Test Škoda Octavia Scout 2.0 TDI DSG 4×4: Rodinný idol
Úspěšný příběh robustních kombi s offroadovým vzhledem, zvýšenou světlou výškou a pohonem všech kol začal v roce 2007 a pokračuje i ve čtvrté generaci modelu Octavia. Multifunkční lifestylové kombi nabízí kromě emociálního designu také více místa než předchozí generace.
Stejně jako ostatní modely Octavia, nabízí i Scout prostornější interiér než předcházející generace modelu. Oproti předchozí generaci je o 16 mm delší a 15 mm širší a má tak délku 4 703 mm a šířku 1 829 mm. Velký zavazadlový prostor, nejen na poměry své třídy, mezigeneračně narostl o 30 l na konečných 640 l. Variantu Scout je poprvé možné vybavit inovativními Matrix-LED předními světlomety, které umožňují jízdu s trvale zapnutými dálkovými světly, aniž by došlo k oslnění ostatních účastníků silničního provozu.
Se standardně dodávaným paketem pro špatné cesty včetně ochrany podvozku a se světlou výškou zvýšenou o 15 mm si skvěle poradí i mimo zpevněné cesty. Jistě se stane oblíbeným vozem pro tažení obytných přívěsů nebo přepravníků pro lodě či koně. V kombinaci s motorem 2,0 TDI s výkonem 147 kW (200 k) lze tahat bržděný přívěs až do hmotnosti 2000 kg.
Specificky tvarovaný přední i zadní nárazník stejně jako spodní díl nárazníku jsou v stříbrné matné barvě. Černé plastové prvky jako lemy blatníků, prahů a spodních částí dveří zabraňují poškození karoserie a dotvářejí osobitý vzhled vozu. Standardně jsou dodávaná stříbrná 18″ kola z lehké slitiny Braga. 19″ kola Manaslu z lehké slitiny jsou k dispozici na přání. Přední a zadní difuzor mají hliníkový design stejně jako střešní nosič, lišty kolem bočních oken a kryty elektricky nastavitelných, automaticky sklopných vnějších zpětných zrcátek s funkcí stmívání.
Octavia Scout je standardně vybavena například Top LED zadními světly, volbou jízdního profilu s funkcí Off-road a elektricky ovládanými dveřmi zavazadlového prostoru s virtuálním pedálem. Na blatnících jsou speciální plakety s nápisem Scout. Vzhled je sice subjektivní vjem, ale nutno říci, že Octavia Scout vypadá opravdu dobře a robustně. Mimo model RS je to dle mě vůbec ta najhezčí verze tohoto modelu.
Nový koncept interiéru nabízí i ve verzi Scout větší prostor a snadné ovládání. Nově koncipovaná přístrojová deska je modulární, uspořádaná v několika úrovních a jejímu středu dominuje volně stojící displej infotainmentu nejvyšší řady Columbus s 10“ displejem, navigací a digitální asistentkou Laurou. Chromové prvky zušlechťují středovou konzoli a nové výplně dveří. V chromovém provedení jsou také kliky. Vizuální akcenty verze Scout se v interiéru promítají ve specifických dekorativních lištách na přístrojové desce, sedadlech potažených látkou ThermoFlux a vyšitém logu SCOUT na předních sedadlech. Potahy sedadel, volant, loketní opěrka a palubní deska mají kontrastní hnědé prošití. Pedály mají hliníkový vzhled.
