Test Range Rover P400 mHEV: Stále na vrcholu
Když chcete poradit s výzdobou bytu, pozvete bytového architekta. Když chcete poradit s úpravou zahrady, pozvete zahradního architekta. Ale co když chcete poradit s výběrem luxusního vozu? Co si nechat poradit přímo od britské královny?
Právě Range Rover je vůz, ve kterém byla nesčetněkrát spatřena sama Alžběta II., a to nejen jako pasažér, ale jako řidič – a to už o něčem svědčí, ne? V aktuální generaci je na trhu už osmým rokem (mám na mysli Range Rover), což je pro mě jen těžko uvěřitelné číslo. Tohle auto stále vypadá k světu, v mých očích nezestárlo ani o den, a ukazuje to, že Gerry McGovern odvedl s designem karoserie opravdu skvělou práci. Konkurence nespí, a opulentními SUV se trh jen hemží. Nejnovější přírůstky v kategorii – BMW X7 a Mercedes-Benz GLS – jsou opravdu úchvatné počiny, které posádku zahrnou luxusem a záplavou prostoru. Přesto na letitý Range Rover jaksi ztrácí v majestátnosti. Vedle britského aristokrata působí trochu vulgárně. Jako když vedle džentlmena v dobře padnoucím obleku postavíte rapera se zlatým řetězem kolem krku. Právě ta absence pozérství mi na Range Roveru přijde nejpřitažlivější. To není auto, které musí křičet „Podívej se na mě, jak daleko jsem to dotáhl“, tohle mluví samo za sebe.
A teď je mi jasné, že se najde spoustu lidí, kteří budou rozporovat řádky výše, a typické tvary Range Roveru s dlouhým zadním převisem a velkým prosklením budou označovat za obstarožní, ale věřím, že ohledně interiéru mi dá většina zapravdu – tohle je něco! Range Rover je vrchol potravinového řetězce automobilky Land Rover, proto poskytuje to nejlepší. A začneme hezky odzadu. Po otevření dlouhých dveří se přede mnou objeví snad nejpohodlněji vyhlížející křesílka, jaká jsem v autě viděl – navíc v mém oblíbeném (karamelovém) odstínu kůže. Když do nich usednu, tak si připadám, že se celé moje tělo propadlo do obláčku. Kůže je sametově měkká a voňavá, sedačky tak jemně podepírají každou část mojí postavy, že mám pocit, že se snad vznáším. Sedadla jsou navíc polohovatelná ve více směrech, než do kolika dokáže napočítat průměrný účastník protirouškových protestů.
Pohodlnou pozici tak najdete za každé situace. Nejlepší funkci v sobě ukrývá sedadlo za spolujezdcem. To má totiž tak zvanou „papalášskou pozici“. Po stisku tlačítka se přední sedadlo posune co nejvíc dopředu, aby se maximalizoval prostor pro nohy. Zadní sedačku pak můžete položit téměř do polohy lehátka, pustit masáž, a rozplývat se blahem. Místa je vzadu ale na rozdávání i v běžné konfiguraci – aby také ne. Rozvor je 292 centimetrů. Snad jen prostřední sedadlo je velká nouzovka. Lepší je vyklopit si středovou opěrku a užívat si konfigurace 2+2. Středová opěrka se samozřejmě sklápí pomocí tlačítka elektronicky, přeci se vaše lordstvo nebude obtěžovat takovou prací. Mezi zajímavé vychytávky zadní řady patří ještě čtecí lampička. To samo o sobě není nic, co by stálo za zmínku, ale v Range Roveru má jiné teploty světla pro čtení a pro práci s počítačem, aby se vaše oči co nejméně unavily. Zadní sedadla jsou zkrátka jako v limuzíně, úplná škoda sem dávat děti. Ideálně jim co nejdříve zařídit řidičák, ať vás můžou vozit – všichni budou spokojeni.
Na předních sedačkách se situace v podstatě opakuje. Tedy až na to pokládání do lehátka – ne že by to nešlo. I tady mě vítají pohádkově pohodlná křesílka, která na moje tělo působí jako to nejněžnější obejmutí. Sice nemají prakticky žádné boční vedení, ale to jde u auta tohoto ražení jen s těží brát jako mínus. Posaz je typický pro Range Rover. Sedí se hodně vysoko, okna mají spodní hranu nezvykle vysoko, a před vašima očima se rozprostírá rozložitá kapota. Připadáte si tak, jak když sedíte spíš na autě. Na druhou stranu máte velice dobrý přehled o tom, co se děje kolem auta. Samotné zpracování interiéru a volba jednotlivých materiálů jen na té nejvyšší možné úrovni. Kam sáhnete je buď měkoučká kůže nebo hliníkový dekor. Vše je vyrobeno s absolutním zaměřením na kvalitu, a oko se ve vší té nádheře může doslova vykoupat. Zvláštně jak pak řešená středová část palubní desky.
