TEST Škoda Yeti City 1,2 TSI – Všeználek
Omlazený crossover od Škodovky se k nám do redakce dostal potřetí, ale nyní zjistíme, jak jezdí se základní přeplňovanou dvanáctistovkou o výkonu 77 kW. Yeti je oblečen do základního paketu City, takže se bude nejlépe cítit ve městě, kam jednoznačně patří. Ale i mimo něj si však žádnou ostudu neutrhne…
Design
Prakticky největší změna se u faceliftu odehrála na přední části. Nová je maska chladiče, nárazník a celé přední světlomety, které konečně nesou moderní design. Yeti na pohled tedy dospěl. Minulá přední světla s kulatými mlhovkami ve mně vyvolávala pocit, jakoby byl Yeti nějaký mladík, nosící kšiltovku dozadu, s volnou mikinou a kalhotami až někde ke kolenům. Osvěžení Yetimu opravdu pomohlo a nyní vypadá jako slušně oblečený a dospělý mládenec, který konečně přestal kouřit marijánku a nahodil oblek.
Změny však pokračují také na zadních světlometech, které nyní svítí do (dnes už klasického) tvaru C. Na výběr jsou nové designy kol a můžete si i zvolit karosářský paket (City nebo Outdoor). Paket City poznáte vlastně jen podle lakovaných dílů celé karoserie (u našeho kusu je to barva Brilliant Silver), ale můžete mít také paket Outdoor, který osobně mému oku lahodí více. Outdoor přidává oplastování nárazníků, bočních prahů a lemů blatníků. Vypadá tedy, jakoby jeho život začínal mimo zpevněnou silnici. A to také může, Yeti má v nabídce samozřejmě také pohon všech kol… Ovšem pouze u motorizace 1,8 TSI a 2,0 TDI.
Interiér
Uvnitř Yetiho příliš změn nenajdeme. Facelift se tu projevil pouze na novém volantu a řadící páce, které pocházejí, jak jinak, z Octavie. Za příplatek 8000 Kč se Vám na středovém panelu objeví navigační systém s centrálním dotykovým displejem a k tomuto systému je automaticky přidána praktická zadní parkovací kamera.
Interiér v našem Yetim je vyveden v kombinaci s názvem Terracotta Textile, což přidá na sedačky červený motiv a červenou kůži na část dveřního panelu. Víc novinek tu ale už nemá smysl hledat. Jaká Škoda…
Motor
Pod kapotou Yetiho v základním provedení je nyní nově přeplňovaná dvanáctistovka 1,2 TSI. Ta byla oproti stejnému motoru například v Octavii mírně přepracována. V Yetim sice poskytuje stejný výkon 77 kW, ale maximální točivý moment 175 Nm můžete využít v širokém spektru 1550 – 4100 otáček. Yeti, vážící necelých 1360 kilogramů, nemá tedy ani s tak malým motorem problém s dynamikou a rozhodně byste tipovali, že zvládne 100 km/h za méně, než je výrobcem udávaných 11,4 s.
Motor 1,2 TSI máme přiřazen k šestistupňové manuální převodovce a ta parametry posílá pouze na přední kola. Agregát je skvěle kultivovaný, tichý a pokud běží na volnoběh, nemáte se zavřenýma očima vlastně ani šanci poznat, zda je nastartováno nebo nikoliv.
Jízda
První rozjížďka je díky lehké spojce možná i s prstem v nose a ukázkové řazení dává “kvalty” do svých drah zcela přesně a lehce. Ve Škodovkách mě prostě řadit baví. Co se týká kategorie těch obyčejných aut, vozy značky Škoda patří svým řazením k jedním z těch nejlepších. Je snad jen škoda, že řadící páka mi přišla o pár centimetrů utopenější, než by bylo ideální. V ničem zásadním to ale nijak nevadí.
Po městě by mohl být podvozek popravdě více komfortnější, protože Vám dá Yeti celkem dost znát, až najedete do nějaké díry či výmolu. Já osobně však preferuji “naklepávačky” typu Mini JCW, Mégane RS a mé BMW E36 325i Coupé v M-paketu a s pořádně tuhým KONI podvozkem, takže na můj vkus je Yeti pohodlný jako má postel s pěnovou matrací a pérovými polštáři.
Yeti 1,2 TSI se asi nejhůře cítí na dálnici, avšak ne kvůli samotné použitelnosti na ní, ale naopak díky spotřebě paliva. Obecně platí, že čím menší a slabší motor máte, tím víc potřebuje šťávy na udržení nějakého rozumného tempa. Yeti si v rychlosti 130 km/h řekl v průměru o 8 litrů Naturalu a zvýšení rychlosti na 150 km/h znamená klidně i překročení devítilitrové hranice. Pokud se ale spokojíte s nějakými 100 – 110 km/h, spotřeba se sníží na 6 l/100 km. Yeti v přímce pěkně drží směr a je dobře stabilní i nad 150 km/h. V Yetiho sedadlech se příjemně sedí a ani po 350 kilometrech bez zastávky mě nebolelo mé drahocenné pozadí. A to se opravdu nestává příliš často.
