Autojournal.cz

TEST Renault Clio RS Cup Angel & Demon – Skalpel

15. 6. 2012 • Novinky, Renault, Testy

Anděl tělem a ďábel duší – přesně tak lze vystihnout malý hatchback stojící přede mnou – Clio z divize Renault Sport. Na první pohled nedává najevo své schopnosti a užívá si klamání svým tělem. Při detailním  pozorování si ale nejde nevšimnout agresivnějšího předního nárazníku, nádechů vzduchu v blatnících a obrovského funkčního difuzoru s nekompromisními koncovkami výfuků po obou stranách. Krásná černá 18 palcová kola ukrývají mohutné brzdy Brembo s červenými kryty a to je asi veškerá extravagance prozrazující potenciál vozu. Uvnitř najdeme lacině vypadající a zpracovanou palubní desku, ale také naprosto úžasné sedadla Recaro a sportovní tříramenný volant s červeným proužkem na vrcholu po vzoru závodních vozů. No a pochopitelně “nezbytný” karbonový dekor. Naše Clio RS je navíc jedno ze 666 kusů speciální edice Ange & Demon v matně rudém laku karoserie.

To nejzajímavější však leží pod kapotou – dvoulitrový atmosferický čtyřválec o výkonu 147 Kw (203 koní) a točivém momentu 215 Nm. Na stovku Clio RS vystřelí za 6,9 sekundy a zastaví se na rychlosti 225 Km/h. Možná ne příliš oslnivé údaje, ale v reálném světě je Clio RS mnohem rychlejší, než se může zdát, a proto jdeme za volant a pořádně ho protáhneme po moravských kopcích. Naše Clio RS navíc disponuje podvozkem Cup Chassis, což dále oproti klasickému RS znamená nižší světlou výšku, tvrdší tlumiče a strmější řízení.

Zkušební trasu jsem zvolil se startem ve Velkých Karlovicích přes horský průsmyk Soláň až do Rožnova pod Radhoštěm. Silnice střídá rychlé úseky s technickými pasážemi a mnoho krásných esíček a vracáků. Sedám do Clia RS a snažím se najít ideální pozici a tady nastává první problém. Sedáky Recaro jsou sice naprosto boží, ale v autě jsou umístěny příliš vysoko, takže se sedí podobně jako v autobusu… Když nad tím tak přemýšlím tak i třeba v luxusní limuzíně sedíte níž. Volant jde naštěstí nastavit dobře a řadící páka je akorát po ruce. Navíc je moc hezky tvarována. Startuji tlačítkem motor (Clio RS je vybaveno keyless přístupem) a přivádím k životu spící bestii pod kapotou. Vůz se zatřepe, motor si odplivne do výfuku jakoby říkal: “tak co? Jdeme na to?” – Jo, jdeme!

Řadím na krátké převodovce jedničku a vyrážím vpřed. Spojka jde relativně lehce a je příjemně progresivní. Hned po seznámení plynu s podlahou se projevuje typické atmosferické chování jednotky – odspodu se jí moc nechce, ve středním pásmu ožívá a nahoře zběsile zrychluje. Projev Clia RS se dá přirovnat ke slavnému V-TEC od Hondy. Kolem 5 tisíc se motor šíleně rozjede do otáček a vůz Vás pořádně zatlačí do sedadel. Za skvělého zvukového doprovodu se rychle blížím omezovači, kde mě pípnutí upozorní na nutnost přeřazení. Jde si také hezky “brnknout” o omezovač a hodit tam další kvalt. V dnešní době se podobné motory hledají těžko a ještě hůře ty, které mají špičku a tato jednotka ji má. Blíží se první série prudších zatáček, podřazuji na dvojku a posílám Clio RS do prvního vracáku. Přední kola se zakousnou, vnitřní zadní kolo jde do vzduchu a auto drží a drží. Okamžitě následuje druhá zatáčka – pod plným plynem Clio přehazuji na druhou stranu a opět následuje přímo ukázkový grip. Při povolení plynu se zadek lehce sveze bokem a jede se dál. Nečekal jsem, jak chirurgicky přesné toto auto je a kolik si toho nechá líbit. V podstatě je úplně jedno, jak šíleně rychle přiletíte do zatáčky, protože Clio RS vždy zatočí a vykrouží oblouk dle potřeby. Normální řidiči budou mít problém vůbec rozpískat gumy v zatáčce – ty začnou kvílet až v opravdu šílených nájezdových rychlostech. Nechci znít nějak fanaticky, ale Clio RS je v zatáčkách prostě neuvěřitelné!