Ale pěkně popořadě. Zaprvé musím říct, že první dojem z interiéru je velice dobrý. Působí uklizeně, minimalisticky, ale stále příjemně domácky. Nemám tu ten vtíravý pocit, že sedím v moderní kanceláři, jako třeba u nového Golfu. Na „kobereček“ na palubce jsou různé názory, mně osobně se to líbí. Stejně tak nový dvouramenný volant. Přidává na pocitu vzdušnosti a vzhledově se také povedl. Jedinou chybu vidím v tom, že když Škoda designovala nový volant, tak do něj nezapracovala ovládání tempomatu a stále nechala páčku pod volantem, která je v dnešní době přežitek. Jinak dobře padne do ruky, tlačítka jsou dostatečně velká a chromované válečky pro scrollování v menu působí příjemně prémiově. Zpracování i materiály jsou na dobré úrovni. Jen bych ubral s chromem. Je na volantu, kolem palubní desky, celé kliky (které jsou mimochodem designově velice hezké) a na sluníčku hází odlesky po celém interiéru. Jinak už toho o vnitřku auta není moc co říct, protože už tu toho víc není. Zmizela klasická hlavice voliče převodovky, zmizely prakticky všechny tlačítka a to nás dostává k tomu, jak tedy vlastně Škoda uvažuje o době digitální.
Naprostá většina interakce s autem probíhá skrze dotykovou obrazovku. Skrze ní k vám promlouvá zcela nový infotainment, který je na první dobrou prostě … komplikovaný. Téměř nic nejde na jeden klik, stále běháte z menu do podmenu a zpět. V hlavním menu je záplava ikon, a krom velice svižného chodu, je těžké hledat pozitiva. Jenže ono to má řešení. Systém je stavěný podobně jako tablety s Androidem (alespoň mně to tak přijde). Můžete si tedy nastavit vlastní plochy, na které si umístíte widgety podle vlastní chuti. Můžete si dokonce zvolit jejich velikost. Pokud chcete na půl obrazovky navigaci a druhou půlku rozdělit pro média a telefon – prosím. Je to na vás. Ve chvíli, kdy si individualizujete domovské obrazovky, je život se systémem daleko snazší. Úplně tím odpadá nutnost lovit v menu. Jen holt musíte obětovat půl hodinku nastavování si na míru. Tlačítka bohužel vzala za své a zbylo zde jen nejnutnější minimum. Skrze lištu s tlačítky se můžete dostat k nastavení asistentů, vypnutí start/stopu, nebo k tepelnému komfortu. Zbytek už přes obrazovku. Upřímně, po pár dnech mi už přišlo ovládání Octavie zcela normální – pokud ale nepřistoupíte na tuhle hru a necháte systém v základním nastavení, připravte se na boj s ergonomií.
Další novinkou, která vám má pomoci s ovládáním bez tlačítek je hlasová asistentka Laura, kterou aktivujete povelem „OK Laura“ (upřímnou soustrast lidem, co neumí vyslovit R). Ta je za vás schopná vykonat kupu povelů. Řekněte jí, že je vám zima, zatopí. Řekněte jí, že je vám teplo, zachladí. Řekněte jí, že chcete tam a tam, najde nejkratší cestu. Nápad je to opravdu dobrý. Já osobně jsem odpůrce dotykového ovládání, do auta to dle mého zkrátka nepatří – tlačítko je nenahraditelné. Ale v případě, že se vám podaří správě vyvinout hlasové ovládání (jako například Mercedesu), tlačítka vám ani chybět nebudou. Dokonce si umím představit, že budoucnost je právě v hlasových příkazech. Nikdy tak nedojde k situaci, kdy bude muset pustit oči z vozovky a ruce z volantu – jsem všemi deseti pro. A Laura funguje až překvapivě dobře. Jen by to chtělo zapracovat na rychlosti. I tak se ale musím přiznat, že jsem s každým dnem používal hlasové ovládání stále radši. Snad jen v plně obsazeném autě se ještě trochu stydím si s autem povídat…
Pokud jde ale o Octavii jako auto pro rodinu, tak si jen těžko na co stěžovat. Místa je všude kupa. Přední sedačky jsou výtečné a pocitově jsou o něco výš než v předchůdci, takže se z auta snáz vystupuje. Výhled z vozu je také velice dobrý. Na zadních místech tedy určitě nehledejte prostor jako v Superbu, ale vejdou se bez problémů i ti největší dlouháni. I zadní sedačky mají dostatečně dlouhý podsedák, takže ani dospělí nebudou na dlouhých cestách trpět. No a nakonec královská disciplína – kufr. Ten se mezigeneračně opět o něco zvětšil. Nyní nabízí 640 litrů v základu, 1700 po složení sedaček. V jistém smyslu se tak dá říct, že je to stále stará dobrá Octávka. Změna filozofie interiéru je spíš o zvyku a rychle pochopíte, že jde o opravdu velice moderní rodinné auto, které je připravené směle vykročit do nové doby.
