Test Seat Arona FR 1.5 TSI. Téměř ostrý crossover
Segment SUV a městských crossoverů zažívá obrovský boom. Jedná se o nejrychleji rostoucí segment napříč všemi kategoriemi. Je to taková obdoba komiksových adaptací ve filmovém průmyslu, nebo formátu battle royale ve videoherním. Zkrátka každý chce mít to své v nabídce. Zákazníci je chtějí a automobilky chrlí jedno nové SUV za druhým. Jen na českém trhu se prodává přes 80 zástupců této kategorie – konkurence je tedy obrovská. Seat si chce urvat kus koláče a poprvé ve své historii vstupuje do kategorie malých městských crossoverů. Mně se do rukou dostala hned ta nejšťavnatější varianta FR s nejsilnějším motorem 1.5 TSI EVO, který na papíře slibuje dost zábavné svezení. Jestli nabídne Arona něco navíc, nebo zapadne do záplavy modelů zaměřených na mladé a aktivní zákazníky (jak automobilky rády prezentují cílovou skupinu téměř všeho, co vypustí) se pokusím odhalit na následujících řádcích.
Seat Arona přijíždí, jako druhý Seat, na koncernové platformě MQB A0, která slibuje dostatek vnitřního prostoru a nízkou váhu. V hierarchii automobilky nahrazuje Ibizu kombi a chce přidat trochu toho španělského stylu do života mladých. Na výběr je téměř 70 barevných odstínů, takže byste svoji Aronu neměli na parkovišti ztratit. Za sebe si ale troufnu tvrdit, že nejlépe vypadá kombinace rudé a černé s příplatkovým paketem FR, tedy přesně ta, která mi dělala společnost. Auto se z každého úhlu snaží tvářit dravě a dramaticky. Pro Seat tradiční trojúhelníková LED světla navazují na šestiúhelníkovou masku zdobenou znakem „Formula Racing“. Naštvaný výraz podtrhuje obrovský výřez nárazníku a sportovně tvarované krytky mlhovek. Nenápadné lízátko už jen podtrhuje sportovní vzhled španělské novinky.
Masivní prolisy kapoty elegantně přecházejí do A sloupku, a krásný design mají také zrcátka s integrovanou směrovkou. Na druhou stranu jsou ale opravdu malá a dění za svým autem budete spíše tušit, protože toho v nich není moc vidět. Arona opravdu hraje na emoce a na celém autě není jediná část, která by byla bez nějaké kudrliny. Na boku se dokonce potkávají tři prolisy: jeden opticky navazuje na linku předních světel, zatímco druhý se táhne přímo od zadních lamp, a spodní prolis kopíruje zvedající se linku zadních oken. Seat zkrátka design umí a komplikovanost jednotlivých tvarů spojil do krásného celku. Celé dílo je dokonáno v zadní části. Kontrastní lakování střechy je zakončeno rozměrným spoilerem.
Přechod mezi barvami je navíc rozdělen chromovým prvkem táhnoucím se až od předního blatníku a nepůsobí tak jako dílo garážového lakýrníka. Na zadku upoutají pozornost dvě rozměrné koncovky výfuku. Vypadají skvěle, tak skvěle, že jsem nedbal špíny kolem a ihned lezl pod auto, abych zjistit jestli si Seat opravdu tak vyhrál s výfukovým potrubím. Bohužel jsem zjistil, že oboje koncovky výfuku jsou atrapy. No, taková je doba. Hlavně, že to vypadá dobře. Tím ale nechci Aronu hanit. Je to krásné auto a v tomto segmentu bude těžko hledat něco, co má vyváženější proporce. Malou třešničkou jsou rudě lakované třmeny brzd. Při pohledu na auto mám skoro pocit, že před sebou mám jen trochu přizvednutý Hot Hatch.
