TEST Škoda Kodiaq 1.4 TSI DSG – Stačí základní motorizace na velké SUV?
Škoda sice tvrdí, že vlajkovou lodí portfolia je Superb, nicméně Kodiaq má jasný positioning nad ním, což dokazuje vyšší cena i několik technologií, které jsou zatím dostupné výhradně pro tento model. Trh SUV je jednoduše velmi oblíbený a lidé taková auta chtějí. Kodiaq má co nabídnout a o jeho úspěchu svědčí čekací lhůta dlouhá téměř půl roku. Se základním motorem, tedy 1.4 TSI, bez pohonu všech kol a aktivního podvozku za něj zaplatíte nejméně 693 900 Kč. My si do testu vybrali právě tuto motorizaci, nicméně Škoda nám poskytla vůz v maximální výbavě Style za cenu od 811 900 Kč, což za základní motorizaci s převodovkou DSG a bez pohonu všech kol není málo. Jak tedy v praxi jezdí? A stačí vůbec tento motor na relativně velké SUV?
Představa malého motoru v mnohých může evokovat opovržení, ale nesmíme zapomínat, že disponuje výkonem 110 kW a kroutícím momentem 250 N.m. a to není standardní výkon u podobných vozů ani v dnešní době. Na stokilometrovou rychlost se Kodiaq dostane sice až za 10.1 sekundy a nezdolá ani hranici 200 km/h, maximální rychlost totiž činí 192, nicméně pružnost a dynamika v praxi není vůbec zlá. Jede prostě tak akorát a ani jednou jsem si neřekl, že by byl vůz vyloženě slabý, poddimenzovaný a nejel.
Jasně, není to vyloženě dynamické auto a pokud toužíte po zatlačení těla do sedadla při každé akceleraci, poohlédněte se třeba po potentním dvoulitru. U 1.4 TSI každopádně platí, že je to velmi příjemný motor, co se klultivovanosti chodu a projevu týče. Při běžné jízdě pracuje zcela neslyšně a vůbec o něm nevíte. Šestistupňová dvouspojková převodovka DSG navíc zcela vyhladila průběh tahu a eliminovala jakoukoli prodlevu turbodmychadla. Motor o sobě dá vědět až začnete požadovat maximální výkon a točit jej do červeného pole. Zvuk, který vydává je však docela líbivý. Oproti dieselu je tak devíza jasná – menší hlučnost, jemnější chod a skvělé sladění s převodovkou. Otázkou samozřejmě je, jak vůz pojede v plném obsazení a s nákladem v kufru. Stačí totiž naložit tři další dospělé osoby a na výkonu je to znát.
Osobně jsem měl, spíš než s motorem, problém s absencí pohonu všech kol. Pokud si už člověk kupuje SUV, neměl by chtít přední náhon. Vysoká stavba karoserie a menší trakce na přední nápravě znamená prokluz téměř kdykoli. Zejména na mokré silnici stačí i lehce přidat a Kodiaq začne protáčet kola. Mimo zpevněné komunikace je situace samozřejmě ještě mnohem horší. Vůz je také více nedotáčivý. Rozhodně doporučuji sáhnout po pohonu všech kol, se kterým vůz nabídne mnohem vyváženější jízdní vlastnosti hodny této třídě.
Ještě větším problémem je ale spotřeba. Bez pohonu 4×4 je sice až o dva litry menší, nicméně dostat se pod 8 litrů reálně nejde ani na okrskách. Na dálnici počítejte s odběrem 9 litrů, ve městě pak hrubě nad 10 litrů. Za takovou, občas i menší, spotřebu jsem jezdil s výrazně silnějším 2.0 TSI 4×4. Pro srovnání s 2.0 TDI o výkonu 140 kW se dalo jezdit mezi 6 a 7 litry. Tohle je rozhodně nejslabší místo této motorizace.
TIP: Škodu Octavii Kodiaq 1.4 TSI můžete skvěle pojistit za krásných 1424 korun!
