Test Renault Rafale E-Tech Full Hybrid 200: Nejhezčí vlajková loď a ten komfort
Francouzští designéři do toho poslední dobou opravdu šlapou. Tak, jak jsem se po testu Peugeotu 308 nebo 508 rozplýval nad jejich designem, o Renaultu jsem tohle říct úplně nemohl. Pořád mi tam chybělo trochu odvahy. Netýkalo se to vyloženě interiéru, ten už mi seděl i tenkrát, ale z vnějšku na mě Renault působil prostě zastarale a napříč modely na jedno brdo. Renault se ale včas probral a ujíždějící vlak se lvem na prsou doletěl svým letadlem na čtyřech kolech se jménem Rafale.
Letadlo sice do tohoto testu žádné nepatří, ale znalým aviatikům rozhodně jméno Rafale není cizí. Jednalo se o sportovní letoun třicátých let, který v tak ještě relativně ranné době letectví všem vytřel zrak stanovením rychlostního rekordu téměř 450 km/h. Náš vůz Renault Rafale sice na žádné rekordy svým výkonem neaspiruje, ale za mě mu patří jasné prvenství v podobě aktuálně vyráběného nejhezčího Renaultu.
Renault Rafale je vrcholným SUV značky, a v Ranultu jsou si dobře vědomi toho, jak moc se jim Rafale povedl. Nejen že v sobě kombinuje nejmodernější pohonné technologie, o kterých si něco řekneme později, ale jeho design není jen líbivý, ale i funkční. Výrobce kladl velký důraz na aerodynamiku a nízký součinitel odporu vzduchu oproti ostatním SUV. Ostré tvary, kterými je obklopený ze všech stran, Rafalu neuvěřitelně seknou a kdekoliv jsem se s ním v této šedé metalíze objevil, tak tam vzbuzoval pozornost. Nejen svým futuristickým vzhledem, ale i svojí velikostí, která z fotografií vůbec nevynikne.
Jde o plnohodnotné SUV, které svojí velikostí některá rádoby SUVčka hravě zastíní. Po stránce designu jsem nenašel jedinný úhel, ze kterého by se mi Rafale nelíbil. Jeho ostře řezaná LEDková světla (za příplatek s Matrix technologií) skvěle doplňují jakési půlznaky Renaultu v předním nárazníku a dokreslují jeho světelný podpis. Povedený je i detailně dotažený design přední masky, tvořený plastem ve tvaru černých vystouplých diamantů. Jejich modrý podklad se postupně odkrývá až při pohledu z boku a za efekt dávám 10 bodů z deseti. Rafale mě ale nenudí ani svojí boční siluetou a těžce se rozmýšlím, jestli se mi jeho zadek nelíbí ještě víc než dravý čumák.
Kočičí uši nad zadním oknem Rafalu po vzoru Lamborghini Urus nebo Peugeotu 408 jsou oblíbeným doplňkem současnosti. Naštěstí je zde lakovaný i zadní nárazník, což si asi každý může říct, že to považuje za dnešní standard. No, ale podívejte se třeba, jak v Peugeotu udělali krásnou 408 a pak jí nakonec totálně zabili tím vystouplým zadním nárazníkem, který se ani neráčili nalakovat. V neposlední řadě jsem nadšený i ze zadních světel, která se přestěhovala zpátky do rohů karoserie a dostala rovněž moderní ostře rezaný styl. Dříve používaná podlouhlá světla, která se sbíhala doprostřed až ke znaku Renault mi vyloženě neseděla.
