Test Renault Captur TCe 130 GPF. Malý, ale hodně šikovný
V podstatě jen vyvýšené malé automobily opravdu nemám rád. A to z prostého důvodu. Jsou nejčastěji jen zhoršenými variantami původních modelů, oproti nimž jednak hůř vypadají a bohužel také hůř jezdí. Ale jak je to s Capturem?
Renault Captur, dámy a pánové, je zkrátka jiný a mě opět uzemnila skutečnost, že člověk by neměl odsuzovat auto jen podle obalu, ale měl by si udělat názor až v momentě, kdy se sveze. Ono to totiž vážně není špatné auto a v porovnání s aktuálně odcházejícím Cliem jezdí tišeji, měkčeji, ale hlavně pohodlněji a tak nějak míň starostlivě. No zkrátka vás s ním baví jezdit a to je přece ta vlastnost, o kterou řidičům celou dobu kráčí. Vítejte u testu „Clia v kozačkách“ které mě vážně příjemně překvapilo.
Možná si říkáte, že Captur není horkou novinkou, která by si zasluhovala detailní rozbor. V tom případě máte ale pravdu tak napůl. On totiž malý Renault prošel před rokem a půl jistou modernizací, v rámci které se toho na první pohled zas tak moc nezměnilo. Už na ten druhý vás ale do očí praští full LED čelní světlomety, bombastický světelný podpis denního režimu v předním nárazníku, vylepšený infotainment R-Link, nebo decentně předělaný interiér s hodnotnějšími materiály.
Nový motor!
A pozor! To není všechno. Před nedávnem totiž dorazil také nový motor. Přeplňovaná „jedna-trojka“ TCe GPF splňující přísnější emisní normu dává hned 96 kW, tedy 130 koní a v nejsilnější variantě dokonce 110 kW, tedy 150 koní. A právě proto jsme si Captur znovu půjčili.
V testu máme sice slabší z dvojice motorů, ale věřte mi, ono to fakt stačí. Autíčko váží 1379 kg a vzhledem ke skutečnosti, že motor v testované specifikaci dává plný točivý moment 220 N.m už od 1500 otáček, s Capturem cvíčí jako na provázkách. Stovka za v praxi rovných 10 vteřin, maximální rychlost 200 a pružné zrychlení plně srovnatelné s dvoulitrovými diesely od koncernu. No kdo by to do té krabičky na první pohled řekl, co?
Uvnitř zůstává testované auto praktickým kamarádem, u kterého člověku k maximální spokojenosti chybí snad jenom středová loketní opěrka. Sedadlo spolujezdce je ale díky užšímu vnitřnímu prostoru velmi blízko, takže když jedete sami a prostě se chcete jen opřít a trochu protáhnout páteř na druhou stranu, není v tom problém.
Skvělá pozice za volantem
Hodně mě však překvapilo, že jsem zde i přes vyšší posed za volantem našel optimální pozici, při které se Captur krásně řídí. Pedály dobře v dosahu, tvar i tlouška věnce volantu optimální a čitelnost kapličky přístrojů s digitálním rychloměrem příkladná. Jasně, můžete hudrovat, že palubní počítač vypadá jako z konce minulého tisíciletí (a budete mít pravdu), jenomže to jsou prkotiny. Ty správné věci jsou v Capturu zkrátka dobře.
Upřímně ale nechápu, proč jsou ze zadní strany předních sedadel ty bílé kurty. Člověk sem sice může dát sborník francouzských šanzonů, ale třeba faktury v celuloidových deskách, ke kterým by si rád dal i mobil, pokud sedí vzadu, po jízdě vždycky najdete na zemi. Místa je vzadu ale dostatek a to i nad hlavou. Zavazadelník s objemem 377 a po zvětšení dokonce 455 litrů pak taky patří k silným stránkám.
Snad nejvíc na celém interiéru ale oceňuju vychytávku v podobě potahů na zip. Na první pohled sice sedadla v očích škarohlída vypadají jako dovybavená levnými potahy z čerpací stanice, jenomže ty potahy jsou fakt bezva. Sedí se na nich úplně normálně, jsou z příjemné režné látky, avšak v momentě, kdy už vás špína na nich nebaví, jsou zadělané od čokolády, pití a podobně, tak je prostě svlíknete, hodíte do pračky a je hotovo. Pro mladou rodinu? Nevídaná bomba!
