Autojournal.cz

TEST Subaru Forester 2.0D – Jednou zálesák, vždycky zálesák

16. 10. 2013 • Novinky, Subaru, Testy •

Subaru už se delší dobu neubírá stejným směrem jako kdysi. Jejich vozy již nepřitahují davy sportovně založených fanoušků, prahnoucích po vyhlášených turbomotorech a symetrickém pohonu obou náprav. Místo toho se vozy se souhvězdím ve znaku přesouvají do segmentu, kde bychom čekali spíše jiné značky. Stálý pohon všech kol zůstal, ostatní je však docela jinak. Znamená „jinak“ lépe? Nebo snad hůř?

Oproti předchozí generaci udělal nový Forester správný krok v designu – krok zpátky. Křivky a umírněná přední maska nakopnutého rodinného kombíku byla nahrazena tím, čím se pyšnil Lesník dvě generace nazpátek. Ostře řezaná přední maska, která při pohledu tváří v tvář utváří dojem hranaté tlamy, jen střídmě zdobené chromem, vypadá sakra dobře a člověku by se chtěla až zamáčknout slza nad návratem starého parťáka.

Nadšen z ohledání exteriéru se hrnu do interiéru. Tady se oproti předchozí generaci změnilo jen málo. Skrz vnitřní prostor přibylo několik prvků, posouvajících Forester dále směrem k luxusu. Bezklíčový start, elektricky ovládané víko kufru, vyhřívané kožené sedačky nebo dokonce obří panoramatická střecha s elektrickým ovládáním. Do toho palubní deska z měkčeného plastu a kde vlastně může být chyba? Při konstruování interiéru svádělo Subaru tak trochu vnitřní boj. Zatímco sedačky, ač bez bočního vedení, působí dobře, sloupek volantu je z laciného plastu a detaily jako narychlo daná záslepka standardního zámku zapalování nebudí zrovna dobrý dojem. Měkčená palubní deska v sobě hostí středový panel s navigací, jehož základem je plast, jen velmi špatně imitující broušený hliník. Výdechy klimatizace hned pod malým, ale pěkně graficky zpracovaným a přehledným displejem palubního počítače se také staly obětí utaženého rozpočtu.

Bohužel je interiér plný takových rozporů, vespod je to stále ten starý, dobře udržovatelný a jednoduchý Forester. Nějaké to povrznutí mu klidně odpustíte a plasty, které po bahenních radovánkách otřete hadrem, s radostí uvítáte. Někdo ale starého zálesáka násilím nacpal do obleku a i když z dálky vypadá dobře, je to stále ten starý zálesák jako předtím. Rozhodně se nedá říct, že by byl interiér jako celek špatný, ale působí rozporuplně a na dojmu nepřidá ani navigační systém s dotykovou obrazovkou. Dotykovému ovládání se navíc nelze vyhnout a ani reakční doby nejsou zrovna z nejkratších.

Jakkoliv je zpracování interiéru rozporuplné, nelze mu upřít obrovský plus v podobě prostorových dispozic. Místa na zadních sedačkách je přehršel a to včetně prostoru na hlavu, kde se jasně podepisuje hranatý profil auta. Špatně na tom není ani kufr, tam kde segment SUV dost často bojuje s prťavými rozměry, nabízí Forester hned 505 litrů v základním postavení sedadel. Po jejich sklopení už je to dokonce 1573 litrů a rovná podlaha k tomu.

Já se ale jdu posadit za volant a poprvé spustit čtyřválcový boxer-diesel, třímající pod kapotou. Boxery obecně nejsou z nejklidnějších pohonných jednotek a diesel tohoto uspořádání se svojí vrozenou kulturou na tom není o nic lépe. Především za studena se motor projevuje poměrně nahlas a vibruje do interiéru. Tento nešvar provází boxera až do zahřátí, kdy drtivá většina vibrací i zvuků při volnoběhu zmizí. Motoru tak zůstane jen hlučnější projev při prudší akceleraci, kdy se 350 Nm točivého momentu mechanicky ozve. Jako protiváhu ale nabízí dvoulitrový diesel ve Foresteru velmi příjemnou akceleraci a navzdory svojí vysloveně neaerodynamické karoserii, se nezalekne ani dálničních rychlostí.