Renault Rafale je nejenom krásný, ale má plnit především funkci pohodlného SUV, a to se mu daří. Dveře jsou příjemně široké pro nastupování na přední i zadní sedadla, při nastupování se nemusím moc krčit a sedám si pohodlně do výšky tak, jak to mají SUVčkaři rádi. Na první pohled je interiér příjemný. Žádná významná změna se zde neodehrává a já na první dobrou poznávám Renault. To ale nemyslím jako nějakou výtku. Interiér Renaultu je už několik let nadčasový, a tak je na jeho změny ještě poměrně brzo a mě stále baví. Obří vertikálně umístěný displej infotainmentu mám dokonce raději než ty naležato. Například v Google mapách tak vidím při navigování trasu víc do dálky a celkově se mi lépe orientuje v jednotlivých menu, jako bych měl v ruce velký mobil. Grafice není v podstatě co vytknout a vzhledem k tomu, že celý systém jede na softwaru od Googlu, je vyloženě radost s ním pracovat. Vše je rychlé, nic se neseká a celé menu je naprosto intuitivní. To se rozhodně nedá říct u některých jiných automobilek, které za každou cenu vyvíjejí vlastní systémy a pak to končí průšvihy jako u nedávných Škodovek a Volkswagenů.
Na středovém panelu dokonce zůstalo dost klasických tlačítek na nejpoužívanější funkce, což už dnes naštěstí většina automobilek pochopila, že se prostě všem nechce lézt do menu displeje pro nastavování čehokoliv. Absolutní trefou do černého je nenápadné magické tlačítko vlevo od volantu. To po dvojím stisknuti aplikuje funkci “My Perso” což není nic jiného, než okamžitá aktivace osobního nastavení, které si předem nastavíte v menu infotainmentu. No a tomuto profilu můžete nastavit například nehlídat jízdu v pruzích a zbavit se tak otravného tahání za volant, nebo například neustálé pípání při sebemenším překročení povolené rychlosti. U jiných aut toto všechno musíte nastavovat po každém nastartování, složitě v nejrůznějších podmenu a než vyjedete jen vás to zdržuje. Popřípadě vypínat tyto funkce za jízdy není nic úplně extra bezpečného. Tady jen sáhnete vedle volantu a je ve vteřině vyřešeno.
Středový tunel obsahuje netradiční posuvnou plochu na odkládání ruky, která obsahuje i praktický dok pro bezdrátové nabíjení mobilu. Telefon tak máte pod rukou, a ne tak nešťastně řešený jako v novém Scénicu, z jehož úzkého šuplíku jsem ho pokaždé doloval. Potěší i dvě zásuvky USB-C a klasická zapalovačovka na 12V. Posaz za volantem je ergonomicky zvládnutý skvěle a Rafale mi nabídl i moji oblíbenou polohu sedačky “na podlaze”, kde jsem v autě příjemně zapadlý. Mírně skromní zadní spolujezdci se usadí i za mých necelých 190 cm a i přes svažující se záď Rafala by si neměli najít důvod na stížnosti s místem nad hlavou.
Co se mi z ergonomického hlediska už líbilo o dost míň, byla “páčkotéka” na pravé straně pod volantem. V nejvyšším místě volič převodovky podobně jako u Mercedesu, pod tím páčka na stěrače, kterou ještě níže doplňuje páčka na ovládání rádia. Na jednu stranu až moc. Mnoho z nás při manévrování ovládá volič převodovky nebo řadící páku po paměti a mezitím se věnuje manévrování s autem. Tady si můžete být skoro jisti, že si občas k parkování pustíte ještě stěrače, aby se pěkně projely po suchém skle. Když už jsem u těch stížností, nezapomenu ještě na panoramatické sklo. Proti panoramatickým střechám zásadně nic nemám a někdy jsou neocenitelné třeba pro zadní cestující při výletu do Alp. Mám ale rád možnost si střechu úplně zatáhnout, když se zrovna nechci cítit jako ve výloze a nemám náladu na tolik světla. Moje auto bylo vybaveno příplatkovým doplňkem Solarbay, což je sklo, které můžete “zatáhnout” tlačítkem. Prakticky v něm speciální fólie způsobí neprůhlednost zmléčněním. To je rozděleno do několika segmentů, takže “zatažená” může být jen část střechy. Vypadá to efektně a na spolucestující to bude mít jistě v první chvíli určitý wow efekt, ale na útulnosti to v kabině nepřidá.
