Test Suzuki Swift 1.2 DualJet AllGrip: Když je méně opravdu více
Dnes si povíme o autě, které má atmosférický motor bez přímého vstřikování. Které má výkon jen 81 koní a 107 Nm. O autě, které má manuální převodovku a skutečnou ruční brzdu. Možná to zní jako test ojetiny z minulé dekády, ale čtěte dál. To samé auto je hybrid, čte dopravní značky, drží vás v pruzích a dokonce má adaptivní tempomat. Aby toho nebylo málo, jde taky o čtyřkolku. Stále se ale dokáže držet pod jednou tunou váhy a cenou ani neolízne půl milionu.
Může Suzuki Swift uspět s tak klasickým receptem v dnešní přetechnizované době? Přeci jen hranice mezi staroškolským a zastaralým je tenká a dnešní zákazníci mají mlsné jazýčky. Nechci předbíhat, ale za sebe můžu říct, že jsem se v autě dlouho tak dobře nebavil. Pojďme to ale vzít popořadě.
Swift je ve zkratce 3.8 metru čiré roztomilosti. Možná nevypadá úplně moderně – vždyť se světu představil již v roce 2017 a od té doby se na něm nic zásadního nezměnilo. Mně se ale pořád moc líbí. Je to vyloženě pozitivní element našich silnic, který mi vykouzlí úsměv na tváři pokaždé, když ho potkám. Takové štěně mezi auty. Člověk by mu nejraději dal piškot a podrbal ho za uchem.
Pod kapotou v mém případě sympaticky vrčel atmosférický čtyřválec o obejmu 1.2 litru, který dává „mocných“ 61 kW a 107 Nm. Podobně výkonné budou motorky ve stěračích průměrného velkého SUV, ale jak již padlo, v případě Swiftu nemusí motor přesouvat moc váhy. Zajímavá je taky informace o nepřímém vstřikování, ale nemějte strach, rozhodně nejde o nějakého dinosaura. Je to moderní jednotka, která je na trhu poměrně krátce a vyznačuje se vysokým kompresním poměrem 12:1 a zaměřením na efektivitu. Z toho důvodu tu najdete například vodou chlazený EGR ventil, dna pístu jsou ostřikovány olejem kvůli optimalizaci chlazení a na každý válec připadají dva vstřikovače. Díky nepřímému vstřiku bude takové auto vhodné do měst a nebudou mu vadit krátké trasy. Taky se nemusíte bát postrachů moderních přímovstřiků v podobě ředění oleje benzinem a nebo karbonizace. Díky za ty dary! Pokud jde o spotřebu, prakticky v každé situaci jsem se pohodlně vešel do šesti litrů a to jsem tenhle červený knedlík vůbec nešetřil.
Od motoru nečekejte žádnou divočinu. Po městě je jeho výkon naprosto dostatečný, ale jak se začnete blížit stovce, je znát, že už není moc z čeho brát. Zvládne držet i dálniční maximum, ale roztočený čtyřválec vám celou dobu bude připomínat, že se lépe cítí na okreskách. Podobný vůz ale asi nebude první volbou rodiny pro objevování světa. Imponovat bude spíš lidem, co hledají obyčejné auto, které bude především spolehlivé a úsporné. To ale neznamená, že se s ním nemůžete pobavit. Drobounkou atmosféru je totiž potřeba neustále vytáčet, aby se něco dělo. A ona má příjemně ostrý zvuk, je kultivovaná a s chutí se vydává na výlety k červenému poli. Navíc okouzlí okamžitými reakcemi.
Jistou pomocí je zde i mild-hybrid, který přidává 2.3 kW a 50 Nm a zlepšuje tak reakce na povely plynu. Výhodou je, že takový systém váží jen 10 kilo. Motor je spojen s manuální pětistupňovou převodovkou, která by mohla být přesnější, ale dráhy jsou krátké a hezky mechanicky vymezené, takže se na ní dá zvyknout. Není ale nejrychlejší a vyloženě jí svědčí, když používáte meziplyny – určitě to ale není povinnost. Nutno ale říct, že jsem zažil málo aut, ve kterých by se sázely tak snadno. Pedály jsou skvěle poskládané, motor reaguje rychlostí světla, dokonce i heal-toe je zde hračka.
To mě přivádí k jednomu důvodu, proč jsem si Swifta tak moc užil. Ono je to prostě obyčejné analogové auto, které chce být řízeno. Výkon i rychlost si musíte odpracovat. Je potřeba držet motor ve správných otáčkách, správně řadit, nebát se na něj být trochu hrubý. A i obyčejná cesta na nákup vyžaduje víc řidičovi iniciativy než rychlá jízda s kdejakým sportovním modelem po okreskách. Auto mě potřebuje a já si užívám jeho upřímnost.