Maximální rychlost Yetiho 1,2 TSI mimochodem činí 177 km/h, takže nečekejte žádné ovládnutí levého pruhu dálnice.
Po příjezdu domů ze zvědavosti zkouším parkovacího asistenta, který sám vybere vhodné parkovací místo a (skoro) sám do něj zaparkuje. Řidič se vlastně stará jen o rychlost a auto samo točí volantem. Funguje skvěle, zaparkuje ideálně a v žádném případě netrefí patník. Je to určitě vhodný pomocník pro ty z vás, kterým se vůz po půjčení manželce či přítelkyni už vrátil s obouchanými a odřenými koly.
S délkou 4222 mm a šířkou 1793 mm se ale každému bude Yeti ve městě příjemně používat. Yeti je samozřejmě po všech směrech (kromě výšky) měnší, než Octavia, tudíž by městské nástrahy nikomu neměly činit problém. Téměř všude se Yeti vejde, zaparkuje a ani při manévrování v úzkých uličkách se rozhodně neztratí.
Facelift tohoto auta nepřinesl inovace v naladění podvozku, a i když by mohl být na poměry crossoveru (a českých cest) pohodlnější, při okreskové jízdě nijak nevadí, že se podvozku facelift vlastně nedotkl. Yeti je v zatáčkách dobrý, a i přes citelné náklony karoserie si je při rychlejších průjezdec velmi jistý. Při přepísknutí nájezdové rychlosti včas zasáhne stabilizace a zachrání i situace, které podvozek prostě nezvládne. Zasahuje přitom nenásilně a jemně, i když přibrždění bude hodně znatelné, není naštěstí nijak obtěžující. Pokud rychleji projíždíte nějaké “esíčko”, Yeti se při přehození hmotnosti nepříjemně zavlní od zadní části jako ryba a stabilizace chvíli vlastně ani neví, jestli zasáhnout či nikoliv. To už ale musíte jet skutečně velmi rychle.
Řízení je nastaveno do městského provozu a je to znát. Prakticky totiž nijak nekomunikuje a volantem se točí až zbytečně snadno. Sedadla tělo příliš nepodrží, ale to naštěstí u rodinného crossoveru ani neočekáváme. Od toho tu bude Yeti Extreme. 
Z praktické stránky věci však Yeti určitě potěší. Vzadu sice nemůžeme očekávat prostor na kolena jako v Superbu, ale jinak je místa všude dostatek a žádné záchvaty klaustrofobie se u pasažérů určitě nedostaví. V kufru jsem převezl celou pračku, a to dokonce bez nutnosti sklopení zadních sedadel. Převážením objemnějších věcí a nebo většího počtu zavazadel Yetiho určitě nezaskočíte.
Pokud AutoJournal čtete pravidelně, neuniklo vám, že nejsem zrovna skalním příznivcem Škodovek a neopěvuji je jako 20 letý Franta, jezdící ve Fabii HTP. Jenže dnes už Škoda Auto dělá pod křídly VW opravdu kvalitní vozy a pokud dá člověk stranou své předsudky i přesvědčení a bude objektivně hodnotit každou vlastnost, vyjde z toho vcelku povedená automobilka, která za poslední 3 roky zaznamenala obrovský kvalitativní nárůst. Všechny jejich modely své opodstatnění rozhodně najdou, ovšem jejich ceny za solidně vybavené vozy jsou mnohdy ze sfér nepochopitelných výšin.
Co se spotřeby paliva týká, na tu je motor 1,2 TSI jeden z nejproměnlivějších agregátů vůbec. Stručně a jasně, křivka spotřeby Naturalu se hýbe jako na pořádně vysoké horské dráze. S lehkou nohou se bez problému mimo město vlezete hluboko pod 6 litrů. Pokud však chcete jet v přímce opravdu rychle a využít maximálně dynamiku motoru, počítejte i se spotřebou atakující klidně hranici 20 litrů na sto. Průměrně jsem s Yetim však za celý týden jezdil za 7,9 l/100 km, a to většinu času ve městě.
Co jsem se tedy o Yetim za ten týden dozvěděl? Model Yeti má smysl. Avšak nejrozumnější volbou je do něj dvoulitrový turbodiesel a pohon všech čtyř kol. Jeho univerzálnost tak posunete o pořádný kus dále.
Plusy
– Kultivovanost a tichý chod motoru
– Praktičnost
– Schopný podvozek v zatáčkách
– Přesné a hladké řazení
– Neotřelý design oproti konkurenci
– Skvěle fungující parkovací asistent
– Pohodlná sedadla
– Objemný kufr
Mínusy
– Spotřeba paliva motoru 1,2 TSI
– Komfort podvozku
– Méně místa vzadu na kolena
– Příliš přeposilované řízení
– Zastaralý interiér
« JMB Optimering vyladilo LaFerrari na 1050 koní SRT Viper obnovuje výrobu »
