Test Suzuki Swift: Recept na věčnou spolehlivost?
Už v sedmdesátých letech předvedl československému publiku malíř Uko Ješita, že Japonci jsou bezkonkurenčními mistry miniatur. Alespoň tedy v legendárním filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! Tahle nadsázka dvojice „cimrmanologů“ Smoljak -Svěrák ovšem vycházela z reálných základů – nikdo na světě neumí tak skvěle vyrábět miniaturní věci, včetně vozidel. Ta ostatně v Japonsku mají svou vlastní třídu Kei cars (v originále kei-jidōsha); na ulicích tamních velkoměst proto potkáte tisíce autíček, jejichž délka nepřesahuje 3,5 metru.
Jen o dvacet centimetrů víc měřily první swifty, které před 40 lety vyjely na silnice. Dnešní, aktuálně nastupující už šestá generace, se maličko protáhla. Konkrétně o 1,5 cm oproti předcházející „pětce“, ale pořád zůstává velmi kompaktní – ve srovnání s tuzemským bestsellerem Škodou Fabia je swift o plných 25 centimetrů kratší, měří 3 860 milimetrů. Projevuje se to nikoli v kabině, místa pro pětici pasažérů je dost, ale v kufru, který má japonská novinka o 115 litrů menší než fabia, konkrétně 265 litrů. To je ale asi jediné mínus, které pro mnohé uživatele ani mínusem být nemusí – ne každý žádá od malého městského vozu stěhovací kapacitu a na odvoz nákupu nebo jednodenní výlet s dětmi zavazadelník bohatě postačí.
Spolehlivost a jízda za pár litrů
Jinak je „svišť“ z Japonska opravdu povedeným autem, které má díky konstrukci šanci na dlouholetý bezproblémový spolehlivý provoz. Mluvíme hlavně o absenci dnes tolik módních technik jako jsou turbodmychadlo a přímé vstřikování paliva, obojí s potenciálem stát se po pár letech bezednou pastí na peníze. Největší devizou swiftu je úplně nový atmosférický tříválcový motor 1.2 DualJet s výkonem 59 kW a mild-hybridním systémem. Ten obsahuje start-generátor a malou baterii, a v praxi pomáhá, byť o tom řidič ani neví – čistě na elektřinu auto jet neumí. Jak tedy víme, že něco takového má vůbec smysl? Jednoduše – z praxe. Průměrná spotřeba v týdenním testu, při němž jsme se pohybovali převážně v hlavním městě a po dálnicích v jeho okolí, téměř vždy v obsazení čtyřmi lidmi, činila 4,5 litru. Což je fantazie. Náklady na ujetý kilometr tak při současné průměrné ceně benzinu 36,50 Kč dělají 1,64 koruny – lépe na tom nebudete s žádným spalovacím autem, ani tím na LPG, které mívají spotřebu o dost vyšší. A přestavovat na plyn takto úsporný motor nemá cenu; pokud není pro spalování propan-butanu modifikovaný z výroby, dlouhodobě to žádnému benziňáku nesvědčí. A swift nepatří do kategorie aut, která po třech letech „olítáte“ a pustíte do světa; úsporné malé japonce si lidé kupují na deset, patnáct, dvacet let.
Motor sice nemá turbo, ale navzdory tomu svižně a lineárně zrychluje (0-100 km/h 12,5 s, krouťák 108 Nm/4 500 ot.), při rozjezdech pomáhá už zmíněný startér-generátor o výkonu 2,3 kW, který přidává nezanedbatelných 50 kroutících newtonmetrů. Malá baterie, která ho napájí, je umístěná pod sedadlem řidiče, takže nezabírá žádné místo navíc. Díky tříválcové konstrukci se motor ani v nízkých otáčkách nedusí. Je pružný, dálniční kopce zvládá i na dlouhou pětku – moc podřazovat není třeba, agregát táhne i na hranici pouhých dvou tisíc otáček; do 140 km/h jede auto i v plném obsazení velmi pěkně. Při nich točí přesně 2500 otáček, což je citelný rozdíl oproti klasickým čtyřválcovým 1.6 dřívějších let, u nichž to bývalo kolem čtyř tisíc – výsledkem je, že na palubě panuje i na dálnici akustická pohoda, což se o všech malých vozech říci nedá. Agregát je navíc i velmi kultivovaný, přes absenci vyvažovacího hřídele netrpí vibracemi ani na volnoběh, ani při jízdě – často si při zastavení v cíli ani nevšimnete, že máte pořád ještě nastartováno.
