Autojournal.cz

TEST Škoda Octavia 1.8 TSI – Nový člen rodiny

14. 10. 2012 • Škoda, Novinky, Testy

Za normálních okolností, věnuji tyto první řádky nějakému představení auta. Snažím se zde nadhodit, o jaké auto se jedná a s jakým modelem máme tu čest. Bohužel v případě Škody Octavie je to vcelku bezpředmětné. Na našich silnicích jezdí nejpopulárnějšího českého auta nespočet kusů a její prodeje posílají konkurenci do kolen. Každý Čech, včetně těch, co automobilismu nehoví, si dokáže Octavii vybavit. Aby také ne, když pokaždé co vyjde ven, jich projede několik okolo.

Nám se dostal do rukou kousek, který se od klasických Octavií odlišuje hned v několika aspektech. Jakkoliv to může milovníkům nafty připadat strašné, tato zelenomodrá Octavie vozí pod kapotou přeplňovaný zážehový čtyřválec 1.8 litru. Další odlišnost tkví v nejvyšší výbavové specifikaci, nazvané podle otců zakladatelů – Laurin a Klement. Z venku tento výbavový stupeň poznáte díky výfuku se zdvojenou koncovkou, sedmnáctipalcovým litým kolům nebo odznáčky za předními koly. Uvnitř se jistě pozastavíte nad čalouněním. Místo klasiky zde nalezneme pohodlné sedačky potažené bílou kůži, které disponují vyhříváním včetně zadní lavice a elektrickým nastavením předních sedadel.

Interiér, ač luxusně vyveden v kůži, bohužel stále nese znaky vozu nižší střední třídy. Zaměřen je především prakticky. Nechybí tak velká spousta přihrádek a odkládacích ploch, ale schází mi zde například pořádná středová konzole. Pokulhává také zpracování některých prvků, většina je v pořádku, ale tu a tam se najde nějaký nehezký detail. Příkladem za všechny může být například volant. Ačkoliv se skvěle drží a je na něm použita kvalitní kůže, má vespod ošklivý díl z levného plastu. Mimoto trochu nedomyšlená je jeho multifunkce, kde je listování palubním počítačem a hlasitost rádia, řešeno skrze rolovací kolečka. Pořád se mi tak stávalo, že jsem si při parkování hýbal s hlasitostí, nebo na displeji palubního počítače zběsile listoval hodnotami.

Palubní počítač i další palubní přístroje jsou jinak naprosto v pořádku. V případě displeje mezi budíky, se jedná o dobře známý a zaběhlý systém. Hodnoty jsou dobře čitelné a přehledné je i nastavení. Stejně dobře je na tom velký, dotykový displej na středové konzoli, přes který se ovládá audio a hlavně výborná a rychlá navigace.

Sedadla jsou sice velmi příjemná na dotek, chybí zde ale výraznější opora stehen kvůli krátkému sedáku, jehož sklon na mých 185 cm nestačil. Dále jsem postrádal také možnost ještě o kousek snížit posaz a nemilá je i absence bočního vedení, ačkoliv o to v Octavii samozřejmě nejde. Pasažéři na zadních sedadlech budou mít pohodlí, ovšem pod podmínkou, že nemají přes 180 cm. Nad tento limit se dostavuje nedostatek místa na kolena. Veškerá ostatní ergonomie je až na zmíněnou multifunkci volantu na velmi dobré úrovni, krom toho kdo za posledních deset let vlastnil Škodu, nebo VW, bude jistě vědět kam sáhnout. Radost udělá i kufr se svojí trochu netradiční strukturou. Vyvýšené dno je dvojité a pod sebou skrývá ještě rezervu. Navíc potěší několik sítí pro fixaci nákladu a zadní sluneční clona.

Dost bylo prohlížení, je čas otočit klíčkem. Otáčím a přichází velmi příjemné překvapení. Vlastně vůbec nic nepřichází, motor o sobě nedává vůbec znát. V interiéru je ticho a po vibracích není ani památky. Celkově se motor řadí mezi vůbec nejkultivovanější čtyřválce, se kterými jsem měl možnost jezdit. Zanedlouho zjišťuji, že nejen kultivovanost je jeho silnou stránkou. Motor díky turbu dobře táhne i v nízkých otáčkách a jízda po městě se stává radostí, při které není potřeba ani příliš sahat po páce šestirychlostní převodovky. Převodovka se motorem rozhodně nenechá zahanbit a její řazení, jak by člověk očekával, je přesné a lehké.

