Test Toyota Aygo. Hravý čertík nejen do města
Inovovaná Toyota Aygo zaujme na první pohled, pyšní se zajímavějším designem, vylepšeným motorem a velmi nízkou spotřebou paliva, která nyní splňuje nejnovější normy EURO 6. Nová mřížka chladiče v trojrozměrném designu je jedním z nových prvků Ayga. Celá karoserie nyní působí výrazněji. Testovala jsem Aygo v krásné červené pop barvě, ale v Toyotě přidali i novou barvu a to tmavě růžovou Magentu jako dělanou pro malé městské vozy, dodává jim šmrnc.
Pokud vás baví trochu si “vymazlit” svůj nový vůz tak věřte, že jste na správné adrese. Na víko kufru lze přiobjednat ozdobnou chromovou lištu, něco jako lehká verze rychle a zběsile. Lze též dokoupit zadní parkovací senzory, ochranné lišty dveří, ozdobné lišty prahů nebo třeba zabezpečovací alarm. Aygo dostalo 15″ litá kola s černým broušeným povrchem. Tak trochu mi připomínají sněhovou vločku a to, že za chvíli budou Vánoce. Co příjemně podtrhuje hravost vozu jsou decentní bílé prvky na zpětných zrcátkách, bočních prazích, u předních světlometů a vespod čelní masky.
Jen málokdy se setkáme s tím, že auto do města o velikosti nákupní tašky může být ozbrojeno tak zajímavou technologií, jakou je spojení telefonu se 7″ displejem multimediální soustavy x-touch . Jde to díky rozhraní Apple CarPlay a AndroidAuto. Můžete tak propojit telefon a fungovat plně na displeji. K využití je například psaní sms, využívání navigace, poslech hudby přímo z telefonu a volání. Co se týká navigace, určitě je lepší volbou využívat online navigaci a vyhnout se zbytečným zácpám.
Uvnitř jsou zajímavě řešeny kulaté a členěné výdechy klimatizace. Centrální manuální klimatizace působí trochu zastarale. Pro ovládání využijete jedno kolečko na teplotu a druhé kolečko na směr. Je to vlastně jednoduché a extrémně intuitivní. K využití je odkládací prostor v přední části na dva nápoje a pár drobností, které se najdou jistě u každého z nás. Ani na zadní pasažéry se nezapomnělo, takže i tam si lze odložit pití. Jedna důležitá zpráva pro maminky, v sedadlech je zabudovaný ISOFIX. Velké plus dávám za multifunkční volant, jsem opravdu ráda, když mohu ovládat základní prvky z volantu. Trochu nezvyklý je otáčkoměr, nejedná se totiž o klasický kruhový tvar, ale otáčky se zobrazují analogově do tvaru sloupce. Celkově je ale interiér poněkud strohý. Například látkové tmavě šedé čalounění ve mně nevyvolalo žádnou reakci.
Pětidveřová karoserie opravdu potěší a na pohodlí v zadní části vozu by si mohl stěžovat jen málokdo. Je jasné, že v těchto menších vozech nevykouzlíte magický prostor pro 190 centimetrů vysoké modelky, ale pokud se například spolujezdec uskromní, vznikne příjemný prostor pro nohy i v zadní části vozu. Objem kufru je minimální, nicméně nic jiného ani čekat nemůžeme.
Konečně se dostávám k modernizovanému motoru, který dostal lepší vstřikování a tím větší kompresi, nižší tření a vyšší výkon. Testovaná verze x-play Style + Connect disponuje již mnoha velkými plusy. Modernizovaná jednotka 1,0 VVT-i má nejvyšší výkon 53 kW v 6000 otáčkách za minutu. Zrychlení z 0-100 km/h proběhne za 13,8 sekund a maximální rychlost činí 160 km/h. Díky větší chuti po otáčkách a váze vozu atakujících 1200 kilogramů jsou rozjezdy svižnější, a tak není žádná křižovatka problém.
Na tak malé a lehké vozítko je to opravdu dostatečné. Motor je navíc pružný, při korzování městem zvládne zařazený pátý rychlostní stupeň, a především takový splašeně houževnatý. Na pokyny od plynového pedálu reaguje okamžitě a nadšeně žene auto vpřed. Jen škoda jeho hrubého projevu. Typické tříválcové vrčení by až tak nevadilo, ale znatelné vibrace pronikající až do kabiny ano.
V úvodu jsem se zmínila o normě Euro 6, kterou Aygo splňuje a to se spotřebou 4,1 litrů na 100 kilometrů kombinovaného provozu. Já jsem po týdenním soužití měla spotřebu 4,7 lirů a to jen proto, že jsem chtěla zjistit, zda se z tohoto malého cvrčka dá vytáhnout i nějaká řidičská zábava. Jistě bych se dostala níže, pokud bych jezdila výrazně klidněji.
Pětistupňová manuální převodovka mi dělala ze začátku trochu problém, převody mi přišly dlouhé a ovládání šlo dost ztuha. Nicméně to byla jen první jízda a já si brzy zvykla. Co mne opravdu nadchne, když zařadím zpátečku? Modří už vědí, ano je to zadní kamera. Ulehčí manévrování, ušetří čas a někdy ochrání před zbytečným škrábancem. Aygo je určeno hlavně pro městský provoz. Musí si poradit v úzkých uličkách, umět kličkovat mezi dalšími auty v rušných ulicích a především se s ním nesmí majitel, nebo spíš majitelka, bát parkovat. Novinka ve všech těchto disciplínách obstojí skvěle. Díky poloměru otáčení 4,8 metru se otočí “na pětníku”, perfektní výhled z kabiny a délka menší než 3,5 metru zase výrazně usnadňují parkování – vejdete se téměř všude.
Pohyb městem pak zpříjemňuje povedený podvozek. Výrobce přepracoval zadní nápravu, opatřil ji novými pružinami závěsu, novými tlumiči na obou nápravách. Auto i díky tomu působí sympaticky čiperně, ale především hodně pohodlně. Poradí si s příčnými prahy, s dlažbou i s překvapivými dírami v asfaltu. Není uskákané, nijak “nedrncá”, ale ani se nehoupe.
Testovaná verze vyjde na 266.900,- Kč. Je naplněna mnohými technologiemi a okouzlí svým zajímavým vzhledem. Do města bych volila spíše automatickou převodovku, která je jednoduše pohodlnější.
Plusy
Flexibilní
Vzhled
Požitek z jízdy
Cena
Mínusy
Pouze jedna verze motoru
Velikost kufru
« Tyto věcy byste měli vědět o nových symbolech pro paliva na čerpacích stanicích Elektromobily pomalu dobývají svět. Tyto jsou zajímavou a dostupnou volbou »