Jdeme jezdit
Mnozí psali, že modernizace Captur přiblížila k většímu Kadjaru, já k tomu však přidám B. On totiž i jezdí jako mohutnější SUV. Na městských dírách a výmolech se příkladně nese a když vymetete vysloveně kráter, kde byste nechali celou nápravu z Clia, ozve se jenom „duH“ a jedete dál. Auto ale umí být zároveň i příjemně plavné a do zhruba 150 km/h mu nechybí dobrá směrová stabilita, takže můžete být naprosto v klidu také na dálnici.
Jasně, to řízení není jak v Cliu RS, ale je příjemně čitelné a ne zbytečně přeposilované. Vadí mi jenom drobná změna progresivity ve zhruba první třetině zatáčení, kdy auto najednou začíná směřovat jinam, než jste plánovali a je třeba drobné korekce. Ale na to si po prvních dvou dnech zvyknete.
Klobouk nechte doma. Není třeba
A jak je to se schopnostmi podvozku? Modernizovaný Captur se šťavnatým čtyřválcem se v naší redakci bohužel objevil v poměrně nešťastnou dobu. Teplota asfaltu přesahuje patnáct stupňů celsia, ale zimní pneumatiky s rozměrem 205/55 R17 fungují nanejvýš tak do sedmi. Nedotáčivost auta se tak projevila ve finále ještě dřív, než vůbec začalo pořádně zatáčet. (Předchozí větu berte s mírnou nadsázkou.) Nicméně současné podmínky na tom mají neodmysliteně svůj značný podíl. Captur však logicky není autem do zatáček. Nevyžaduje vysloveně „kloboukové“ tempo, ale raději si v zatáčkách dá na čas a jsem si jistý, že řidiči, kteří si pro něj přijdou, to mají zrovna tak. Takže je to vlastně nevýhoda? Nemyslím si.
Člověka ale až překvapí, jak auto začne fungovat i ve chvíli, kdy to padesátkou v hodině lupnete na polní cestu. Auto se pocitově přilepí k povrchu, jemně si ohmatá zem svými kočičími tlapkami a začne našlapovat s příkladnou lehkostí. Trochu mi v tomto ohledu testovaný Captur připomíná Seat Ateca 1.0 TSI, ovšem s tím rozdílem, že oproti Seatu je drobný Renault doslova dálničním letadlem a chce o cca litr méně benzínu. Standardně totiž jezdí do zhruba 6 litrů na 100 kilometrů.
Nejdřív si to zkus!
Můj děda mi kdysi dávno říkaval: „Nikdy neodsuzuj, co sis nezkusil.“ A mimochodem, děda měl moc rád Renaulty. Co je však nejdůležitější, děda by měl v tomto případě dokonalou pravdu. Zatímco Captur byl pro mě donedávna jen dalším pidižvíkem z davu, kterému dali chůdy, aby se líp prodával, a ze kterého v očích petrolheada může být nadšený snad jenom automobilový neznaboh, auto dokonale změnilo můj pohled na věc.
Jasně, má svoje vady, mohlo by být ještě tišší, opravdu by mohlo lépe zatáčet a nový motor by mohl mít výrazně lepší reakce na plyn, kdy máte po sešlápnutí pocit, jako když mluvíte na devadesátiletého obyvatele domova důchodců. Ale to je tak všechno. Vzal bych si ho raději než Clio? Zatímco jindy bych vůbec neváhal, u Capturu nevím, skutečně nevím. A to je velká poklona.
Výsledek je tedy jasný. Pokud chcete malé auto v pohorkách, které ve městě jezdí bezstarostně a nezatěžuje vás tím, že jste právě vzali díru. A pokud vás zároveň láká lepší výhled a chcete věřit tomu, že je díky vyšší karoserii o trochu bezpečnější (to není tak úplně pravda), modernizovaný Captur je opravdu fajn volbou. A za zhruba 450 000 Kč už tuplem.
Plusy
Vnější design
Výkon Pure LED Vision světlometů
Dobrá pozice za volantem
Podélný vnitřní prostor
Jízdní pohodlní
Schopnost podvozku filtrovat díry
Mínusy
Ovládání tempomatu
Absence loketní opěrky vpředu
Pomalé reakce na plynový pedál
Nedotáčivost podvozku
« Rodinná Octavia kombi s výkonem 470 koní? Jedna taková v Česku je Reportáž: Vančík Rallysprint Kopná 2019 »