Pod kapotou testovaného kousku se nacházel dvoulitrový diesel EVO o výkonu 147 kW a 400 Nm. Oproti starší jednotce má hliníkový blok, písty jsou ocelové. Také jde o mild hybrid, který využívá pro start motoru v režimu start/stop malý elektromotor. K plnění přísných norem si ještě pomáhá vstřikováním močoviny a automobilka o něm mluví jako o jednom z nejekologičtějších motorů na světě. Motor je dobře kultivovaný i odhlučněný, oproti Superbu si ale přeci jen užijete trochu víc toho nýtování. Společnost motoru dělalo sedmi stupňové DSG, které je poprvé „shift-by-wire“, což značí v podstatě jen nový volič, který posílá info o poloze do počítače, ten poté volí režim převodovky. Jinak je to stará známá. V běžném režimu působí trochu letargicky a je znát, že se za každou cenu snaží podřídit co nejnižší produkci emisí. Při cestách na delší trasy to vůbec nevadí. Při ježdění po městě ale určitě doporučuji jezdit v režimu „S“, kdy je převodovka pohotovější, a nepodtáčí motor. Co mě ale potěšilo, je spotřeba. Výtečná aerodynamika a moderní motor se zde podepsali. Při klidné jízdě se dá jezdit i za hodnoty začínající 5 a nad sedm litrů jsem se podíval jedině ve městě.
Teď už nám zbývá podívat se jen na to, jak se tahle česká superstar chová na silnici. V mém případě byla vybavena adaptivními tlumiči, ale v každém nastavení bylo cítit zaměření primárně na pohodové rodinné cestování. V tom nejměkčím nastavení se dokonce objevuje jev známý ze Superbu – houpání. Auto má po přejetí nerovnosti tendenci ještě párkrát zapružit, trochu mi to připomíná starší Francouze. Při klidné jízdě to vůbec nevadí. Důležitější je, že i na devatenáctipalcových kolech statečně tlumí nerovnosti a moc se nenechá rozhodit. Trochu mě překvapilo, jak moc pustí tlumiče karoserii do náklonu, když dojde na svižněji projetou zatáčku. Pokud s tím máte problém, je tu režim Sport. V něm je podvozek výrazně tužší, ale stále tím netrpí denní použitelnost. Jen se připravte, že v režimu sport si umí tu a tam bouchnout. Jinak je to pořád v základu stejné auto. Klidné, snadno použitelné, příjemné na dlouhé cestování. Přesto si troufnu říct, že třetí generaci jízdně strčí do kapsy v každém ohledu.
V několika zásadních parametrech totiž došlo k výraznému zlepšení. Tím prvním je odhlučnění. Po zkušenostech s předchozí generací je ten rozdíl opravdu markantní. Ať jde o aerodynamický hluk, nebo hluk od podvozku, Octavia se zlepšila ve všech směrech. Lepší je také tuhost karoserie. Na roztlučené silnici auto vyžaduje mnohem méně korekcí a celkově působí klidnějším dojmem. A samozřejmě i celkový jízdní dojem je dospělejší. Auto se ochotně stáčí do zatáčky a působí daleko neutrálnějším dojmem. Pocit z těžkého čumáku je pryč a cesty jsou příjemné bez ohledu na to, jestli jen uháníte rovně po dálnici, nebo se před vámi kroutí okreska.
Plusy
– Prostornost
– Úsporný motor
– Spotřeba
– Komfort
Mínusy
– Moc lesklých ploch v interiéru
– Některé věci ještě potřebují doladit
« Druhá generace BMW řady 2 Active Tourer se představuje Jak provozní kapaliny prodlouží životnost vašeho automobilu »