Renault Rafale je, stejně jako nový Espace, postavený na podvozkové platformě CMF-CD. V testované verzi měl navíc adaptivní podvozek a ve všech režimech vynikal naprostou pohodlností. Zároveň působil plavně a o silnici pod vámi toho z pohledu komfortu moc nevíte. Skoro dokonalé ticho pohonného ústrojí tento pocit ještě zdokonaluje a z Rafalu se tak snadno stává odpočinková zóna cestou z práce. Další zajímavostí je natáčecí zadní náprava. U pár aut už jsem se s ní svezl a musím říct, že je to poměrně zajímavá zkušenost. Při rychlejší jízdě Rafale natáčí o jeden stupeň zadní kola ve stejném směru jako přední, což údajně přispívá k lepší stabilitě. V běžném provozu jsem ale nepoznal rozdíl od běžného auta s pevnou zadní nápravou. Úplně jiné je to ale při pomalé jízdě a nějakém rejdování na parkovišti. Tady zřetelně poznáte nadjíždění zadní nápravy a je to nesmírně praktické. Dá se tak vytočit do míst, kam byste v životě nedoufali, že se vejdete. Rejd tím nabírá úplně jiných rozměrů a s velkým Rafalem se dá otočit doslova na pětníku. Rozsah natáčení zadní nápravy se dá ale ještě nastavit v menu, a každý si jej tak může uzpůsobit podle sebe.
O pohon Renaultu Rafale se v tomto případě stará hybridní pohonné ústrojí o celkovém výkonu 200 koní. Poháněná je pouze přední náprava a pokud byste zatoužili po 4×4, můžete jej mít nově s 300 koňmi. Filozofie hybridního systému je tady taková, že se jako hlavní hnací modul používá elektromotor o výkonu 68 koní. Ten je napájen z 2 kW baterie, a tak je čistě elektrická jízda možná pouze ve velmi malých rychlostech, nejčastěji při parkování, nebo popojíždění někde na dvoře či na benzínce. Jako “vedlejší” zdroj energie, bez kterého by to v tomto případě ale nešlo, je zde benzínový přeplňovaný tříválec TCe o výkonu 130 koní. Ten přímo pohání kola a nejedná se o pouhý generátor elektrické energie jako v případě některých jiných hybridních systémů. Do třetice tu máme ještě startér-generátor, který dvousethlavé stádo doplňuje svým výkonem 34 koní.
Osobně mi tříválcové motory nikdy moc k srdci nepřirostly, ale v případě Renaultu Rafale mě nijak nevadil. Klasické tříválcové drnčení jsem totiž skoro nevnímal, hlavně díky příkladnému odhlučnění. Celkově na mě celé soustrojí působilo příjemně, pružně a výkonu jsem měl pro každodenní ježdění až dost. Na nějaké sportování se Rafale samozřejmě nehodí, ale to od něj snad ani nikdo neočekává. I když umí být velmi svižný, tak jeho hodnoty doopravdy oceníte při odpočinkové jízdě, kde vás obklopí svojí robustností a zahrne nadstandartním komfortem. Za to všechno si řekne u umírněných 7 litrů benzínu při okreskové jízdě, občas proložené dálnicí. S lehkou nohou se dá ale například po městě jezdit v pohodě i za 5 litrů. Řízení Rafala je opravdová radost a jediné, co mu brání získání pěti hvězd je jeho až moc překombinovaná převodovka. Její multimódové řešení znamená 2 stupně pro elektro a 4 pro spalovací motor, které mezi sebou kombinuje. Pokud jí zaskočíte prudkým sešlápnutím plynu, někdy zbytečně váhá, než vybere ten správný kvalt a někdy zase nechává zbytečně dlouho vytočený spalovák, než přeřadí a sníží otáčky.
Renault Rafale ve mě ve výsledku jen prohloubil nadšení z novodobé éry francouzských vozů. Rok od roku jsou čím dál víc sexy a přitom nezapomínají na svoji pověstnou pohodlnost. Jako vždy jsou silně zaměřeny na komfort posádky a osobitý design, který s přibývajícím věkem zraje jako víno. Renault Rafale je vlajkonošem značky Renault zcela oprávněně a pokud by vás neoslovil právě on, u Francouzů těžko najdete něco lepšího.
« Jak bezpečně převážet v autě vánoční stromek Co nevíte o vodíkových vozech: Nádrž má tři pláště, tankování řídí elektronika »
