TEST Renault Captur 1.5 dCi - Městský zelenáč

TEST Renault Captur 1.5 dCi – Městský zelenáč

Autor: Petr Orián,

1. 11. 2013 • Novinky, Renault, Testy

Aktuální trh se plní všemi možnými crossovery do města, které postrádají pohon všech čtyř kol a snaží se hrát na notu zákazníkům, kteří vlastně vůbec nepotřebují “malé velké” auto. Ano, tato auta sice budí na první pohled robustní a bezpečný dojem, ale přitom ve většině nenabídnou vnitřní prostor o nic větší, než většina obyčejných hatchbacků, které se na trhu nabízejí.

Podobný crossover tu dnes máme také. Je od Renaultu, říká se mu Captur a má být chytrý, stylový a úsporný. No a mým úkolem je, zjistit, zda těmito vlastnostmi vůbec disponuje.

Na parkovišti Renaultu vidím Captury hned tři a musím se přiznat, že se mi jeho design velmi líbí. Zaujal mě především oranžový Captur s bílými doplňky a střechou a na pohled pěkným interiérem, který by vyveden v černé barvě s oranžovými akcenty. Za chvíli však přijíždí černý Captur s oranžovými linkami a na oranžovostříbrných kolech. Nevypadá také vůbec špatně, ale nasadit této barevné kombinaci bílou střechu a zrcátka, v tom neshledávám ani trochu stylu a už vůbec ne vkusu. To však nemusí být problém, protože Captur má zákazníkům nabídnout údajně až 200 individuálních kombinací.

Po usednutí do interiéru jsem však mírně zklamán a už teď vím, kde se projevila ta výsledná, vcelku rozumná cena. Interiér je zde stejný, jako v případě nového Renaultu Clio a působí, jakoby byl vystřižen z katalogu samotné Dacie. Plasty jsou tu jen tvrdé, laciné, otočné ovladače občas zaskřípou a navíc se nedají otáčet ani o 360°. Z krajní polohy do druhé se tedy musíte vracet o celé kolo a není tedy možné otočit jen o jednu polohu. Nepotěšilo mě ani velmi zmatené ovládání celé navigace a kupříkladu regulace hlasitosti rádia (či média) tu zbyla na jednom celém dvojtlačítku, což také není úplně šťastné řešení. Dalším neduhem pak byl volant testované verze. Byl z plastu, který je sice měkčen, ale na dotek není vůbec příjemný. Připomíná mi úchopem volant Citroenu C3 z roku 2002. Jeho plusem je však ideální tloušťka a kdyby byl tedy volant čalouněný, držel by se velmi příjemně. Čalouněný volant však mít můžete bez problémů, takže možnost individualizace musím přičíst Capturu jako významné plus.

Co mě však na tomto autě opravdu frustrovalo ze všeho nejvíc, byl systém Start / Stop, který je zde skutečně rozumnější volbou po každém nastartování vypínat. Občas sice funguje přesně tak, jak má, ale často mě tento systém vypekl a na semaforu vypnul po zabrždění na neutrál motor úplně. V takovém případě jej musíte startovat Vy – manuálně! Renault Vás přitom upozorní v takovém případě na přístrojové desce nápisem, ať sešlápnete spojku a sami stisknete tlačítko Start Stop Engine. Spousta lidí však nebude kvůli tomu koukat po každém zastavení na přístrojovou desku, aby se dozvěděl, že trpaslík, pracující v tomto systému, zrovna stávkuje. Nesmím také zapomenout na ztuha jdoucí páčky blinkrů a opravdu směšný klakson, který místo naštvaného a výstražného zatroubení na nějakého piráta silnic, zatroubí velmi trapným, slušným a bojácným zvukem.

Jinak je však uvnitř tento Renault chytře vymyšlený. Potahy sedadel jsou na zip a pokud je tedy zašpiníte, stačí zip rozepnout a potahy jednoduše hodit do pračky. Za chytré inženýři u Renaultu považují také přihrádku spolujezdce, která zde byla vyrobena v duchu výsuvného šuplíku. Chytré řešení to je pouze v případě prostoru, protože má tato přihrádka větší skladovací objem, než klasické řešení dvířky. Naopak chytré to však VŮBEC NENÍ v případě, kdy vezete vzadu další osoby a spolujezdec vpředu si musí posunout sedačku co nejvíce dopředu na úkor pasažéra za ním. Když v takovém případě chcete spolujezdce poprosit o podání nějakého předmětu (či občerstvení) z přihrádky, musíte jej především požádat, aby si nejdříve usekl dolní končetiny a teprve pak bez problému šuplík vysunul.