Ta je v podstatě celá tvořena dvěma displeji. Ten menší v horní části k vám promlouvá skrze tradiční infotainment automobilky Land Rover/Jaguar. Ten je na dnešní poměry sice trochu zamrzlý, ale jeho ovládání mi v některých bodech přišlo logičtější a intuitivnější než u novější verze Pivi pro, která debutovala v novém Defenderu. Ve spodní liště máte rychlé volby do jednotlivých podmenu (media/mapa/navigace …) a na hlavní část si můžete vytáhnout nejpoužívanější widgety. Druhý (a výrazně větší) displej se nachází hned po ním. Skrze něj se ovládá tepelný komfort nebo jízdní režimy. Na první pohled řešení podobné tomu u Audi, ale Britové se s tím popasovali o kousek lépe. A stačila k tomu jedna věc. Pro ovládání teploty zanechat hardwarové tlačítko. Nemusíte tak kvůli každé změně teploty pouštět oči ze silnice. Otočné tlačítko je navíc multifukční. Otáčíte s ním, mění se teplota, zamáčknete ho, ovládáte vyhřívání sedadel. Skrze obrazovku lze také měnit jízdní režimy, pokud vám ale patlání po skleněném displeji nevoní, lze využít otočné tlačítko na středové konzoli. Mám rád, když mi nikdo nenutí jedno jediné řešení. Nakonec musím ještě designéry pochválit, jak citlivě se jim podařilo zapracovat velké dotykové plochy do poměrně tradičně řešeného interiéru.
Bál jsem se, že mě tento systém ovládání bude otravovat, ale zvykl jsem si na něj během pár minut. A abych nezapomněl, jeden displej se nachází ještě v kapličce přístrojů. Nastavuje se poměrně logicky pomocí čtyř směrného tlačítka na volantu, a možnosti konfigurace jsou téměř nekonečné. Do intuitivnosti řešení od Audi mu ještě něco chybí, ale přesto funguje skvěle. Interiér Range Roveru je zkrátka váš osobní palác, který nezevšední ani každodenním používáním. Skvěle kombinuje prvky klasického luxusu s moderními technologiemi. Při každém nasednutí vás ohromí luxusem a kvalitou. Atmosféru uvnitř ještě dotváří úžasný hudební systém Meridian s výkonem přes 800W, který umí proměnit interiér v koncertní síň. A kdyby vás napadlo s tímhle drobkem vyjet na dovolenou, tak nemusíte mít strach o prostor na věci. Zavazadelník pojme v základu přes 700 litrů.
Pod kapotu testovaného auta si našel cestu nový třílitrový šestiválec, který zahodil vidlicovou konfiguraci, a je nyní řadový. Nový motor jde na ruku požadavkům moderní doby a přichází jako mild-hybrid se 48V palubní sítí a skrze řemen připojeným startér generátorem. Auto má také malou lithium-inotovou baterii, která shromažďuje energii od brždění. Řadový šestiválec ze sebe tlačí úctyhodných 400 koní a 550 newtonmetrů, což 2,3 tuny vážícímu mackovi stačí ke sprintu na stovku za 6,3 sekundy. Nicméně sprinterské dovednosti nejsou dle mého u takového auta tak důležité jako pružnost. Proto je motor vybaven dvojitým přeplňováním kombinujícím turbo a elektricky ovládaný kompresor.
Díky tomu má motor okamžité reakce na povely plynu a zrychlení z 80 na 120 zabere pouze 4 sekundy. Díky řadové konfiguraci je navíc motor sametově jemný, má nádherně lineární průběh výkonu a vyluzuje krásně melodický zvuk. Příznivce všeho zeleného jistě potěší i fakt, že oproti předchozí generaci motorů se podařilo snížit produkci CO2 o 12 %, a emise pevných částic klesly dokonce o 75 %. Motor je párovaný výhradně s osmistupňovou převodovkou ZF. Stále jde o nejlepší skříň na trhu. Funguje bleskově rychle, řadí logicky, a především je tak ukázkově vychovaná, že nemáte šanci postřehnout změnu rychlosti. Spárování s motorem je také na jedničku. Dá se řadit i pádly pod volantem, ale to mi u takového auta přijde skoro zbytečné. Rád bych vám o převodovce řekl víc, ale s motorem tvoří tak dokonale sladěnou dvojku, že jsem o ní celý týden prakticky nevěděl. Dobře si nový motor vede i ve spotřebě. Při klidné jízdě se dá pohybovat i těsně pod hranicí deseti litrů. V průměru jsem testovací týden zakončil na dvanácti.
