Test Renault Austral Esprit Alpine 160 CVT: Oblékne Žlutý trikot Crossoverů?
Renault Austral ví, jak zaujmout. Pamatuji si okamžik, kdy jsem jej poprvé z auta zahlédl na billboardu a málem jsem si vykroutil hlavu. Ač jsem dřívější design Renaultu vůbec nemusel, a nebyl snad jedinný model, který by se mi líbil, současný designový směr Renaultu mě rozhodně chladným nenechává.
Austral není vyjímkou. Líbil se mi hned na první dobrou. Jeho design převzatý z elektrického Meganu je sázkou na líbivou jistotu. Ostré, dynamické a přesto elegantní tvary se nelíbí jen mě, ale nejeden z mých kamarádů, kteři se bežně rozplývají spíše nad prémiovějšími značkami Australa mlsně obcházel. Zejména v této nejvyšší možné výbavě Iconic Esprit Apline vypadá skvěle a vnější plaketky, loga na hlavových opěrkách nebo barevné prošívání volantu v barvě francouzské trikolóry jsou lákadlem pro puntičkáře.
Zvenčí není Austral žádný prcek. Opticky ho navíc rozšiřují jeho obrovská světla. To jak působí zvenčí mohutně úplně neodpovídá interiéru, kde je místa spíše průměrně. Kvůli zadním cestujícím se bude muset větší řidič se spolujezdcem poměrně výrazně uskromnit a kufr taky není ten, ve kterém bych chtěl stěhovat rodinu na chalupu. Jiné je to samozřejmě při cestování ve dvou. Přední posádce poskytne místa dostatek a příjemnou polohu za volantem není problém najít na celodenní cestu ani pro vysoké postavy.
Co se týká ergonomie, začnu tím horším a přejdu k tomu lepšímu. Mám ve zvyku dávat si sedadlo co nejníž to jde. Ne že by Austral neposkytoval velký rozsah vertikálního nastavení sedačky, a místa nad hlavou mám požehnaně, ale i v této pozici mám středové zpětné zrcátko moc nízko. Ne že bych vůbec neviděl uprostřed čelního okna ven, ale občas musím sklonit hlavu pro lepší rozhled. Na obhajovu Australa ale musím říct, že to aspoň není takový průser jako při nedávném testu MG eHS, kde nebylo vidět ven vůbec, a bylo to vyloženě nebezpečné.
Negativní postřehy jsem zaznamenal od motoristických novinářů na jeho polohranatý volant. Osobně s ním nemám žádný problém. Naopak se mi líbí osvěžení interiéru v podobě jeho netradičního tvaru. Například značka Peugeot v dnešní době sází na ještě hranatějsí provedení a jízdu v něm si vždycky užívám.
Zbytek interiéru se Renaultu nesmírně povedl. Modernost z něj čiší na každém centimetru a materiály i způsob provedení a sladění jednotlivých dílů je perfektní. Chyby jsem zde hledal opravdu marně. V sedačce se mi sedí pohodlně a nikde netlačí ani po celém dni za volantem. Nejvíc jsem si zamiloval posuvný šuplík na středovém tunelu s platformou pro bezdrátové dobíjení telefonu, který je v ideální pozici pro ruku a celý tunel je mohutný a vysoký, takže jsem se cítil na sedačce řidiče příjemně zapasovaný. Skvělé je i ovládání infotainmentu, který je rychlý, s krásnou grafikou, má přehledné menu, nabíhá rychle a sekání je mu cizí.
Stejně je na tom s přehledností a povedenou grafikou i palubní deska. Oba displeje do moderního konceptu interiéru skvěle zapadají, nikde nic nevyčnívá a je vyloženě radost v tak moderním kokpitu fungovat a obsluhovat jej. K mojí maximální radosti si našla pod displejem infotainmentu svoje místo i fyzická tlačítka na rychlé nastavovaní klimatizace a volantu se vyhnula mánie dotykových plošek. Samostatné tlačítko na vypínání asistenta v jízdních pruzích vlevo od volantu je už pak jen třešničkou na dortu.
Kdo není zvyklý na Mercedesy, může považovat za poněkud netradiční řešení umístění voliče převodovky za volantem na pravé straně. Zvyká se na to ale rychle a po několika dnech jsem si to poměrně oblíbil. Stejně tak je tady umístěná i páčka na ovládání stěračů, ale rozmístění obou ovladačů je řešeno poměrně dobře a tak se jejich pozice nepletou.
