TEST Subaru BRZ – Sexy paní učitelka
Co uděláte, když se chcete naučit anglicky? Najdete si někoho, kdo to umí srozumitelně vysvětlit. Co uděláte, když chcete nabrat zkušenosti v posteli? Najdete si zkušenou a ochotnou ženu s trpělivostí. Co ale máte dělat, pokud se chcete naučit skvěle řídit? Koupíte si Subaru BRZ…
Toto malé coupé už jsme měli nesčetněkrát, ale nepohrdnu žádnou příležitostí, si tento fantastický stroj zase půjčit. Protentokrát bych už asi vynechal pár nevýznamných změn pro modelový rok 2016 a rovnou se vrhl na to nejdůležitější, techniku. Ale ještě předtím si v rychlosti proletíme vzhled.
Jak už asi většina ví, tak BRZ má téměř nejnižší těžiště mezi sériovými vozy. Od toho se samozřejmě odvíjí i tvar karoserie, která působí dravě a oplývá skvělou aerodynamikou. Tu krásně doplňuje nárazník s velkým nádechem, agresivní světlomety a dlouhá kapota. Zboku zaujme nezvykle vzad umístěná kabina a posléze naštvaně působící záď s decentním křídlem a dvojicí obřích koncovek výfuku.
Uvnitř ze všech stran tryská sportovní atmosféra. Díky nízkému posedu, jako byste seděli v motokáře. Sedadla jsou parádní, volant hezky padne do rukou a pedály se nachází hezky daleko, přesně tak, abych měl natažené nohy. Najdete zde jen to nejdůležitější, na delší cesty obyčejné rádio, klimatizaci, a to je vše. Žádný stop/start systém, dotyková obrazovka nebo vyhřívaná sedadla. Je to sportovní stroj se vším všudy, jak se patří.
Pod kapotou je dvoulitrová atmosférická jednotka typu boxer, která dokáže vyprodukovat obligátní výkon 200 koní v 7000 otáčkách a točivý moment při 6400-6600 otáčkách za minutu. Motor spolupracuje s šestistupňovou manuální převodovkou od Lexusu, která však zdědila krátkou kulisu řazení ze skvělého WRX STI. Mezi zadními koly je klasický samosvorný diferenciál a o přenos výkonu se starají nezvykle úzké pneumatiky o šířce 215 milimetrů. Hmotnost je 1305 kilogramů a řízení sice elektrické, ale prostě famózní – o tom později. Z nuly na stovku dokáže zrychlit za nepříliš oslnivé 7.6 sekundy a umí upalovat rychlostí 226 km/h. Oku lahodí i spotřeba, papírových 7.8-litru na sto kilometrů totiž lze průměrně dosáhnout i v reálném světě.
Po prvních ujetých kilometrech jsem nadšený z celkového projevu auta. Připadám si jako v přerostlé motokáře, na kterou dal někdo střechu. Karoserie je tuhá, dráhy řazení krátké a pedály pevné jako skála. Abych vás však vyvedl z omylu, vůbec není nepoužitelné pro každodenní ježdění, přesně naopak. Po pár set kilometrech si na něho zvykám tak, že mi vyhovuje s ním denně dojíždět do práce. Vlastně poprvé v životě jsem dojel do zaměstnání brzy ráno, s úsměvem! Teda až na to, že jsem pokaždé dojel pozdě, protože jsem si musel udělat ještě pár koleček kolem firmy… Tak moc mě baví!
… je vlhko, na silnici spadené listí a na Ještědu se třpytí bílý sníh. Přede mnou je asi desetikilometrová silnice, která připomíná šedou nudli pohozenou v lese. Je úzká, s hladkým asfaltem a všemožnými druhy zatáček. Vypínám stabilizaci, podřazuji na druhý rychlostní stupeň a pedál plynu přibližuji k podlaze. Atmosféra má okamžitou reakci a lineární nástup výkonu, který nepřestává až do 7300 otáček za minutu. I když se zdá 200 koní málo, tak je to naprosto dostačující výkon, jen si ho musíte kvalitně odvedenou prací s plynem a převodovkou zasloužit. Vše doprovází hrubý a pro boxery charakteristický zvuk doplněný o hukot setrvačníku a ostatních mechanických částí.
Před první rychlou zatáčkou nechávám brzdy chladné a projíždím ji na vytočenou trojku, auto i navzdory úzkým pneumatikám drží stopu jako závoďák. Podvozek je naladěný naprosto skvěle a elektrické řízení překvapivě čitelné, přesné a dokonce i komunikativní. Stačí jen umět využít potenciál atmosférického motoru, nízkého těžiště a parádního podvozku a máte o úsměv vystaráno na několik hodin dopředu. Dá se s ním geniálně učit rychlá jízda čistou stopou a můžete s ním často překonávat své hranice, které si s každým kilometrem posouváte o několik procent dál.
Jakmile se naučíte jezdit ostře a čistě, můžete se vrhnout na jízdu bokem. Ideální jsou serpentiny a mokrá silnice, kdy BRZ nejjednodušeji a nejbezpečněji dostanete do driftu přes spojku. Necháte tam jedničku nebo dvojku, sešlápnete plynový pedál a spojku pustíte. Zadní kola se protočí a auto se ovladatelně a bezpečně veze pod nevídaně velkým úhlem. S trochou cviku můžete nechat spojku odpočívat a hrát si jen s vytočeným motorem, plynem a volantem. Díky podvozku a řízení cítíte prakticky každý kamínek, po kterém jedete a je to jedno z posledních sportovních aut, které s vámi komunikuje nejen přes řízení, ale i přes sedadlo. Informace do vašeho těla vysílá každým svým detailem a je to doslova umělecké dílo. Takto skvostné stroje stvořené pro čirou radost už se moc nevidí, a je to škoda.
Někdo může namítat, že cena okolo 800 tisíc korun je přehnaná, ale není tomu tak. Zamyslete se totiž, co za stejné peníze můžete mít. Vybavené hot-hatche jsou mnohem dražší a nenabídnou ani z poloviny tolik zábavy. A pokud to za volantem opravdu umíte, s BRZ nebudete mít problém se jich udržet. Navíc je tu velmi levná údržba a celkový provoz vozu. Vlastně mě nenapadá jediný důvod, proč byste si ho neměli koupit, leda byste chtěli surovější a agresivnější STI, za které však zaplatíte o několik set tisíc víc a servis vás vyjde několikanásobně dráž.
Plus
- Jízdní vlastnosti
- Ovladatelnost
- Čitelný podvozek
- Motor a jeho spotřeba
- Vynikající řízení
- Přesné řazení
- Pohon zadních kol
- Pozice a atmosféra za volantem
- Vzhled vozu
Mínus
- Nemám ho v garáži
« Historie: BMW 6 E24 – Legendární žraločí coupé Jak šel čas – Dřív policie stavěla Cosworth v RS200, dnes staví RS200 s Focusem RS »