Test Renault Scenic E-Tech 100% Electric: Konečně hezký praktik
Renault Scenic byl vždy považován za jeden z neúspěšnějších rodinných modelů Renaultu a dodnes jich v nejrůznějších ročnících můžeme potkávat na českých silnicích velké množství. České rodiny si jej oblíbily zejména pro jeho praktičnost, nízké provozní náklady a v neposlední řadě se dal pořídit za rozumnou cenu. Navázat na jeho oblíbenost čistě elektrickou verzí tak nebylo pro Renault úplně nejjednodušší, ale ostudou to nakonec vůbec nedopadlo.
Francouzský Renault má s elektromobily ke dnešnímu dni už poměrně bohaté zkušenosti. Jednotlivé modely se vyvíjí rychle hlavně po designové stránce, ale technologie v případě elektromobility nemají přece jen oproti zlaté éře spalováků takový progres. Ve výsledku jde přece jen o poměrně jednoduchou technologii, a tak kromě zlepšování baterií není moc prostoru pro převratné inovace. Stejně k tomu přistupuje i nový Renault Scenic, a tak vychází svojí technikou z již osvědčeného modelu Megan.
Tak, jak nemohu původním modelům Scenicu odepřít jejich praktičnost a oblíbenost, po stránce designu jsem mu na chuť nikdy nepřišel a vždycky ho považoval spíš za ošklivé auto sázející hlavně na účelnost. V případě nového Scenicu je to už úplně jiná písnička a je vidět, že se i rodinné crossovery dají dělat se šmrncovním designem. I když se stále jedná svojí stavbou karoserie o primárně účelové a praktické auto, svými designovými doplňky jde moderně s dobou. Agresivně řezaná úzká světla, záď, kde se ostře sbíhají zadní blatníky se střechou a progresivně lámané nárazníky dělají z nového Scenicu fešáka jako nikdy před tím. Představit si jej umím jak pro rodinu, tak jako stylovku pro paničku v kožichu. Interiér vkusně kombinuje použité materiály, působí poměrně honosným a útulným dojmem a až na dva ergonomické přešlapy na mě působil velmi dobře. Začal bych od toho lepšího.
V sedačce řidiče se dá velmi dobře usadit a nabídne svým nastavením i dost nízký posed pro vzrostlé postavy, což náležitě oceňuji. Zároveň jsou i dostatečně pohodlná na dlouhé cesty a zajímavostí je jejich tenký opěrák, díky kterému je pro zadní cestující mnohem více prostoru na kolena. Na pohodlí posádky na předních sedadlech to ale žádný vliv nemá, a nepoznal bych žádný rozdíl v jejich polstrování, pokud bych se na ně nepodíval z boku. Zadní cestující si tak nemohou stěžovat na nedostatek prostoru na nohy a nad hlavou už vůbec ne. Další výhodou pro zadní cestující je pak rovná podlaha bez středového tunelu, díky elektrické koncepci auta.
Po usednutí za volant nejvíce zaujme zajímavě tvarovaný volant, který je ve spodní i horní části mírně zploštělý. Ve spodní časti to možná přináší více místa nad nohama, ale v horní části vám to asi víceméně žádné výhody nepřinese. Drží se nicméně příjemně. Digitální přístrojová deska je přehledná, s poměrně jednoduchou ale kvalitní grafikou, a nehýří milionem nepřehledných údajů, což je ze mě fajn. Oblíbený mám u značky Renault jejich displej infotainmentu umístěný na výšku. Přijde mi to jako mnohem přehlednější a praktičtější řešení, než u klasických horizontálních displejů. Navíc využívá i systém Googlu, takže při spuštění navigace se vlastně díváte na dobře známý výjev z vašich mobilních telefonů, jen o mnoho větší a přehlednější. Tohle mě opravdu bavilo. Zbytek menu běhá naprosto svižně a celý systém je logicky uspořádaný.