Po usednutí do interiéru je na první pohled jasné, že zde úřadoval Němec, ne Španěl. A to je rozhodně dobře. Vozy koncernu Volkswagen se pyšní naprosto dokonalou ergonomií interiéru. Jako kouzlem je každé tlačítko tam, kde byste ho čekali. Na seznámení s autem vám stačí opravdu pár sekund a hned jste jako doma. Kvalita použitých materiálů samozřejmě nedosahuje kvalit mateřské značky (to by VW prostě nedovolil), ale zpracování je na opravdu vysoké úrovni.
Vrchní část palubní desky je bohužel z nepříjemně tvrdého plastu, ale na pohled má příjemnou strukturu a nepůsobí lacině. Zbytek palubky je pokryt kůží, která je kontrastně prošita červenou nití. Tou je ostatně prošito téměř vše od řadicí páky, přes volant, sedadla, dokonce i bezpečnostní pásy. Ve španělsku mají očividně přebytek červené nitě, důležité ale je, že to celé vypadá prostě dobře.
Interiéru vévodí dotyková obrazovka palubního systému, která má nádherné barvy a rozlišení, ale reakce mi místy přišly trochu ospalé a celý systém má dle mého zbytečně moc nastavení a někdy se tak ztratíte v menu mezi věcmi, které nepotřebujete. Například aplikace, která vám uděluje body za to, jak moc ekologicky jedete, asi potěší každého geeka odkojeného na online hrách, ale její reálný přínos jsem nenašel. Ujel jsem sto kilometrů a dostal 88 bodů. Jupí! Zasadí teď někdo strom, nebo tak něco? Auto vás tedy umí pochválit za ochranu přírody, ale nemá navigaci. Naštěstí je vybaveno systémem full link, který umí komunikovat přes Apple car play i Android auto, takže její absence až tak nebolí. Za co ale musím německé inženýry pochválit je to, že i přes integraci kompletně dotykového rozhraní zanechali pro ovládání hlasitosti a klimatizace otočné čudlíky. Není nic tak frustrujícího, jako na českých silnicích ladit hlasitost pomocí dotykových gest. A hlasitost budete asi ladit často. Auto bylo vybaveno příplatkovým hudebním systémem Beats audio, který hraje opravdu skvěle.
Pozice za volantem je na poměry crossoverů překvapivě nízko. Oproti Ibize sedíte pouze o nějakých 5 cm výš. Stále máte dobrý přehled o tom, co se děje kolem auta, ale nepřipadáte si, že sedíte na něm. Ideální pozici jsem našel asi tak za sekundu. Zásluhu na tom mají také sedadla, která jsou opravdu skvělá: dobře drží tělo v zatáčkách, jsou akorát tvrdá a bez únavy se dají zdolávat dlouhé vzdálenosti. I zadní sedadla jsou velice dobrá a bez problémů se na nich usadí i lidé nad 190 cm, jen prostřední sedalo je pouze pro potřeby nejvyšší nouze. Vzhledem k vnějším rozměrům je Arona uvnitř překvapivě prostorná.
Arona je tedy hezká, bez problémů se do ní vejdete, ale jak jezdí? Na to jsem byl opravdu zvědavý. Na papíře to vypadá skvěle. Mnou testovaný exemplář byl osazen novým upsizingovým hrdinou 1.5 TSI EVO s výkonem 110 kW a 250 Nm. Při pohledu na váhu jen lehce přesahující 1200 kilogramů, jsem očekával parádní svezení. Papírově zvládne Arona sprint na sto kilometrů v hodině za 8s. V reálném světě se na tachometrovou stovku dostanete dokonce o něco dřív. A to už je opravdu rychlé. Dokonce rychlejší, než legendami opředená první Octavia RS! A ač vlastně přesprintuje i třetí generaci Octavie RS TDI – pocitově to ale až tak zběsile nepůsobí. Motor je skvěle odhlučněn a má velice lineární průběh. Rychlost tak vnímáte tedy spíš přes čísla na rychloměru. Budete tedy hodně rychlí, ale moc o tom nebudete vědět. Celkově je ale nový agregát skvělý. Nebudou-li ho trápit problémy se spolehlivostí, může to být pro koncern Volkswagen v příštích letech opravdu důležitý motor. K životu se má už kolem dvou tisíc otáček, ale pokud z něj budete chtít vydolovat to nejlepší, musíte počkat nad tři tisíce, kde je jeho zátah mohutnější a zrychluje velice přesvědčivě. Tento motor je také vybaven funkcí vypínání dvou válců.
