Test Smart EQ Forfour
Elektromobily nás učí zcela novému přemýšlení. Už nemusíme čekat na reakce motoru. Tankujeme, když chceme stát, ne když chceme jet. Musíme si dávat pozor na chodce, ne oni na nás. A očividně taky nepotřebujeme jezdit tak moc. Smart totiž přichází s filozofií, že městskému člověku stačí na denní ježdění 35 kilometrů denně, svou novinku tak vybavil elektrickou soustavou, která tak tak najede tříciferné číslo na jedno nabití. Je to nesmysl, nebo jsem si jen zvykly na moc velkou svobodu spojenou s automobily?
Ale pěkně popořadě. Smart Forfour je největší auto od automobilky na nejmenší auta. Základ je společný s Renaultem Twingo, takže jde o skutečného prcka. Na délku měří pod tři a půl metru, na šířku pouhých 166 centimetrů – což je plus mínus šířka nouzového sedadla v amerických SUV. Malé rozměry přijdou vhod především ve městě, pro které byl Smart primárně konstruován. Vejde se všude, nezabírá moc místa při parkování a je úžasně manévrovatelný – na otočku mu stačí jen kolem 8,5 metru (i VW Up na to potřebuje o metr víc). Městskému ražení odpovídá také dost střeštěný design. Ono se totiž tohle autíčko nebere moc vážně, a pokud ho chcete pochopit, taky byste ho tak také brát neměli. Trochu vyděšený výraz s velkou plástvovou maskou mi vlastně přišel vcelku sympatický. Stejně tak dvoubarevné lakování karoserie. Na zbytku auta už moc designových nápadů nehledejte. Na takhle maličkém autě musí tvar ustoupit funkci. Jde o takové srandovní vajíčko.
V interiéru je pak vidět sympatická snaha zamaskovat fakt, že Smart má původ v opravdu levném vozítku. Vaši pozornost se tak snaží ukrást palubka potažená látkou (což se mi opravdu líbí), nebo přístrojový štít zasazený do žlabu z „uhlíkového“ vlákna (což se mi opravdu nelíbí). Smart byl vždy extrovert, hrátky s palubkou potaženou látkou mi tak přijdou fajn, navíc to vytváří příjemnou domácí atmosféru, ale cpát sem imitaci carbonu už mi přijde zvláštní. To auto rychle nevypadá, ani rychlé není, celé to tak působí malinko hloupě. Kdyby byl žlab vyveden v barvě vozu, bylo by mi to milejší. Ale snaha se cení, že? Další snahou ozvláštnit interiér je například ukazatel výkonu, který trčí na kuří nožce nad palubní deskou, a vypadá jak z motorky. Líbí se mi také jezdec nastavování klimatizace, který funguje jako lupa, a zvětšuje na vámi zvolenou teplotu. Tohle všechno je fajn, při bližším zkoumání ale zjistíte, že většina toho, co máte v dosahu (a dohledu), jsou levné plasty a spíš průměrné zpracování. U Twinga to neurazí, u násobně dražšího Smartu…
Pokud jde ale o samotnou použitelnost kabiny téhle lentilky, tak si nemám moc na co stěžovat. I se svými 190 centimetry nemám výraznější problém s prostorem, ergonomie je dobrá a výhled z vozu jakbysmet. Překvapilo mě jen, jak vysoko je ukotvená sedačka. Myslím, že výška sezení není tak moc rozdílná od menších městských crossoverů, takže pro lidi, kteří stále hájí pohodlné nasedání, bude Forfour příjemné překvapení. Samotná sedačka ale není moc pohodlná a nemá žádné boční vedení – s tímhle ale do Chorvatska nepojedete, a cesta přes město se přežít dá bez vážnější újmy. Co se mi ale dost líbí, je volant. Je hezky malý, má dobrý průměr, a především! S tou spoustou kulatých tlačítek vypadá jako by si sem našel cestu z nějakého sporťáku. Za volantem se ukrývá jednoduchý ale funkční přístrojový štít, který ukazuje rychlost a nejdůležitější informace o jízdě skrze malý barevný displej. Druhý displej zdobí střed palubní desky. Prostřednictvím něj k vám promlouvá jednoduchý infotainment, který ale zvládá všechny důležité funkce včetně Apple CarPlay a Android auto, takže si rozhodně není na co stěžovat.
