Autojournal.cz

TEST Renault Megane Coupe 1.2 TCe – Učebnice downsizingu

4. 10. 2012 • Novinky, Renault, Testy

Zamračeně chodím okolo líbivé karosérie s nafouklými blatníky, vůz se mi celkově líbí, ale nějak nemohu překousnout slovo Coupe v jeho názvu. Vždycky mě učili, že Coupe je dvoudvéřové auto, takže spojení tohoto označení se třídveřovým Renaultem vyzní prapodivně. Po otevření malého víka kufru ale zjišťuji, že není tak nemístné, jak by se mohlo zprvu zdát. Nedá se zde mluvit o klasické výklopné zádi, ale spíše o poklopu, který poskytuje jen pramalý průhled do interiéru (a ještě horší z interiéru ven).

Tolik k rozporuplnosti názvu, který jsem si neodpustil rozebrat. Rozhodně se nesnažím říci, že by snad s karoserií Meganu Coupe bylo něco špatně, právě naopak. Kdekoliv se vůz zastaví, budí velkou pozornost. Jeho nahrbená stavba, s rozšiřujícími se zadními blatníky dodává vozu sportovní vzhled a jako jasně nejlepší prvek hodnotím úzkou linii oken, která vůz opticky snižuje. Přední část je lemována masivními chromovými nádechy, nad nimi potom své místo našly, dnes již skoro povinné, LED světla pro denní svícení. Zadní část, na rozdíl od přední sází spíše na funkční design a kromě koncových světel tu najdeme pouze černý plast, lemující spodek nafouknutého nárazníku, který svým vzhledem imituje sportovní difuzor.

Jak jsem již zmínil v úvodu, zvláštní kapitolou je tady kufr. Jeho poměrně malé víko, kryje naopak poměrně velký nákladový prostor, který lze navíc přifouknout sklopením sedadel. Jediný omezující prvek je tu vysoká nakládací hrana a celkově hodně malý a úzký vstup do kufru.

Příjemným zjištěním je i zbytek interiéru vozu, který vám sice dech nevyrazí, ale až na pár drobných prohřešků v ergonomii, je vše v pořádku. Renault bohužel ctí francouzské řešení ovládání rádia pod volantem, které by bylo mnohem lepší přímo na multifunkčním volantu. Multifunkce takto čítá pouhá 4 tlačítka, týkající se výhradně tempomatu a omezovače rychlosti. Hlavní vypínač těchto funkcí je navíc, zcela nepochopitelně, umístěn na středové konzoli před loketní opěrkou. Alespoň že tímto výčet nedodělků a chyb v interiéru končí.

Pochvalu zaslouží polokožená sedadla s poměrně slušným bočním vedením a hlavně výbornými hlavovými opěrkami. Manuální nastavení sedadel ve třech směrech je i pro mých 185 cm dostatečné, i když stejně jako u mnoha aut i tady bych ocenil možnost přitáhnout si volant více k sobě, než dovoluje jeho nastavení. Trochu hůře jsou na tom zadní pasažéři. Pominu-li typicky špatný přístup na zadní sedačky, usadí se zde maximálně dvě osoby menšího vzrůstu. Vyšší figury budou trpět nedostatkem místa na nohy.

Řidičovo pracoviště nepřekypuje inovací a sází spíše na přehlednost. Palubní desce vévodí zabudovaný displej navigace a přístrojovému štítu potom velký jednobarevný displej s digitálním rychloměrem, palivoměrem a teplotou vody. Opět musím vytknout trend používání těchto digitálních ukazatelů namísto klasických analogových. Kolem dokola neurazí v interiéru ani výběr použitých materiálů, obzvláště ozdobné prvky v lesklé černé jsou pěkným doplňkem. Jediné, co působí trochu nepatřičně, jsou boční madla dveří, která barevně nesedí a mají tendenci povrzávat.