Australa v mém případě poháněla nejsilnější možná čtyřválcová benzínová třináctistovka. Ano, taky by se mi k němu líbil nějaký větší obsah, ale na dnešní dobu je to v segmentu těchto crossoverů standard, ke kterému jsou automobilky nuceny pod evropskou emisní diktaturou. Francouzi z tohoto agregátu nicméně dokázali vyždímat téměř 160 koní a Australu to stačí k tomu, aby byl poměrně svižný. I na dálnici umí dobře upalovat a nedochází mu dech ani v táhlých a strmějších stoupáních.
Jeho mildhybridní řešení funguje poměrně dobře a jedinnou výhradu mám k rozjezdům, které jsou někdy poněkud ospalé a zejména po tom, co motor chcípne díky režimu Start-Stop, se jedná o cenné vteřiny v křižovatce, kdy jsem se nejednou nepříjemně zapotil před přijíždějícím autem po hlavní. Zvyknout se na to ale dá a s vypnutým Start-Stopem je situace už mnohem lepší. Pohonná jednotka spolupracuje s bezestupňovou převodovkou. Z jejího fungování jsem byl doslova nadšený. Strčila totiž do kapsy i takovou ikonu jakou je japonská Toyota. Ta používá sice obdobný systém, ale její skútrový projev a neustálý jekot vytočeného motoru je věc, na kterou jsem si nikdy nezvykl a je to jeden z hlavních důvodů proč by se mi do koupě nové Toyoty nechtělo. V případě Renaultu Austral jsem zjistil, že systém bezestupňové převodovky vůbec nemusí být tak otravný.
Motor je skvěle odhlučněný od kabiny a není téměř slyšet. Nenechává se nesmyslně vytáčet a výsledkem je pak jemná, plynulá a ukliďnující jízda bez jakéhokoliv cukání. Chtělo by se říci, že se zde povedlo skoro dokonale harmonické spojení. Požitek mi kazí jen zvýšený apetit po Naturalu, který se snadno dostane na hodnotu devíti litrů. Podvozek Australu bych si dokázal představit o něco měkčí. Moc mu nepomáhají ani nízkoprofilové pneumatiky na dvacítkových kolech. Ty ale aspoň skvěle vypadají. O výmolech na silnici vám nedá vědět nijak nepříjemně, ale francouzskou plavnost nečekejte. Na druhou stranu musím uznat, že odhlučnění podvozku je prvotřídní a i ve stopě si je Austral poměrně jistý a do zatáček se nenaklání a ochotně poslouchá na rychlé změny směru.
V nejvyšší výbavě si na Australa budete muset připravit kolem jednoho milionu korun. Je ale pravdou, že na nedostatek výbavy si asi stěžovat nebudete. Na vaší bezpečnost pak dohlíží 32 inovativních asistenčních systémů. Výborně se jezdí s Matrix LED světlomety, které doslova tmu požírají zaživa, samozřejmostí je pak Alcantarou prokládaný vyhřívaný volant a velmi mile mě překvapila i práce adaptivního tempomatu na dálnici. Ten spolu se systémem držení v jízdních pruzích Australa spolehlivě vede středem pruhu. Necestuje ani v zatáčkách od čáry k čáře a nebuzeruje vás hned po několika vteřinách ať necháte ruce na volantu, ale můžete si v klidu třeba otevřít láhev s vodou a pohodlně se napít nebo si sundat svetr, zatímco Austral vše chvíli pohlídá za vás a ozve se až po mnohem delší době než na co jsem zvyklý a to navíc ještě velmi gentlemansky a ne jako nějaká hysterka.
Přemýšlím o tom, proč by zrovna Austral neměl být dokonalým rodinným autem. Šmrncu má na rozdávání, jezdí příjemně a ticho na palubě je uklidňující, vzhledem ke svojí výbavě nemá přemrštěnou cenu a díky svojí nadčasovosti bude vypadat ještě hodně dlouho dobře. Ano je pravdou, že nižší střední třída crossoverů je konkurencí nabitá k prasknutí. Oblíbené modely jako Kia Sportage, Hyundai Tucson, VW Tiguan nebo Škoda Karoq jsou toho důkazem. V Renaultu si ale dali hodně záležet a těmto protivníkům teď může poměrně dost zatopit.
Plusy
– design
– přiměřena cena
– CVT převodovka
– odhlučnění karoserie
– bohatá výbava
Mínusy
– vyšší spotřeba
– místo pro zadní cestující
– menší zavazadlový prostor
« Test Volkswagen Multivat T7 2.0 TDI Long: S dieselem nejlepší, ale? Připraven dobýt Evropu: Novinka z Činy Lynk & Co 08 »
