Test Suzuki Jimny 1.5 VVT 5MT 4×4 AllGrip
Málokteré nové auto v poslední době způsobilo tak masový příval pozitivních emocí, jako nová generace legendárního japonského offroadu Suzuki Jimny. Kamkoliv s ním přijedete, čekají vás obdivné pohledy kolemjdoucích, dokonce i leckterá žena se za ním otočí a to i přesto, že jeho předchůdci byli stvořeni především jako pracovní nástroje do lesa a těžkého terénu.
Osobně jsem nikdy nebyl nějaký velký fanda offroadu, spíš mě zajímají velké sedany, ale nové Jimny i ve mně od zveřejnění prvních oficiálních fotografií budilo nějaký zvláštní zájem si ho vyzkoušet, ne-li ho přímo vlastnit. U rybářů máme starý Samurai, který funguje jako čistě pracovní stroj a tchán zase měl předchozí generaci Jimnyho, kterého jako lesník používal taky spíš pracovně. S oběma mám něco najeto, a když pominu zcela nesporné kvality těchto aut v terénu, ani jedno z nich není to, co bych si z nějakého důvodu zamiloval nebo chtěl mít v garáži. V čem je tedy nový Jimny tak jiný a proč dokáže zaujmout masy?
V záplavě naprosto nesmyslných SUV a crossoverů, které vlastně nemají žádné logické opodstatnění v běžném provozu, natož jako pracovní nástroje, protože většina z nich je v terénu schopná asi stejně jako Stephen Hawking u soustruhu, se Japoncům prostě a jednoduše povedlo postavit auto, které technicky vychází ze svých předchůdců, zabalit to všechno do slušivého retro kabátu, přidat zajímavé barvy karoserie (nemyslím šedou a lesáckou zeleň) a zároveň to v rámci technických možností přizpůsobit i pro normální denní provoz.
To je totiž jedna ze zásadních odlišností oproti minulé generaci a Samuraji. V rychlostech nad stovku už je jízda po normální silnici, nedej bože po brněnské dálnici, v obou předchůdcích v podstatě utrpením. Naproti tomu loňská novinka, se stále atmosférickou a čtyřválcovou patnáctistovkou, nedělá posádce problém absolvovat delší trasy v rychlostech kolem 130 kilometrů za hodinu, ba co víc, to auto se dá řídit i ve 150 (pochopitelně po německé dálnici). Vlastně jedinou nepříjemností v těchto rychlostech je značný aerodynamický hluk, ale snad každé myslící bytosti musí být na první pohled jasné, že nízký součinitel odporu vzduchu nebyl hlavním zadáním tvůrců.
V terénu je pak Jimny opravdu nepřekonatelný. Když jsme ho s kolegou zkoušeli na malé offroadové trati kousek od Prahy, ani jeden z nás nechápal, co to malé autíčko dokáže naprosto bez zaváhání vyjet a projet. A to všechno se zcela standartními pneumatikami. Prostě se jen pohodlně uložíte do opěradla sedačky, nebo vám fyzikální zákony zaříznou bezpečnostní pásy do krku, kolikrát máte pocit, že se za chvíli převrátíte, ale Jimny jede.
Abych jen nechválil, pár much má pochopitelně i tenhle malý Japonec, ale během týdenního soužití si na ně člověk zvykne a tak nějak je toleruje. Třeba vzhledem ke své velikosti začne boční okénko v polostaženém stavu vibrovat už v rychlostech kolem 60 km/h. Druhá věc je dnes sice standardem, ale do Jimnyho podle mě nepatří, nebo je spíš nadbytečná – dotykový display. Osobně bych si tu spíš dokázal představit jednoduché radio a všechno ovládat jednoduchými tlačítky. Ta kaple s displayem je tu prostě jako „pěst na oko“. Poslední, co tohle autíčko celkem limituje je jeho dostupnost. Dodací lhůty se totiž pohybují okolo jednoho roku.
Celkově vzato, Suzuki přišlo s něčím, co na trhu nemá obdoby a dokáže zaujmout rozličné skupiny zákazníků. Dá se využít jako stylovka do města, ale se svými offroadovými vlastnostmi poslouží, stejně jako jeho předchůdci, jako dokonalý terénní pracant. Za mě všechny palce nahoru. A kdyby vám v Suzuki jeden přebýval, a něvěděli jste co s ním, rád se ho ujmu J Málo co mi za poslední dobu vytvořilo tolik úsměvů na tváři.
Plusy
– Vzhled
– Manévrovatelnost
– Výhled z vozu
– Schopnosti v terénu
– Bohatá výbava
– Rozumná cena
– Nemá konkurenci
Minusy
– Málo úložných prostor
– Hlučnost
– Absence 6. rychlostního stupně
– Výraznější náklony
« Nejen auta, ale i přívěsy potřebují pravidelný servis Maserati testuje prototyp MC20 na silnicích nejstaršího závodu světa »
