Autojournal.cz

TEST RANGE ROVER SPORT – Jde to i bez sportování

13. 5. 2012 • Land Rover, Novinky, Testy

Současná produkce Land Roveru má již redakční testování za sebou a Evoquem jsme načali novou epizodu Range Roverů, není proto překvapením, že dalším v řadě byl jeho větší bratr Range Rover Sport., a to ve variantě SDV6 HSE.

Do této chvíle jsme jen velmi těžce nacházeli hanlivá slova na vozy této značky, které se nám dostaly do rukou, ale tentokrát musím s povzdechem podotknout, že jsem měl od Range Roveru Sport očekávání poněkud vyšší. Technická příbuznost s Land Roverem Discovery pro mě znamenala záruku nejvyšší kvality, ovšem není všechno zlato, co se třpytí, viďte.

Abych vás dlouho nenapínal, budu se věnovat tomu, z čeho jsem nebyl přímo nadšený hned na začátku. Jedná se o, možná nečekaně, jízdní komfort. Nemohu se zde ubránit srovnání s jinými vozy opatřenými vzduchovým podvozkem, které fungují bezchybně, tedy plní svou funkci maximalizace pohodlí v průběhu jízdy. Zde je však situace maličko odlišná. V podvozku samém dle mého problém netkví, nachází se v jeho spojení s dalšími prvky a dovolím si tedy určit diagnózu.

Původ neduživého chování na nerovné silnici jsou příliš velká kola, se kterými si podvozek nedokáže poradit. Člověk by si jistě řekl, jaký může být rozdíl mezi 19“ koly na Discovery a 20“ na Sportu a světe div se, propastný. Mně samému trvalo dosti dlouho než jsem k podobnému závěru dospěl, ale věřím, že právě zde je zakopaný pes. V žádném případě si však nepředstavujte tvrdost jako u trojkového BMW, ale zjevně měli konstruktéři touhu vtisknout Sportu trochu sportu, ale nevydali se nejšťastnější cestou.

Na nerovnostech, přes které by se měl Range ladně přenést nejen pocítíte, ale i uslyšíte ránu, která dokáže narušit pobyt v jinak útulné kabině. K tomu je nutno připočít nepříliš komunikativní řízení, které samo o sobě pracuje skvěle a izoluje člověka od běžných starostí s kvalitou komunikací, tak nonšalantně, že má pocit určité nadřazenosti. Bohužel zde opět dochází ke vzájemné kolizi mezi řízením bez citu a zjevně tvrdším nastavením podvozku.

Pohonné ústrojí je však již zcela jiná pohádka a podle mě je pohádka zcela odpovídající výraz. Vidlicový šestiválec je natolik potentní, že Range s váhou značně přesahující nejen dvě ale i dvě a půl tuny pro něj není žádnou výzvou. Ano, jedná se o našeho starého známého z Discovery. Oproti levnějšímu Land Roveru je zde však pocitově vyšší úroveň odhlučnění, což nikdy není na škodu a tím spíše v podobně luxusním voze. Co však dodává motoru na jeho kouzlu je excelentní převodovka. Osm stupňů se střídá s rychlostí blesku a ladností baletní tanečnice až máte pocit, že byl motor i převodovka vyvíjen jeden pro druhého. Rozhodně se tedy nemusíte bát, že by vám chyběl výkon a hladkost kompresorového osmiválce.

Po mých, do této chvíle nejednoznačných zkušenostech se Sportem jsem se však dostal do situace, která prověřila jeho skutečné hodnoty. Možná jste zaznamenali únorové dopravní hlášení o sněhové kalamitě, která mimo jiné zapříčinila uzavření dálnice D1 a právě tam jsem se ocitnul i já. Čekání na její znovuotevření by však bylo nesnesitelné, vydal jsem se proto mimo dálnici přímo do sněhové vánice ladovské Vysočiny. Na pohled skutečně romantické místo, avšak kamiony, které se rozhodly nečekat stejně jako já brzy zastavily provoz na všech hlavních tazích, nezbývalo tedy než navštívit úzké okresní cestičky. Netrvalo dlouho než se tyto silnice ztratily naprosto pod stále rostoucími vrstvami čerstvého sněhu a jedinými záchytnými body byly stromy podél, místy doplněné o zaparkované osobní vozy, tedy pardon, zapadlé. Nebyl však čas ztrácet čas s jejich vyprošťováním, dle rozhlasového vysílání únikových cest rychle ubívalo, jak byly jedna za druhou zavírány a přes veškerý luxus, kterým Sport disponuje, jsem v něm skutečně noc strávit nehodlal. Systém Terrain Response jsem tedy náležitě nastavil do režimu sníh, vzduchový podvozek napumpoval do nejvyšší polohy a vrhnul se vstříc běloskvoucím sněhovým polím, pod nimiž by se měla snad nacházet silnice. V momentě, kdy jsem si cestu neprorážel jenom koly se skutečně širokými nízkoprofilovými pneumatikami, ale i nárazníkem v nejvyšší poloze, začalo jít do tuhého. To jsem si však v kabině Sportu nepřipouštěl ani v nejmenším. Stabilizace měla stále pohov, neboť se neozvala ani jednou a já tak mohl odhodlaně a neohroženě vést další rádoby teréňáky spolehlivě zpět na dálnici. Dle hlášení zůstala poslední cesta neuzavřená a nečekal jsem tedy na nic a ještě přidal na tempu. Cítil jsem se jako akční hrdina se sněhovým pluhem vedoucí zbloudilá SUV do bezpečí. A tak se i stalo. Přede mnou se objevil nájezd na dálnici ve chvíli, kdy rádio oznámilo uzavření i této poslední silnice vedoucí směrem k civilizaci. Byl jsem zachráněn a dle děkovných gest vozů, které jely za mnou nejen já.

Jistě jste teď plni rozporuplných dojmů a pravda je taková, že i já. Na jedné straně jsem zažil za volantem Range Roveru Sport velké zklamání a na té druhé mi možná zachránil život. Těžko se mi tedy tento test uzavírá, ale přes všechno zlé, musím opět dát i Sportu palec nahoru. Neočekávajte od něj tedy jízdí projev limuzíny a jistě ne sportovního vozu. Sport je zkrátka svůj a možná si s ním ne vždy porozumíte hned, avšak na konci dne budete pyšní, že právě on čeká va vaší garáži na další den a další dobrodružství.

Plusy

• Výkonný motor
• Převodovka
• Terénní dovednosti

Mínusy

• Kvalita tlačítek na středovém panelu
• Komfort

« Nové nejrychlejší Mini Trojka v kombi: nejoblíbenější karosářská varianta je zde »