Test Seat Arona FR 1.0 TSI 81 kW: Malé překvapení
Seat Arona. Toto jméno je, troufám si říct, ve světě Seat ještě pořád nováčkem. Ano, je tu s námi sice už nějaký ten pátek, ale jako jména Ibiza nebo Leon se jí ještě do paměti řidičů zapsat nepodařilo. Na své pověsti nicméně poctivě pracuje a to že si ani s litrovým tříválcem nehodlá uříznout žádnou ostudu je víc než evidentní.
Po nedávném faceliftu, při kterém prodělala Arona pár kosmetických zákroků zvenčí, se teď snaží působit ještě trochu sportovněji. Svěží vítr do plachet jí ale přinesl hlavně přepracovaný interiér. Z vnějších změn je třeba zmínit například oba nárazníky, které prodělaly menší změny v jejich tvaru. Světelná technika v přední části je nově v režii technologie LED. Minimální změny pak najdete i na tvarech zadního nárazníku a jeho difuzoru, včetně dvojice líbivých koncovek výfuků, které jsou ale samozřejmě falešné.
Podstatnější změny pak najdeme uvnitř, kde je úplně nová palubní deska. Není to žádný výtvor všemožných tvarů, ale jednoduše střižený kus pěkně tvarovaného plastu, ve spodní části doplněný stříbrně lakovaným pruhem, s velkým displejem infotainmentu uprostřed. Ano, jsou zde vidět minimálně myšlenky vonící němčinou a jednoduchou účelovostí. Multimediální displej o velikosti 8,25“ (v příplatkové verzi 9,2“) je nyní až v horní části a i když není plně integrovaný do palubní desky, nijak nevyčnívá nad její horní hranu, aby bránil ve výhledu. Jeho grafika je ostrá a líbivá, s přehledným menu. Odezvy jsou svižné a orientace je otázkou několika chvil. Nezaznamenal jsem ani žádný problém s jeho zamrzáním nebo nesmyslnými odpověďmi na pokyny, kterými trpí někteří koncernoví sourozenci. Je tedy zajímavé, jak se v některých věcech dokáží jednotlivé značky v rámci koncernu lišit, i když mají hodně věcí společných. Na eleganci by displeji možná přidal trochu užší rámeček kolem, ale aspoň je při jízdě po hrbolatější silnici o co opřít prsty, pokud chci infotainment ovládat palcem. Kokpit pak doplňuje digitální palubní deska s úhlopříčkou 10,25“ s klasickým koncernově přehledným řešením, kde se neztrácím a nedostávám infarkt z guláše údajů.
Středový tunel je klasickým uspořádáním menších crossoverů, kde nechybí velká odkládací schránka pod manuálním ovládáním klimatizace. Ta je dokonce vybavená portem pro bezdrátové nabíjení telefonu a dvěma USB-C zásuvkami. To, co se mi na pracovišti řidiče v Aroně ale líbí ze všeho nejvíce, je její volant. Nejen že je to jeden z nejhezčích volantů v koncernu na pohled, ale skvěle se i drží a není doplněn nesmyslnými dotykovými tlačítky.
Místo za volantem si hledám velmi rychle, posez je spíše vyšší a nesedím úplně na podlaze. Co mi hned jako první padá do oka je skvělý výhled do všech stran a ideální přehled o okolí. Sedačky jsou měkké tak akorát a jejich střední část z Alcantary nestudí při nízkých teplotách. Na zadní sedačky se nastupuje vysokými dveřmi pohodlně, ale počítejte s menším místem na kolena za většími cestujícími vepředu. S místem nad hlavou naopak nemám problém ani se svojí vyšší postavou na jakémkoliv místě v autě.