I když není u Scenicu potřeba středový tunel, protože ve své podlaze skrývá pouze baterie, překvapivě vepředu středový tunel dostal, a to hlavně z praktických důvodů, což po Scenicu jeho majitelé budou chtít především. Rozměrnou loketní opěrku tak doplňuje několik prostorných přihrádek. Zároveň se pod velkým displejem infotainmentu nachází ještě jedna, která je určená primárně pro bezdrátově nabíjení telefonu. Tuto funkci využívám rád, ale tady si musím poprvé postěžovat. Prostor na mobil je totiž poměrně nízký, a když tak zasunete mobil dozadu až za dvě zarážky, aby řádně dosedl na nabíjecí plochu, blbě se pak vyndává zpátky, a je to lovení na dva prsty. Vyndávání mě tak vždycky štvalo a vypadnutí telefonu z ruky se mi povedlo několikrát. Když už jsem u toho stěžování, musím ještě zmínit i pravou stranu pod volantem, kde se nachází hned 3 páčky. Jedna jako volič převodovky, druhá jako ovladač stěračů a třetí pro ovládání multimédií. Je toho na jedné straně moc, a není náhoda, když si místo řazení zpátečky pustíte stěrače.
Elektrický Scenic využívá pro svůj pohon 515 kg těžkou baterii uloženou v podlaze. Ta disponuje kapacitou 87 kWh a výrobce tak uvádí dojezd až přes 600 kilometrů na jedno nabití. Realita bývá ale často jinde. Poháněná jsou pouze přední kola a to elektromotorem o výkonu 220 koní a točivým momentem 300Nm. Baterii pak můžete nejpomaleji nabíjet doma z klasické 230V zásuvky přes dodávanou cestovní nabíječku o výkonu 2kW, a nebo klasicky na nabíjecích stanicích, kde je Scenic schopen nabíjet až 150kW. Zde se dá baterie nabít z 10-15% do 80% za hratelných 30 minut, ale za sílu superchargeru si samozřejmě náležite zaplatíte, a to klidně přes 20 korun za kW. Z pohledu plánování nabíjecích zastávek při jízdě na dovoleno, si pak můžete pomoci zmíněnou Google navigací, která na trase navrhuje ideální místa k dočerpání energie.
Udávaná spotřeba výrobcem kolem 17kWh/100km a dojezdem přes 600 kilometrů je spíše optimistickým údajem. S elektrickým Scenicem jsem celý testovací týden rozhodně nijak neprasil a snažil se jezdit spíš katolicky, převážně v nejúspornějším eco módu. Často jsem využíval i skvělé dávkování intenzity rekuperace pádly pod volantem, a na převážně okreskových silnicích s minimem dálničních přesunů jsem se pohyboval přes 20kWh/100 kilometrů a s dojezdem kolem 430km. Ve městě se pak díky častější možnosti rekuperace situace o něco zlepšila a dalo se dostat přibližně na 500km dojezdu, v teplotách kolem 10 stupňů nad nulou. Pokud doma nemáte připravený wallbox, zvládnete v té nejhorší variantě s cestovní 2 kW nabíječkou Scenica došťouchnout ze zhruba 60% baterie do 80% za přibližně 9 hodin. Pokud tedy nepřijedete domů s úplně vyždímanou baterkou, ráno máte opět dostatečnou dávku energie.
Jízdně mě Scenic překvapil velmi komfortním podvozkem, který si s rozbitými silnicemi dokáže pěkně pohrát a směle se tak může řadit do francouzského klubu pohodlí, i když veze těžkou baterii. Ta výrazně snižuje těžiště vozidla dolů a příjemně tak kompenzuje vyšší stavbu Scenicu, který v zatáčkách působí sebejistě. Doplňuje jej přeposilované řízení, od kterého nemáte skoro žádnou zpětnou vazbu. Volant jde velmi zlehka a to co se nebude líbit puristicky zážitkovým řidičům na druhé straně ocení hlavně ženy, které toto řešení dost často mají rády. Jeho elektrický pohon pak samozřejmě povyšuje komfort z jízdy na naprosto jinou úroveň. Reakce na plyn jsou bleskové, jaké u spalováku nikdy nezažijete a Scenic láká hlavně na vysoký stupeň komfortu a ticha na palubě. Nerozmačká vám vnitřnosti o sedačku. Chybí mu výbušnost nadupaných elektrických bestií, ale ze své praktičnosti rozhodně nic neztratil, je každopádně o několik levelů hezčí než kdy dřív, a pokud jste fanda elektromobility, s elektrickým Scenicem nemáte vlastně co zkazit.
« Macík začal cestu za obhajobou triumfu na Dakaru 3. místem v prologu VW kvůli krizi propustí 35000 zaměstnanců, manažeři si však sníží platy pouze o 10 % »
