Test Škoda CITIGOe iV aneb Městu na míru

Test Škoda CITIGOe iV aneb Městu na míru

8. 4. 2020 • Elektrické vozy, Škoda, Novinky, Testy, Videa

A je to tady. Už i naše Škodovka vstupuje na pole elektrifikace. Ale jde na to trochu jiným způsobem. Místo toho, aby jako první model vycpaný baterkami zvolila SUV pro bohaté, začíná na úplně opačném konci. Jejím prvně čistě elektrickým modelem (když nebudeme počítat experimentální Favorit) se stává nejmenší z rodu: CITIGO. Také se jedná o nejlevnější elektromobil na našem trhu. Může konečně rozšířit elektromobily i mezi obyčejný lid?

Na první pohled není moc znát, že se jedná o elektromobil… což je nejspíš dobře. Novinka označená trochu krkolomně, e iV (čti „í áj ví“), se od běžného CITIGO liší pouze plnou maskou a trochu výraznějším předním nárazníkem. Tohle auto nikdy zrovna nebodovalo v soutěži krásy, ale ani to nebyl jeho účel. Tvary karoserie tesala funkce. Zkrátka když chcete z co nejmenšího kusu plechu vyrobit co největší kus auta, moc prostoru pro designová cvičení vám nezbyde. Kola v rozích karoserie, kraťoučká kapota, kabina zabírající prakticky celé auto a lehce přihlouplý výraz. Možná to není moc, ale je to upřímné auto, které si na nic nehraje, a tím je mi sympatické. Pokud hledáte nějaký nový výřez pro kabel, hledáte zbytečně. Dobíjecí konektor se ukryl pod víčko nádrže.

Interiér se také nijak drasticky nezměnil. První viditelnou změnou je palubní deska s novým vzorem a s označením modelu (ta se mi mimochodem moc líbí), a ukazatel výkonu místo otáčkoměru. Jinak je to stále stejné CITIGO. Všechny plasty jsou tvrdé, ale zpracování je na velice dobré úrovni, interiér působí opravdu robustně a nevydá jedinou hlásku – to v této kategorii rozhodně není samozřejmé. Komunikaci s autem obstarává barevný displej, skrze který si můžete napojit telefon a multimédia. Žádný pokročilý infotainment nečekejte. Jeho funkci zastoupí váš telefon, který si dáte do vestavěného držáku na vrchu palubní desky. Je to velice chytré řešení. Pomohlo snížit cenu vozu a nemusíte se trápit se zastaralým systémem. Prostě jen nacvaknete telefon, a jedete podle svých oblíbených map.

Kde bylo CITIGO vždy výborné, byl vnitřní prostor. A na tom se nic nezměnilo. Baterie o využitelné kapacitě 32,5 kWh jsou chytře vloženy míst, která se odstraněním spalovacího ústrojí uvolnila. Část baterií je ve středovém tunelu, kde byla původně převodovka a výfukové potrubí, zbytek je na místě nádrže. Nebylo tak potřeba nijak upravovat podlahu vozu a prostor pro posádku zůstal beze změny. I přes délku pouhých 3597 mm nabídne tenhle prcek v podstatě stejný vnitřní prostor jako Fabie. Na předních sedačkách nemám se svými 190 centimetry ani nejmenší problém. Sedačky jsou pohodlné a i když tak nevypadají, umí dobře podržet tělo. Díky tenkým sloupkům a bohatému prosklení je z vozu také skvělý výhled.

Na zadních sedadlech samozřejmě není místa na rozdávání, ale za sebe se vejdu. I když mi pro nohy a hlavu už nezbývá žádné místo. Pokud ale měříte pod 185 centimetrům, věřím, že ani středně dlouhá cesta by pro vás nebyla problém. Kufr má v základu lehce přes 250 litrů, což stačí na zavazadla pro dva. Po složení zadních sedaček ale získáte opravdu úctyhodných 951 litrů. Obecně si myslím, že pro dva lidi z města je CITIGO jako dělané. Prostoru má dostatek, všude se vejde a u elektrické verze máte navíc velký nášup výbavy v základu, jako třeba automatickou klimatizaci, tempomat, vyhřívané sedačky, Bluetooth a opravdu slušnou hudební soustavu.

Teď ale ta největší změna. Tu uvidíte po otevření kapoty. Standardní litrové MPI nahradil elektromotor o výkonu 61 kW a 212 Nm. Celý motor i s převodovkou je o nějakých 10 kilogramů lehčí než původní spalovací jednotka, a dává autu opravdu solidní dynamiku. Zrychlení na stovku za 12,3 s moc neohromí, ale sprint na městské rychlosti a pružné zrychlení jsou opravdu působivé. Motor se samozřejmě pyšní všemi výhodami elektrických motorů, jako jsou okamžité reakce na plyn a maximální výkon dostupný v jakékoliv chvíli. Společně s výtečnou manévrovatelností to dělá ze CITIGA přeborníka městského provozu. Motor umí jezdit ve třech režimech. Standardním, E (který omezí výkon na 50 kW) a E+, který vypne komfortní funkce a omezí výkon na 40 kW. Rozdíl mezi standardní a nejúspornějším režimem je dle palubního počítadla asi 10 km, přínos je tedy minimální, a využijete jej maximálně v době největší krize, kdy vás bude od nabíječky dělit jen pár kilometrů nad dojezd. Já osobně jezdil celý týden ve standardním režimu a naplno si vychutnával uličnický příval výkonu. Musím také pochválit, že malá Škoda skvěle zvládá přenést výkon na silnici, a ani na zimních neprotáčí na rozjezd kola.