Stejně úžasná je i brzdová sestava Brembo, kterou nejde unavit. Ani po 40 km ostré jízdy jsem nezaregistroval nejmenší náznaky vadnutí nebo ztráty progresivity. Navíc jdou krásně dávkovat a pedál má cit. Ostré brzdění se rovná nárazu do zdi a nebohá těla posádky jen visí v pásech. Za řevu atmosférického dvoulitru se řítím kopcem nahoru, kroužím zatáčku za zatáčkou a pomalu mě začínají bolet ruce. Ne, nepřeháním! V dnešní době přeposilovaných řízení a blbuvzdorných převodovkách je to něco ojedinělého. Řízení je při rychlé jízdě opravdu tuhé a řazení to samé. Převodovka poslouchá na slovo a dráhy kulisy jsou přesné a krátké. Točivý charakter motoru a výkon úplně nahoře však vyžaduje časté řazení a výsledkem je to, že stále řídíte jednou rukou, jako v pořádném závodním autě. Už dlouho mě žádné civilní auto takhle nezničilo.

Tempo se stále zrychluje a zatáčky ještě více utahují – Clio RS dodává řidiči pocit důvěry a také sebevědomí. Jeho chirurgická přesnost a nezáludná poslušnost Vás nutí jet rychleji a rychleji. Přichází pasáž se třemi vlásenky za sebou, které odhalí jak si šílený Renault poradí s přenosem kinetické energie. Levá střídá pravou v tempu okolo 150 km/h a Clio RS bez mrknutí oka prolítá zatáčkami, jako nic. Rychlé povely volantem a auto jde přesně tam, kam chcete – ani náznak nervozity nebo snahy Vás poslat do první švestky kolem silnice. Je to prostě skalpel.

Výjezd do kopce je za mnou a následuje technický sjezd s prudkým klesáním. Ostré brzdy ze 180 km/h před “vracákem” poprvé Clio RS dostávají do problémů, kdy zadek začne odskakovat do boku. Stačí pár rychlých kontra za sebou a auto je zase ve správném směru. Nebylo to nic záludného, spíše to ještě více povzbudilo adrenalin naplavený v krvi. Někdo možná upřednostňuje divočejší jízdní vlastnosti (pro ty tady je například MINI JCW), ale neskutečná rychlost v zatáčkách Vás na Cliu RS nepřestane bavit nikdy. Navíc hravost mu vůbec není cizí a i přes přední poháněnou nápravu umí krásně pohazovat zadečkem. Stačí za nájezdem do zatáčky prudce ubrat plyn a Clio jde okamžitě do decentního smyku. Žádné drama se nekoná – stačí zase přidat a přední kola auto okamžitě srovnají. S trochou řidičského citu lze tuto metodu využívat k utahování stopy, což má za výsledek rychlejší a přesnější průjezd zatáčkou. Můžete tak přestřelit nájezdovou rychlost, kdy umí být Clio lehce nedotáčivé, ubrat a auto se okamžitě utáhne dovnitř zatáčky. Po pár ostrých kilometrech za volantem tohoto andílka s ďáblem v těle to přijde jako naprosto samozřejmá věc. Nuda je pro Clio RS naprosto cizí pojem a věřte, že chirurgové většinou úplní baviči nejsou (až na ty dva z oddělení plastické chirurgie).

Dojíždím na konec průsmyku, otáčím Clio a vše začíná znova opačným směrem. Na jeho druhém konci celý zpocený s bolavým zápěstím a úsměvem jako po jointu zastavuji a poklepávám vůz po kapotě. Dlouhá zběsilá jízda na limitu neprozradila žádné slabosti, ale naopak potvrdila nesporné sportovní kvality tohoto vozu. Renault Sport prostě umí a dokonce bych řekl, že umí lépe, než M divize od BMW! Že jsem se zbláznil? Možná, ale RS rozhodně není plné kompromisů a vše, co dělá, dělá naplno!

Nedostatky pochopitelně má, ale žádný z nich se netýká jízdy samotné. Je tu nekvalitní interiér s ošklivými ovladači, divná keyless karta namísto normálního klíče, příšerný posaz za volantem, otevírání kufru tlačítkem uprostřed znaku značky (všichni tušíte, co to evokuje) a také stojí 600 tisíc korun. Po nasednutí a první projížďce mu odpustíte úplně vše a zjistíte, že stojí za každou korunu. Je jeden z mála svého druhu a jeden z mála opravdu fungujících hot-hatchů na trhu. A abych nezapomenul – ve městě funguje stejně dobře, jako všude jinde. Není zbytečně tvrdý a nevyklepe z Vás duši. Při klidné jízdě si řekne o nějakých 6 až 7 litrů paliva na sto kilometrů a při ostré jízdě nepřekročíte 20. No není zlatý?

Plusy

• Řízení
• Účinné brzdy
• Výborné sportovní sedačky
• Atmosférický točivý motor
• Jízdní vlastnosti
• Převodovka

Minusy

• Posaz za volantem
• Nekvalitní interier s tragickou ergonomií
• Absence čtyřbodových bezpečnostních pásů

Technické údaje

« Nissan Juke Nismo – V Evropě na začátku roku! Porsche Macan – Špionáž z Nordschleife »