Pokud se rozhodnete povolit uzdu svému skrytému sportovci, užijete si s motorem i dost zábavy. Prošlápněte plynový pedál a všech 160 koní přijde ke slovu. Odměněni budete solidním zátahem a přesto, že motor nemá výraznější výkonovou špičku, nechá se ochotně vytáčet až k omezovači. Nepřítelem sportovních radovánek se nestává ani spotřeba, která se z kombinovaných sedmi a půl litru, zvedá do okolí devíti.

Bohužel Vašim sportovním choutkám bude o dost méně rozumět podvozek. Díky lehkému benzínovému motoru je sice předek lehčí a nedotáčivost tak přichází až hodně pozdě, ale jinak je podvozek čistě komfortní záležitostí. Největší problém shledávám v hlubokých náklonech jak při zatáčení tak i brždění, navíc umocněných vyšším posazem ve voze. Například na dálničních nájezdech má člověk ve vyšších rychlostech pocit, že se auto převrátí nebo přinejmenším utrhne, i přesto že sedmnáctipalcová kola mají ještě dostatek adheze. Jízdním pocitům nepřidá ani klasicky přeposilované řízení. O poznání lépe se podvozek cítí ve městě. Jeho houpavý charakter ocení řidič kdekoliv, a tak ani kostky nebo zpomalovací pásy nejsou noční můrou. Auto nemá tendence vytřást z posádky duši ani na železničních přejezdech mimo město a obdivuhodně zdolává i ty nejrozbitější české silnice, přičemž v kabině panuje nejen klid, ale i ticho.

Závěrem musím uznat, že obrovská náklonost českého lidu k české Octavii je opodstatněná. Škodě se podařilo sestrojit téměř ideální lidový vůz. Takový, který vás odveze denně do práce a jednou ročně potom s celou rodinou na dovolenou. Disponuje výborným benzínovým motorem, velkým kufrem a v případě varianty Laurin a Klement i bohatou výbavou. Vše funguje naprosto přesně, tak jak by člověk čekal a vše je tam, kde by to člověk hledal. Pokud oželíte svoje sportovní choutky a budete vůz využívat tak, jak je zamýšleno, nebude pro vás důvod k nespokojenosti.

Silné stránky

• Výkon a kultivovanost motoru
• Spotřeba
• Převodovka
• Navigace
• Komfortní podvozek

Slabé stránky

• Některé detaily zpracování
• Občas až příliš měkký podvozek
• Multifunkční volant
• Nesportovní charakter

Srovnání s Hyundai i30 1.6 GDi

Shodou okolností se nám nedlouho po Octavii, dostal do rukou na testování také jeho rival v podobě Hyundai i30 ve variantě kombi. Ačkoliv v prodejích se bude korejský sok s českou Škodovkou měřit jen velmi těžko, je nutné uznat, že nová i30 je více než obstojným soupeřem. Hlavním tahákem Hyundaie, se podle mého názoru stane do budoucna interiér. Ten svým vzhledem i zpracováním působí jako o třídu lepší vůz. Vše je kvalitně zpracováno a lepší jsou i sedadla, která jsou sice nastavitelná jen manuálně a v méně směrech, přesto však působila lépe, než ta v Octavii. Lepším dojmem působí i zabudovaný displej s navigací, která je zase naopak bohužel pomalejší.

Podvozek i30 je o něco tvrdší, tudíž jsou náklony oproti Octavii méňe znatelné. Ani po městě a na rozbitých cestách nemá podvozek problém a nepůsobí zbytečně tvrdým dojmem. Příjemnou drobností je nastavitelný posilovač řízení, jež mění tvrdost ve třech krocích.

V oblasti interiéru a podvozku má možná Hyundai navrch, ovšem zcela opačná situace panuje u motoru. Zatímco Octavia disponuje silným a sametovým 1.8 TSI, majitelé i30 se musí spokojit s 1.6 GDi, která je sice vrchol řady, ale její výkon se nemůže se škodováckým motorem rovnat. Motor nemá tolik elánu a deficit je znát hlavně při jízdě ve městě v nízkých otáčkách, kde je třeba hodně podřazovat. Přitom spotřeba obou motorů je téměř totožná.

Plnohodnotný test Hyundai i30 kombi očekávejte již v blízké době! 

Foto: Karolína Petrlíková

« Renault oživí Clio Williams – Má mít až 220 koní! Mini odejde z WRC! »