TEST Škoda Octavia Elegance 2.0 TDI DSG

TEST Škoda Octavia Elegance 2.0 TDI DSG

Autor: Petr Orián,

14. 8. 2013 • Škoda, Novinky, Testy •

Motor: 85%

převodovka: 90%

Podvozek: 85%

zpracování: 90%

Praktičnost: 90%

Kvalitní a praktické auto s dobrým poměrem výkon/spotřeba

Verdikt:

Nejlidovějším českým vozem je, jak jistě víte, už od roku 1996 bestseller od Škodovky – model Octavia. Ta se v první generaci vyráběla celkem 8 let a už za tu dobu stihla trhat ve své třídě prodejní rekordy nejen u nás, ale i u našich západních sousedů. Druhá generace vydržela ve výrobě až do letošního roku, kdy se opět představila generace nová, v pořadí již třetí. Tato letošní nejočekávanější novinka od mladoboleslavské automobilky si získala svou přízeň ještě před příchodem na trh a dokonce byla nedávno oceněna jistou německou společností za design. Zatím má tedy nová Octavia dobré vyhlídky a nám se do rukou dostala podruhé – tentokrát v nejdražší verzi, jakou zatím můžete koupit. Máme (opět podotýkám slůvko “zatím”) nejsilnější naftový motor, vrcholnou výbavu Elegance a dvouspojkovou převodovku DSG. Tato naše kombinace přijde celkem na 639 900 Kč, což je, uznejte, na Škodovku opravdu hodně. Má tedy vůbec cenu o ní uvažovat?

Přiznám se, že jsem nikdy nešel s touto českou dobou, kdy je 90% majitelů Octávií hrdě přesvědčeno, že je to nejlepší auto na světě, které se udrží za zadkem snad i 911 a přitom pojede za 5 litrů na 100 km. Takto to opravdu nefunguje (a nikdy nefungovalo), a tudíž jsem se i těšil, až budu moci novou Octavii v těchto českých očích shodit a přistřihnout hřebínek všem těmto horkým hlavám.

S první i druhou generací mám opravdu bohaté zkušenosti, a i když jsem se nějaké ty dva roky hodně najezdil v kamarádovém eReSu, stejně pro mě byla Octavia vždy jen obyčejný přepravní prostředek s dostatečným prostorem pro rodinu, spolehlivou technikou a (když nepočítám právě verzi RS) vcelku i nízkými provozními náklady – nic víc, nic míň!

Teď ale zase zpět do současnosti, k III. generaci. Ta je postavena na nové platformě MQB a musím se přiznat, že naše verze s příplatkovými bi-xenonovými světly za 39 000,- (které mají černé vnitřky a integrované LED diody) a 17” litými koly, se mi skutečně velmi líbí. A navíc ten modrý lak, ambiciózně nazvaný Race Blue – to vše této “Oktávce” velmi sluší a příjemné pocity z ní, v mých očích, rozhodně stoupají i po usednutí dovnitř. Tam se těšte na velmi kvalitní slícování a měkčené (na pohled elegantní) plasty. Ergonomie je tu klasicky uspořádána, ale přibylo pár nových tlačítek a ovládacích prvků – ať už v samotném autě nebo v nastavení vozu skrze systém Columbus).

Nová Octavia disponuje velkým počtem nových věcí a technologií, které byly doposud příznivcům značky Škoda neznámé. A protože jich není zrovna málo, zmíním zde jen ty nejdůležitější.

Nejdříve si řekneme něco o motoru a použité technice, avšak určitou část testu budu věnovat i tolik diskutovatelné zadní nápravě. Já měl v nové Octavii nejsilnější turbodiesel, který je zatím v nabídce. Jedná se o dvoulitr s výkonem 110 kW, kterému sekunduje točivý moment až 320 Nm. Tato Octavia přitom slibuje i vcelku rozumnou spotřebu a díky dvouspojkové převodovce DSG (s šesti převodovými stupni) dokáže akcelerovat na 100 km/h už za 8,6 sekundy a zvládne jet 215 km/h.

Teď už ale rovnou do praxe. Díky kompletně elektrickému posuvu předních sedadel výbavy Elegance, se dá rychle najít ideální pozice za volantem. Kolem sebe mám navíc dostatek místa, výhled z auta je také dobrý a nezbývá už nic jiného, než nastartovat. Pravdou je, že po prvním nastartování ještě na press parkovišti Škoda jsem se zalekl chrochtavého a nekultivovaného chodu dvoulitrového turbodieselu. Po ujetí cca 5 kilometrů se ale motor zahřál dostatečně na to, aby tento nesympatický zvuk zmizel. Takže zatím dobré…

Podvozek je navíc obstojně pohodlný i po našem hlavním mestě a o samočinném řazení převodovky DSG skoro ani nevíte. Je však faktem, že i s lehkou nohou na plynu převodovka zbytečně vytáčí motor, a tak si zanedlouho pomáhám pravým pádlem pod volantem. V takovém případě spotřeba činila 7,5 l/100 km a podotýkám, že ulice Prahy byly naprosto ucpané a jednalo se tedy o neustálé popojíždění a občas prudší akceleraci při vmáčknutí se do mezery mezi auty před vámi. Když ale mluvím o pohodlí, beru v potaz to, že máme obuta 17″ kola, která oproti motoru 1,2 TSI tlumí nerovnosti podstatně hůře.

