Test Renault Captur E-TECH Plug-in hybrid: Šum svistu po francouzsku
Renault začal poslední dobou krmit elektřinou svoje modely ve velkém a elektrifikaci se nevyhnul ani líbivý Captur. Plug-in hybridní technologií si tento model koleduje o post téměř dokonalého malého městského SUV.
S Capturem jsem měl tu čest už v loňském roce. Nejen, že mě překvapil svojí mrštností a skoro ideální velikostí do města, ale příjemně nadchnul i svojí nadstandartní pohodlností při dlouhé cestě a to až na pláže slovinského letoviska Portorož. K tomu letos vzhledem k ještě chladnému počasí nebyla úplně vhodná doba, ale o to spíš se Captur mohl předvést v městském a okreskovém provozu. Jak mu to šlo? Žádný průšvih rozhodně nečekejte!
Celá technika tohoto „dobíjecího benzíňáku“ je přinejmenším zajímavá a na dnešní dobu opravdu hi-tech. Renault si zakládá na tom, že jde svojí vlastní cestou, nesnaží se použitými technologiemi nikoho kopírovat a dokonce to vypadá, že chce v plug-in světě diktovat směr. Chlubí se použitými technologickými řešeními inspirovanými z dlouholetého působení ve Formuli 1 a své poloelektrické pohony si chrání několika desítkami patentů.
Francouzi umí jistě dobře spoustu věcí, ale v čem se za poslední dobu opravdu vytáhli je jejich svěží design. Minulý rok jsem se už rozplýval nad hravými tvary zlatavého Captura, jeho obrovskými zadními světly, výraznými prolisy na bocích, masivní mřížce chladiče a poměrně dlouhé kapoty. V černo modré kombinaci je ale letošní plug-in doslova k sežrání. Není nabobtnalý a přesto působí dynamicky a masivně.
V interiéru je ergonomie zpracovaná na jedničku, na použitých materiálech se nešetřilo a nehraje si na nějakou naleštěnou bídu. Ovládá se naprosto přirozeně a mnou zamilovaný, logicky uspořádaný infotainment se skvělou a přesnou online navigací prostě nejde mít nerad. Všechno se nemusí ovládat pouze displejem a nejzákladnější a často používané funkce jsou po ruce na tlačítkách a krásně klikajících otočných ovladačích pod displejem. Audio výbava Bose je, jak jinak, než dotažena k dokonalosti a z Captura si po poladění ekvalizéru můžete udělat doslova domácí studio.
Ze středu levitující konzole, která je domovem pro designovou řadící páku, je pak netradičním řešením a jen podtrhuje osobitost Capturu. Vše doplňuje volitelné ambientní osvětlení. Velkým kontrastem je relativní malost auta zvenčí a velikost prostoru uvnitř. Přední sedačky vyloženě klamou tělem. Na první pohled nejsou tvarované do žádných nadpřirozených tvarů, jejich boční vedení netrčí až kamsi do vesmíru a skutečně hned nelákají na nějaké rozvalování. O to větší je ale po celém dni ježdění překvapení, jak pohodlné jsou. Na zadních sedadlech je místa poměrně dost a uskromnit se budou muset pouze vyšší spolucestující.
Co z pohledu praktičnosti trochu utrpělo je zmenšený kufr, který nyní nabízí mezi 265 až 379 litry podle toho, jak posunuté máte zadní sedadla. Ta pod sebou ukrývají akumulátor pro elektrický pohon o kapacitě 9,8kWh. Ustoupit objemem musela i benzínová nádrž, která nově pojme jen 39 litrů paliva. Svoje místo našla právě pod podlahou kufru, čímž muselo dojít k jeho zmenšení.
Základem pohonu je čtyřválcová benzínová atmosférická šestnáctistovka SCe. Jejích 91 koní se 144 Nm točivého momentu by malému SUV skoro stačilo, ale opravdovou radost z jízdy dotváří až přidaný elektromotor s 69 koňmi. No a 160hlavé stádečko už francouzský kočár umí potahat velmi pěkně. Nemůžete samozřejmě čekat přetížení na rozjezdech, že by se vám udělalo špatně, ale rozjezd je oproti klasickému spalováku nebe a dudy. Jde pěkně odspoda, tahá typicky lineárně po elektricku a hybridní systém si chytře ponechává vždycky nějakou tu elektrickou energii v záloze, aby se na rozjezd nemusel používat benzín, kde je jeho spotřeba samozřejmě největší. Po sundání nohy z plynu Captur příjemně rekuperuje a vybízí k předvídavosti, čímž vás odmění příjemným pohledem na vracející se energii v podobě nabitější baterie. Navíc má volič převodovky ještě režim „B“, po jehož aktivaci Captur začne rekuperovat tak masivně, že zvládá i prudké sjezdy bez zrychlování, krmí baterku, co to jde a brzdy jsou potřeba opravdu jen k závěrečnému zastavení.
Kapitolou samou o sobě je hlavně převodovka. Ta je zodpovědná za to, aby celý systém dobře fungoval. Jako srdce celého systému propojuje spalovací a elektrický motor. Její technické řešení je zajímavé tím, že se vlastně jedná o dvě převodovky v jednom obalu. Elektromotorová část má převody dva, přičemž na dvojku se přepíná zhruba v 60 km/h a pro spalovací agregát má druhá část převodovky kvalty čtyři. Odpadá zde jakékoliv řešení podobné spojce a o hladkou komunikaci mezi jednotlivými segmenty se proto stará startér-generátor zajišťující synchronizaci.
