odvětví Test legendy Dodge Viper SRT-10 »