A co vzadu? Ano, i zde jsou sedačky. Jak moc použitelné, to dost záleží na tom, jak dobře vás krmili. I já se sem nacpu – i když mám hlavu opřenou o strop a sedačku řidiče mezi nohama. Pokud ale měříte do 180 centimetrů, nebudete mít problém. Ona cesta vzadu není žádné vítězství, dlouho zde vydrží asi jen děti, ale Smart EQ Forfour ani nějaké dlouhé cesty není fyzicky schopný, takže to nebudu brát jako nevýhodu. Z kanclu na oběd s kolegy to určitě vydržíte. Všechny sedačky jsou mimochodem vyhřívané… Vlastně je zde i kufr. Ten nabízí 185 litrů. To není moc. Ale budu se opakovat- pro ježdění po městě to stačí.
Teď se pojďme podívat na požitou techniku. To je teprve panečku něco. Motor má výkon 60 kW a 160 Nm. Proti tomu ani slova. S maličkým Smartíkem tenhle motor cvičí opravdu parádně a v některých situacích se zdá až nadbytečný. Vždyť na 60 kilometrů v hodině se dostane za 4,5 sekundy – držte si klobouky. Samozřejmě se také těší všem výhodám plně elektrického pohonu jako okamžité reakce na plyn, masivní zátah v jakoukoliv chvíli a tichý chod. Tenhle motor dělá ze Smartu Forfour opravdu rychlou městkou myš, a v betonové zástavbě si sním užijete spoustu zábavy. Skoro mám pocit, že se Smart narodil pro elektromotor. Jen je škoda, že tu radost si nejde užívat moc dlouho. Chytré hlavy z automobilky si totiž spočítali, že normální městský člověk denně najezdí nějakých 35 kilometrů, a tak auto vybavili baterií o kapacitě pouhých 17 kWh, což je nejméně, co jsem kdy v produkčním voze zkusil. EQ Forfour by z ní měl být schopný vykřesat skoro 150 kilometrů. ALE! Ne každý pasujeme do škatulky „normálního městského člověka“ a ne vždy jsou podmínky ideální. Při opravdu opatrné jízdě se ve městě dá reálně dostat na nějakých 120-130 kilometrů. Pokud ale budete jezdit trochu svižněji, počítejte spíše s rovnou stovkou. Pokud město opustíte, zapomeňte na trojciferná čísla, a radši si naplno užívejte range anxiety. Velký vliv má taky klimatizace. U moderních elektromobilů už nezkracuje klimatizace dojezd o nic víc než u spalovacích vozů. Jenže takhle malou baterčičku doslova šikanuje. Už jen stisknutí tlačítka A/C automaticky usekne 30 kilometrů dojezdu – z původních 100. V letních dnech se tak z plánu postavit auto „na pracovní týden“ stane auto „jsem rád, že jsem přežil pracovní den“.
Jenže každá mince má dvě strany. Ruku na srdce. Kolik za den najezdíte kilometrů za prací? Věřím, že většina lidí se do stovky opravdu bez problému vejde – u mě skutečně platí, že i těch 35 mi většinou stačí. Takže pro vozítko za prací je baterie dostatečná. A díky její velikosti ho ani netrápí nadváha – auto váží pod 1200 kilo. Další výhodou je, že výroba takhle velké baterie nepřináší moc velkou ekologickou zátěž, a Smart EQ je tak schopný svůj „CO2 dluh“ splatit během nějakých 5.000 kilometrů. Díky malé baterii ani nepotřebuje rychlodobíjení, a na běžném 22 kW stojanu ho dobijete během tři čtvrtě hodinky. Pokud si tedy během dne dokážete na pár desítek minut dobít (například při obědě, nákupu nebo pracovní schůzce), tak vás ani ten dojezd trápit nemusí. Dokonce i doma z obyčejné 230V zásuvky dokážete auto nakrmit za nějakých 6 hodin, s pomocí wallboxu za půlku. Je tedy vidět, že úvaha při vývoji Smartu EQ Forfour nebyla úplně z cesty. Jen ho nesmíte soudit podle špatných měřítek. Kdybychom kvalitu psa posuzovali podle jeho schopnosti složit sonet, tak by se dnes asi taky nehonosil titulem nejlepšího přítele člověka. Každý má holt silné stránky někde jinde, a při výběru auta musíme uvažovat nad tím, jaké je jeho zaměření. Asi bych se taky měl zmínit, jak auto jezdí. Pro přesuny po městě je nastaveno dobře. Podvozek je komfortní a umí si dobře poradit s výmoly. Řízení je příjemně citlivé, i když trochu delší než by se mi líbilo. Celkově se ale s autem ve městě žije zkrátka příjemně. Všude jste v pohodlí, všude se vmáčknete, a jedete si pěkně v tichu.