Poté jsem se ale dostal na dálnici a vydal se směr domov. Na D1 se pak dá jet velmi svižně, a i když jsem místy překročil i rychlost 200 km/h, z drtivé většiny se jednalo o předpisové dálniční tempo rychlostí 130 km/h. Doma ve Zlíně mi pak palubní počítač ukázal hodnotu 5,9 litru na 100 kilometrů jízdy. Bohužel má však Octavia malou nádrž, takže mi zmizela za celých 350 kilometrů její necelá polovina.
Vyzkoušet jsem na dálnici musel samozřejmě i aktivní radarový tempomat, který sám dobržďuje a zrychluje, když před Vámi někdo jede. Tempomat tu překvapivě fungoval výborně a pokud si nastavíte vzdálenost brždění na nejdelší, bude pak Octavia brzdit velmi pomalu a pohodlně. Jedinou (a doslovnou) vadou na kráse tohoto tempomatu je však jeho bradavice… radar je totiž umístěn přímo uprostřed nárazníku a Škodovka se jej tudíž nesnažila ani schovat, a to mi pak kazilo dojem z (jinak povedeného designu) celé přední části. Neopomenout ale musím také další novinku ve voze značky Škoda… tím byl aktivní asistent udržení jízdních pruhů, který jsem musel také vyzkoušet. Stačí zmáčknout tlačítko a Octavia sama zatočí volantem a udrží se v jízdním pruhu, pokud tedy volant pustíte. Funguje to ovšem pouze jednou… posléze Vám na přístrojové desce Octavia zahlásí informaci “převezměte řízení!” a asistenta vypne. Nad smyslností tohoto systému tedy budu i nadále přemýšlet.

Pak jsem se ale dostal na okresní silnice a byl jsem velmi mile překvapen. Ať už rozbitá nebo krásně hladká silnice, nová platforma absorbuje skoro veškeré nerovnosti na silnici. Co se týká velmi svižné – až rychlé jízdy, i tak si je Octavia třetí generace v zatáčkách velmi jistá. Ano, na brzdách se sice mírně zhoupne a do velmi rychle projeté zatáčky se karoserie dost nakloní, ovšem naše 17” kola s pneumatikami 225/45 se poté zakousla vždy do asfaltu a jen tak stopu nepustila. Příjemné překvapení se tedy konalo i zde. Nyní ale musím zmínit vlečenou zadní nápravu. Multilink dostanete totiž až k motoru, který má více než 110 kW, a i když se přiznám, že dle mého názoru je problematika vlečené zadní nápravy vs. multilink nafouknutá jako balón, přesto některé aspekty mluví proti tomuto řešení. Při důkladném testování na okreskách, jsem postřehl mírně nervózní chování této zadní nápravy. Občas si lehce odskočila do strany, ale nebylo to nic nebezpečného a navíc jsem tento neduh postřehl až při skutečně závodním tempu, kterým žádný majitel ani uživatel služebního vozu jezdit nebude.

Dalším mínusem tohoto jednoduššího a levnějšího řešení, je poněkud vyšší hlučnost. Při jízdě na kostkách nebo přejíždění přejezdů i tramvajových kolejí, si všimnete větší míry hlučnosti někde z útrob zadní nápravy. Věřím, že nezkušený člověk v souzení aut si tohoto aspektu ani nevšimne, ovšem mě to občas vytáčelo a mé nervy to tím pádem nenechávalo ani trochu v klidu. Oproti Rapidu, kterého jsem při přebrání Octavie vracel, je samozřejmě Octavia o hodně lépe odhlučněna, takže po přesednutí jsem si toho na dálnici skoro ani nevšiml. Pak jsem se ale vyspal a začal jsem si tohoto neduhu všímat víc a víc. Poté jsem si až tloukl do hlavy a kladl si neustále otázku: “proč?”. To je ale můj rozežraný automobilový cit a věřím, že drtivá většina majitelů, co si Octavii koupila (nebo teprve koupí), si budou sami pro sebe klást otázku, o čem to tu ten pisálek blábolí.