Kromě hybridního pohonu je dalším receptem na nízkou spotřebu velmi vysoký kompresní poměr motoru (13,9:1), a také technologie DualJet, používající dva vstřikovače na každý válec. Což přináší možnost přesnějšího dávkování paliva a jeho lepší – rovnoměrnější – smíchání s nasávaným vzduchem.
A na skvělé spotřebě se podepisuje také lehčí karoserie (odlehčení není díky hliníku, ale většímu využívání vysokopevnostních ocelí) – auto neváží ani tunu (919 kg), což je dnes téměř unikum; pro srovnání, Škoda Fabia váží nejméně 1060 kilogramů.
Hodně nás potěšily jízdní vlastnosti, které bychom se nebáli označit až za motokárové, připomínající starší vozy značky Mini (ty nové už poněkud vyměkly). Swift se v zatáčkách nenaklání – však se taky značka chlubí, že kvůli tomu přepracovala stabilizátory. Řízení má přesnou zpětnou vazbu a auto jeho pokyny okamžitě poslechne; na rozdíl od předchůdce navíc netrpí nejistotou kolem středové polohy, kdy jste měli pocit, že i při cestě v přímém směru musíte neustále aspoň trochu řídit. Nic takového tady není, odezva je doslova příkladná. A takováto agilita ani překvapivě není vykoupena přehnaně tvrdým odpružením, takže chválíme dvojnásob. Stejně jako za pětistupňový manuál, který exceluje lehkým a přesným chodem řadicí páky. Swift navíc můžete mít i s bezstupňovým automatem CVT.
Jedinečná čtyřkolka
A také – což je v této třídě naprosto výjimečné – s pohonem všech kol AllGrip (výhradně v kombinaci s manuální převodovkou). Systém ESP nejprve protáčející se kolo přibrzdí, čím vynutí přenos síly na kola, která mají záběr, a to prostřednictvím viskózní spojky. Vše je tedy čistě mechanické, a tím i spolehlivé. Mezi malými vozy je pohon 4×4 dnes už naprosto unikátní, v podstatě ho nabízí už jen jediná značka – právě Suzuki. A swift je trochu překvapivě nejlevnější novou čtyřkolkou na trhu – stojí 457 tisíc korun, zatímco menší model Ignis je po slevě za 463 tisíce. Větší konkurence začíná na 520 tisících (Ssangyong Tivoli), populární Dacia Duster je nejlevněji za 570 (1.3 TCe) – a kupříkladu tuzemskou Škodu Karoq ve čtyřkolce seženete až za nekřesťanských 866 tisíc korun. Dobrá rada – máte-li doma starší 4×4, starejte se o ni jako o oko v hlavě, zanedlouho nebudou…
Kolik za něj?
Plynule se tak dostáváme ke kapitolce pořizovacích cen. Swift koupíte vždy výhradně s pětidveřovou karoserií (třídveřové verze jsou další věcí, zmizelou v propadlišti dějin) a se zmíněným jediným motorem 1.2 60 kW. Základní dvoukolka ve výbavě Comfort přijde na 390 tisíc korun (416 tisíc pak Premium a 441 Elegance), čtyřkolka AllGrip stojí nejméně 457 tisíc, automat CVT minimálně 451 tisíc korun. Obě posledně jmenované verze už dostanete rovnou s vyšší výbavou Premium, ale ani ta základní není vůbec chudá. Vlastně obsahuje prakticky vše potřebné, rozmazluje i digitální klimatizací, LED světlomety s automatickým svícením a přepínáním dálkových světel, adaptivním tempomatem, systémy samočinného nouzové brzdění, sledování mrtvého úhlu, varování před provozem při couvání i hlídačem jízdy v pruzích. A třeba zmíněný hlídač slepých úhlů je skvělou věcí, již často bez příplatku nemívají ani mnohem dražší auta.
Mít ho nemůže například ani největší konkurent swiftu, tuzemský bestseller Škoda Fabia. Cenově je na tom velmi podobně jako japonský stroj, základní litrové MPI (taktéž motor bez turba, výkon 59 kW) dostanete za 370 tisíc korun. Výbava je však chudší, chybí třeba digitální klimatizace a další komfortní prvky, a motor je o něco slabší – silnější TSI se 70 kW už přijde na 400 tisíc. A škodovka také nemůže mít pohon všech kol.