Podle všech zpráv by měla nová generace Foresteru dominovat na všech frontách a to jak v oblasti podvozku, tak i motoru. Ve městě oceníte ochotu motoru již od 1600 otáček, kdy zabere turbo, naopak o něco méně oceníte místy trochu neotesanou převodovku s tužším chodem řazení. Podvozek musí držet vysokou karoserii ve stopě a nezbývá tak, než poněkud přitvrdit. Nejedná se rozhodně o nic hrozného, ale tužší tlumení na rozbitějších komunikacích přece jenom ucítíte.

Jiná pohádka je to samozřejmě mimo město. Forester se zde cítí velmi jistě a nerozhodí jej ani kroucené asfaltky. Karosérie, ač vysoká, má těžiště na rozumné úrovni díky ležícímu motoru vpředu a samozřejmě je tu zásadní výhoda v podobě symetrického pohonu všech čtyř kol. Že Forester pohání všechna kola neustále, je hodně znát a auto se chová ve stopě neutrálně. Podvozek, který se mohl zdát do městské zástavby tvrdší, než by bylo nutné, se náhle změní v dobrého pomocníka a nepustí kastli do náklonů ani zdaleka takových, na jaké jsme v této třídě zvyklí. Celkově si Subaru Forester, i přesto, že nese v názvu les, zachovává slušné vlastnosti i na zatáčkovitých tratích. To byla doména již první generace a jedna z vlastností, kterou si značka nese s náležitou pýchou dál.

Co je však pro vůz opravdu domovem, to napovídá několik tabulkových čísel. Minimální světlá výška 22 centimetrů, nájezdové úhly 25 a 26 stupňů. To vše jako by přímo volalo, že Forester se terénních hrátek rozhodně nebojí. Prostupnost terénem je výborná a standardní rozložení kroutícího momentu na obě nápravy umožňuje vyblbnutí se do syta. Tady se nečeká na sepnutí mezinápravové spojky až po tom, co přední kola dají najevo neposlušnost. Výkon je stále na obou nápravách a to je v jízdě nejen terénem obrovské plus.

Daní za symetrické AWD je samozřejmě ten fakt, že je motor nucen neustále točit oběma nápravami naráz. To znamená větší ztráty v soukolích a tím zapříčiněnou vyšší spotřebu. Netrvalo dlouho a přesvědčil jsem se, že strašák se s léty vývoje rozplynul. Spotřeba Foresteru jen málokdy přesáhne sedmilitrovou hranici a teprve při terénních radovánkách se podívá někam do okolí osmi litrů na sto. Budete-li ale vůz využívat kultivovaně, není problémem ani atakování šestilitrové hranice.

V konečné sumarizaci musím konstatovat, že čtvrtý Forester při statickém ohledání zanechává trochu rozporuplné dojmy. Jeho exteriér sice vypadá skvěle a vrací vůz o pár let zpátky, k tolik zbožňované první a druhé generace této ikony, vždy jdoucí bok po boku s dalšími stálicemi nabídky značky. Bohužel interiér patří mezi ty méně povedené a snaha o jeho zútulnění a učinění ho luxusnějším nedopadla úplně tak, jak měla. Všechny nešvary vám ale Lesník vrátí jízdou a jejími vlastnostmi a to přímo stonásobně. Ve městě se mu sice příliš nelíbí, ale mimo něj se předvede v plné parádě a naprosto nezávisle na tom, jaký povrch ubíhá pod jeho koly. Za všechny tyto vlastnosti a také za kus unikátnosti, si nechá Subaru pořádně zaplatit. Cena za testovanou výbavu Executive v kombinaci s dvoulitrovým turbodieselem činí 989 tisíc s daní. To je sice dost, ale není to o nic víc, než za konkurenční Mitsubishi Outlander třetí generace.

Plusy:

• výkon motoru
• dobře nastavený podvozek
• prostupnost terénem
• spotřeba
• stálý pohon všech kol

Mínusy:

• tužší převodovka
• zpracování interiéru
• dotyková navigace
• volnoběžný projev za studena

« Vodíkový vůz od Toyoty přijde v roce 2015 TEST Nissan GT-R R35 – Absurdně rychlý! »