Námi testovaný vůz byl vybaven přeplňovaným čtyřválcem 1.2 TCe, který disponuje výkonem 115 koní a výkon přenáší na přední kola skrze šestistupňovou automatickou převodovku. Slova chvály zaslouží jeho kultivovanost. po nastartování se motor takřka neprojevuje a navzdory jeho malinkému objemu je schopen snášet i velmi nízké otáčky během jízdy.

Bohužel právě v těchto otáčkách také postrádá jakoukoliv dynamiku. Chování motoru a i průběh jeho spotřeby je učebnicová ukázka fenoménu downsizingu v praxi. Pokud nebudete po motoru vyžadovat výkon a dynamiku, bude s vámi v poklidu jezdit kolem 5.5 litru na sto kilometrů, díky rozumně odstupňované převodovce, navíc s hladkým a dobrým chodem řadící páky, točí motor i při dálničních rychlostech otáčky pod tři tisíce, zde se však již připravte na spotřebu okolo osmi litrů. Jakékoliv pobídnutí ke zrychlení je v tomto režimu s velmi malou odezvou a předjíždění vyžaduje podřazování. Nad hranicí 3500 otáček motor slušně zatáhne a dynamika vozu výrazně stoupne. Bohužel spolu s ní stoupá i spotřeba, navíc motor svůj elán částečně ztratí již při pěti tisících a dále jej nemá smysl vytáčet. Při dynamičtější, ne však úplně dravé jízdě mimo dálnici si Megane najednou řekne o zhruba osm a půl litru na sto kilometrů. Při jízdě vysloveně sportovní není potom problém prolomit desetilitrovou hranici. Řidič má tedy na výběr mezi klidnou jízdou, ideálně mimo dálnici, kdy bude odměněn nízkou spotřebou, ale nebude se mu dostávat dostatek dynamiky, nebo svižnější jízdou s vytáčením motoru přes tři tisíce otáček s vyšší spotřebou.

Vozu zdatně sekunduje i podvozek, který je příjemně naladěn ke všem jízdním režimům. V zatáčkách se auto nehoupe a nedotáčivost přichází, vzhledem k lehkému motoru, až hodně pozdě. Ve více zatáčkovitých sekcích nepřijdou limity podvozku ke slovu. Motor zkrátka není takový tahoun, aby podvozek přestal stíhat jeho tempu. Pro ostřílené závodníky je tedy tato varianta nevhodná, pro nezkušené jezdce naopak k nezaplacení a jako auto na naučení perfektní. Ani v úzkých a rozbitých ulicích matičky Prahy se necítí Megane jako ryba na suchu, podvozek je sice trochu tvrdší, ale stejně jsou rázy od silnice snesitelné.

Celkový dojem z Meganu Coupe jako z vozu je poměrně slušný, auto dobře vypadá, má příjemný podvozek a řízení a špatný není ani dojem z interiéru. Trochu rozporuplně potom působí motor, který má všechny dobré i špatné vlastnosti přeplňovaných maloobjemových agregátů. Pokud jej budete používat tak, jak je zamýšleno, budete řadit podle ukazatelů a motor nevytáčet, odmění se Vám dobrou kultivovaností a nízkou spotřebou. Pokud však zamýšlíte jezdit svižněji, připravte se na spotřebu o několik litrů vyšší, právě nízká spotřeba je ale alfou a omegou motorů jako je tento. Cena testovaného modelu lehce přesahovala 450 tisíc korun. Jestli je tato cena vysoká nebo úměrná závisí na úhlu pohledu. Kdo chce mít Megane Coupe kvůli designu a spotřebě, bude s cenou spokojen. Kdo však od vozu čeká jízdní výkony, měl by svou pozornost zaměřit na dvoulitr TCe ve variantě GT. Ta však svým zákazníkům vytáhne z kapsy o téměř sto tisíc víc.

Silné stránky:

• vzhled
• podvozek
• převodovka
• spotřeba při klidné jízdě

Slabé stránky:

• některé ovládací prvky interiéru
• síla motoru v nízkých otáčkách
• spotřeba při svižnější jízdě
• místo pro zadní pasažéry
• výhled vzad

« Mini Countryman ve steampunkové úpravě Bentley údajně chystá silniční verzi speciálu GT3! »