Zde se zrovna jako modelový příklad použilo několik patentů, mající svůj původ právě z Formule 1. Zdá se vám to možná až trochu moc přetechnizované? Na první pohled možná ano, ale mnoho moderních automatických převodovek má v sobě potenciálních „podělátek“ ještě mnohem víc. V provozu funguje celý systém velmi dobře, změna převodových stupňů je sametová a nevědom toho, o jakou techniku se jedná, přirovnal bych jeho práci k hydrodynamickému měniči. Jen dvojku v převodovce pro spalovací motor bych trochu zkrátil. Někdy zůstává moc dlouho a motor zbytečně točí.
Jak už jsem zmínil, plug-in systém si pořád ponechává alespoň čtvrtku „nádrže“ elektřiny na elektrické rozjezdy. K tomu se přidává posléze i spalovací motor a to hlavně tak, jak to po něm sám chci. Pokud chci dosáhnout co největší akcelerace, spalovací motor se připojuje poměrně brzo a 160 koní Captura žene svižně vpřed. Pokud chci jezdit na úsporu, hraji si s plynovým pedálem jemněji a benzínový agregát spí opravdu dlouho, než je probrán řídícími jednotkami. S řádně nabitou baterií si pak mohu zvolit jeden z předvolených režimů Sense s názvem Pure, čímž říkám Capturu „využij elektřinu co nejvíc“ a tichou jízdu, rušenou jen vzdáleným odvalováním pneumatik, si užívám až do 135 km/h. Ano i tak rychle zvládne jízdu v bzučivém taktu.
Podvozkově je Captur opravdu nejvhodnější do města. Terénní nerovnosti a střídání povrchů zvládá z grácií, odhlučnění karoserie je na skvělé úrovni a subtilní malé SUVčko vám dá vědět tupou ránou do kabiny, že už toho bylo příliš až po projetí opravdu velkého výmolu, kde byste s jiným autem mohli nechat kolo. Do zatáček se vodí velmi ochotně. Určitá míra citu v přeposilovaném řízení mi sice chyběla, ale do města, nebo na klidnou jízdu do zatáček od volantu zase tolik informací nepotřebuji. Jízda je velmi plavná, pohodlná a dodává mi konejšivý pocit bezpečí. Kila nabraná plug-in technologií Captura nijak extra neomezují a i díky nim je změněná architektura zadní nápravy, kde víceprvkové řešení nahradilo původní klikové, což u nehybridních modelů nenajdete. Každopádně Captur nebude nářadí pro sportovní jezdce, o což se ani nesnaží. Jeho hlavní devizou je pohodlnost a úspora. A jak je to vlastně s tou úsporou?
Jak už jsem psal několikrát, jednoznačná odpověď u plug-in dobíjecího hybridu prostě neexistuje. Můžete jezdit skoro za nula, ale taky za 6l/100km. Záleží, jak moc poctivě dobíjíte a jak těžkou máte nohu na plynovém pedálu popřípadě jaký předvolený režim zvolíte. Ve městě jsem s plně nabitou baterií v čistě elektrickém režimu najezdil velmi slušných 45 kilometrů a pokud jsem využil nabíjecího maxima Menenkes 22kW, dobito jsem měl za 4 hodiny. V režimu MySense Captur využívá vyváženě celý systém, co nejvíc ždíme baterku a benzín pálí opravdu, až když musí. Ve SPORTu používá všechno naráz pro maximální výkon a upaluje, co mu síly stačí.
Na druhou stranu stačí stisknout tlačítko EV, které si v Cliu dělalo tak trochu, co chtělo a pak hezoučký frantík odmítá ochutnat natural dokud je z baterky, co brát. Čistě elektrickou jízdou si pak řekne o 17kWh/100km. Alfou omegou je prostě to, jak budete ochotni nabíjet. Pokud jsem se vešel s denním nájezdem kolem 100 km a přes den jsem měl čas někde Captura odstavit a nabít, jezdil jsem s průměrnou spotřebou benzínu 1l/100km. Když jsem čas neměl a nechal vybito, i tak si v klasicky hybridním režimu řekl o necelých 6l/100km. To jsou hodnoty velmi dobré.
Ať chceme nebo ne, plug-in potažmo elektrické řešení se v autech současnosti usídlilo už natrvalo. Plug-in je každopádně ideální kombinací. Nejen cenou, kdy čistě elektrické modely jsou stále příliš drahé, tak svojí užitnou hodnotou. S plug-inem se nemusím bát nonstop jízdy daleko za hranice všedních dnů, pokud mi nebude vadit klasické tankování paliva, ale zároveň jsem schopen dosáhnout téměř nulové spotřeby na každodenní popojížďky do práce po domácím nabití a případném došťouchnutí ještě v práci.
Plug-in technologie ke Capturu vyloženě sedí a jako městský crossover je mi velmi sympatický. Dokáže to s elektrikou velmi dobře, je pohodlný, tichý, ergonomicky a uživatelsky velmi přívětivý a v neposlední řadě s líbivým francouzským designem. 725 tisíc za plug-in hybridní Captur je sice stále dost, ale praktičnost pohonu, tichá bezstarostná jízda a sexy křivky stojí za zvážení.
Plusy
– Unikátní hybridní ústrojí
– Pohodlný podvozek a sedačky
– Elektrický dojezd
– Líbivý design
Minusy
– Vysoká cena
– Dlouhý 2. převodový stupeň u převodovky pro spalovací motor
– Malá palivová nádrž
« S koronavirem na ústupu trh s ojetinami po dlouhém poklesu roste Reportáž: Gryazin vítězem 39. Kowax Valašské Rally ValMez 2021 »
