TEST Škoda Octavia Kombi 2.0 TDI 110 kW DSG – Svěže a nově
Asi máloco za poslední léta vzbudilo v automobilovém prostředí větší rozruch než modernizace bestselleru Škoda Octavia. Ponechme stranou subjektivní vjemy, jako záměrné vzbuzení zájmu a povědomí o produktu to zafungovalo perfektně a je úplně jedno, jaký na design máte názor. Za sebe musím říci, že v reálném prostředí je to úplně jiné kafé než na fotografiích a zejména s některými barvami to automobilu vyloženě sluší. Logo značky je nyní ještě výraznější, celá příď působí mohutnějším, širším dojmem a vyzařuje silný charakter. Je však nutné vyhnout se základním světlometům. Příplatkové Full LED s černými plasty uvnitř vypadají super.
S modernizací se do Octavie dostávají i nové systémy infotainmentu. Všechny čtyři – jmenovitě Swing a Bolero a navigační systémy Amundsen a Columbus – teď mají kapacitní displeje ve skleněném designu, které reagují již na lehký dotyk. Columbus má displej s úhlopříčkou 9,2 palce a disponuje WLAN-hotspotem a na přání i modulem pro SIM-kartu s rychlostí LTE pro superrychlé připojení k internetu.
I pokud jde o konektivitu, nabízí přepracovaná Octavia nejmodernější řešení. Zbytek interiéru se téměř nezměnil, stále chybí dekory, ale objevilo se například ambientní osvětlení ve dveřích. Mrzí mě absence otočného ovladače hlasitosti hudebního systému, jež byl nahrazen dotykovým ovládáním. Je zvláštní, že Kodiaq si kolečko zachoval i se skleněným designem infoteinmentu, ale Octavia nikoli.
Testovaný model byl vybaven motorizací 2.0 TDi o výkonu 110 kW a s točivým momentem 340 N.m. Dle mého názoru se bude jednat o nejprodávanější variantu a také je to jedna z nejrozumnějších motorizací pro tento vůz. Motor totiž vyniká zcela dostačujícím výkonem, solidní dynamikou a velmi nízkou spotřebou. Ani jednou jsem si neřekl, že bych potřeboval více koní. To nejlepší ze sebe motor vydá od 2.000 otáček do 3.500, pak výkon lehce uvadne. Svým projevem je to tradiční diesel od koncernu a ve své podstatě mu není, co vytknout.
Od volnoběhu má menší turbodíru a v nízkých otáčkách a pod zátěží mí mírně hrubý zvukový projev a to je asi jediné, co by se dalo zlepšit. Na druhé straně jednotka ráda letí do otáček a má vcelku příjemnou odezvu na plyn. Její hlavní devíza je však spotřeba – po týdnu za volantem a nájezdu přes 2.000 km, řekněme s nadprůměrnými dynamickými nároky, se odběr paliva ustálil na 5.5 litrech. Když jsem zkoušel jet uvolněně a nenuceně, tak si Octavia řekla o 4 litry paliva. A ne, nebrzdil jsem provoz a určitě by to šlo ještě za méně.
Převodovka DSG v kombinaci s touto verzí motoru funguje výborně, necuká a vždy řadí hladce a logicky. Osobně si myslím, že je mnohem lépe sladěna než v případě spolupráce se silnější verzí této jednotky. Dobrou odezvu má i v manuálním režimu.
Testovaný kus byl dále vybaven také aktivním podvozkem DCC, kde si v případě potřeby můžete volit mezi režimy Sport, Normal a Comfort. První jmenovaný režim jsem jednou vyzkoušel a už nikdy nepoužil. Opravdu se díky němu Octavia nepromění v zatáčející závodní stroj, spíše zbytečně ztvrdne a začne se natřásat, přičemž náklony karoserie stejně nezmizí úplně. Na svižnou jízdu je tedy ideální režim prostřední.
Octavia nicméně zatáčí velmi ochotně a působí docela agilně. V zatáčkách se příliš nenaklání a hezky se drží v oblouku. Na terénních vlnách se zase zbytečně nehoupe. Jízda s ní je prostě hladká, plynulá a tak nějak “přirozeně samozřejmá”. Žádné drama.
Nejlépe se ale cítí ve středním tempu a nebo na dálnici. Tam potěší velmi dobrým odhlučněním a stabilitou v přímém směru. Srovnání se Superbem se nevyhnu u podvozku. Režim Comfort u něj totiž znamená velmi velké pohupování karoserie, které doznívá ještě dlouho za překážkou. To se u Octavie neděje a tento režim jsem používal vlastně pořád. Auto je s ním velmi pohodlné, uvolněné a přesně takové, jaké jsem chtěl. Tady si Škoda na odladění dala opravdu záležet a pro mě je to jedno z nejpohodlnějších mainstreamových aut.
Zbytek je pak klasická Octavia se vším všudy – kombík je abnormálně prostorný ve všech myslitelných směrech, kufr snad až zbytečně velký a plný chytrých úchytů a držáků. Ergonomie i zpracování interiéru je ukázkové, béžová barva mu navíc velmi sluší. Řízení je odtažité, ale poměrně strmé.
Když to řeknu jednoduše, toto auto dělá vše přesně tak, jak od vozidla očekáváte. Nemá výraznou chybu a ničím vás také nedostane do kolen. Jako auto na každý den a cestování je jednoduše perfektní.
Plusy
- Silný a kultivovaný agregát
- Slušná spotřeba
- Převodovka DSG
- Podélný a příčný prostor uvnitř
- Obří zavazadelník
- Komfortní podvozek
- Chuť zatáčet
Minusy
- Ve vyšších otáčkách je diesel rušivý
- Stále slabší odhlučnění podvozku
- Množství prvků za příplatek
« BMW M Performance Parts pro nové BMW řady 6 Gran Turismo Každé nové Volvo bude od roku 2019 vybaveno elektromotorem »