Tato vlastnost je dotažena k dokonalosti, vypnutí válců absolutně nejde poznat. Ani zvukově, ani projevem. Jediné, jak jsem poznal, že jedu v režimu dvou válců byla indikace na přístrojích. Velice mě překvapilo, jak často řídící jednotka odpojuje polovinu válců, dokonce i v režimu sport. Na co také krmit čtyři hladové krky, když stačí dva. Opravdu skvělé. Pozitivně se tato vlastnost projeví na spotřebě. Při troše snahy se dostanete pod šest litrů, při rychlejší jízdě po okreskách sotva přelezete osm. S plně osazeným autem a puštěnou klimatizací se mi podařilo ujet vzdálenost 200 km za v průměru 6,8 litru, to je na auto s výkonem 150 koní fantastická hodnota. Navíc jsem vůbec nejel na spotřebu a zvolil jsem trochu svižnější tempo. Ještě doplním, že auto bylo v našem případě spojeno se šestistupňovým manuálem. Převodovka skvěle padne ruky, má ideálně velkou, kulatou hlavici a převody jsou krátké a přesné. Trošku jen zamrzí, že k překonání neutrálu je potřeba trochu větší síly.
Jízdně je Arona velice přesvědčivá. V hodně testech nových SUV se píše, jak moc se blíží jízdní vlastnosti klasickému hatchbacku. Arona to dotáhla k dokonalosti a prostě jezdí jako hatchback. Nepoznáte, že sedíte v SUV. Zásluhu na tom má tužší podvozek s adaptivními tlumiči. Volit můžete z několika režimů. Píši tužší, ale určitě nebojte nějakého prkenného projevu. Všechny nerovnosti žehlí s přehledem a do kabiny se nedostanou žádné rázy, ale není klasicky houpavý. Přispívá to ke skvělé kontrole nad vozem. V zatáčkách je auto hravé, nenaklání se a ani přenosy hmotnosti mu nedělají žádné problémy.
Při své muší váze je opravdu agilní a na okreskách si s ním můžete dovolit opravdu hodně. Svoji zásluhu na tom také nese elektronická náhražka aktivního diferenciálu XDS, která našla své místo mezi předními koly a vrozenou nedotáčivost odsouvá daleko za očekávanou mez. Škoda jen mrtvého řízení, které neklade téměř žádný odpor ani ve sportovním režimu. Je sice velice přesné a krátké, ale dění pod koly si nechává pro sebe. Arona FR jezdí skvěle, ale myslím, že se mohla odvázat ještě o něco víc. Kdyby se trochu víc popustil temperament nové patnáctistovky měli bychom tu crossover vystupující z řady daleko víc, než je tomu teď.
Seat Arona FR se svým papírově solidním výkonem, nízkou váhou a agresivním designem aspirovala na jakési Hot SUV. Ale nijak sportovní není. Stále se jedná o skvěle jezdící crossover, který zaujme vzhledem a rozhodně má co nabídnout. Nový motor má skvělou dynamiku a vynikající spotřebu, jen k němu nesmíte přistupovat jako ke sportovnímu. Celkově by Arona mohla být trefou do černého, konkurence je však obrovská. Uvidíme, jak se popere o zákazníky.
« O co přišla Škoda? Takto mohla vypadat Fabia RS Nejbláznivější auto? Rozhodně Citigo s 2.0 TDI, 4×4 a výkonem 284 koní »