Na druhou stranu se v sedadlech sedí pohodlně i po ujetí delších vzdáleností. Bočnice jsou velmi měkké, takže v ostře projeté zatáčce nejspíš vypadnete, ale díky tomu z auta nakonec nevystoupíte rozlámaní ani po absolvování sedmisetkilometrové vzdálenosti.

A když už hovořím o delších vzdálenostech, Captur se sice nejlépe cítí ve městě, ale ani na dálnici se rozhodně neztratí. Pravdou je, že po našem hlavním tankodromu se v otázce pohodlí ve výsledku projevila 17” kola a nepotěšil mne ani hluk od podvozku (a nad 110 km/h i hlasité obtékání vzduchu kolem karoserie), ale na dálnici získal Captur i pozitivní body. I přes absenci šestistupňové převodovky točí motor při 130 km/h na pátý převodový stupeň cca 2500 otáček a spotřeba paliva se pak pohybuje na číslici 5,4 litru na 100 km jízdy.

Co se týká jízdy ve městě, tady byl Captur opravdu ve svém živlu. Snadno se s ním parkuje, manévruje, vměstnává se do pruhů a navíc jsem se nestačil divit, kolik lidí se za ním otáčelo. Řízení jde velmi lehce a díky neméně lehké spojce nebudou rozjezdy dělat problémy absolutně nikomu. Pod kapotu se nám dostal jediný vznětový agregát, který se u Capturu nabízí. Jedná se tedy o turbodiesel o objemu 1,5 litru (1461 ccm), který dává hodně skromných 66 kW výkonu a točivý moment 220 Nm. Musím se přiznat, že jsem za celý týden nebyl schopen poznat, kde výkon s točivým momentem gradují, protože se (kromě jedničky a dvojky) velmi těžko dostával do otáček. Ale je to v pořádku, Captur byl jedno z mála aut, ve kterém jsem absolutně neměl chuť šlapat na plynový pedál. Captur mě pak i ve městě (kde jsem s ním trávil drtivou většinu času) odměnil spotřebou okolo pouhých 5 l/100 km. Mimo město se však dá bez problému vejít pod hranici 5 litrů.

Co se podvozku týká, je naladěn velmi měkce. V ostře projeté zatáčce se však po rapidním zhoupnutí chytí stopy a drží ji celkem obstojně. Tuto dobrou vlastnost ale dávám za vinu především 17” kolům, které jsou obuty do pneumatik 205/55. Navíc má Captur obstojně naladěné ESP, které dokáže v široké míře eliminovat nedotáčivost, a to i na mokré silnici! Jízdním vlastnostem ovšem také pomáhá relativně nízká hmotnost 1245 kilogramů, za což má Captur u mě další PLUS.

Pokud jsem ale na dálnici hovořil o nepohodlí díky obutým sedmnáctkám, ve městě a na okresce zjišťuji, že to až takový problém v pohodlí není. Co jsem ale jako problém postřehl, byla délka převodů pětistupňového manuálu. Aby se motor při 50 km/h musel kvůli velmi lehkému zrychlení podřazovat ze čtverky občas až na dvojku, v tom úplný smysl městského žití nevidím. Dlouhé převody zabily veškerou dynamiku, kterou mohl Captur ve městě mít. Maximální točivý moment 220 Nm zde má být k dispozici v 1750 otáčkách, ale bohužel jsem jej nijak zvlášť nepostřehl. Dynamika mě ale zrovna u Capturu vůbec nezajímala, zde se hraje pouze na styl a nízkou spotřebu paliva.

Pokud by náhodou někoho napadlo jezdit s Capturem do terénu, doporučuji to nedělat. Captur nemá pohon všech kol a navíc nemá ani systém protiprokluzu (opět za příplatek). Daleko tedy nedojedete, a i když se Captur tváří, jakoby mu výlety do terénu nedělaly problém, mimo asfalt mu vůbec nebude dobře.

U Capturu mě navíc zaujala funkce, která počítá od vynulování spotřebované palivo. Nemám teď na mysli průměrnou spotřebu, ale pokud toto počítadlo vynulujete, bude Vám od té doby přesně na desetinu litru počítat, kolik paliva jste od resetu spotřebovali.

Captur má tedy styl, umí zaujmout pozornost okolí a přitom celý týden jezdil za výsledných 5,4 l/100 km. Uvnitř nabídne průměrný prostor a díky možnosti individualizace z něj můžete mít vcelku funky auto. Laciný interiér se projevil na výsledné ceně a námi testovaná verze stála 359 900,- Kč, což by mohlo hrát velkou roli při výběru mnoha zákazníků. Tak či tak myslím, že Captura na silnicích jen tak potkávat nebudete, takže můžete mít i krapet originální auto.