Jízda s Range Roverem je o komfortu a klidu. Moderní německá konkurence dělá, co je v jejich silách, aby pocitově maskovala rozměry a hmotnost svých aut. Má to samozřejmě svoje výhody, ale trochu se z nich vytrácí majestát luxusních jachet. Range Rover stále přistupuje k luxusu trochu staromilsky, auto tak působí neohrabaně, rozvážně, cítíte jeho hmotnost…a to je to pravé ořechové. Nekupujete si obří luxusní auto kvůli tomu, abyste se v něm cítili jak v dobře vybaveném hatchbacku. Chcete ochutnat tu obrovitost, chcete si užít ten pocit nadřazenosti. A přesně to vám Range dá. Je pravda, že do města už to moc není.Z auta je sice výtečně vidět, takže máte dobrou představu, kde končí, ale s jeho pěti metry na délku a více než dvěma (bez zrcátek) na šířku se zapotíte už jen při představě hledání parkovacího místa, nebo proplétání se uličkami v centru. Jakmile ale město opustíte, naplno se projeví modrá krev, která mu koluje v žilách.
Za jízdy působí neuvěřitelně vychovaně. Vzduchový podvozek se stará o to, aby z jakékoliv cesty udělal jízdu jako po obláčcích, kabina se topí v absolutním tichu, a vy si připadáte jako pán světa. Při každé jízdě máte pocit, jako by se venku zpomalil čas, a vy si uvědomíte, že vlastně vůbec není kam spěchat – svět na vás počká. Jízda s Range Roverem je tak uklidňující zážitek, že by se měla předepisovat jako prevence stresu. Auto ke všemu přistupuje s takovým klidem a rozvážností, že to od něj během pár kilometrů chytíte. Po pár dnech jsem si uvědomil, že se sotva kdy přiblížím rychlostním limitům, a vlastně je mi to jedno. I přes velký přebytek výkonu jsem jezdil „na kochačku“, a světe div se, nic se nezbláznilo. Ještě jednou ale musím vypíchnout práci podvozku. Jistota a luxus v jeho podání je naprosto fascinující.
Auto jako by si žilo vlastním životem a vůbec se nestaralo o to, po jakém povrchu zrovna jede. Jen se tak ladně kolíbá, nese s lehkostí a klidem – prostě aristokrat každým coulem. Z moderních SUV už se bohužel ten pocit majestátu vytrácí, o to víc výjimečně Range Rover působí. Co mě ale na Range Roveru vždy fascinovalo nejvíc, je že nikdy nezapomněl na svůj venkovský původ a nebál se obout holínky. U tohoto modelu máte vždy záruku, že se bude cítit stejně jistě na silnici, jako zamazaný až po střechu bahnem.
Oporou vám bude skvělý systém Terrain Response s přednastavenými režimy pro každou situaci, stejně jako světlá výška regulovatelná od 220 mm po 297 mm. Auto se škrábe do kopců s obrovským odhodláním a dokáže najít trakci i na úplně rozmočeném povrchu. Ve své kategorii bude těžko hledat přemožitele. Range Rover našel skvělou cestu, jak propojit svět vytříbeného luxusu a schopností v terénu. Je to pořád dokonalá ukázka toho, jak má vypadat a jak se má chovat luxusní SUV. Základní cena testovaného modelu je 3,1 milionu, za vůz v této výbavě dáte ještě o nějaký milion více.
Range Rover P400 mHEV je naprosto působivý výtvor. I po letech stále vypadá skvěle, kabina vás zahrne luxusem a hodnotnými materiály. Na silnici předvádí fenomenální komfort a zároveň se nebojí terénu. Nový motor je velice povedený – a umí být i spořivý. Oproti německé konkurenci umí nabídnou takové to „něco“ navíc, a poskytne vám pocit výjimečnosti, který se z moderních SUV vytrácí. Je to ten pravý aristokrat, a pro mě stále jeden z vrcholů luxusních SUV.
Plusy
– Odhlučnění
– Komfort jízdy
– Výtečný motor
– Spotřeba
– Schopnosti v terénu
Mínusy
– Vysoká cena
– Pomalý infotainment
« Hyundai Tucson N Line přijde na jaře 2021 Test ojetiny Mitsubishi Eclipse Cross »