Na druhou stranu je Kodiaq velký kus auta. Ve srovnání s Yetim je rozdíl v délce už takřka půlmetrový. Naživo Kodiaq vyhlíží robustně a mohutně, třeba i díky svalnatým blatníkům či výrazné přídi s velkou maskou chladiče a s klínovitými, do boků protaženými světlomety. Na druhou stranu to ale nepřehání, není zbytečně nabubřelý. Vypadá vlastně trochu jako přifouknutý kombík na vysokém podvozku.
Uvnitř je to pak první moderní škodovka, která vypadá jinak a troufám si říci, že se velmi přiblížila prémiové třídě. Můžou za to poměrně kvalitně zvolené materiály, obrovský dekor palubní desky, líbivé vertikální výdechy klimatizace a “skleněný” display infoteinment systému. Ten ztratil veškerá hardware tlačítka a ovládá se plně dotykově. Tady mě překvapilo, jak rychle reaguje a jak krásnou nabízí grafiku včetně vysokého rozlišení. Navíc se nějak záhadně nešpiní. Vůbec poprvé je tento display umístěn na vrcholu palubní desky a nemusíte tak zrak odklánět dolů jako v případě jiných modelů.
A samozřejmě je prostorný, velmi prostorný. Vejde se do něj sedm cestujících a nabízí nespočet odkládacích prostorů. Zadní sedadla lze navíc posouvat v rozsahu až 18 centimetrů a mají také nezávisle sklopná opěradla, což dokáže příjemně zvýšit pohodlí cestujících. Zajímavou novinkou jsou také výsuvné chrániče hran dveří, které opravdu mohou zabránit nechtěnému otlučení dveří. Jde vlastně o kousek měkkého plastu, jenž se objeví po otevření dveří a bleskově překryje onu zmíněnou hranu.
Osobně jsem se uvnitř Kodiaqu cítil velmi příjemně a interiér mě mile překvapil svou kvalitou a funkčností. Ale jak tedy jezdí? Myslím, že to budeme mít podobné, ale já od vozidla kategorie SUV očekávám především komfort a klid. Chci abych se přepravil v co největší pohodě a pohodlí do práce, na chatu, na dovolenou… a především nechci, aby takové auto bylo jakkoli sportovní. A přesně toto kodiaq naplnil a mě tedy naprosto potěšil.
Testovaný model byl vybaven standardním podvozkem a na menších kolech o průměru 18 palců a s vyšším profilem gum. Výrobce moc dobře věděl, proč k testu dodat tuto kombinaci a vám doporučuji to samé – vyhněte se větším kolům a nízkému profilu gumy. Standardní podvozek je totiž naladěn kvůli kompromisu spíše do tuha a na nekvalitní silnici nebo ve městě dost natřásá a propouští rázy. Kola to pomohla utlumit, ale pořád to není vyloženě komfortní vozidlo, pokud zrovna nejdete po hezkém povrchu. Podvozek s aktivními tlumiči DCC je mnohem lepší volbou.
Kodiaq nicméně zatáčí velmi ochotně a působí docela agilně. V zatáčkách se příliš nenaklání a hezky se drží v oblouku. Na terénních vlnách se zase zbytečně nehoupe. Jízda s ním je prostě hladká, plynulá a tak nějak “přirozeně samozřejmá”. Žádné drama. Nejlépe se ale cítí ve středním tempu a nebo na dálnici. Tam potěší velmi dobrým odhlučněním, které je mnohem lepší než u Superbu.
Základní motorizace je tedy dostačující a potěší kultivovaností. Čím naopak zklame je zejména otázka spotřeby. Doporučuji se vyhnout pohonu pouze předních kol a připlatit si za aktivní podvozek DCC. Pak je Kodiaq výrazně lepší.
Plusy
Velký vnitřní prostor
Perfektně odhlučněná kabina
Kvalitní zpracování interiéru
Minusy
Pouze průměrná dynamika
Vysoká spotřeba
Standardní podvozek není příliš pohodlný
Velmi nízko ukotvené sedáky ve třetí řadě
« Historie: Škoda 130 RS – Český automobilový klenot. Nejsilnější BMW M5 všech dob oficiálně – má 600 koní a vypínatelnou čtyřkolku! »