Spotřeba je závislá na situaci. CITIGO nemá tepelné čerpadlo, takže v zimě musíte počítat s kratším dojezdem – o nějakých 15%. Mně ale počasí přálo a celý týden se teploty pohybovaly mezi 12-15 stupňů. Při opravdu opatrné jízdě městem se mi dařilo jezdit i za 9,5 kWh na 100 km, což by znamenalo dojezd nějakých 340 kilometrů – oproti automobilkou udávaným 250 je to opravdu skvělé. Pokud jsem ale jezdil zcela běžně a plynový pedál jsem jenom nehladil, tak spotřeba vylezla na 12,5 kWh – to stále zaručí přes 250 kilometrů na jedno nabití. Když ale do cest zamotáte i silnice první třídy, musíte počítat s čísly kolem 15 kWh. Ať se na to koukám ze všech stran, tak musím automobilku pochválit, že udávaný dojezd není z říše snů, ale je zcela bez problému dosažitelný i při ježdění mimo město. Na dálnici se karta samozřejmě obrátí a CITIGO tam umí baterku vysát i za 130 kilometrů, ale tohle auto nikdy nebylo stavěno jako dálniční křižník.

Nabíjení je kapitola sama pro sebe. Začneme doma. Palubní nabíječka má výkon 7,2 kW a je dvoufázová. Z pětikolíku se tak do 100 % nabije za 5 hodin (na 80 % cca za 3). Ze standardní 230V zásuvky počítejte s něčím kolem 15 hodin (0-100 %). To jsou stále příjemné hodnoty, protože auto nabijete v klidu přes noc i bez pořizování drahého WallBoxu. Na dobíjecích stanicích má dle výrobce CITIGO dosáhnout až na 40 kW, ale baterie nemá žádný řízený teplotní management, takže její teplota závisí na okolním prostředí. Na 40kW se tak dostanete pouze za vhodných podmínek. Reálně počítejte, že se vejdete do 30 kW. I tak vám ale nabíjení na 80 % zabere jen něco kolem třičtvrtě hodiny, což vlastně vůbec není špatné.

To, že je CITIGO obratné mě vůbec nepřekvapilo. Co mě ale překvapilo je, že i s přidanými 240 kilogramy v podobě baterie je stále příjemně komfortní. I přes krátký rozvor nepůsobí ve městě uskákaně, příjemně tlumí nerovnosti a podvozek je dobře odhlučněn. Auto působí opravdu dospěle a poctivě. Jen se mi potvrzuje, že CITIGO bylo už od počátku výborné městské mini. Nicméně překvapení nekončí. Díky bateriím se posunulo těžiště těsně nad zem a balík akumulátorů nad zadní nápravou zajišťují výtečné rozložení hmotnosti. Jízdně to autu prospělo tak, že se to těžko popisuje. Nejenže má auto výkonu na rozdávání, ale podvozek najednou získal takovou porci jistoty, že jsem se nestačil divit v jakých rychlostech zvládá vykroužit zatáčky. Výkon se dá dávkovat s milimetrovou přesností a celé je to jedna velká zábava. Karoserie téměř netrpí na náklony a kola tak celou dobu drží kontakt s vozovkou.

Také zmizela nedotáčivost, když už nějaký nájezd přeženete stačí povolit nohu na plynu, zadek se odlehčí a auto se krásně stočí do zatáčky. Po pár kilometrech jsem se přistihl, že se usmívám jak idiot. Takhle dobře jsem se snad v žádné škodovce nebavil. Řízení je taky povedené. Protože má „áj-ví“ základ v levném autě, tak nemůžete počítat s nějakou extrémně sofistikovanou elektronikou a mezi vámi a koly toho zkrátka tolik není. Takže je řízení příjemně upřímné a komunikativní. Je sice malinko delší, ale nechybí mu přesnost a auto na něj okamžitě reaguje. Vlastně se mi chce říct, že Škoda trochu nedopatřením vyrobila hot hatch – svou čiperností a upřímností mi vzdáleně auto připomíná Swift Sport, nebo MINI. Vlastně by mě ani neurazil malý znáček RS, protože tenhle mrňous působí daleko sportovněji, než všechny dieselové deriváty nesoucí toto označení. Snad jediná výtka putuje k brzdám. Ty se od základu nezměnily a vzadu jsou bubny. Soustava má s přidanou čtvrt tunou zbytečně moc práce.

Ale CITIGOe iV nebylo vyvíjeno jako malý hot hatch, bylo vyvíjeno především jako auto do města, a tak funguje výtečně. Nabízí spoustu místa, kvalitní zpracování, dospělé jízdní vlastnosti a hromadu výbavy navrch. Avizovaný dojezd se dá vcelku bez problémů překonat a iV tak zůstává věrné své původní myšlence – být upřímné auto, které si na nic nehraje. A tím si mě získalo nejvíc. Co slíbí, to splní. Pravděpodobně nespustí revoluci na trhu elektromobilů, ani nezmění svět, jak ho známe, ale věřím, že se mu bude dařit. Automobilka za něj chce o stokorunu méně, než půl milionu, a pokud se pro něj rozhodnete, budete ho milovat.

Škoda CITIGOe iV je upřímné malé auto, které je shodou okolností na elektřinu. Má výtečné jízdní vlastnosti, slibované parametry splní, ba dokonce občas i překoná. Největší překvapení je ale ta kupa zábavy, kterou jsem si za volantem užil… jeden malý znáček RS, prosím.