Design polarizuje
Zatímco předchozí generace swiftu s designem ocucaného bonbónu měla design vysloveně líbivý, novinka přichází s mnohem ostřejšími hranami, kontroverzní jsou hlavně hranatě jednoduchá přední světla, které dávají autu úplně jiný výraz – řekli bychom až přísný. Zmizela také kontroverzní klika v rohu zadních dveří výměnou za standardní pákovou kliku – to je nám sympatičtější, už kvůli bezpečnosti (vypáčení při případné nehodě) i praktičnosti – mnozí si „rohové“ kliky nevšimnou a tápou. Naopak vysunuté zadní svítilny swift po předchůdci zdědil. Celkový dojem je jednoznačně dospělejší, malé suzuki prostě působí jako velké auto, ne jako roztomilá hračka. Přesto jeho vzhled publikum doslova polarizuje – během našeho testu jsme posbírali spoustu ohlasů, nezáleželo přitom ani na pohlaví respondentů. Polovině žen i mužů přišlo auto roztomilé, druhé polovině vysloveně ošklivé. Všichni se však shodli na tom, že příplatková barva Cool Yellow, ve skutečnosti spíše pistáciová (+ 11 000 Kč), autu rozhodně sedne – a rozhodně s ním nezapadne do konfekční šedi.
Ani uvnitř není swift nudný. Palubní deska je sice vyrobena výhradně z tvrdých plastů, oživují je však prolisy, vytvářející prostorové vzory, zajímavá je i dvoubarevná kombinace. Středový tablet se zvětšil na 9 palců (ze sedmi), přibylo bezdrátové párování pomocí Android Auto a Apple CarPlay (které jsme velmi využívali). K displeji se ovšem váže i výhrada – jeho povrch je stále velmi lesklý a občas zrcadlí až příliš své okolí.
Zlobivý infotainment
Infotainment byl ovšem tím jediným, co nás během testu zlobilo. Což je bohužel problém všech moderních aut, nevybavujeme si ani jedno, kde bychom nezaznamenali alespoň drobnější potíže. Tady jich bylo víc – občas systém nechtěl spustit aplikaci CarPlay, občas „vytuhl“ až do zčernání obrazovky při pokusu o přehrávání hudby z flashdisku. Pomohlo jedině opětovné nastartování. Tady by si určitě swift zasloužil vylepšení – dobrá zpráva je, že automobilky to dnes umí často i bezdrátově, na dálku.
Otravné je i pípání při (dnes už povinném) hlídači překročení povolené rychlosti – zvuk naštěstí není nijak silný, je to spíše takový slabší gong, který se ozve třikrát. A navíc ho lze (byť komplikovaně) v nastavení vypnout – bohužel při každém startu se znovu aktivuje, což vyžaduje nová legislativa Evropské unie.
Stejně tak nás štvalo hlášení z navigace (přestože jsme ji aktivně nepoužívali), že „vpravo od vás je sbíhání“ – ozývala se u každého dálničního připojení. Nikdy dříve jsme takovou divnost neslyšeli, a nechybělo nám to – naštěstí stačilo vypnout zvuk navigace…
A ještě jedna zvláštnost či spíše nelogičnost v ovládání: tlačítko, jímž na stahovačce řidiče „zamknete“ možnost stahování zadních oken, aby si s nimi děti pořád nehrály (velmi užitečná funkce, potvrdí každý, kdo má děti), u swiftu zamkne i okno spolujezdce! Proč, když vpředu téměř vždy jedou dva dospělí?
Naopak vysloveně nadšeni jsme byli zachováním ovládání důležitých funkcí, v prvé řadě klimatizace, klasickými mechanickými přepínači. Nechybí ani bohatá konektorová výbava v podobě hned tří USB vstupů, z toho jednoho USB-C. A třeba vypínání mnohdy otravného hlídače udržení v jízdním pruhu je vyvedeno rovnou na volant, přičemž konkurence jej stále častěji ukrývá do hlubin všemožných podmenu palubního počítače. Suzuki je v tomhle zkrátka klasickým autem ze staré školy, což ovšem neznamená, že nemůže mít všechny moderní výbavové prvky.
A závěr? Suzuki Swift je jedním ze stále se zmenšující množiny moderních malých aut, které umí nabídnout všechno, co větší modely, ale za stále dostupnou cenu v podobě necelých devíti průměrných platů. A navíc s bonusem spolehlivého motoru, na němž se v zásadě nemá co pokazit.
« Problikávání dálkovými světly je přestupek: Řidiči tím porušují zákon Auta v bazarech, která nikdo nechce koupit a leží tam ladem »