To je ale vesměs jediný mínus, který jsem u nové “Oktávky” postřehl. Na to, že jsem zarytý “antiškodovkář”, jsem byl s Octavií velmi spokojen a má předsudková touha srazit jí hřebínek, se prostě nekonala.

Co se týká motoru, jeho síla je dostačující a maximum točivého momentu 320 Nm máte k dispozici už v rozmezí 1750 – 3000 otáček. Zmínit ale musím také určitý trend dnešních vozů, který se nevyhnul ani této Škodovce. Poprvé ve voze značky Škoda máte možnost zvolit si tři přednastavené režimy a dokonce si navolit režim vlastní. Můžete si tedy vybrat mezi režimy Normal, Sport, Eco nebo svůj Individual. V režimu individual si můžete nastavit chování řízení, povolit nebo přiškrtit otěže motoru, nastavit klimatizaci, natáčení světel do zatáček a nebo funkčnost aktivního radarového tempomatu. V nastavení řízení (díky eletrickému posilovači) jsem skoro rozdíl nepoznal, ovšem co se motoru týká, zde je rozdíl skutečně poznatelný. Nastavení motoru na režim Eco nebo Sport, má rozdíl nejen na výkonu, ale také na chování převodovky DSG. Ta nechá motor vytáčet v závislosti na nastavení a tudíž na režim Sport budete o něco rychlejší. Jinak ale nemá smysl motor vytáčet přes 4 tisíce. Zde totiž končí maximum výkonu (ten je k dispozici i od 3500 ot.). Ve vyšších otáčkách jednoduše motor umírá, ale svezete se svižně. V případě šlapání motoru na krk, se připravte na spotřebu i přes 11 litrů. Jinak jsem se většinu času pohyboval ve městě a měl jsem průměr do 8 litrů na 100 km jízdy.

Zvědav jsem byl také i na nové naladění protiprokluzu. Ten se nově vypíná dotykově v Menu hlavního ovládacího displeje, a i když stabilizace zůstane stále zapnutá, už naštěstí neškube tak, jako v předchozích Škodovkách s výkonem nad 100 kW. V případě vypnutého ASR Vám Octavie dovolí velmi výrazný prokluz kol na jedničku i dvojku.

Menší výtku bych měl ale i k převodovce DSG. Ta na manuální režim občas poslouchá, občas neposlouchá a někdy řadí až nějakou chvíli po zmáčknutí pádla. Snažil jsem se v takovém případě sledovat otáčky, protože na manuální režim řadí DSG jen od určitého spektra. Na šestku se ale dá jet i ve městě, a to při rychlosti 55 – 60 km/h, kdy motor točí jen něco málo přes 1 000 otáček a tudíž tak hodně pomůžete spotřebě paliva, která v takovém případě bude asi tak kolem 7 litrů. Škoda ale je, že se do Octavie nedává sedmistupňové DSG, jako v případě námi testovaného Rapidu ve vrcholné verzi. Má to ale svůj význam, protože 320 Nm je na sedmistupňové DSG opravdu hodně a jeho životnost by byla do 100 000 kilometrů v tahu.

Zmínit musím také praktickou stránku věci. Nová Octavia díky prodlouženému rozvoru nabídne více místa pro zadní pasažéry a tudíž i člověk nad 190 cm, se zde bude cítit pohodlně – poznámka: otestováno! Je tu dostatek prostoru pro nohy, kolena, hlavu i ramena a Octavia je tedy v tomto směru srovnatelná s auty, která jsou i o třídu výš.

Kvalita zpracování je tu navíc na velmi dobré úrovni, interiér je kvalitní a působí skoro až luxusním dojmem. Co mě navíc uvnitř také potěšilo, byla v naší verzi (pro zadní pasažéry) klasická zásuvka na 230 V, která se umístila pod tlačítka výhřevu zadních sedadel, a to jen tak někde nenajdete.

Při spárování telefonu přes Bluetooth se systémem Columbus, Vám navíc Octavia při vypnutí motoru připomene, ať si nezapomenete mobilní telefon. Někdo by mohl namítnout, že je to funkce zbytečná, ale přiznám se, že mě to jednou uchránilo před vracením se do auta právě pro svůj telefon. Jinak je zde dostatečná škála odkládacích prostor a potěší i panoramatické střešní okno.

Verdikt je tedy kupodivu velmi pozitivní a musím přiznat, že se tímto novým modelem Octavia posunula o pořádnou ligu výš. Troufám si sice říct, že za tuto cenu si ji pořídí jen málokdo, ale výbava Elegance má skoro vše (i něco víc), co by si běžný uživatel mohl přát.

Pro mě to byl tedy týden plný překvapení a Vy si již prohlédněte obsáhlou fotogalerii…