Příjemně normální je i interiér. Je jednoduchý, vše důležité máte neustále po ruce a zpracování je na velice dobré úrovni. Konzole pro ovládání tepelného komfortu s integrovanými displeji do otočných čudlíků funguje skvěle, a také tak vypadá. Malá dotyková obrazovka nad ní promítá jednoduchý infotainment, který zvládá jak Apple CarPlay tak Android Auto (přes kabel) a to je z technologií asi vše. Pak už je to „jen“ auto. Určitě musím vypíchnout sedačky, které jsou vyloženě skvělé. Posaz je trochu židlový – jak už to u aut téhle velikosti bývá – ale dobře drží tělo a jsou pohodlné.
Líbí se mi i volant, ten má hezký sportovní tvar, dobře padne do ruky a za ním prosvítají tubusy budíků. Celý přístrojový štít má takový příjemně sportovní šmrnc a vyloženě vyzývá ke svezení. Ani s místem nemám problém – tedy vepředu. Druhá řada je pochopitelně pro dospělého trochu stísněná, dětem to ale stačit bude. Nebo psovi. Přeci jen Swift není zrovna rodinné auto, o čemž svědčí i kufr o objemu 265 litrů.
Swift je sice jednoduché auto konstruované především okolo myšlenky úsporného ježdění a spolehlivosti, ale nebojte se, že jeho jízdní projev díky tomu bude jak z minulého století. Vlastně mě až překvapilo, jak kultivovaně a dospěle jezdí. Podvozek je taky velice komfortní. To, s jakým klidem žehlí rozbité městské silnice, je až z podivem. Taky vůbec nepůsobí chatrně. Váží sice asi tolik, jako oběd amerického předškoláka, ale působí hezky pevně, nic nevrže ani nerachtá a sálá z něj pocit houževnatosti. Je vidět, že se počítalo se životem v nelehkých podmínkách, a je tak dostatečně odolný. Nějaké zpomalovací prahy nebo díry vymleté po zimě vás tak vůbec nemusí trápit. Ještě k tomu přičtěte velikost boty a máte na světě auto, které ve městě předežene snad už jen skútr. Ideál pro lidi, co hledají nenáročný dopravní prostředek.
Tady by se to vlastně dalo uzavřít, ale Swift má ještě jednu stránku. Ta se projeví především ve chvíli, kdy necháte řídit svoje náctileté já a vytáhnete ho na okresky. Poddajný podvozek si potyká s každým povrchem a je schopný Swiftu poskytnou úctyhodnou míru gripu. Ve městě se zdál měkký, v rychlém tempu ale ukazuje slušnou míru jistoty a hezky se do něj můžete opřít. Díky muší váze a kolech v rozích karoserie je Swift navíc úžasně obratný a hravý. Řízení je přesné, plné citu a během pár kilometrů úplně zapomenete na to, že vám chybí pod kapotou koně. Ručička otáčkoměru je v jednom kuse v červeném poli, vaše ruka neustále na řadící páce, nohy tancují na pedálech a vy si uvědomíte, že zábava se neukrývá v obrovském výkonu, ale v tom, že musíte řídit. Už ani nevím, kdy naposledy jsem se tolik bavil v legálních rychlostech.
Suzuki Swift je upřímný, naprosto neředěný a nezáludný. Kdybych měl děti, byl by to jeden z horkých kandidátů na první auto. Díky atmosférickému motoru by se musely naučit pracovat s výkonem, s řazením, musely by porozumět stroji pod jejich zadkem. Hravý a komunikativní podvozek by jim dovolit bezpečně osahávat limity přilnavosti a díky skromnému výkonu by se horko těžko dostávaly do rychlostí, kdy by reálně hrozilo něco fatálního. Tohle auto je opravdu vynikající učitel a každému, kdo je ochotný naslouchat, má tolik co předat.
A pak je tu samozřejmě zmíněný pohon všech kol – mimochodem jde o nejlevnější čtyřkolku na našem trhu. Bohužel jsem neměl šanci ho vyzkoušet, protože bylo sucho a teplo. Ale zaručí, že Swift bude spolehlivý a nezastavitelný i ve chvíli, kdy se počasí zblázní. A pro ty, co jsou ochotni hledat zábavu, to zimou jen začne. Samozřejmě nejde o žádný extra sofistikovaný systém. O přenos výkonu na zadní kola se stará viskózní spojka, ale funguje to- Navíc jde o jednoduché řešení, které nebude z dlouhodobého hlediska zlobit. A to by se dalo říct asi o celém Swiftu…
Suzuki Swift je neobyčejně obyčejné auto. Sází na jednoduchou techniku a dává přednost osvědčeným řešením. Jezdí stejně dobře jako vypadá a já si s ním po delší době zase připomněl, jak příjemné je to prostě řídit.
Plusy
- Zábavný charakter
– Jízdní vlastnosti
– Pohon všech kol
Mínusy
- Není pro každého
« Češi si stále více rodinných aut pořizují na úvěr, nejčastěji berou na splátky SUV Test Dacia Duster 1.3 TCe 150 DCT: Čas na důchod? »