Tím ale můj verdikt nad Smartem EQ Forfour nekončí. Protože i přesto, že jsem dokázal autu porozumět a najít jeho smysl, stále s ním mám problém. Ten první je asi můj osobní, který pramení z mé lásky k autům. Auto pro mě není jen tupý kus kovu, u kterého vládne funkce na vlastnostmi. Není to pro mě jen přepravní kapsle, která mě má ubíjet nudou, a stát se jen nutným zlem, které musím trpět při honbou za kariérou. Auto je pro mě nástroj svobody. Dostane mne kamkoliv, kdykoliv. A nezáleží na velikosti nebo výkonu. Díky němu se můj život plní zážitky, objevuji v něm svět, poznávám nová místa. A když mi pak někdo řekne, že podle tabulky mi stačí 35 kilometrů a mám se dostat jen do práce a zase domů, tak mám pocit, že mi někdo svobodu krade. Celá existence auta postaveného jen kolem toho, aby drželo lidi v pracovním oběhu mi přijde smutná a trochu Orwellovská. Ale rozumím, že tenhle názor se mnou nemusí každý sdílet, a ve finále může jít jen o frustraci z dění v dnešním automobilovém světě sraženou do pár vět. Jenže ten druhý problém je – troufnu si říct – obecnější. Tím je totiž cena.
Když zaplavíme trh vozítky, které nebudou ve městě smrdět, nezaberou moc místa a poberou čtyři lidi a psa – říkám super. Jenže Smart EQ ForFour stojí takové peníze, že běžný městský člověk s ním bude těžko zaplavovat město. Přesně tedy šest set tisíc peněz. Takže jde vlastně hlavně o hračku pro bohaté, kteří s ním doplní nějaké velké SUV, které se do města moc nehodí, nebo s tím potěší svoje děti. Pokud někdo bude chtít malé elektrovozítko do města a bude řešit to, aby za své peníze dostal co nejvíc, pravděpodobně sáhne po Škodě CITIGO e-iV, nebo Renaultu ZOE. Smart prostě neumí za svoji cenu nabídnout dost. Jenže Smart byl od svého vzniku spíš exotem a jakýmsi vyjádřením osobního postoje (samozřejmě za podmínky, že si ten postoj může dovolit vaše bankovní konto), a doplňkem lidí, pro které peníze nejsou faktorem při výběru auta. A takový je dodnes, a nelze ho posuzovat okem obyčejného člověka. Takže to nakonec zjednoduším. Líbí se vám? Máte doma i další auta, která zvládnou cestovat? Klidně si ho kupte, protože pokud na něj máte, tak to vlastně ani není špatné auto.
Smart EQ Forfour je těžké hodnotit okem běžného člověka. Za svoji cenu toho totiž neumí moc nabídnout. Pokud ale nemusíte počítat každou korunu a chcete něco hlavně do města, možná se vám trefí do vkusu.
Plusy
– Komfortní podvozek
– Manévrovatelnost
– Vnitřní prostor
Mínusy
– Cena
– Dojezd
« S prázdninami přišly i typické letní „nehody“ za volantem Test BMW F900R »