Pokud mám zůstat ještě u technologických vychytávek Arony, asi nejvíc se bude technickým a smartphonovým hračičkám líbit komunikace prostřednictvím Seat Connect App. Po nainstalování stejnojmenné aplikace si pak můžete s Aronou hrát v mnoha ohledech. Zkontrolovat zavřená okna či dveře, zobrazit polohu vozidla, sledovat jízdní data, nebo dostat upozornění o vloupání či dokonce krádeži auta. Na dálku je pak možné odemknout nebo zamknout, nebo si na velkém parkovišti u obchodního domu pomoci výstražnými světly popřípadě klaksonem ke snadnější identifikaci polohy. Firemním zákazníkům pak může být užitečná i funkce překročení nastaveného limitu rychlosti, ke hlídání svých rozvášněných zaměstnanců. Arona je rozhodně mnohem chytřejší, než na první pohled vypadá a nabízenými funkcemi často předčí i dražší modely.
Pohonným agregátem byl v mém případě litrový přeplňovaný tříválec o výkonu 81 kW a 200 Nm, spojený se sedmistupňovým automatem DGG. Pohon předních kol je v případě Arony jedinou možnou volbou, a to i v případě, pokud byste zvolili slabší tříválec nebo dokonce silnější čtyřválec 1,5 TSI. Nejsem si úplně jistý, jestli bych po nejsilnější motorizaci potřeboval sáhnout, protože na menší auto jakým Arona je, mi připadá přeplňovaný litr jako dobrá volba s menší spotřebou. Nemusíte se určitě bát, že byste někde zdržovali provoz, nebo že budete muset jet v koloně aut bez možnosti předjíždět.
Tříválec je velmi ochotný k točení, hutně táhne už od nízkých otáček a není potřeba jej vytáčet k omezovači, kde už potom stejně trochu vadne. Tak k němu přistupuje i automatická převodovka, která jej v normálním režimu nechává pracovat právě ve středních až nižších otáčkách, kde je i jeho zvukový a vibrační projev nejpříjemnější. Proč vibrační? Je to pořád přece jen tříválec a i když mu trocha jemnosti do čtyřválce chybí, konstruktéři si v případě tohoto agregátu s vibracemi opravdu pohráli a v současné době je to možná jeden z nejvyladěnějších maloobjemových motorů se třemi písty. Na slušně dynamickou jízdu se pak spokojí se spotřebou lehce přes 6 litrů, což hodnotím jako průměrný výsledek.
Mile mě překvapil zvukový komfort na palubě. I když na první pohled každý vidí, že Arona není superstar v aerodynamické soutěži, není uvnitř ani na dálnici otravný hluk. Překvapující je i jistota Španělky v zatáčkách a její ostřejší převod řízení. Do zatáček se vrhá s chutí a tvrdošíjně se drží asfaltu, než se odhodlá k nedotáčivému smyku. Tužší naladění Arony mě potěšilo hlavně na pěkném asfaltu, kde jsem se s ní odvážil i trochu pozlobit. Na rozbitější silnici je pak ale daní větší vnímavost k přejetým hrbolům, i když nemá tendenci k odskakování. Dohání to nicméně opět kvalitním odhlučněním a vzdáleně tlumenými zvuky těžce zkoušeného podvozku.
Seat Arona mě popravdě zaujal. Na začátku jsem od vozu nečekal nic jiného, než účelově obyčejný malý crossover, který dnes zákazníci chtějí. Přidává ale i svého ducha, který mi byl rozhodně sympatický. Nebojí se moderních technologií a nabízí vychytávky rozšířené konektivity, poskytne překvapivý akustický komfort na palubě a za cenu menšího odřeknutí podvozkového komfortu na horších cestách, vykouzlí i nadstandardní jistotu v zatáčkách při svižné jízdě, kde z ní čiší hravost. Pro mě určit malé a nečekané překvapení.
Plusy
– stabilní a hravý podvozek
– komfortní odhlučnění
– rozšířená konektivita
Mínusy
– Zrcadlení mobilního telefonu v infotainmentu pouze přes kabel
« Goodyear uvádí na trh pneumatiky Eagle F1 Asymmetric 6 Test Citroën C4 PureTech 155: Šokující zvenčí, praktický uvnitř »
